Dokud jsem byl svobodný, míval jsem jeden takový erotický sen…
Možná vám bude blízký, možná ne, ale já mám rád přírodu, žhavé slunce, vzduch nabitý energií, široké pláže a chladnou modrou vodu. Všimněte si, že jsem právě popsal všechny čtyři živly, které vládnou světu odnepaměti.
A v tom snu, kde pochopitelně relaxuju na oné písečné pláži, leží opodál ještě pátý živel, zakletý v těle krásné dívky. Zavřu oči před sluncem, hledím do purpurové plochy, ze které se začnou rojit tmavě zelené hvězdičky, a když zelená plocha přejde v černou, začnu snít v tom pravém snu další sen, sen snů. Dívka se neslyšně zvedá zmámena mou přitažlivostí, přichází blíž a přivinuje se ke mně.
Nepříjemné probuzení, samosebou, vždycky následovalo. Nikdy, nikdy jsem ten pravý sen nedosnil až do konce, nikdy jsem se neprobudil z toho snu snů, abych poznal, jak erotický příběh s vytouženou dívkou dopadl. Léta mě to hryzalo.
Jistě, chodil jsem na rozpálené pláže i v reálném světě, páté živly se tulenily všude okolo, zavíral jsem oči, ale nic. Nikdy, nikdy ten příběh ani nezačal, natož aby pokračoval, v mém reálném světě.
Řeknete si, předpokládám, proč jsem tomu nepomohl, proč jsem se nešel přitulit sám. Ne, nepřipomínejte mi mou nesmělost, zbabělost a lemplovství. Ne, tím to nebylo. Nepochybujte, že bych dokázal zavřít oči, zatnout zuby a v náhlém afektu vyrazit do té roztoužené horké náruče naplnit dívčí sen. Dokázal bych to, ale takový úspěch, takovýhle úspěch by mě netěšil – přišel bych o svůj sen snů.
No, a představte si, co jsem slyšel, když jsem se nakonec musel smířit s tím, že život dožiju fádně, bez vzruchů a bez zlatého hřebu.
Nevím, jaké máte kdo dobyvatelské sny, ale kamarád Pepa je ze stejného plážového těsta. Vyprávěl mi v hospodě, že když byl ve své nejlepší životní formě, ležel si jednou takhle na trávě v Modrých lázních a – nebyl to sen – fakt k němu ta krásná dívka přišla, neodolala, vlezla mu pod deku a pak se odehrálo něco, co prý bylo úžasné, byl to nejúžasnější, nejlepší zážitek Pepova života. Představte si, jaké dostane chlap k prasknutí sebevědomí, když si ho vybere nejkrásnější dívka mezi desítkami jiných svalovců a dokáže tohle udělat.
Další podrobnosti Pepa nevyprávěl, takže jsem v dokončení svého příběhu velký pokrok neudělal – a upřímně řečeno mi ani fantazie nepracovala, nemohl jsem se už na ni soustředit.
Vzpomněl jsem si totiž na své stáže na vysoké škole, kdy nám na psychiatrické klinice demonstrovali manickou pacientku. Snad její příběh takhle neadresně můžu říct, dostala se tuším i do učebnic. Ona krásná dáma mívala fáze depresí, kdy se pokoušela o sebevraždu a připadala si nicotná, nepřitažlivá, nenáviděla žití, nenáviděla lidi.
Do učebnic se však dostala pro ony opačné, manické fáze, kdy všechny milovala a ve kterých absolvovala denně až 40 souloží s různými muži v Modrých lázních. Bylo to pochopitelně právě v době, na kterou vzpomínal Pepa…
Mou rozvíjející se závist náhle vystřídala škodolibost. Ale – mám to Pepovi říct, nebo ne?
Neřekl jsem nic, a vy to taky žádnému pamětníkovi Modrých lázní nepovídejte. Kolika mužům darovala ta mladá dáma sebevědomí na celý život. A vykoupila to svými mučivými depresemi.