Zdeněk Homola:

BENGÁLSKÉ MÁMENÍ
HOŘÍCÍ HAVANA
PEPA, MÉ DRUHÉ JÁ
ROBINSONEM UPROSTŘED EVROPY
SRŠEŇ V DEMIŽONU

Hořící Havana je soubor 27 krátkých psychologických povídek, většinou cynických historek o hospodském kumpánu Pepovi. Autor textů, povoláním psychiatr, je nudný patron a abstinent, protože prý, pokud si dá dvě desítky, koketuje s dívkami, a to mu už v jeho věku připadá nevkusné. Pokud si dá desítky čtyři, a to se stává pravidelně třikrát do roka, sype pak ze sebe často neuctivé psychoeruptivní a psychodestruktivní historky o svém alterovaném egu – Pepovi.

V době, kdy čtete tyto řádky, lze o autorovi říct asi tolik, že pravděpodobně existuje jen ve formě atomů rozptýlených v prostoru. Největším přáním jeho plaché duše bylo proslavit se, po vzoru mnoha kolegů, až u následujících generací.

Výjimkou jsou nejbližší příbuzní, přátelé a ostatní Múzy, kterým však není třeba autora představovat. Knížku autor vydal vlastním nákladem, po vzoru Karla Hynka Máchy, protože si chtěl zachovat kontrolu nad čtenáři, panicky se obával, že se kniha dostane do rukou lidí, kteří jsou schopni o Rozmarném létě říci 'velká nuda' a o Jarryho Nadsamci 'vožralý prase'.

Každá z postav je jedním z mnoha vypreparovaných Já autora a nemá až na výjimky nic společného se skutečnými osobami, nejvýš tělesnou schránku. Prakticky totéž lze jinými slovy uvést i o všech příbězích.

V souvislosti s touto publikací stojí za zmínku autorovo několikaleté působení v ústavu choromyslných a záliba v programování.

---

–

---