X
Vzdálenost obzoru
Astronomickým obzorem se rozumí tečná rovina k zeměkouli v místě pozorovatelny, zvýšená pochopitelně o výšku pozorovatelny.
Pravým obzorem pak kružnice na ideálním povrchu, např. mořem, která má při dvoumetrové výšce pozorovatelny poloměr cca 4.5 km. (Tedy stojíme-li na pláži, je obzor vzdálený cca 4.5 km.)
Tzv. viditelný obzor pak je modifikován konkrétním terénem, např. horami.
Východ Slunce podle astronomických principů se tedy vztahuje k vodorovné nezakřivené ploše v místě pozorovatele.
Kvůli astronomické refrakci (sluneční paprsky jsou ohýbány šikmým průchodem atmosférou, jež má pře zemi větší hustotu) je Slunce při východu vidět cca o půl svého průměru výše nad astronomickým obzorem, než ve skutečnosti je. (Díky tomu je také šišaté, a to nepravidelně, více v dolní části kvůli větší refrakci při zemi.)
Při našem pozorování Slunce vychází nad pravým horizontem, je výše než ve skutečnosti díky astr. refrakci, ale zpravidla naopak níže nad pravým obzorem, protože ten je zvýšen přízemní refrakcí.
Vzdálenost obzoru z různé výšky pozorovatelny lze spočítat jednoduše pomocí Pythagorovy věty. Vzdálenost je však zvýšena díky terrestrické (přízemní) refrakci, která zpravidla zdálnivě zvedá obzor. Tento efekt je nejvýraznější při východu a západu Slunce, kdy je refrakční koeficient dvojnásobný (kolem 0.28), než v poledne.
Jsou-li na vzdáleném obzoru vysoké hory, výpočtem můžeme zjistit, že by byly vidět jen vrcholky, ale ve skutečnosti vidíme hory téměř celé - právě kvůli přízemní refrakci (ta je opět způsobena průchodem světla skrze různě husté vrstvy atmosféry).
Určit horizont, za kterým v reálu Slunce vychází, je tedy poněkud komplikované. V podmínkách Prahy např. při pohledu z Hradčan můžeme váhat, zda bude horizontem návrší Proseka, nebo až vzdálené Krkonoše (které, přestože jsou 100 km daleko, proti vycházejícímu Slunci viditelné jsou). (Pochopitelně musíme vzít v úvahu zástavbu, les ap.)
V praxi můžeme horizont určit tím způsobem, že (v uvedeném případě) v požadovaném azimutu zvolíme vzdálený bod, třeba 120 km a profil trasy prověříme v programu GPS Path, na nějž se dá z Azoru přejít i se zadaným směrem a vzdáleností. V křivce dotyčného programu zvolíme Curved Earth a zadáme hodnotu refrakce 0.28. Tak poznáme nejbližší překážku v cestě pozorování (viditlený obzor), kterou pak můžeme obdobným postupem (po zkrácení vzdálenosti) upřesnit.
Na velké vzdálenosti činí geodetická deprese obzoru stovky metrů, přibližně o polovinu je kompenzována terrestrickou refrakcí. Na krátké vzdálenosti jsou zpravidla tyto faktory zanedbatelné zato je významné převýšení viditleného obzoru oproti stanovišti.