Pražský hrad

Dík za odkazy na scienceworld, sice konkrétně neřeší náš problém, ale vystvětlují velmi důležitý úsek dějin naší civilizace, dlouho jsem se po takovém pojednání pídil.

Myslím, že praktická orientace na moři, v poušti, "základní výzkum" vědců a celkem nepraktická orientace k posvátným místům mohly souviset. Pro vědce a možná i velmože v dobách náboženských restrikcí byl třeba takový motiv alibi, aby se mohli vrtat v tak ožehavé tématice.

Jeruzalém je severněji než obratník Raka. Slunce zde nemůže procházet nad hlavou, ale mohou ho nahradit hvězdy, případně komety. To však nestačí k přesnému určení směru na Zemi. Je potřeba přesně a jednotně měřit čas a rychle komunikovat na velké vzdálenosti. Ve středověku to neuměli a tak hledali náhradní řešení. Měření zeměpisné šířky je celkem jednoduché, ale zjistit zeměpisnou délku bez přesných hodin není snadné. Autor článku Navigace píše, že již Ptolemaios popsal určování zeměpisné délky podle pohybu Měsíce mezi hvězdami. Arabové používali Lunární kalendář a proto určitě pečlivě zkoumali pohyby Měsíce po obloze a také museli rozvinout matematiku pro výpočet jeho drah. Bylo by divné, kdyby znalosti o pohybu Měsíce uplatňovali jenom pro upřesňování kalendáře. Stanovením zeměpisné délky z pohybu Měsíce se také zabýval Edmond Halley. Až po vynálezu přesných námořních hodin ztratily jeho postupy význam.

Pro výpočet směru J. linie stačilo zjistit úhlové rozdíly mezi Prahou a Jeruzalémem. Myslím si, že problém s rozdílem mezi zeměpisnými délkami "vyřešil" Měsíc. A tak předkládám úvahu. Hvězdy jsou vůči Zemi téměř nepohyblivé. Měsíc kolem Země obíhá. Změříme vodorovný úhel mezi Měsícem a vybranou hvězdou v okamžiku, kdy hvězda bude kulminovat. Současně změříme zeměpisnou šířku. To uměli už ve starověku. Stejné měření v tutéž noc provede jiný hvězdář na jiném místě zeměkoule. Akci domluvíme předem a potom odpočítáváme dny. K tomu žádné hodiny nepotřebujeme. Oba vodorovné úhly se budou lišit, neboť Měsíc pluje mezi hvězdami. Budeme-li dobře znát zákonitosti měsíčních drah, pak můžeme dopočítat rozdíl zeměpisných délek obou míst na zeměkouli. Nakonec vypočítáme výchozí směr ortodromy. Poloměr koule není důležitý. Hvězdářství mě zajímalo okrajově a proto se v tom raději nebudu dále pitvat. Ani nevím, jestli je tato metoda dost přesná. Měsíc se posune vůči hvězdám o polovinu kotouče za hodinu. To není mnoho, ale v 10. stol. byl v Bagdádu používán sextant o poloměru 17m. Takové velké zařízení měřilo úhly s přesností na 1 minutu.

Říkal jsem, že určení muslimské quiby pomocí zenitu nad Mekkou je jednoduché, ovšem předpokládá znát kdekolv na světě místní čas v Mekce (nebo GMT). První mechanické hodiny sestrojil kolem r. 850 - Pacificus, kněz žijící ve Veroně, nebyly nebyly však přesné, protože závaží chod zrychlovalo. Lihýř, první zařízení na rovnoměrný chod, se používal až koncem 13. století (kyvadlo pro řízení hodin bylo patentováno až 1656). Ale - cituji z www.museumonline.at: "Kolem 250 př. Kr. - Ktésibios z Alexandrie zhotovil velice přesné vodní hodiny, které ukazovaly jak hodiny, tak i dny (den a noc) a roky. Rozdělení stupnice na sloupu přihlíželo i k rozdílným délkám dne a noci v závislosti na roční době (pro každý den v roce tu bylo zvláštní označení). Kromě toho použil do mechanismu hodin ozubená kola."

Zmíněný Bírúní (973 - 1048) vyvinul ortografický astroláb, který již podle názvu sloužil k určování směrů. Islámské astroláby byly vyvinuty primárně právě k určení směru k Mekce. Zatím jsem o konstrukci a způsobu použití nic podrobnějšího nenašel, leda http://cs.wikipedia.org/wiki/Astrol%%C3%%A1b.
(Odkaz na stránku o islámské astronomii: http://www.wikitude.com/wiki/Islamic_astronomy#Orthographical_astrolabe)

Omlouvám se za hloupý přehmat v GMT v minulém příspěvku (opraven).
Pro zajímavost asi rok a půl (622-624) se modlili muslimové k Jeruzalému, než se Mohamed nepohodl s židy.
K Jeruzalému je ale také obrácen svatostánek s tórou v synagogách a často samy synagogy, židé tedy museli mít metodu, jak svatostánky orientovat. Ale zatím jsem nenašel žádné podrobnosti.
Křesťanské kostely v Praze kupodivu tak orientovány nejsou, nejsou v drtivé většině ani k východu, jak jsem již uvedl, směřují patrně k východu Slunce o svátku Zmrtvýchvstání.
Dnes se vyrábí pro judaisty košer kompasy, směřující stále k Jeruzalému, kočovné kmeny v historii směřovaly tabernákl nejdřív k východu, pak (snad od doby vlády Šalamouna) k Jeruzalému, ale metodiku jsem nenašel.
Vzhledem k tomu, že muslimové tím jednoduchým způsobem mohli směr k Mekce určovat jen dvakrát do roka v létě, přitom byli často kočovní, asi musela být vypracována metodika pro určování směru i v jiných obdobích.

Ještě jsem se dozvěděl, že perský muslimský astronom Alfraganus (al-Farghani) původem z dnešního Uzbekistánu již kolem r. 833 vydal astronomickou příručku o pohybu nebeských těles (http://www.muslimheritage.com/uploads/Alfraganus2.pdf), kde byl i vypočten průměr zeměkoule, ta byla v r. 1137 přeložena do latiny a byla v Evropě velmi populární. Kolem r. 856 vydal i zásadní pojednání o astrolábu. Zmíněná příručka navazovala na Ptolemayův Almagest (http://www.phys.uu.nl/~vgent/astro/almagestephemeris.htm). Ten byl přeložen do arabštiny v 9. století a v Evropě zapomenut, jen matně se tradoval mezi astrology. Přeložen do španělštiny a pak do latiny byl též až ve 12. století (do latiny 1175). (Zmíněné rotundy, které vytyčují onen směr na Jeruzalém, vznikly na počátku 12. století, sv. Kříž možná již koncem 11.)

Směr, jakým uvažujete, a odkazy jsou velmi zajímavé a inspirativní. Qibla, tj. směr k Mekce, se před 1000 lety určoval podle toho, že 28.5. v poledne místního času (9:09 dnešního greenwichského času) a 16.7. v 9:27 GMT stojí Slunce přesně nad Kaabou v Mekce, v zenitu. Odkudkoliv na světě je v tu chvíli Mekka ve směru Slunce. (Na místech, kde je v tu dobu noc, se směr určuje 28.11. a 16.1. - Mekka je na opačné straně než Slunce.

Jeruzalém je ovšem severněji než obratník Raka, takže přímo nad ním Slunce být nemůže a tudíž to není tak jednoduché. Ale když Aburrajhán Muhammad ben Ahmad al Bírúní (973 - 1048) dovedl téměř přesně vypočítat poloměr Země, nebyl by jistě problém určit podle úhlu Slunce ve stejný okamžik nad Prahou a Jeruzalémem dotyčný směr, úhly na obloze byli Arabové schopni měřit astrolábem. Aspoň mi to tak připadá z voleje, nesnažil jsem se to rekonstruovat. Bohužel nic nevím o tom, zda je reálné, aby středověké hermetické nauky měly tyto informace, nebo zda bylo možné, aby si český kníže mohl najmout arabského učence k takovému (křesťanskému) účelu.

Musime si položit otázku, jak určit zeměpisnou délku bez přesných hodin. Mohli to středověcí hvězdáři nějak obejít? Co když znali nějakou fintu? Problém je zjednodušen tím, že nebylo nutné určit přesnou vzdálenost ani zeměpisné souřadnice. Stačilo určit směr, kterým se modlit k Božímu hrobu.

Navigace-jak to všechno začalo
www.lode.cz/re/clanek.php?rub=5&ID=1950
Navigace na moři
www.lode.cz/re/clanek.php?rub=5&ID=1929
Pražské polední znamení z Klementina
www.nkp.cz/bp/4_15.htm

Díl 3.-Antika
www.zememeric.cz/7+8-98/filatelie.htm
Díl 4.-Vklad Arabů a Číňanů
www.zememeric.cz/9+10-98/filatelie.htm
Díl. 6.-Staré navigační pomůcky
www.zememeric.cz/1+2-99/filatelie.htm

Záhada vytyčení azimutu Jeruzalémské linie bude skryta v zákulisí astrologie. Už ve 3. stol. př.n.l. Aristarchos ze Samu dospěl k názoru, že se Země otáčí kolem své osy a obíhá kolem Slunce. Arabští hvězdáři zdokonalovali přesnost pozorování a v 9. stol. se pokusili určit velikost zeměkoule. V případě Jeruzalémské linie bylo potřeba zjistit jenom úhel. A tak mě nakonec napadlo, že si křižáci nechali změřit azimut J. linie od arabských hvězdářů. Avšak určení přesného směru z Prahy do Jeruzaléma bylo asi vysvětleno jako Boží vnuknutí.
----------------------------------------------
Zájem Arabů o oblohu byl spojen s jejich potřebami-například orientovat se v poušti nebo zjistit, kde leží Mekka, aby se k ní mohli modlit. ............... Analyzovali nebeské jevy matematicky a geometricky, jak nasvědčují astronomické termíny jako zenit, azimut nebo nadir.
Z článku Co dali světu Arabové (2.)
www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2004060401

Zajímavé to je, ale našince to uvádí do rozpaků - každý soudný čtenář, který kdy něco o liniích četl a zkontroloval je, šmahem pak odmítá podobné hypotézy jako šarlatánství, i když třeba já jsem si zde zavedl poměrně přísnou autocensuru.
Zkusil jsem přeměřit na mapy.cz ony vzálenosti v Kutné Hoře a vyšlo mi ne "přesně 420 a 420 metrů", ale 448 a 430 metrů, linie je navíc zalomená víc jak o 20 stupňů... Pokud není dobový doklad o takové urbanistické motivaci, tak co z toho plyne?
Ony odkazy o globálních liniích spojujících starověké civilizace na opačných stranách světa - nechci to apriori odmítat, zkusím to přečíst pořádně, zatím jsem neviděl, že by autor navrhl nějakou hypotézu, proč by to tak mělo být. Nicméně v textu jsou zajímavé inspirace - to je i důvod, proč jsem se sám touto problematikou zaobíral, člověk se při tom mimoděk lecos dozví.

Já vaší tezi věřím i s odstupem (když byl člověk tématem zaujat, měl sklon svým ideám vše přizpůsobovat). To, že linie skutečně směřuje přesně do Jeruzaléma, že stavby byly vybudovány v období křížových výprav, že sv. Štěpán i Longinus byli umučeni v Jeruzalémě jsou dost přesvědčivé indicie. Že se při pohledu od rotundy sv. Kříže linie díky reliéfu terénu skutečně shoduje se zimním slunovratem však platí také. A že od Kříže je v jedné spojnici shodné s letním slunovratem sv. Petr, sv. Václav na Proseku a sv. Václav ve Staré Boleslavi platí také, Jeruzalém a Boleslav byly nejdůležitějšími posvátnými body (tedy mohla by být ještě linie k Římu...).
Jediné, co chybí, je způsob, jak mohli dotyčný azimut k Jeruzalému v té době určit. V cestě stojí balkánské a turecké velehory, moře... Kompas byl v Evropě používán až kolem r. 1300, v Číně od 11. století. Že by nějaká parta královských geodetů lezla podle kouřových znamení po Pirinu a Anatolii se mi nezdá, trasa, po které šli křižáci, neodpovídá nejkratší spojnici. A atmosférické anomálie, pomocí kterých by bylo možno náhodně vidět třeba odlesk požáru Jeruzaléma, se zdají být spíš fantasmagoriemi. Zbývá náhoda nebo nějaké boží znamení, ale to se mi taky nezdá... Leda by soudobá výchozí trasa cesty k Jeruzalému vedla přes Sázavu (což je možné), tudíž i přes Průhonice, které jsou viditelným bodem na oné linii, i tak by šlo o náhodu.

Lidé věřili, že posvátná místa jsou prosycena tajemnou silou. Mystikové vyhledávali na jejich spojnicích další významná místa a tak vznikaly linie. Ale jaký význam měly samotné spojnice? Možná se jim přisuzovalo energetické působení.

Proto si myslím, že linie od hrobu sv.Václava vede do Jeruzaléma a nemá nic společného s pomyslným bodem na obzoru, kde vychází Slunce při zimním slunovratu. Navíc slunovrat neměl v křesťanské nauce význam.