J. Čihák (Neděle 21. listopadu 2010)

Nelze obejít skutečnost, že obětiny byly sežehnuty a nikoliv upraženy. Proto se mi zamlouval ten nápad s pražením břidlicových skal, které byly pod rituálními ohni vystaveny vysoké teplotě. Ovšem tohle asi nebylo podstatné.

Možná je pošetilé představovat si na Opyši opevněnou pražírnu kujného železa nebo keramiky, ale ochrana důležitých dílen byla nutná. Buďto byly přímo v hradišti nebo musely mít vlastní opevnění. Mohlo na Opyši něco takového být? Nepřipadá mi to nemožné. Mohli tam vypalovat v posvátném ohni hliněné předměty sloužící ke kultovním účelům, např. popelnice k uchování popele zemřelých, misky a modly. Pak tam třeba dlouho nic nebylo, avšak zakořeněný název stále přetrvával. Časem z kopce udělali posvátné místo s pohřebištěm a nakonec si k tomu přistavěli hrad.

K uvedenému nápadu neznám indicie. Dostupnost původního terénu na hradčanském hřbetu je velmi omezena, ale to myslím nevadí, protože po keramických dílnách bývají nacházeny jenom stopy. (Po zpracování železa zůstává mnoho výrobního odpadu.)

Etymologie postavená na slovese pražit mě zaujala, ale přeměna ž na g mi není jasná, možná byla postupná.