Pražský hrad

S těmi gramatickými tvary bych si hlavu nelámal, těch nářečí bylo, nota bene před 1500 lety... Nicméně, kdyby šlo opravdu o oraculum, tak bych očekával nějaké složené slovo či příponu, ne věštit, věštba, ale věštírna, tedy třeba fragárna, frághaus ap. ;).
Těch hřbetů sestupujících k Vltavě jsem teď maně napočítal od Zbraslavi po Zámka asi dvacet, všechny vyhlížejí svým způsobem magicky - když chceme. Čím mohla být pozoruhodná právě Praha, tedy Opyš? Možná byla tak kamenitá (či vypálená, vypražená), že tam nerostl ani v dávných dobách prales, a tak již v pravěku to mohla být dobrá pozorovatelna, z Žiži bylo paprskovitě vidět do mnoha pražských údolí, byla tam ona magická studánka na hřebeni atd. Svého času jsem spekuloval, zda tam nemohl být rondel s astronomickým účelem, dejme tomu že by pražské kopce, skály či údolí vedly nějakými astronomicky důležitými směry, ale to se nezdálo, i když, něco takového tu někde být muselo.
Pokud dnes jako turisté scházíme v pusté krajině k řece, zpravidla se nám nechce do zarostlých či bažinatých roklí, a zkoušíme jít horem, kam to jde, sestup buď je možný, nebo ne. Řekl bych, že zrovna Opyš takhle mohla fungovat, že tam byl vhodný sestup k řece. Ovšem sejít Letnou k holešovickému brodu bylo asi ještě snazší...
No napadá mě vlastně, že člověk má na paměti tu středověkou či renesanční Prahu, která se rozkládala na Hradčanech a Starém a Novém Městě, ale v době, o kterou nám jde, byla zřejmě relativně hustě osídlena i oblast Dejvic a Bubenče. A tudíž byl hrad Praha v centru tohoto osídlení s kruhovým výhledem ze Žiži po celém tomto území.
Co se týče Friggy, tehdy jsem na té stránce o původu Prahy zase spekuloval o keltské Brighid, která měla podobnou funkci i jméno...

Mystický původ názvu Praha
Lidé chtěli vědět co je čeká, co a jak mají dělat, co bohové a svatí žádají. Obětovali jim a prosili o nápovědu. Nejžádanější bylo dotazovat se ve věštírnách a chrámech, které byly profesionálními dotazovnami s přirozenými věštci. Hledání původu názvu přímo ve výrazu fraga /dozvědět se, dotazovat se/ má opodstatnění. Podobnost s Praga je velká, ale hned vzniká záhada, jak se sloveso stalo názvem. Vedle obecného slova fraga /zeptat se, dozvědět se/ mohlo existovat dlouze a uctivě vyslovené frága, které znamenalo "konat obřad dotazování". Takto vyřčené slovo mohlo zároveň vyjadřovat "místo konání obřadných dotazů". Záleželo na dalších slovech ve větě, výslovnosti, gestikulaci, atd.. Znovu připomínám, kdoví jak se tehdy mluvilo a jak byla chápána slova. Ostroh Opyš a skály nad řekou jsou místa, kde se v Praze mohlo věštit. Ovšem lámání kamene místy změnilo vzhled skal. Stopy po dřevěných svatyních asi zmizely a tak zbývá hledat přírodní věštírny. Na závěr přidám zmínku o nejvyšším germánském bohu Odinovi, který měl manželku jménem Frigga.

Pro úplnost: např. i slovo pramen pochází ze základu "práti" (pronikat kupředu) a to z indoevropského "per" s týmž významem. Z toho je odvozena spousta slov včetně práh (zapříti, závora), prám (jako pramen klád, německy Prahm kupodivu zpět přes češtinu), pramen jako prýštit, prát se, peřej, práce, ono praněmecké faran (brod, z keltského faran - pronikati kupředu), nakonec i latinské porta - brána, portus - přístav a řecké porog - průchod, brod, či německé Furt - brod.
Takže je to pro mě pokračování mého eklektického žertíku ve stati Vznik Prahy, Praha se prostě nemůže jmenovat jinak :).

Velká keltská oppida byla od Prahy (hradu) relativně daleko, Závist 14 km vzdušnou cestou (není ani na území dnešní Velké Prahy), Stradonice dvakrát tolik. Nevím, zda někdo může vědět, jak to kde bylo s keltskými věštírnami na našem území, tuším, že účel staveb na závistské akropoli je stále předmětem sporů.
Chci tím říct, že keltské věštírny nemusely být na akropolích velkých oppid, která jsou někdy označována jako refugia (útočiště při napadení). Keltští druidové údajně ctili sepětí s přírodou a nestavěli honosné chrámy, jejich prosté svatyně byly umístěny uprostřed přírody, zřejmě tedy mimo města (oppida).
No, přesněji: někdy se uvádí, že byli tři druhy druidů, bardi - posvátní pěvci (řekl bych něco jako kněží), vatové - věštci a vlastní druidové - vládci a nositelé tajného vědění, z jejichž středu vyšel koibhi, hlavní vládce. Ten by asi tedy dlel na akropoli a vatové třeba na těch odlehlejších místech. Před zasvěcením ovšem prý obecně druidové dleli až dvacet let v odlehlých poustevnách.
První, co se o Keltech člověk všude dočte je, že uctívali hory a studánky (takže předpokládám, že ze studánky na temeni kopce (Prahy) museli být u vytržení). V době, kdy byli druidové pronásledováni a vyvražďování (Římany, křesťany), přebírali ve větší míře jejich funkci a ústní tradici nenápadnější druidky (drusady), které dlely např. na neobydlených ostrovech (v kontextu Británie a Francie) ap. Předpokládá se, že křesťanská posedlost vyhledáváním a vražděním čarodějnic vznikla takto.
V raném středověku ovšem na našem území již Keltové půl tisíciletí nebyli, resp. kdo ví, nedávno proběhla tiskem zpráva, že Němci mají půl keltské krve.
Vždycky jsem uvažoval, jak závistští Keltové překračovali Vltavu k protějšímu Havlínu. Zda tam mohl být brod či zda používali plavidla, anebo zda museli k brodu až do Prahy. Berounka, resp. Mže ústila možná jinde než dnes, pod Havlínem, kde je staré koryto, skoro proti Břežanské rokli, řeky se tam ovšem jistě doširoka rozlévaly (dnešní vybagrované koryto Vltavy mate), takže tam možná opravdu brody byly.
No, chci tímto textem přiživit svou oblíbenou spekulaci, že na Žiži mohlo být již keltské (na Hradčanech byly prokázány stopy laténského osídlení, v Bubenči a leckde jinde po Praze byla keltská pohřebiště), později germánské a slovanské oraculum, než na témže místě první křesťané postavili první kostel (jak známo, na těchto stránkách jsem vyslovil hypotézu, že Bořivojův kostel Panny Marie nebyla ona kaple v předhradí, ale vítězící církev postavila rotundu, předcházející oné pozdější větší, přímo na na Žiži).

Filip: to je zajímavá hypotéza. V této souvislosti bych chtěl připomenout Kosmovo Zizi (Žiži?, Ziscis, Sizi, Sixi (poslední dle přepisu kronikáře Karla IV. Marignoly), vyvýšené místo uprostřed města (hradu), o kterém se intuitivně spekuluje, že bylo pohanskou svatyní. Původ slova se hledá ve slovanském žhnouti či seděti (sieža), v německém komentáři ke Kosmově kronice jsem však našel hypotézu o souvislosti s bohyní kojení jménem Ciza (to by taky Němci mohli klidně zapsat jako Ziza).
Kdybych si chtěl taky zafantazírovat, Praha byl takový oblý kopec s kamennou bradavkou, z pod níž vyvěrala voda, no člověka to přímo vybízí, že by to chtěl žižlat či cucat nebo cicmat či cicať :). Každopádně, kdo jiný by tam udržoval věčný oheň než kněžka Libuše, Kazi či Teta, či všechny dohromady?
No, připouštím, že žena před chvílí přinesla burčák a navíc nemůžu najít Kosmovu ani Krisatiánovu kroniku, abych se podíval, kde ta kněžka vlastně podle těchto zdrojů měla dlít a kde měla lázeň, jestli tam je opravdu explicitně uveden Vyšehrad, jak říká Jirásek... No našel jsem, Kosmas, to je beletrie, těžko říct, co vzal z Kristiána, co "od starců", co z římských či germánských zdrojů a co si vyfantazíroval, a v Kristiánově legendě, která Kosmově kronice o 130 let předcházela, je jen toto: "Posléze ranou morovou jsouce sužováni na jakousi hadačku se podle pověsti obrátili o nadějnou radu a prorockou odpověď. Dostavše ji založili hrad a dali mu jméno Praha." O pravosti Kristiánovy legendy se ovšem taky pochybovalo.

No, hodně štěstí tedy. Jako jakýsi moderátor tohoto guestbooku se omlouvám, že pořád zpochybňuju vaše nápady, ale tohle mi příjde už hodně vykonstruované, podobně jako, kde jsem to jenom včera četl..., snad ne v prestižním Vesmíru, že by to měl být jahodový nebo malinový kopec, podle toho, jestli na to jdem přes fráninu či špáninu, kde mají podobná slova... Samosebou se místo mohlo nazývat náhodně po čemkoli, na co šlápl nebo narazil ten první autoritativní člověk, který název prosadil, ale pořád si říkám, že hodnověrnější je, že se to jmenovalo po něčem skutečně jedinečném jako je brod, studánka na kopci, pravěká svatyně, keltské hutě, trh ap., když už to evidentně jedinečné místo svou polohou a konfigurací je. Já mívám taky různé nápady, ale bojím se s nimi ven, protože je na první pohled vidět, že jsou to jen fantazie, třeba tohle: když se postavíme na Šance nebo Čihadlo u Točné či, kdyby tam nebyl les, na Závist, odkud na to Keltové a asi i Slované koukali, vidíme město v ose Vltavy jak na dlani, a je to jeden práh (tedy hřbet mezi potoky, směřující k řece, za druhým ;). Anebo si aspoň říkali: hle támhle je ten hřbet plný rudy, kde nám otroci praží železo...

Názvy obcí mívají často původ v přírodním charakteru místa. Mnozí hledají vysvětlení v tomto smyslu a tak připojuji další přírodní verzi. V pražském meandru dnes žijí rackové, kachny a v klidnějších místech kormoráni. Na návrších okolo vltavského údolí se houfují havrani. V dávných dobách byly vltavské mělčiny, ostrovy a lužní porosty rájem pro vodní ptactvo. Skály a náhorní plošiny s polostepní vegetací přitahovaly havrany tak jako nyní. Nejprve mě napadlo, že Praha může znamenat Ptáčnice, Rackov, Vranovice a podobně. Lidé zde osídlovali Území ptáků. Bude třeba hledat slova v keltské, germánské a slovanské mytologii. Nakonec se mi zdá velmi pravděpodobná spojitost, kterou vyjádřím názvem Ptačí brod /brody/. Tím nemyslím místa, kde se brouzdají v mělčinách vodní ptáci. Je to název pro přechod přes řeku charakteristický zvýšeným výskytem ptactva v okolí.