Pražský hrad

Výroba vápna přímo v Praze je doložena již za Vladislava II. a Karla IV. Myslím si, že už v 10. stol. bylo výhodné splavovat vytěžený vápenec až pod hrad. Více na www.enviweb.cz. Vyhledat text(článek): Nerostné suroviny na území Prahy. Část: Chemické složení paleozoických vápenců.

Libušina věštba podává romantické nevěrohodné vysvětlení. Možná je lepší hledat nějaké podobenství přímo v muži, který otesává práh. Pokud není věštba v kronikách pouhou fikcí, potom onen muž a jeho výtvor jsou obrazem založení hradiště (města). Je otázka, zda kronikáři vysvětlení věštby neznali nebo nesměli význam pohanské věštby zapsat. Zatím nevím o nikom kdo by se dovtípil. Nemůžeme se tomu divit, protože založení hradiště spadá do historicky zamlženého období. K tomu je známo několik sporných vysvětlení.

Podle jedné domněnky mohl hradiště založit neznámý kníže už v 1.pol. 9. století. To by byla sranda, kdyby jednou historikové doložili, že mezi legendárními Přemyslovci žil kníže Pragoš.

O těžení železné rudy jsou jakési archeologické důkazy z oné výtahové šachty v ulici Úvoz. Ale o vápenci nejsou, Praha je dnes velká, ale tehdy to bylo nejspíš jen území dnešního Hradu a možná blízkého okolí, kde vápenec, pokud vím, není.
Mimochodem jsem nenarazil na teorii, že by se Praha jmenovala podle svého zakladatele či majitele, jak tomu bylo hodně často.

No, nevím a už asi vědět nebudu. Hradiště se také mohlo jmenovat Báraga podle Ibráhima nebo Fraga podle bývalé věštírny. V 10. stol. postavili poblíž velkou pražírnu na vápno a té mohli říkat praža, pradža. pražna a podobně. Všechna slova jsou si podobná a tak nakonec mohlo z hradiště Fraga vzniknout město Praga. Tohleto objasňování bez důkazů je stále jako hledání v bludném kruhu. Přesto bude vhodné do článku o vzniku názvu doplnit údaj, že se v Praze pražila nejen železná ruda, ale také vápenec. Stejně je mi divné, že ve kdejaké vsi vědí proč se tak jmenují a název nejvýznamnějšího českého centra světské a církevní moci nelze objasnit. Když to všechno realisticky zhodnocuji, tak se mi vybavuje moje stará představa, že název má původ magický, ovšem slovo Praga nepovažuji jen za nějaké magické citoslovce. Bez věštění se neobešlo žádné důležité rozhodnutí. Proto není nijak pošetilé uvažovat o tom, že i pověsti mohou být k pravdě nejblíže. Název města třeba alegoricky predurčil uznávaný a urozený věštec. Název byl sice slovo prosté, ale to slovo věštbou dostalo magický náboj, který měl městu zaručit bezpečí, slávu a moc.

No, řekl bych, že napřed se město (hradiště) jmenovalo Praha a bylo dřevěné, a pak teprv se postupně objevovaly kamenné stavby. A vápence byly různě okolo, ale zrovna v tehdejší malé Praze asi ne, kór, jestli bylo Prahou skutečně míněno zprvu jen hradiště.

Přemýšlel jsem, co by se mohlo v Praze pražit tak důležitého, aby podle toho pražení nazvali město. Napadlo mě uvažovat o vápně. Na výstavbu kamenného města bylo spotřebováno velmi mnoho vápna. Proto bylo nutné nejprve otevřít vápencový lom a založit velkou pražírnu vápna. Oxid vápenatý, též pálené vápno se vyrábí tepelným rozkladem mletého vápence. Chemický proces je dnes nazýván pálení vápence, vypalování vápence a méně často pražení vápence. Snad se kdysi po českých krajích šířily zvěsti jak pražíni postavili velkou pražnici, ve které praží vápenec ve dne i v noci a s nadšením staví svoji kamennou Pražu z upraženého vápna, opuky a pískovce. Zbývá jen dodat, že pálené vápno je používáno jako přísada při výrobě kovů a skla.

Vážený pane, zaujala mne vaše stránka o katedrále sv. Víta, pro upřesnění by bylo vhodné opravit údaj úplně v závěru - uvádíte zde jako nejvyšší gotickou klenbu katedrálu v Remeši se 38 m, nejvyšší klenbou je však klenba katedrály v Beauvais (asi 48 m), vyšší je i klenba v Amiens (42 m). Jinak stránky a grafické modely jsou velmi pěkné!

Není dosud známo, jestli slovanština a staročeština měla výraz pro tavení. Výraz mohl být odvozen ze slova vyjadřujícího rozžhavení, ale staré tvary slova žhnouti se nijak nedají zkomolit na praga. To podporuje úvahu, že se v Praze pouze upravovala (pražila) surovina vytěžená na Petříně. Nebudu se pouštět do spekulací proč mohlo být železo taveno jinde. Snad utajení? Pak vznikají otázky, kudy byla upražená a tím vylehčená ruda vyvážena, zda to bylo po proudu řeky, kde se ruda tavila, zda to bylo na více místech, atd.. Zlato, stříbro a drahokamy měly pro vznešené feudály velký význam, ale bez obyčejného železa nemohla přežít ani nižší šlechta, natož králové.

Našel jsem názorný obrázek jedné petřínské štoly. Voda s velkým obsahem železa tady místy vytváří rezavé krápníky. www.nautilus.cz/nebo.html

Je rozšířen omyl, že pražení železa znamenalo jeho tavení. Pražení byla jenom příprava suroviny. Staročeši by tavbu železa nazývali spíše nějakým slovem pro žhavení. Proces přípravy možná nazývali pražba nebo praža. Slovo potom mohlo získat význam jako místní název. Jenom mi není jasné, proč by byla důležitější příprava suroviny než samotné tavení. Byla snad zpečená surovina vyvážena mimo Pražu a tavena na jiných místech?

Silně železitá voda s velkým obsahem síry vyvěrá na několika místech středních Čech. Má nevábný pach a mírně projímavé účinky. Petřínská voda obsahovala malé množství sirných sloučenin a to může být důvod proč si dávní předkové oblíbili železitou vodu právě na Petříně. Druhým důvodem může být obrovský obsah železa, neboť anorganické železo je málo účinné. To je dnes potvrzeno nejen při pití minerálek, ale také při užívání anorg. supl. přípravků.

Podle pověsti měl pramen ze studánky Petřínka léčivé a povzbuzující účinky. Docela tomu věřím, protože petřínské prameny bývaly v minulosti velmi bohaté na železo, viz www.pis.cz/cz/praha/zakladni_info/vznik_jmena_praha. Obrázek dnešní Petřínky: www.prazskekasny.net/kasna.php?strana_id=258. Petřín se mohl stát magickým a mystickým místem pro hojný výskyt léčivých pramenů. Ovšem nadále trvám na možné existenci dýmající praskliny, která občas udivovala transcendentním úkazem.

Další léčivou látkou posvátného pramenu mohl být uhličitan vápenatý. Uhličitano-vápenato-železitá voda mohla opravdu působit příznivě na zdraví. Přírodní úkazy (dým, pára, bublinky ve vodě) mohly vznikat jenom občas, když se uhelné ložisko více rozhořelo na příhodném místě. Úkazy mohly zaniknout bez zásahu člověka. Mohlo k tomu dojít už dávno před těžbou vlivem geologické nestability území. Při kristianizaci návrší pak byly transformovány místní legendy. Pozdější kroniky zamlčovaly původní pohanské tradice, vznikaly nové křesťanské pověsti a další generace začaly zapomínat na pravou minulost. Na závěr se zmíním o praslovanských slovech žirdlo a žerdlo-jícen, později otvor kde vyvěrá voda ze země. Zaujala mě ta slabika ži. Proto si kladu otázku co opravdu znamenalo slovo žiži.

V některých uhelných dolech vyvěrají minerální prameny. Voda obsahuje bublinky tvořené oxidem uhličitým. Oblast Petřína a Opyše byla bohatá na prameny. Některý z nich mohl obsahovat bublinky a železo. Na Petříně byly těženy sloučeniny železa a dále praženy v pecích pod Petřínem. Voda mohla léčit třeba anémii, posilovat při různých nemocech a urychlovat zotavování po zranění. Pramen se stal posvátným, kouřící prasklina byla posvátná, ale toť zase jen moje spekulace.

Výrony plynů ze země bývaly transcendentním úkazem. Proto se k vrchu Boreč vztahují pověsti o nestvůrách žijících v jeho dutinách. Našel jsem pár místních obrázků: http://smisene.webzdarma.cz/view.php?cisloclanku=2007082601. Labyrint puklin zde asi vytvořila tuhnoucí láva. Petřín sice není sopečný, ale prochází jím Pražský zlom. V okolí takových poruch vznikají soustavy puklin a navíc je zde pseudokras a nestabilní svah. Petřínská uhelná sloj mohla čas od času pomalu hořet vlivem omezené oxidace. Kouř a pára z kopce bohatého na prameny mohla vycházet posvátnou prasklinou. Při důlních požárech bývá pozorován výron dýmu ze země nad místem hoření. Dým vychází z hlíny a v okolí nejsou povrchové praskliny. Tlak plynu vznikajícího při podzemním hoření je velký.