Pražský hrad

No, každé strategické místo na kopci je zároveň terčem... Asi se nečekal útok z PLR nebo NDR.

Ďáblice ale leží skoro na rozvodí Vltava/Labe, pramení tam Mratínský potok vedoucí do Labe, o kus dál pramení Bohnický, Čimický a Draháňský tekoucí do Vltavy... Lutterer a spol. tvrdí jako vždy, že Ďáblice jsou tvořeny čelední příponou -ice z nedoloženého vlastního jména Davel; třeba ten se narodil někde u řeky.
Mimochodem na katastrální mapě (císařské otisky) z r. 1841 se vršek kopce kopec nazývá Dablitzer Berg, okolní les je několikrát nazván Ladwy, a je tam i ulice zvaná K Dablickemu hagi.

Ládví je dobrým terčem viditelným přes celé Čechy, také bych tam základnu nestavěl. Zajímal jsem se, jestli by o významu kopce něco napověděla blízká obec Ďáblice prvně připomínaná ve 13. stol. jako Dawlice. Staročesky davel je valící se voda (povodeň). Slovo zaniklo a zůstalo po něm místní pojmenování Davle. Možná i název vsi Davlice (zapsaná jako Dawlice) měl původ ve významu slova davel, protože ves byla založena u potoka, který se na jaře a za letních bouří rozvodňoval. Ves stála v místě, kde se občas valila voda. S kopcem Ládví tedy není souvislost.

Zajímavé, že na Ládví nebyla podle všeho raketová základna, jaká byla třeba na Vidouli nebo Čihadle ;). Chci tím říct, že stratégové všech dob vyhledávali taková místa s kruhovým rozhledem.
Vidoule je zajímavým protějškem Ládví, zkuste třeba spojit vršek Ládví se středem Vidoule (ta jakožto stolová hora vršek nemá) a zjistíte, že tato přímka protíná sv. Víta. Na Vidouli bylo prehistorické osídlení (řivnáčské, snad i slovanské, ale nemůžu teď najít pramen, ve kterém jsem to četl, no pak byla zdavastována raketovou základnou), je dokonale přírodně opevněna svislými srázy stolové hory. Ta spojnice Ládví-Vidoule je téměř kolmá na tu vaši (chaberský Jan - prosecký Václav i na jeruzalémskou linii. Boleslavská linie z Kříže sice míří na Vidlouli, ale ne úplně na střed. No jen tak to nadhazuji jako inspiraci, je zajímavé, že o pravěkém osídlení na těchto dvou strategických kopcích je tak málo dokladů.

Hlásné věže Pražského hradu umožňovaly kontrolovat kotlinu, ale rozhled po kraji byl omezený, zejména na sever. Přemyslovci museli v okolí kotliny využívat vrchy, které poskytovaly daleký rozhled. Mezi hlásné vrchy nejspíše patřilo i Ládví. Nemuseli tam stavět hrad s vysokou věží. Stačilo sednout si na kámen a hledět až na konec Čech. Přesto si myslím, že na vrchu byla alespoň opevněná pozorovatelna ze dřeva, které říkali Hledie. Vrch se časem nemohl jmenovat jinak. Otázkou je, jak se mohl název Hledie změnit na Ládví. Možné řešení prochází přes slovo ledví, staročesky ledvie, které mělo více významů: ledviny a jiné útroby, nitro, bedro a sídlo duše. Slova hledie a ledvie mají úplně jiné významy, ale jsou si velmi podobná foneticky, což mohlo zapříčinit změnu názvu. Dále se při jazykovém vývoji změnilo Ledvie na Ledví. Lidé potom název zkomolili na Ládví a dodnes to bývá chápáno jako ladný vrch. Takovéto změny názvů nejsou nijak vzácné. Příkladem může být přilehlá obec Dawlice, dnes Ďáblice.

Sakrální linie z Prahy ke Staré Boleslavi má původ v pojizerské zemské cestě. O tom nelze pochybovat. Linie má na Proseku odbočku Václav-vrchol kopce Ládví-Jan Křtitel, která je téměř rovnoběžná s linií Vít-Kříž-Longin. Ládví, původně Hledví, je kopec s dalekým rozhledem. Možná tam kdysi bývala signální pozorovatelna. Nejsou však žádné zprávy o tom, že by ve středověku byla na vrcholu nějaká stavba. Celý kopec je poznamenaný těžební činností. Základy stavby mohly navždy zmizet. Archeologové našli jenom stopy po pravěkém osídlení. K linii lze přiřadit kámen v Chabrech. V den zimního slunovratu bývalo odtud vidět "odtržení" slunečního kotouče od vrcholu kopce. Dnešní Ládví je záhadné místo. Patří mezi nejvýznamnější triangulační body v ČR a tak mě napadá, že to může něco napovídat o středověkém významu kopce.

Dodatečně se musím zmínit o pražském geomantickém kříži, v jehož průsečíku leží rotunda sv.Kříže. Je to samozřejmě pouhá spekulace. Už jsem psal o zajímavých skalních výchozech na Vítkově a na Petříně. Jejich spojnice-geolinie prochází těsně kolem rotundy. Spojnice od sv.Kosmy a Damiána vedoucí k Hanavskému pavionu také prochází těsně kolem rotundy. Položil jsem si otázku, čím tato místa mohla přitahovat pozornost. Původní kostelík sv.Kosmy a Damiána založil na skalnatém pahorku sv.Václav. Dříve prý na tom místě stávala modla bohyně Morany. Nyní nevíme, jak ta skaliska vypadala, ale asi měla strašidelný pohanský původ. Hanavský pavilon stojí na skále, která bývala zajímavá geologicky. Skála byla stavbou poničena, což nejvíce mrzí geology zaměřené na hledání trilobitů. Mám takový dojem, že pražská kotlina byla v dobách pohanských ohraničena 4 geomantickými centry. Ovšem v představách křesťanských mystiků byla tato místa škodlivá. Působily z nich démonické síly, které křesťané spoutali přibližným křížem se středovou svatyní.

Ve starověké geomancii věřili, že mezi zemskými centry proudí regenerační energie. To se nějak přeneslo do křesťanské mystiky. Geomancie postupně získávala opačný smysl. Určovala se místa, kde ze země proudí zlá démonická síla. Takové místo zabezpečovala svatyně. K ní byl připojen sakrální geometrický systém, který chránil okolí. V tom lze najít hlavní důvod pro založení rotundy sv.Kříže. Nakonec se geomancie stala komerční záležitostí. Byly vyhledávány geopatické zóny škodící zdraví a vymýšlena různá opatření k rušení škodlivých zemských vibrací. Teď jsem si prohlížel geologický profil Motolského údolí. Je tam zakreslen pražský zlom a kolem něho několik menších zlomů. Geologie je dosti složitá věda. Přesto si myslím, že se ti staří geomantici řídili jednoduše podle povrchových úkazů, například podle zvláštních skalních výchozů. Taková skaliska mohou být 5-50 m velká. Už jsem taková našel. Ve velké krajině se zdají být skoro bodem, což pro vedení linie postačilo. Dále už se tím nebudu zabývat, původem názvu Praha také ne, pokud se neobjeví nějaký nový úchvatný podnět.

Díky za vyčerpávající pojednání o zlomech.
Otázka je, v které době a v jakých podmínkách se řídili jakými principy. S postupující civilizací a dominancí křesťanské symboliky bych odhadl, že ta křesťanská symbolika postupně převládala. I když se asi kostely stavěly často na místech svatyň pohanských, které byly jistě stavěny na místech přírodních pozoruhodností.
Ta Svátkova pověst, že kapli sv. Kříže postavil kupec vrátivší se ze zajetí v Jeruzalémě, kde byl zavřen v podobné kapli, je zajímavá. Buď se tedy skutečně tradovala, nebo možná měl Svátek či ten, od koho čerpal, podobnou myšlenku jako vy (jeruzalémská linie).

Co se týče pražského zlomu - v Neživé přírodě v Praze a okolí (zdejší odkaz č. 11) je na půdorysném náčrtu Starého Města (32-6) zakreslena terasa se skalnatým podkladem (na níž stojí i rotunda sv. Kříže), čemuž ovšem se nezdá odpovídat bokorys 32-5, kde žádná elevace pevného podkladu není. Každopádně - pokud tam skalní terasa je, nebyl by v místě rotundy zlom, pokud jsou tam všude štěrkopísky hluboké cca 10 metrů a nad nimi antropogenní nánosy cca 2,5 m, na kterých je rotunda postavena, těžko se tam mohl zlom projevit. A ty projevy zlomů dál od města jsou natolik mohutné, že by mezi nimi asi málokdo vedl přesnou linii.

I když - na Žiži byla každopádně studánka, což je na temeni kopce magické. Rotunda sv. Štěpána (Longina) v dnešní ulici na Rybníčku možná byla postavena taky u studánky, tehdy tam město nebylo, a existuje pověst (bez ohledu na naše spekulace), že byla původně pohanskou svatyní. Žádné koryto potoka se tam nezdá podle vrstevnicové mapy být, tak asi byl rybníček v místě mohutnějšího pramene. Tím by se dostalo do hry mé oblíbené studánky, jakožto projevy geologických poruch :).
Pokud by bylo místo rotundy sv. Longina určeno mnohem dříve, napadá mi, jestli tehdy nebyl bod slunovratu na obzoru při pohledu od sv. Víta posunutý vlivem precese a neodpovídal více umístění Longina. Ale už nemám sílu to na Sky Pro zjišťovat, možná někdy...

Malé zlomy se projevují např. puklinou ve skále. Linii velkých zlomů tvoří různě široký pás, kde se obě desky při posunu navzájem drtily. Jsou tam odlomené skalní bloky, zpravidla natočené, šrot z balvanů a kamení různého původu, hladce obroušené skalní plochy, zajímavým úkazem bylo zasouvání vrstev různého stáří mezi sebe, což se může objevit na povrchu jako skalní výchoz, atd.. V průběhu zlomů se může vyskytovat hydrotermální a metalogenetická aktivita, např. u sázavského zlomu jsou tyto aktivity prokázány. Neobvyklé skalní výchozy a teplé prameny se v krajině jevily jako centra spojená pomyslnými energetickými dráhami, což byly v tehdejších představách úzké lajny. Hradní zlom prochází místem, kde měla být Žiži a snad i kamenný stolec. Kdoví, jestli to nebyl skalní výchoz s projevy většího zlomu.

Rozšiřuje se domněnka, že pod rotundou sv.Kříže probíhají dva zlomy. Přesné informace nejsou a proto lze nacházet jenom spekulativní přesvědčení, že to tak je. Pražský zlom nepochybně prochází v blízkosti rotundy. Sázavský zlom vede mimo střed města. Mohl by ho nahradit hradní zlom, ale musel by pokračovat pod Vltavou na Staré Město. Zlom směřuje k rotundě, což vypadá slibně. Přimysleme si v okolí 4 specifické skalní výchozy, podle kterých geomantikové určili místo křížení. K určení místa by stačily 3 výchozy, pokud by ležely v linii. Pod zemí to vypadá jinak, avšak předpokládám, že povrchové projevy zlomů byly rozhodující. Tohle zatím nevyřešíme, ale už delší dobu mám dojem, že sakrální geometrie a urbanismus středověké Prahy má původ v geomancii. Říká se, že středověká města byla stavěna podle geomantických plánů.

Přiznám se, že o geologii mám jen povšechné ponětí (ostatně jako skoro o všem ;)). Nicméně, zlomy mohou být v řádu metrů a naopak i desítek až stovek kilometrů. Ty naše uvažované zlomy patří spíše do té druhé kategorie. Dá se myslím předpokládat, že zlom měřící na délku desítky kilometrů bude úměrně mohutný i vertikálně, takové zlomy myslím vytvářejí kopcovité hřbety či koryta toků ap. Takový lze spatřovat v masívu Strahova s Petřínem (a možná Opyší) a pokračující Vítkovem a Smetánkou. Zdá se ovšem, že v oblasti dna pražské kotliny se moc projevů najít nedá, a když tak to nebude v nějaké úzké lajně, ale odpovídalo by to masivnosti uvedených hřbetů. Jakým způsobem se zlom může projevovat, pokud není vidět terénní nerovnost, nevím, to bych jen spekuloval (rostlinstvo, nějaké paranormální projevy?). Nicméně se mi nezdá, že by linie pražského zlomu mohla být tak úzká, aby se dalo říct, že prochází zrovna pod rotundou.
No, zkusím koupit onu papírovou mapu. Vodítkem je jistě i plastická mapa, např. maps.google.cz - terénní mapa,kde se dá vysledovat víc souběžných dlouhých hřbetů od JZZ k SVV.
Mimochodem, když jsem kdysi přemýšlel o umístění Žiži, napadlo mě, jestli v různých hřbetech či tocích, které se ku Praze paprskovitě sbíhají, nemohli předkové spatřovat nějaký magický či astronomický význam, ale nic jsem nevymyslel, tak jsem to zavrhl (napadlo mě, jestli Žiži nebyl centrem rondelu ap.).

Již jsme se zabývali záhadným nepatrným zalomením spojnice Václav-Kříž-Longin. Po napřímení procházela kněžištěm baziliky, která byla starší než rotunda sv.Kříže. Z toho vznikly dohady, že linie vychází spíše z místa, kam byly přemístěny ostatky sv.Vojtěcha. Nyní uvažujme "od středu", že rotunda sv.Kříže byla umístěna nezávisle, třeba jen pomocí geomantických principů. Vznikne z toho dojem, že vyměřování linie vedoucí k Jeruzalému vycházelo od sv.Kříže. Přitom zjistili, že opačným směrem linie prochází kněžištěm baziliky. Možná to bylo překvapení, možná i důkaz, že bazilika je dílem Hospodinovým. Stala se neplánovaně 3 stavbou na linii. Rotunda sv.Kříže je centrálním bodem pražské sakrální geometrie. Byla prioritou pro nový otevřený systém, ale její priorita byla pro nezasvěcené zastíněna svatyněmi královského sídla. Pro tato tvrzení však musíme předpokládat, že hermetikové v místě, kde rotunda stojí, našli mocný zdroj duchovní energie. V okolí nic podobného nebylo, ani na Opyši, kde byly uloženy vzácné relikvie.