Tak tam želvičky seděly vedle sebe, jako nehet na malíčku,
prsteníčku, prostředníčku a ukazováčku,
a dívaly se spolu s králem na moře.
Když zašel měsíc za obzor, bylo moře černé jako tma,
pak začalo šedivět a pak růžovět - jak se objevily ranní červánky,
pak na obzoru vyrostl hořící kopeček
a od něj se rozběhla zlatá cesta až k ostrůvku
a všichni už věděli, že se to tak leskne oranžové slunce.
Najednou připlavala další želvička,
je velká jako nehet na palečku a krunýřek má zbarvený do modra.
Povídá: Dobré ráno králi.
Dobré ráno, odpověděl želví král. Která pak ty jsi?
Já jsem přece tvoje vnučka. Můžu k tobě vylézt, králi?
To víš, že můžeš, ale napřed mi musíš poradit.