do roku
1989|
FOLK A COUNTRY 2/2000
KVĚTY 15/2000 Zarostlí otcové a modré děti
Oleg Homola se tehdy jako mnozí pod tlakem okolností raději přistřihl a zbytek havla schoval za límec. Později si však opět nechal narůst háro. A má ho i dnes, ve svých padesáti. „Po roce 1989 se naskýtala volba, zda se stát střízlivě oblečeným kravaťákem, který pracuje na své kariéře, nebo zda se dál budu vrtat v různých oborech umění a nechám si svou neupravenou image. Když jsem ale sledoval neslavné působení různých takypodnikatelů, jejichž uniformou je krátký účes, oblek a kravata, rozhodl jsem se uchovat si svůj vzhled vlasatce.“ Svou roli sehrál i názor Homolových synů. Ten se ovšem taky vyvíjel: „Když jim bylo kolem deseti, říkali mi: Táto ostříhej se, vypadáš jako buran! O pět let později mě ale začali přesvědčovat, ať si nechám dlouhé vlasy. Tak jsem si je nechal - a nelituju toho. I proto, že mám rád rockovou hudbu. A s dlouhými vlasy si připadám normálně. Hlavní Olegovou práci, fotografování, to ovšem občas komplikuje. Nedávno například přišel kvůli vlasům o možnost dlouhodobé pracovat pro jeden luxusní hotel. Několik let jsem pro ně fotil, háro pečlivě sepnuté gumičkou. Pak mi ale jednou při focení guma ve vlasech praskla. Když můj dlouhý vlas uviděl manažer hotelu, prohlásil zhnuseně: Jsme snad ve Wodstoocku? A další objednávka už od něj nepřišla.
TA KORZO.CZ FLÉTNISTA STIVÍN ZMEŠKAL MILÉNIUM Nové CD k svátku svatého Valentýna nazpívala herečka pražského Divadla Na zábradlí Dáša Součková (30), hudbu nahráli flétnista Jiří Stivín (58) a skupina Olegovo pozdní odpoledne (OPO). Autor hudby a kapelník OPO, jinak také významný český fotograf Oleg Homola, nezvyklé načasování svého minialba Korzu vysvětlil následovně: "Původně jsme chtěli vydat desku předloni, jako připomínku konce milénia. Podíleli se na ní i moji synové - členové skupiny Wohnout. Pak nás ale jeden kamarád přesvědčil, že nové milénium ve skutečnosti přijde na řadu až za rok, v roce 2000. Desku jsme nicméně dokončili a vydali - bez milénia. Za pár měsíců však v nás zase vzklíčila chuť památeční miléniovou nahrávku přece jen udělat. A když jsme se posléze setkali s Jiřím Stivínem a ten přislíbil, že si s námi ve studiu zahraje, vypadalo to, že tentokrát už to bude na tuty." Pracovně zaneprázdněný Jiří Stivín měl však čas až loňského 28. prosince. A tak nová nahrávka sice skutečně vznikla, deska však mohla být vyrobena až letos v lednu. "Hledali jsme proto nějakou blízkou příležitost k tomu, pustit desku do světa - a rozhodli jsme se pro Valentýna," dodal Homola. Valentýn jako chvíle startu nové desky je namístě i z čistě osobních důvodů - Oleg Homola a Dáša Součková jsou už přes deset let ´na hromádce´ žijícími milenci. Olegův glosář: Dáša říkala, že je sice bezvadný, když z ní v agentuře Korzo udělali herečku divadla Na zábradlí, ale prý tam chodí jen zametat. Pravda, jako externistka v roli Erny, dcery hostinského, ve hře Divadelník, kterou režíroval J.A. Pitinský. Jinak je Dáša stálou členkou divadla Lucerna MB - klikněte v hlavní nabídce na OPOdiv.
Oleg Homola a Jiří Stivín při natáčení písničky
Havrani mokrý pár dnů před Silvestrem 2000
Pepa Cepák a Dáša Součková při natáčení
Buclatých Andělů v prosinci 2000
REGINA a PROGLAS, jaro - léto 2001 S Olegem a Dášou dělalo na jaře 2001 pražské státní rádio Regina dva noční pořady, moderátory byli Josef Vomáčka a Karel Poláček. Došlo i na hraní starých pecek, pouštěla se i Valentajnka. Brněnské rádio PROGLAS vysílalo 31.7.2001 večerní hodinovku s OPO, moderátory byli Milan Tesař a Petr Poláník. Pouštěly se opácké songy, povídalo se a mimo jiné padla i otázka, jak je možné, že se o autorství některých textů dělí Oleg Homola s jinými autory, jak se dá textařit ve dvou... Tady je Olegova odpověď: Dva roky jsem měl rozdělanou písničku Buclatí andělé, hudba byla hotová, ale text se mi pořád nelíbil, základní slogan „Hej andělé, jste kapku při těle, andělé buclatí andělé alelujá“ docela ušel, ale některý sloky byly blbý, tak jsem tenhle guláš zamailoval Dušanu Spáčilovi a za den mi to poslal nazpátek perfektně dotažený. Anebo to funguje i naopak, že mi dá Marek Douša jednu sloku a písnička je moc krátká, a dál se mu ji nechce dodělávat, tak k tomu připíšu další dvě sloky, aby to mělo aspoň ty tři minuty. Tak vznikla písnička „Vožrali se kuchaři“. Častý je i případ, že mi autor dodá ne písňový text, ale básničku, schází tomu refrén nebo nějaký základní slogan, tak něco dovytvořím. S těmi básničkami je to vůbec problém, autoři často zapomínají na to, že by se text měl dát dobře zpívat, kašlou na vnitřní rýmy, nasekají do slok tolik sykavek, že místo zpívání syčíte jak zmije anebo bezděčně vytvářejí jazykolamy typu „nenaolejuje-li to Julie, naolejuji to já“, kterých je pak, jak se říká, plná huba.
Dušan Spáčil a Oleg Homola odjakživa tvoří
dohromady nejen písničky, ale i reportáže. Inspirací je pivo - zásadně
desetistupňové. Ilustrační snímek je z jedné takové pracovní
chlastačky v minulosti
Marek Douša a Oleg Homola v létě 2001 na Markově
rezidenci ve Velkém Šenově. Marek je například autorem textu
Fernetová víla. Sám pije nejen černého šviháka, ale i černé a
řezané pivo v místní hospodě „Klub".
MEZI PLOTY 2001
OPO u svého stánku na pražském festivalu Mezi
ploty 2001 - zleva Pepa Cepák, Dáša Součková, Oleg Homola ŽOURNAL mezinárodního divadelního festivalu MB apostrof 99 z 5.7.2001 OPO SE POHYBUJE NAPŘÍČ ŽÁNRY Olegovo pozdní odpoledne je kapela podivuhodná: její
vůdčí osobností je fotograf Oleg Homola, „Od folku jsme se odklonili a teď nejsem schopná určit žánr, který hrajeme. Není to dechovka...je v tom lehce bigbítu, folk-rocku... Nevěnujeme se jednomu žánru a nevíme, jestli je to dobře,“ říká zpěvačka kapely Dáša Součková, kterou mohli vloni vidět účastníci festivalu MB Apostrof 99 v inscenaci zapomenutí pacienti v roli sestřičky. A letos na festivalu bývá k vidění v Malostranské besedě, kde prodává lístky na představení (dlouhovlasá světlovlasá krasavice s pečlivou češtinou). OPO vzniklo už před deseti lety, jeden čas si dalo dlouhou pauzu, vystupuje nepravidelně. „Potřebovali bychom manažerku,“ vysvětluje Dáša a představuje členy kapely. Její gró tvoří Oleg Homola, který hraje na akustickou kytaru, Dáša zpívá. „Pepa Cepák hraje na elektrickou kytaru a aranžuje některé písně - to je muzikant, který hrál dlouho ve skupině Taxmeni. Další členové se obměňují, teď například hledáme basáka a bicistu.“ Kapela bude mít brzy svoje webové stránky, vydala 3 CD. „Natočili jsme dvě novoročenky a čtyři písně ke svatému Valentýnovi. Na jedné nahrávce jsme spolupracovali s kapelou Wohnout, na další s Jiřím Stivínem. Jo, a také jsme kdysi dělali ranní pořad pro radio Golem,“ vybavuje si Dáša.
Olegův glosář: V ŽOURNALU mezinárodního festivalu MB apostrof 99, na kterém byly soubory až z Argentiny, nás opět přejmenovali - tentokrát překladatelka, která ze zkratky OPO udělala zkratku OLA, protože anglicky je Olegovo pozdní odpoledne: Oleg´s late afternoon. Ale OLA zní možná lépe... Mimochodem, ve španělštině znamená ola - vlna.
ŽOURNAL mezinárodního divadelního festivalu MB apostrof 99 z 6.7.2001 SKUPINKA PLNÁ ATMOSFÉRY
Jejich hudba má však i něco navíc - text, který chce něco říci, a přesto to neříká naplno. Divák si jej tak může „vztáhnout“ k sobě. On mu totiž cosi připomíná - jeho skrytou modlitbu či přání. Díváte se na ty tři hudebníky a uvědomujete si, že každé slovo, každá nota se jich osobně dotýká - a ne každý zpěvák toto může říci o písni, kterou kdy nazpíval.
Olegův glosář: Jen málokterá hudební skupina se
může pochlubit zeleným stojanem na mikrofon. My ano. Tady hrajeme v
divadle Na zábradlí 5.7.2001 pro mezinárodní publikum
Olegův glosář: Náš koncert v divadle Na zábradlí
5.7.2001 měl vroucí atmosféru. Zasloužilo se o ní tropické počasí,
propotili jsme opácká trička durch. Jo, a taky nám diváci během zpívání
čadili pod nos, za což jim uděluji třídní důtku s výstrahou. Příště
už to bude dvojka z chování
|
|
|||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
Pražské sdružení Olegovo pozdní odpoledne po
dlouhé odmlce na sebe upozornilo singlem. OPO tvoří zpěvačka Dáša
Součková a kytarista Oleg Homola, na nahrávce se k nim ještě přidali
kytaristé Matěj Homola a Honza Homola, basista Karel Vojta a bubeník
Aleš Prokop.
„Jednou na gymnáziu jsem byl zavolán do ředitelny,“
vzpomíná fotograf a muzikant Oleg Homola. „Že prý si mám vybrat:
buď se ostříhám, nebo půjdu ze školy! Soudružka ředitelka mi to
sdělovala přímo pod obrazem s notně zarostlými Marxem a Engelsem.
Poukázal jsem proto na to, že klasikové vědeckého socialismu měli
podobný účes jako já, ale profesorku jsem nepřesvědčil. To bylo v
minulém století! Řekla mi rezolutně. Na anglických školách teď
studenti nosí dokonce i uniformy, tak si nestěžujte!“
Olegův glosář: Na pražském festivalu Mezi ploty
v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích jsme měli vlastní scénu.
Jako předskokany jsme si vybrali ujetou dívčí módní přehlídku,
ve které účinkovala i jedna pacientka. Holky měly velký úspěch.
Pak jsme hráli, ale moc nahlas a divadelníci na jiných scénách nás
nenáviděli, protože jsme jim narušovali jejich umělecké výkony.
Asi po osmdesáti minutách našeho decibalového řádění přišel
takovej fousatej chlápek v šortkách, kterej pořád hledal klíče, a
řek, ať toho radši necháme. Tak jsme toho radši nechali a dělalo nám
dobře, že jsme po osmdesátým devátým první zakázaná kapela v
tomhle svobodným státě. Pak fousatej odešel a přišel takovej slejvák,
že to bylo stejně jedno.
spolupracovník odborného
magazínu Fotografie. OPO hraje autorské písně, nepovažuje se za
hospodskou kapelu a navzdory tomu, že v první polovině devadesátých
let získalo Portu a v anketě časopisu Folk a country zvítězilo jako
Objev roku, nepovažuje se za folkovou formaci.
OLA !
Skupinka Olegovo pozdní odpoledne je plná hudby. Vše
co hrají má náboj, jež nelze přehlédnout. Atmosféra, kterou vytvoří,
ovlivní nejen je samé, ale i diváky v publiku, kteří si nezřídka
podupávají do rytmu nebo si začnou dokonce potleskávat.
