Pražský hrad

Ještě jsem o tom přemýšlel svým starým nevýkonným mozkem.
Kdyby se v Praze v určitý okamžik určila o půlnoci hvězda, která je přímo v zenitu, a postavení ostatních hvězd a totéž by se zopakovalo za rok v Jeruzalémě, tak, jestli je má představivost správná, by z toho bylo možné vypočítat daný azimut. Říkám to takhle jednoduše pro snazší představu, astrolaby jistě byly schopné složitějších operací.

Říkal jsem, že určení muslimské quiby pomocí zenitu nad Mekkou je jednoduché, ovšem předpokládá znát kdekolv na světě místní čas v Mekce (nebo GMT). První mechanické hodiny sestrojil kolem r. 850 - Pacificus, kněz žijící ve Veroně, nebyly nebyly však přesné, protože závaží chod zrychlovalo. Lihýř, první zařízení na rovnoměrný chod, se používal až koncem 13. století (kyvadlo pro řízení hodin bylo patentováno až 1656). Ale - cituji z www.museumonline.at: "Kolem 250 př. Kr. - Ktésibios z Alexandrie zhotovil velice přesné vodní hodiny, které ukazovaly jak hodiny, tak i dny (den a noc) a roky. Rozdělení stupnice na sloupu přihlíželo i k rozdílným délkám dne a noci v závislosti na roční době (pro každý den v roce tu bylo zvláštní označení). Kromě toho použil do mechanismu hodin ozubená kola."

Zmíněný Bírúní (973 - 1048) vyvinul ortografický astroláb, který již podle názvu sloužil k určování směrů. Islámské astroláby byly vyvinuty primárně právě k určení směru k Mekce. Zatím jsem o konstrukci a způsobu použití nic podrobnějšího nenašel, leda http://cs.wikipedia.org/wiki/Astrol%%C3%%A1b.
(Odkaz na stránku o islámské astronomii: http://www.wikitude.com/wiki/Islamic_astronomy#Orthographical_astrolabe)

Omlouvám se za hloupý přehmat v GMT v minulém příspěvku (opraven).
Pro zajímavost asi rok a půl (622-624) se modlili muslimové k Jeruzalému, než se Mohamed nepohodl s židy.
K Jeruzalému je ale také obrácen svatostánek s tórou v synagogách a často samy synagogy, židé tedy museli mít metodu, jak svatostánky orientovat. Ale zatím jsem nenašel žádné podrobnosti.
Křesťanské kostely v Praze kupodivu tak orientovány nejsou, nejsou v drtivé většině ani k východu, jak jsem již uvedl, směřují patrně k východu Slunce o svátku Zmrtvýchvstání.
Dnes se vyrábí pro judaisty košer kompasy, směřující stále k Jeruzalému, kočovné kmeny v historii směřovaly tabernákl nejdřív k východu, pak (snad od doby vlády Šalamouna) k Jeruzalému, ale metodiku jsem nenašel.
Vzhledem k tomu, že muslimové tím jednoduchým způsobem mohli směr k Mekce určovat jen dvakrát do roka v létě, přitom byli často kočovní, asi musela být vypracována metodika pro určování směru i v jiných obdobích.

Ještě jsem se dozvěděl, že perský muslimský astronom Alfraganus (al-Farghani) původem z dnešního Uzbekistánu již kolem r. 833 vydal astronomickou příručku o pohybu nebeských těles (http://www.muslimheritage.com/uploads/Alfraganus2.pdf), kde byl i vypočten průměr zeměkoule, ta byla v r. 1137 přeložena do latiny a byla v Evropě velmi populární. Kolem r. 856 vydal i zásadní pojednání o astrolábu. Zmíněná příručka navazovala na Ptolemayův Almagest (http://www.phys.uu.nl/~vgent/astro/almagestephemeris.htm). Ten byl přeložen do arabštiny v 9. století a v Evropě zapomenut, jen matně se tradoval mezi astrology. Přeložen do španělštiny a pak do latiny byl též až ve 12. století (do latiny 1175). (Zmíněné rotundy, které vytyčují onen směr na Jeruzalém, vznikly na počátku 12. století, sv. Kříž možná již koncem 11.)

Směr, jakým uvažujete, a odkazy jsou velmi zajímavé a inspirativní. Qibla, tj. směr k Mekce, se před 1000 lety určoval podle toho, že 28.5. v poledne místního času (9:09 dnešního greenwichského času) a 16.7. v 9:27 GMT stojí Slunce přesně nad Kaabou v Mekce, v zenitu. Odkudkoliv na světě je v tu chvíli Mekka ve směru Slunce. (Na místech, kde je v tu dobu noc, se směr určuje 28.11. a 16.1. - Mekka je na opačné straně než Slunce.

Jeruzalém je ovšem severněji než obratník Raka, takže přímo nad ním Slunce být nemůže a tudíž to není tak jednoduché. Ale když Aburrajhán Muhammad ben Ahmad al Bírúní (973 - 1048) dovedl téměř přesně vypočítat poloměr Země, nebyl by jistě problém určit podle úhlu Slunce ve stejný okamžik nad Prahou a Jeruzalémem dotyčný směr, úhly na obloze byli Arabové schopni měřit astrolábem. Aspoň mi to tak připadá z voleje, nesnažil jsem se to rekonstruovat. Bohužel nic nevím o tom, zda je reálné, aby středověké hermetické nauky měly tyto informace, nebo zda bylo možné, aby si český kníže mohl najmout arabského učence k takovému (křesťanskému) účelu.

Musime si položit otázku, jak určit zeměpisnou délku bez přesných hodin. Mohli to středověcí hvězdáři nějak obejít? Co když znali nějakou fintu? Problém je zjednodušen tím, že nebylo nutné určit přesnou vzdálenost ani zeměpisné souřadnice. Stačilo určit směr, kterým se modlit k Božímu hrobu.

Navigace-jak to všechno začalo
www.lode.cz/re/clanek.php?rub=5&ID=1950
Navigace na moři
www.lode.cz/re/clanek.php?rub=5&ID=1929
Pražské polední znamení z Klementina
www.nkp.cz/bp/4_15.htm

Díl 3.-Antika
www.zememeric.cz/7+8-98/filatelie.htm
Díl 4.-Vklad Arabů a Číňanů
www.zememeric.cz/9+10-98/filatelie.htm
Díl. 6.-Staré navigační pomůcky
www.zememeric.cz/1+2-99/filatelie.htm

Záhada vytyčení azimutu Jeruzalémské linie bude skryta v zákulisí astrologie. Už ve 3. stol. př.n.l. Aristarchos ze Samu dospěl k názoru, že se Země otáčí kolem své osy a obíhá kolem Slunce. Arabští hvězdáři zdokonalovali přesnost pozorování a v 9. stol. se pokusili určit velikost zeměkoule. V případě Jeruzalémské linie bylo potřeba zjistit jenom úhel. A tak mě nakonec napadlo, že si křižáci nechali změřit azimut J. linie od arabských hvězdářů. Avšak určení přesného směru z Prahy do Jeruzaléma bylo asi vysvětleno jako Boží vnuknutí.
----------------------------------------------
Zájem Arabů o oblohu byl spojen s jejich potřebami-například orientovat se v poušti nebo zjistit, kde leží Mekka, aby se k ní mohli modlit. ............... Analyzovali nebeské jevy matematicky a geometricky, jak nasvědčují astronomické termíny jako zenit, azimut nebo nadir.
Z článku Co dali světu Arabové (2.)
www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2004060401

Zajímavé to je, ale našince to uvádí do rozpaků - každý soudný čtenář, který kdy něco o liniích četl a zkontroloval je, šmahem pak odmítá podobné hypotézy jako šarlatánství, i když třeba já jsem si zde zavedl poměrně přísnou autocensuru.
Zkusil jsem přeměřit na mapy.cz ony vzálenosti v Kutné Hoře a vyšlo mi ne "přesně 420 a 420 metrů", ale 448 a 430 metrů, linie je navíc zalomená víc jak o 20 stupňů... Pokud není dobový doklad o takové urbanistické motivaci, tak co z toho plyne?
Ony odkazy o globálních liniích spojujících starověké civilizace na opačných stranách světa - nechci to apriori odmítat, zkusím to přečíst pořádně, zatím jsem neviděl, že by autor navrhl nějakou hypotézu, proč by to tak mělo být. Nicméně v textu jsou zajímavé inspirace - to je i důvod, proč jsem se sám touto problematikou zaobíral, člověk se při tom mimoděk lecos dozví.

Já vaší tezi věřím i s odstupem (když byl člověk tématem zaujat, měl sklon svým ideám vše přizpůsobovat). To, že linie skutečně směřuje přesně do Jeruzaléma, že stavby byly vybudovány v období křížových výprav, že sv. Štěpán i Longinus byli umučeni v Jeruzalémě jsou dost přesvědčivé indicie. Že se při pohledu od rotundy sv. Kříže linie díky reliéfu terénu skutečně shoduje se zimním slunovratem však platí také. A že od Kříže je v jedné spojnici shodné s letním slunovratem sv. Petr, sv. Václav na Proseku a sv. Václav ve Staré Boleslavi platí také, Jeruzalém a Boleslav byly nejdůležitějšími posvátnými body (tedy mohla by být ještě linie k Římu...).
Jediné, co chybí, je způsob, jak mohli dotyčný azimut k Jeruzalému v té době určit. V cestě stojí balkánské a turecké velehory, moře... Kompas byl v Evropě používán až kolem r. 1300, v Číně od 11. století. Že by nějaká parta královských geodetů lezla podle kouřových znamení po Pirinu a Anatolii se mi nezdá, trasa, po které šli křižáci, neodpovídá nejkratší spojnici. A atmosférické anomálie, pomocí kterých by bylo možno náhodně vidět třeba odlesk požáru Jeruzaléma, se zdají být spíš fantasmagoriemi. Zbývá náhoda nebo nějaké boží znamení, ale to se mi taky nezdá... Leda by soudobá výchozí trasa cesty k Jeruzalému vedla přes Sázavu (což je možné), tudíž i přes Průhonice, které jsou viditelným bodem na oné linii, i tak by šlo o náhodu.

Lidé věřili, že posvátná místa jsou prosycena tajemnou silou. Mystikové vyhledávali na jejich spojnicích další významná místa a tak vznikaly linie. Ale jaký význam měly samotné spojnice? Možná se jim přisuzovalo energetické působení.

Proto si myslím, že linie od hrobu sv.Václava vede do Jeruzaléma a nemá nic společného s pomyslným bodem na obzoru, kde vychází Slunce při zimním slunovratu. Navíc slunovrat neměl v křesťanské nauce význam.

Pravoúhlý vrchol jsem přesunul z Levého Hradce na Řivnáč. Je odtud vidět do Chaber i do Horoměřic. Oba směry nemají nic společného s významnými body slunečních drah. Proto podporuji úvahu, že oba balvany byly zasazeny až v době, kdy sluneční mýty měly význam jen pro heretiky. Odvěsny už nejsou v poměru 2:3, ale pravý úhel se naopak velmi vylepšil na cca 90˚. Na spojnici Řivnáč-Horoměřice leží únětický kostel.

Linii Budeč-L.Hradec-Chabry jsem změnil na Budeč-Řivnáč-Chabry.

Abych byl sebekritický: sám jsem taky v textu ponechal údaj, že linie k Jeruzalému směřuje na opačnou stranu k Budči, vycházelo to tak přesně na mapě středních Čech, kterou jsem první použil. Patrně se však nejednalo o gnomonickou mapu, při přeměření na gnomonické mapě či programem na výpočet ortodrom na kulové ploše se linie také o několik set metrů uchyluje při vzdálenosti bodů 18 km.

No já bych byl opatrný. Co se týče měřitelných hodnot, linie Budeč-menhir v Chabrech míjí kostel Sv. Klimenta na L. Hradci cca o 860 metrů při celkové vzdálenosti úsečky 15,7 km (viz amapy.cz, kde lze vytyčit přímky v rámci měření vzdáleností; kursor se zabodne do jednoho místa, pak se jede šipkami (nestačí-li nám obrazovka) a kursor se zabodne do cílového místa). 93° taky není zrovna přesvědčivé.
Krom toho autenticita "menhirů" na našem území je velmi sporná, obávám se, že různí nadšenci v posledních 150 letech jsou schopni prohlásit za menhir každý větší podlouhlý šutr a postavit ho svisle, znám to dobře z oblasti České Sibiře. Ač jsem hledal, nikde jsem nenašel u žádného našeho "menhiru" důkaz, že by šlo skutečně o pravěký objekt. Tím nechci říct, že by tu menhiry kdysi nebyly, ale v bezprostředním okolí takového objektu by musely být archeologické stopy po jeho používání, což, pokud vím, nikde nejsou.

Znovu jsem prohlížel spojnice na mapách. V Praze je několik křížů různých typů. Záleží na tom, jak se na to díváme. A také co chceme vidět.

Zbraslavský klášter má geometrickou spojitost s menhirem v Horních Chabrech. Je to zvláštní, ovšem nedaleký menhir u Horoměřic byl opracován a opatřen křížem. Uctívání balvanů přetrvává dodnes.

Oba menhiry s kostelem sv. Klimenta na Levém Hradci tvoří téměř pravoúhlý trojúhelník. Odvěsny jsou v poměru cca 2:3 a svírají úhel 93˚. Kostel stojí na akropoli slovanského hradiště. K slunovratům žádné vztahy nejsou.

Budeč, Levý Hradec a menhir v Chabrech jsou téměř v linii. Stejně tak Budeč, menhir u Horoměřic a sv.Matěj v Dejvicích.