Pražský hrad

Pročetl jsem spoustu naučných slovníků a encyklopedie. Jsou tam stručné zmínky o všem možném, ale odůvodnění nebo zdroj nejsou uvedeny. Taká narážím na rozporné údaje, historické prameny bývají zprostředkované, každý si lecos vysvětluje po svém, mluvíme o dlouhém období.

--------------------------------------------------

Našel jsem další zajímavé slovo woda - poblázněný, podrážděný, excitovaný, vzrušený. Samozřejmě se hned nabízí podobnost se jménem hlavního boha, Wodan. Woda je možná člověk komunikující s bohy ve stavu "odpoutání duše". Bůh Wodan byl nejspíš nejžádanějším z bohů, jenž byl dotazován urozenými.

Staroslovanský výraz pro věštění vraža má vztah ke germánskému fraga /vraža, vradža, fraža, fradža, fraga/.Význam vraža /vrhání losu/ se odlišuje od fraga /dozvídat se v tranzu budouctnost od bohů/. Tuším, že slova mají společný původ. Asi nezjistíme, kdo od koho a kdy převzal praslovo, které možná znamenalo úplně jiný způsob předvídání budoucnosti.

Slovanské hradiště, které se záhy stalo hlavním sídlem českých knížat, bylo nazýváno Fáraga nabo Báraga. To má blíže ke germánskému fraga, což je důvod k úvahám.

Slova týkající se věštění ve slovníku nejsou, ale našel jsem výrazy pro čarování.
spilan, spilon - kouzlit, kouzlo
spilkan - tříska, úlomek
spikan - chytrý, znalý, chápající, porozumění
xagan, xagen, xagana - čarodejnice
Šamani a šamanky kouzlili, léčili, losovali, věštili z chování ptáků, z vnitřností zvířat, vyháněli duchy nebo s nimi navazovali spojení. Vyšší stupeň zasvěcení do tajemství kontaktu s bohy byl povolen jen vyšší kastě urozených. Dozvídání se budouctnosti od bohů bylo přístupné jenom vyvoleným, jejihž postavení tak nemohli ohrozit šamani a nižší náčelníci.

No nejsem schopen se svými chabými znalostmi lingvistiky diskutovat o níže uvedené souvislosti. Nicméně na uvedené adrese, a potvrdil jsem si to i v anglosaských zdrojích, se píše o věštkyních (Albruna, Gambara, Ganna, Waluburg), ví se o nich od římských autorů, zejm. Tacita, z nápisů na střepech ap. Nositelé světské moci někdy nesli i kněžskou úlohu, jak říkáte, jindy ne, kněz byl někdy mocnější než vládce, protože měl svou funkci doživotně, ale náčelník ne. Zřejmě to nebylo jednotné, záleželo, jakou moc a funkci si kdo usurpoval atd.

No já o tom moc nevím, ale tady je zdá se věrohodný článek též o germánských kněžích a věštkyních: http://didactylos.bloguje.cz/24256-germani.php
Zdá se, že ani dnešní němčina nemá germánsky znějící výraz pro věštění, vše je převzaté nebo nově složené. České věštit je vlastně vědět. Odhadl bych, že výraz věštit je lehce hanlivý, tehdejší lidé myslím věřili, že to ten prorok ví. Možná proto výraz fraga - nehodnotili věštcovu vědomost, ale to, že se tam chodí ptát. Ostatně slovo jako věštit je už hodně abstraktní pro primitivní národy.

Já jsem odpoledne, když jsem neměl přístup k netu, litoval, co jsem napsal, uvažoval jsem o témže, ale naopak, že třeba dříve existovala slova pro věci konkrétní (třeba věštírna), než pro abstraktní - věštba, ptát se atd. Ale nevím, nemám nastudované, co se o tom ví.
No v tuhle chvíli jsem si vzpomněl na slovo vraga, na které jsem narážel při německém výkladu slov kolem fraga (no ono se dnes německy v čte f, ale tuším se to zaměňovalo obecně), koukám tedy do českého ethymologického slovníku V. Machka a co nevidím: vrážě je los, vrážiť věštit, vražba věštba.
Vráž, vrág či vorgЪ je zase praslovansky rokle.
A vrah, vrag, praslovansky vorgЪ je krom vraha nepřítel, ďábel, v germánštině vargr je vlk, warg je lupič, což je odvozeno z keltského ga wargjan - zločinec byl vlkem na posvátném místě. No nic tím nechci říct, jen pro doplnění.

Co takhle vycházet z toho, že nebyl výraz pro místa, která si věštci vybírali v přírodě a často je měnili. Louku také nikdo nenazýval kostelem, když na ní kněz vykonal mši. Fraga může vyjadřovat samotný obřad dozvídání /dotazování, věštění/ a nikoliv věštírnu. Je možné, že jednoduchý jazyk nerozlišoval mezi slovesem dozvídat se a podst.jm. dozvídání, protože obojí vyjadřuje tutéž činnost. Fraga může být mnohostranný výraz. Podle způsobu použití ve větě může mít škálu významů od obyčejného zeptat se až po rituální dozvídání. Fraga mohla být chápána jako malá oblast, kde působí věštec. Neměl pevnou věštírnu, např. chrám nebo jeskyni.

fraga - zeptej se, ..........., rituální dozvídání, obřad dozvídání, obřady dozvídání
přeneseno do názvu Fraga - oblast obřadů dozvídání

Takže ta pomnožná představa se přeci jen uplatnila.

S těmi gramatickými tvary bych si hlavu nelámal, těch nářečí bylo, nota bene před 1500 lety... Nicméně, kdyby šlo opravdu o oraculum, tak bych očekával nějaké složené slovo či příponu, ne věštit, věštba, ale věštírna, tedy třeba fragárna, frághaus ap. ;).
Těch hřbetů sestupujících k Vltavě jsem teď maně napočítal od Zbraslavi po Zámka asi dvacet, všechny vyhlížejí svým způsobem magicky - když chceme. Čím mohla být pozoruhodná právě Praha, tedy Opyš? Možná byla tak kamenitá (či vypálená, vypražená), že tam nerostl ani v dávných dobách prales, a tak již v pravěku to mohla být dobrá pozorovatelna, z Žiži bylo paprskovitě vidět do mnoha pražských údolí, byla tam ona magická studánka na hřebeni atd. Svého času jsem spekuloval, zda tam nemohl být rondel s astronomickým účelem, dejme tomu že by pražské kopce, skály či údolí vedly nějakými astronomicky důležitými směry, ale to se nezdálo, i když, něco takového tu někde být muselo.
Pokud dnes jako turisté scházíme v pusté krajině k řece, zpravidla se nám nechce do zarostlých či bažinatých roklí, a zkoušíme jít horem, kam to jde, sestup buď je možný, nebo ne. Řekl bych, že zrovna Opyš takhle mohla fungovat, že tam byl vhodný sestup k řece. Ovšem sejít Letnou k holešovickému brodu bylo asi ještě snazší...
No napadá mě vlastně, že člověk má na paměti tu středověkou či renesanční Prahu, která se rozkládala na Hradčanech a Starém a Novém Městě, ale v době, o kterou nám jde, byla zřejmě relativně hustě osídlena i oblast Dejvic a Bubenče. A tudíž byl hrad Praha v centru tohoto osídlení s kruhovým výhledem ze Žiži po celém tomto území.
Co se týče Friggy, tehdy jsem na té stránce o původu Prahy zase spekuloval o keltské Brighid, která měla podobnou funkci i jméno...

Málem bych zapomněl na vrch Vítkov, známý jako šibeniční vrch. Jeho tvar byl upraven lomovou činností a výstavbou památníku. Západní konec, původně homolovitý, musel být pro věštce lákadlem. Věřilo se, že z takových míst vystupuje energie , která unáší myšlenky k bohům. Praha může být opravdu pomnožná, neboť věšteckých stanovišť je tady více.

Mystický původ názvu Praha
Lidé chtěli vědět co je čeká, co a jak mají dělat, co bohové a svatí žádají. Obětovali jim a prosili o nápovědu. Nejžádanější bylo dotazovat se ve věštírnách a chrámech, které byly profesionálními dotazovnami s přirozenými věštci. Hledání původu názvu přímo ve výrazu fraga /dozvědět se, dotazovat se/ má opodstatnění. Podobnost s Praga je velká, ale hned vzniká záhada, jak se sloveso stalo názvem. Vedle obecného slova fraga /zeptat se, dozvědět se/ mohlo existovat dlouze a uctivě vyslovené frága, které znamenalo "konat obřad dotazování". Takto vyřčené slovo mohlo zároveň vyjadřovat "místo konání obřadných dotazů". Záleželo na dalších slovech ve větě, výslovnosti, gestikulaci, atd.. Znovu připomínám, kdoví jak se tehdy mluvilo a jak byla chápána slova. Ostroh Opyš a skály nad řekou jsou místa, kde se v Praze mohlo věštit. Ovšem lámání kamene místy změnilo vzhled skal. Stopy po dřevěných svatyních asi zmizely a tak zbývá hledat přírodní věštírny. Na závěr přidám zmínku o nejvyšším germánském bohu Odinovi, který měl manželku jménem Frigga.