Pražský hrad

Gumpold určitě neměl povědomí o tom, jak to v Praze vypadá. Událost tedy popisuje jako v nějakém imaginárním městě italského střihu. Překonání rozvodněného potoka je jen vymyšleným zázrakem, Gumpold u převozu nebyl, a tak ani o nějakém potoku nemohl nic vědět, zrovna tak o řece Vltavě, která pro něj v legendě ostatně nehrála žádnou roli.

Místopis, říčka Rokytka a hrad Boleslav, byl přidán ve staroslověnském překladu Gumpoldovy legendy zvaném II. staroslověnská legenda.

Převoz těla z Boleslavi se mohl odehrát jen po obvyklé cestě skutečně přes Rokytku, proto i ten přídavek ve II. str. legendě, pak brodem v místě Mánesova mostu a přímo do jižní brány Pražského hradu. Z toho je zase vidět ubohost vytváření novodobé legendy, že prý povoz s tělem se zastavil v místě románské rotundy sv. Václava na dnešním Malostranském náměstí. To opět jen vymyšlené.

V té Gumpoldově legendě ovšem bránil v cestě s tělem sv. Václava hluboký potok s byvším mostem, který se kdysi sesul vzedmutými vlnami. Když jej zázrakem překonali, rychle už dorazili k určenému místu, tedy k chrámu. Mimochodem o překonání Vltavy tam zmínka není. Mně z toho nevyplývá, že by se vše odehrávalo v Praze. Když už, tak bych spíš pochyboval o levém břehu Vltavy a Rokytce, tj. i o St. Boleslavi. Otázka je, jak byl autor spisu obeznámen s pražským místopisem, zda další legendy vycházejí z tohoto textu, nebo z jiných zdrojů, zejm. ústní tradice.

Celé to vzniklo tak, že prvotní legendista, mantovský biskup Gumpold, popsal Václavovo zavraždění tak, jako by se odehrálo v tehdejším italském městě. Takže Boleslav pozval Václava na hostinu do svého paláce, z textu vyplývá, že se jeho palác nacházel v Praze, stejně jako Václavův palác/hrad. Václav ráno z Boleslavova paláce odcházel na jitřní bohoslužbu, Boleslav mu zastoupil cestu, udeřil mečem a Václava zabili Boleslavovi zbrojnoši. Tento popis světcova skonu byl pro všechny další legendisty závazný. Takže když následně ve II. staroslověnské legendě došlo k přesunu Václavova zavraždění do Boleslavova hradu (Staré Boleslavi), přesunula se tam i ona chůze na bohoslužbu a tím vznikla představa, že v Boleslavi byl tehdy kostel. Až tzv. Kristán v 1. polovině 14. století přidal zasvěcení tohoto neexistujícího kostela sv. Kosmovi a Damiánovi.

Tamnější dnešní bazilika je zasvěcena sv. Václavu, těm blíženeckým světcům jen krypta.

Blíží se svátek sv. Václava, což zkusit nějaké václavské téma? Když jsem dělal datování neznámého kostela ve St. Boleslavi, tak jsem si uvědomil, jak všichni zcela bezostyšně tvrdí, v době legendární "vraždy" tam byl kostel sv. Kosmy a Damiána. Přitom ho nic nedokládá a žádný kostel tam nebyl a být nemohl.

Já bych to s tím tvrzením o ramenu sv. Víta moc nepřeháněl, pane kolego. :-) Je celkem známo, že takový údaj se objevuje až v legendách 13. století!

Nějakou telepatií mne také napadla dávná mytologie. Ta se ale nedá vysledovat listováním v současných slovnících, byť mrtvého jazyka, jak se snažím prosazovat. Kdybychom měli možnost zalistovat v nostratickém slovníku před poslední dobou ledovou, nalezli bychom u slovního kořene M.N, na délce a velikosti vokálu nezáleží, pouze význam 'muž, člověk' (man). Tento 'člověk' s dvaceti prsty byl sakralizován a převeden na kaledářní 'man, moon' s dvaceti dny. Po jeho prodloužení na 30 dnů podle délky lunace se přenesl výraz na nebeskou Lunu, a proto ženské Luně dnes říkáme 'ten' Měsíc. Další významy slov s kořenem M.N v latině, jako ruka, síla a ty, které uvádíte, jsou posunuté od uvedeného prvotního významu. Těch prvotních 'manů', čili měsíců bylo devět, protože prvotní měření času bylo založeno na letní polovině roku. Uprostřed ní je letní slunovrat. Jenže mohl to kronikář v 15. století vědět a takto nějak chápat? Já myslím, že ne, a tak jsem v tomto případě mýtické úvahy zavrhnul.

Abych to upřesnil, mane (čti máne) je ráno, to časné jsem si zapamatoval omylem, špatně jsem pochopil logiku hesla ve slovníku.

Ono mane je jakýsi ustrnulý tvar maskulina Manes (čti mánés), což je od přídavného jména manis či manus, což je dobrý, a ono Manes jsou "dobří" – dobré duše zemřelých, zřejmě se to ale vztahuje k starověké mytologii.

Sic je i "kéž". K významu ráno se to sic moc nehodí, vsadil bych na význam "Kéž trvá..."

Sv. Vítu byla nejen zasvěcena Václavova rotunda, když získal jeho rámě, později bazilika i katedrála, ale v r. 1355 získal Karel IV. dokonce hlavu... Tak kult sv. Víta asi byl mocný.

Z datací v textu a i znění celého odstavce se zdá vyplývat, že by se jednalo o neděli po svátku "Sic mane", jenže žádný takový církevní není znám, si myslím. Takže možná opravdu může jít o letní slunovrat, jenže zase je zápis s velkým S-, jako by se jednalo církevní svátek. Těžko posoudit, ale možnost záměny se sv. Vítem mi připadá méně pravděpodobná. Kult sv. Víta byl předtím prosazován Karlem VI. Zajímavá záhada.

Díky za vaše reakce. Když jsem uvedl "16.6.1426" možná jsem tu situaci trochu znepřehlednil. On Bartošek toto datum neuvádí. Odstavec začíná "Anno domini MCCCCXXVI post festum Pasche..." a popisuje tam celou událost, která začala po Velikonocích a skončila bitvou. I jinde v textu datuje pomocí "ante festum sancte Marie Magdalene" nebo "ante Corporis Cristi".

Když ZH uvedl, že "mane" je brzké ráno, napadlo mne teď, že jde o "maximální brzké ráno" - tedy o letní slunovrat. 15.6 je svátek sv. Víta, v textu se neuvádí že to bylo po svátku sv. Víta, jak by bylo asi podle ostatních zápisů očekávatelné. Podle Azora byl 12.6 - tedy v týdnu před onou neděli letní slunovrat - tedy nejčasnější ráno v roce. Možná tehdy ještě Vít nebyl v Čechách dostatečně etablovaný svatý.

Byla by to zajímavost. Ale smysl by takové počínání mělo jen do románského období. Pak už se k orientacím na přesný východ Slunce nepřihlíželo. Gotické kostely se srovnávaly podle uliční sítě. Tím vzniká základní potíž. Kostely daného období jsou většinou dochované jen jako základy nebo vkopy základů a to je zakresleno většinou v publikacích archeologů, takže pracně vyhledatelné. Pak je známý problém s přesností dřívějších zákresů do map.

Mimochodem, jednou tu byl odkaz na mapku, která ukazovala šipečky azimutů kostelů v Británii. To by stálo za to udělat pro Česko, z hlediska archeoastronomického bádání. Já to myslím jednou sepsal do tabulky pro Prahu, ale kdepak to je...

Abych to uvedl na pravu míru...
Sic znamená "tak" ap.
Nesklonné "mane" je brzké ráno, ale také tvar slovesa maneo, manere (zůstávat).
Ten druhý význam použil z voleje můj příbuzný, co vyučuje latinu (on se ovšem pohybuje ve starověku, takže středověkou liturgii tolik nezná).

Já to proto bral, jako že jde o neděli po nějakém svátku, při kterém se takový text čte.
Vy to berete jako po brzké jitřní nedělní bohoslužbě (já znám jen velikonoční roráty).

Třeba to zná každý praktikující katolík, nejen farář z 15. století ;).

No, stydím se za svůj tip...
Zřejmě to budou ústřední slova textů čtených o některém letním svátku.
16.6. opravdu byla neděle, ovšem Velikonoce byly ten rok velmi brzy, takže i na ně navazující svátky Letnice, Duch, Trojice, ty to být nemohly.

Ono je tam dáno, že se jedná o neděli 16. června 1426.

Blíží se svátek sv. Václava, tak jsem zkusil datovat založení neznámého kostela ve Staré Boleslavi, který je tam vyznačen v dlažbě u brány. Bohužel, je to tam poněkud problematické, komentář je opět na konci článku.
PS: Jedno z možných dat, v roce 1000, vychází na neděli. :-)