Pražský hrad

Odborník Libor Elleder ochotně prozatímně odpověděl a poslal výňatek z Tomkova Dějepisu Prahy, z něhož já sem dávám ještě výňatek:
Jakoby padla koruna králowstwí praví kanovník
František když pověstný tento most se rozpadl Powoden tato změnila
také podobu břehu dolejší části Malé strany na tak zwaném Písku Nebot
množslwi písku zde naplaweného zacpalo běh wody mezi břehem a jakýmis
ostrowy které tu býwaly tak že mlýny někdy tu stáwawší musily přestati...
Takže se nejednalo o tu největší povodeň v létě, ale v zimě 1432. Na písku ale bylo více k Myší díře a podle toho bývala Písecká brána u Pálffyho paláce ve Valdštejnské, pak Písecká brána v ústí Myší díry a pak dodnes barokní Písecká brána nahoře nedaleko Belvedéru. Místo/ostrov, který nás zajímá, v patě Mánesova mostu měl vlastní název Rybáře. Takže to zatím ještě není zcela jasné.

I dálkové cesty vedoucí k brodům byly sezónní. Teprve když na jaře vyschly, tak se vyrazilo za obchodem. Všichni žijící u řeky, teda i Slované hned po příchodu, užívali monoxyly, takže v prvé řadě se přes řeku přeplavovali. Jiné už to bylo v 9. a 10. století, z té doby jsou právě nejstarší nálezy cest vedoucích k brodu a přívozu.
Zkusil jsem se dotázat na tu zkázu jezu jednoho odborníka, tak uvidíme.

Brod byla asi jen sezónní věc, v zimě přes led, při větší vodě nic. Navíc jen pro zvířata, krom prvopočátků, než začali podnikat převozníci. Místní by se nebrodili, leda chudina, pro kterou by se to neudržovalo, a dálkoví méli zvířata, krom chudiny. Asi néjaký místní velmož na koni by se našel, ale zmáčel by si boty...
Takže "frekventovaný brod" mi připadá jako nesmysl.
Neumím si moc představit, že by k kronikách přesné popsali zrovna néjaký zničený jez, to by musel být podrobný soupis škod, což vyloučit nemůžu, ale zachoval se, z 15. století? Možná ano.

Osobně bych vycházel z toho, že nejprve byl přírodní brod a kvůli němu vedla Pražskou kotlinou stezka už před vznikem Prahy. Nicméně brod byl pak zřejmě lidmi upravován a zpevňován, aby se zajistila jeho pojezdnost. Rybáři by nepřehrazovali celou velkou řeku.

Ochotnická Wikipedie vznikla později, nežli bádání o klárovském brodu. Tam původ nějakého pomýlení nebude, ani že by badatelé nerozpoznali značku přívozu. Prošel jsem toto v naději, že tam něco o zkáze jezu v roce 1432 bude. Není tam nic, navíc pro raný středověk jsou tam staré mystifikace, jako že se z legendárního přenesení těla sv. Václava dá odvodit skutečná povodeň roku 938. Takže původ informace o zkáze a umístění onoho jezu zatím jasný není. Nicméně jak vyplývá, musel být pod Klárovem a nad níže položeným mlýnem. Takže informace snad pochází z nějaké zprávy o mlýnu, patrně v místě navážek na pravém břehu. Na I. voj. mapování jsou už jen mlýny u tří jezů až nad ostrovem Štvanice. Takže v místě přirozené tvorby brodových míst.

Klárovský brod nemusel vzniknout jen působením samotné Vltavy. Zkusme si představit, že tam rybáři nejprve založili kamenný jez. Ten byl potom využíván jako snadný přechod přes řeku. Velká voda může jez poničit, ale pokud je odolný, zpravidla se před i za jezem usazuje splavený štěrk.

Na našich řekách už pozůstatky středověkých jezů nenajdeme. Našel jsem zajímavou ukázku z amerického kontinentu.

Ve Wikipedii pod heslem Vltavské brody v Praze je jako zdroj k "brodu u Kaprovy ulice" uveden Jüttnerův plán Prahy z r. 1815, kde je ovšem zakreslen přívoz, jsou tam ještě tři další. Uznávám, že symbol přívozu je trochu nejasný a může někoho mást, ba zapřičinit, že jeho omyl pak všichni slepě reprodukují.
Na Hurtigově plánu z r. 1891 je přívoz se stejným symbolem zakreslen v prodloužení dnešní ulice U plovárny. To už stála řada mostů, Rudolfinum, vysoká regulace atd. Stejný symbol je i pod Vyšehradem – příčný přívoz i podélný okolo vyšehradské skály.

SLČ 1432: Léta téhož v pondělí před sv. Máří Magdalénú byla u Praze povodeň veliká, že na Starém Městě vozili se na Rynku na lodech. A na ovocném trhu tekla voda až do domuov barvírských k Železné ulici a zbořila u Praze kamenný most nový a všecky mlýny, což jich bylo na Vltavě, pobrala, zbořila a zanesla a mnoho vsí s obilím pobrala, lidí mnoho ztopila a mnoho u Praze domóv zbořila. (zde).
Krolmus: zde.

Brána skutečně vedla k přívozu. Byla součástí opevnění stavěného po polovině 13. století. Tehdy už byl v místě klárovského brodu přívoz a jezdilo se přes Juditin most. Situaci vysvětluje tento odstavec:
Začínající projevy radikální změny hydrologického režimu po stavbě pevných jezů se podařilo archeologicky změřit a datovat sondami č. 245 a 249 (obr. 32/5). Z jejich výsledků lze mj. odvodit, že výška vodních stavů v období obvyklých velkých vod se v poslední čtvrtině 13. století pohybovala již při kótě 186,6, tedy nejméně o 2 až 3 m výše než v první polovině téhož století. To znamená, že nad jezy se hladina řeky začala výrazně zvyšovat již ve druhé polovině 13. století, která se tak na celkovém zvýšení vltavské hladiny o dnešních 3,8 m podílela přibližně dvěma třetinami. Hodnoty naměřené v sondách č. 245 a 249 na Klárově platí ovšem jen pro úsek pod staroměstským jezem, v němž sedimentaci na dně řeky ovlivňoval dnes již neexistující jez mezi dnešní Strakovou akademií a Rudolfinem, který zanikl za povodně v r. 1432. (Zde (asi v poslední pětině textu).
Jez mezi dnešní Strakovou akademií a Rudolfinem bylo nejvýhodnější vystavět v místě říčního prahu, kterým před tím byl onen brod. Zatím je jeho dokladem jen nález cesty při výstavbě senátních garáží před Kolowratským palácem. Ta byla na přímé spojnici mezi jižní bránou Pražského hradu a klárovským brodem. Zanikla se zazděním jižní brány ve 13. století, tedy v době, kdy se i brod stal jezem a nad ním se začal provozovat přívoz, jako náhrada starého komunikačního spoje.

Brod s těmi kostely je písemně doložený kde? Krom pozdějších hypotéz.
Kde je brod, jsou břehy naopak snížené. Všude tam byly štěrkopísky a kamenný podklad zvýšený ani snížený nebyl. Nelze pochybovat, že ve vnější straně zákruty byla hloubka, kdo by se brodil zrovna tady, když mohl o 200 metrů výše. Předpokládám, že brána ve zdi vedla k přívozu, ne k brodu.

Asi se zabýváme dvěma různými způsoby vytvoření brodu.

To, že mezi dvěma opačnýma zákrutama řeky vznikají nánosy a pak je zde vhodné prostředí pro vznik brodu je jasné. Tak vznikl brod u Štvanice a podobně i vznik či zmizení některých pražských ostrovů.

Něco jiného je vznik říčního prahu, jak to myslím já. Vltava měla nejstarší koryta ve východní části Malé Strany, takže nárazem na hřbet Pražského hradu a skály Letné se pak stočila do dnešního pokračujícího toku. Jenže tím se zároveň vyhýbala vyvýšenému výběžku v místě pozdějšího Klárovského brodu. Po zanesení původního koryta se tok napřímil a přelil přes onen vyvýšený výběžek. Pozůstatkem je říční práh s vyvýšeninami na obou březích. Zhruba v místě původního toku zůstalo zmiňované, později zaniklé, rameno řeky. Trochu podobné je to s peřejemi, které překonávají výškové rozdíly v podloží, bez ohledu na případnou protilehlost sousedních zákrutů. Zde je k tokům obr. 18/9 původně od Záruba - Šimek 1964.