Bedřich Homola

Návštěv: 44258

15.2.1916 se přihlásil do legií. (Čs. legie v Rusku vznikaly...) 31.5.1917 byl B. Homola z Bělgorodu přidělen k 6.střeleckému hanáckému pluku v hodnosti poručíka, 8.6. byl jmenován velitelem 4.roty, 24.7. velitelem 10. roty a 12.8. velitelem poddůstojnické školy - učebné komandy, byl výborným vychovatelem vojáků, byl dle žáka Květoně oblíbený a měli ho opravdově rádi, třebaže byl přísný, sám B.H. v dopise Květoňovi sděluje, že byl přísnější než jiní velitelé, neboť měl vždy na mysli dobro naší vlasti a národa, který potřebuje celé a opravdové muže, mající cit a smysl pro povinnost a práci pro celek, tato jeho snaha nebyla, jak píše, snad všemi dobře chápána.
27.9.1917 v Pirjatíně připravil B.H. skvělou sokolskou akademii a "Sokolský prázdnik" tj. veřejné cvičení dne 28.9. na den sv. Václava - plukovní svátek.

V březnu 1918 prodělala učebná komanda při odjezdu z Ukrajiny do Francie (Sovětský Svaz podepsal s Německem separátní mír, takže legie jako součást francouzské armády chtěly přejet kolem světa bojovat na francouzskou frontu, čemuž se Němci snažili zabránit; v prosinci 1917 vyhlásila sovětská vláda válku Ukrajině a ta povolala na pomoc Němce, kteří tedy táhli na Kyjev a obklíčili čs. jednotky), boje proti německé vilémovské armádě u Bachmače, kde byl B.H. velitelem důležitého úseku na trati Česnokovka - Doč a kde spolu s nimi bojovala jedna část Rudé armády, po zranění štábního kapitána Kadlece u Poče velel severní (Gomelské) frontě, jejich akce byla velmi dobře hodnocena i nepřítelem, B.H. onemocněl z vyčerpání.
25.5.1918 se stal velitelem štábního vlaku p. pl. 6 "hanáckého", účastnil se bojů u Marjanovky dne 25.5. a 6.6. 1918. 22.8.1918 povýšen na kapitána a 27.10. téhož roku na majora, týmž dnem ustanoven zástupcem velitele důstojnické školy čs. armády v Rusku v Kyštymě, jejímž velitelem byl major Svátek, 6.1.1919 byl určen předsedou komise pro vypracování cvičebního řádu pro pěchotu, 20.7.1919 se stal inspektorem divizních kursů pro poddůstojníky ve Sluďance, 12.8.1919 byl vyznamenán ruským řádem sv. Anny 2. stupně s meči, 17.9.1919 vyznamenán za chrabrost řádem M.R. Štefánika "Sokol".
22. dubna 1920 byl evakuován do vlasti se štábem generála Šokorova na lodi Madawaska, v hodnosti majora, přes Vladivostok, Singapur, Suez, Terst.

V Kyštymu se seznámil s Galinou Faddějevovou, oženil se s ní 29.9.1919 v Novonikolajevsku, přivezl ji s sebou do Čech. Měli jednoho syna Olega, nar. 31.1.1921 v Praze.

Galina byla dcerou kyštymského ředitele metalurgických závodů Polykarpa Faddějeva, příslušejícího k městské honoraci. V době svatby sloužil Bedřich Homola již ve Sluďjance, 3500 km východně od Kyštymu. Do Novonikolajevska (přejmenovaného později na Novosibirsk) se musel na svatbu 2000 kilometrů vracet. Galinina rodina byla bestiálně zavražděna bolševiky v Novonikolajevsku, neznámo kdy přesně, Galina tomuto osudu unikla díky svatbě s Bedřichem, který manželku, na rozdíl od ostatní rodiny, mohl odvézt s sebou legionářským vlakem. Lze předpokládast, že Faddějevovi, příslušníci sociální třídy bolševiky likvidované, prchali před Rudou armádou postupující od západu na východ a zabírající území před tím obsazené Československými legiemi. Legie chtěly být v ruské občanské válce přísně neutrální, do bojů se zapletly v sebeobraně, jejich cílem bylo dostat se přes Vladivostok na západoevropskou frontu, a proto území postupně opouštěli. Novonikolajevsk padl do rukou Rudé armády kolem 12. prosince 1919, definitivně 20. prosince po přesunu legií k Irkutsku. Nejpravděpodobnější verze je, že Galina ve smrtelném strachu z postupujících bolševiků volala Bedřicha na pomoc, ten se pro ni vrátil a zachránil jí sňatkem a deportací život. Zbylá rodina nemohla město opustit a padla do rukou bolševiků, kteří ji vyvraždili, snad tedy v prosinci 1919.