Pražský hrad

Přemýšlel jsem kde by se případně mohly nacházet odkazy z té nejvyšší hermetiky. Na Karlově mostě, v Emauzích a podobných místech asi těžko. Budou to místa kam mohlo chodit jen pár vyvolených, třeba kaple sv. Kříže na Karlštejně. Pátrání v katedrále je též dosti nadějné.

Trochu jsem hledal zajímavosti o královských korunách. Bývaly hlavním odznakem moci a symbolem vlády panovníků. Proto také bývaly kradeny a zadržovány, aby nemohl být korunován nový panovník. To postihlo i Svatováclavskou korunu. Korunám bývala také přisuzována velká magická síla, o čemž svědčí např. legendy o Uherské koruně.

Ještě opravuji údaj o 12 velkých drahokamech na obvodu koruny. Je jich pouze 10. K tomu patří dvě skupiny malých drahokamů po 5. Skupiny asi vyjadřují kříže. Přesto trvám na tom, že obvod je rozdělen na 12 dílů (10 velkých drahokamů a 2 skupiny).

Nesymetrické rozmístění 19 modrých drahokamů je opravdová záhadologická pochoutka. Zlomek 19/7 může být utajen na dalších předmětech nebo v architektuře. Proto doporučuji hledat magický zlomek na všem co tady po Karlu IV. zůstalo.

Na Svatováclavské koruně je možné spatřovat základy symboliky křesťanské i astrologické. Už mě vůbec nepřekvapilo, že jsem na ní nalezl symboliku Pythagorova trojúhelníku. Čtyři lilie se třemi lístky a pěti drahokamy. Po obvodu koruny je 12 velkých drahokamů jako 12 dílů obvodu P.t..

Ještě se vrátím ke spekulacím o přibližném číslu e, které jsem nalezl na liniích. O Karlu IV. se říká, že zanechal v záhadných symbolech mnoho hermetických odkazů. Svatováclavská koruna má 19 modrých kamenů. Z toho 7 je na pravé straně a 7 na obvodu čelenky. 19:7=2,714.... Je to velice podivná skutečnost.

Dnes často nacházím názor, že ley lines z dob pohanských mají magicko-energetické vlastnosti. Lidé prý přisuzovali největší důležitost koncovým místům, která si představovali jako centra vyzařující energii. Dále si představovali mezi zdrojovými místy svislou rovinu, kudy probíhala intenzivní výměna energie. Samotná ley line je součástí magické svislé roviny a spojuje po zemském povrchu dvě zdrojová místa. Lidé na těchto spojnicích stavěli menhiry a svatyně. Vykonávali obřady v místech, kde tušili proudění silné duchovní energie.

Smysl linií tvořených křesťanskými kostely může být obdobný. V křesťanské magii byly důležité zázraky a svatí. V místech ohraničujících linie se pravděpodobně odehrály vyjímečné zázraky. Došlo zde ke splynutí vyvolených s Hospodinem, který tím dal najevo svoji existenci a určil svatá místa pro kontakty. Tato místa byla silně prostoupena sv. Duchem. Jejich zemské spojnice si můžeme představit jako linie vedoucí pod paprsky sestupujícího sv. Ducha. Jeho síla na liniích trvale nepůsobila, ale linie zhora ohraničené jeho působením asi měly zvláštní význam. Snad tady byl posílen prosebný účinek modliteb. Proto se na liniích stavěly kostely, kláštery a panovnická sídla. Jak to bylo opravdu už se těžko dovíme. Tyto mystické zákonitosti byly součástí učení úzkého kruhu zasvěcených. Byly skryty v nejtajnější a nejvyšší hermetice.

Magické obrazce s pěti vrcholy mají asi ochrannou funkci. Velké symetrické trojúhelníky také nejspíš chránily města. Malé trojúhelníky byly součástí sítě, která byla pokročilejší, neboť do ní byly začleněny sakrální stavby uvnitř chráněného území. Síť zajišťovala účinější ochranu města. Proti vojskům se stavěly hradby a proti čertům a duchům byly vytyčeny vrcholy fiktivních magických obrazců. Přesto stále nechápu význam jednoduchých ley lines. Hypotézy o magických hranicích jsem nepřijal. Samotné linky dlouhé 5-10km těžko mohly něco oddělovat. Zatím se přidržuji představy, že linky znásobují magický potenciál jednotlivých svatých míst. Směr linek je pravděpodobně také magický, ale nevylučuji ani pouhý symbolický význam. Zvláštním případem jsou "čestlické paprsky", které tvoří neobvykle silnou magickou soustavu. Centrální místo v Čestlicích je málo významné, dokonce méně než okrajová místa. To na mně dělá dojem, že magické centrum je v některém periferním, ale významném sakrálním objektu. Paprsky znázorňují Boží oko. Celá soustava měla možná usnadnit komunikaci s Bohem, přesněji řečeno usnadnit doptávání se na Boží vůli a zesílit prosebné modlitby.

Černý pentagon je přeci jen trochu šišatý, ale k tomu je nutné být tolerantní. Pentagon (nebo pentagram?) vypadá na mapě docela dobře. Nelze ani přehlédnout, že jedna strana prochází přes Říp. Dalo by se namítat, že mezi prvními zmínkami o vsích je časový rozdíl několika generací. Avšak tyto zmínky se týkají darování, prodeje nebo směny. Takže vsi tam byly už předtím a kdoví co tam bylo. Začal jsem mít tušení, že pentagon je obdivuhodná souhra náhod, ale po troše historického pátrání už mi to tak nepřipadá. Zdá se, že ve středu České kotliny jsou minimálně dva pravidelné utvary s pěti vrcholy.

Geometrické obrazce ve tvaru pentagonu nejsou vyjímečné. Jeden takový obrazec, tzv. Černý pentagon, se nachází poblíž Roudnice nad Labem. Tvoří ho pět obcí středověkého původu: Černěves 1233, Černouček 1100, Černuc 1302, Černochov 1207 a Černiv 1134. Základna je 13,7km, boční strany 10,2 a 10,4km, horní strany se odlišují více, měří 13,6 a 11,2km. Pentagon je trochu sploštělý, ale téměř symetrický podle osy orientované zhruba na severovýchod. V takovém obrazci lze též spatřovat pentagram.

Našel jsem několik barokních sousoší a morových sloupů. Typický je trojboký podstavec, na něm sochy a štíhlý trojboký jehlan, na jehož vrcholu je symbol Nejsvětější trojice. Pěkná ukázka [www.chlumin.cz/sloup.htm]. Různé jehlany bývaly považovány za silně magická tělesa, ale jehlan s pentagramem na vrcholu jsem zatím nenašel.

Hledal jsem další vztahy mezi oběma trojúhelníky. Kromě společné strany mají nejasný vztah přes výšku rovnostranného trojúhelníku. Výška je 2087,987 m, pokud to počítám ze společné strany 2411 m. Ramena rovnoramenného trojúhelníku dělená onou výškou jsou (3198+3223):2087,987=3,075.... S ohledem na pravděpodobné nepřesnosti -/+ nelze domyslet, jestli poměr symbolizuje učení o Bohu v Trojici (3:1) nebo Ludolfovo číslo (dělení obvodu průměrem=3,141...).

Rovnostranný trojúhelník by mohl být základnou a rovnoramenný trojúhelník by mohl naznačovat boky trojbokého jehlanu. Tuším, že takto mohl být symbolicky převeden do dvojrozměrného obrazce trojrozměrný magický předmět, který se skládá z pentagramu a z něho vystupujícího jehlanu. Proporce hypotetického magického předmětu se mohly stát předlohou pro magicko-urbanistické řešení města.

Trochu jsem hledal v oblasti objevů novověku. Inspirovalo mě to k úvaze jak vytvořit primitivní zapisovač kmitů, jehož sestrojení bylo možné už před známými objevy. S těmi strunami by byly potíže, ale s pomocí dlouhé pružné tyče by to docela šlo. Konec tyče bych opatřil páčkou s jehlou, která by zapisovala kmity na otočný dřevěný válec pomazaný sazemi. Získal bych tak obálku tlumených kmitů. Rozkmit se exponenciálně zmenšuje až kmitání zanikne. Tak nějak mohly zvídavé hlavy už ve starověku nebo ve středověku objevit přirozenou exponenciální křivku, která jim dala podnět k důkladnějšímu matematickému zkoumání a dopracovali se k číslu třeba 2,666.... Celý objev mohl být součástí zaniklé hermetické vědy a proto o něm není v historických pramenech zmínka. Úvaha je docela pěkná, ale ony záhadné poměry v pražském geometrickém systému to nedokazují. Jen k takovým spekulacím provokují.

Našel jsem onen zřejmě původní nákres baziliky z archivu ÚDU, tam jsou stěny hlavní lodi rovnoběžné, ale transept je rotován proti směru hodinových ručiček, přičemž ale jeho severní stěna je souběžná s lodí. Skoro žádný z pozdějších nákresů tomu neodpovídá (nejlépe asi ten můj zde na stránkách ;), mimochodem jsem ho otrocky nepřekreslil, ale poctivě jsem to vyměřoval v podzemí a z nádvoří, pokud to šlo. Vím tím pádem také, že se to dnes už celkově upřesnit nedá, proto je původní náčertek směrodatný.
Mimochodem v publikaci Magická Praha (myslím, mám už jen pár fotokopií, které jsem kdysi pořídil) je ještě údajný rovnostranný trojúhelník Vít-Petr-Emauzy, ten sice vychází docela přesně, ale je trochu pootočen od osy našeho pragogramu s pentagramem, a ten do něj nezapadá. No a Emauzy založil až Karel IV.