Pražský hrad

OK, tak či onak nelze očekávat, že by se do kostela Panny Marie, ať už to byla jakákoli ze tří možných malých staveb, vešlo více lidí, takže to jako argument, že to nemohla být ona kaplička v průjezdu, beru zpět a příležitostně to na stránce vyškrtnu a přeformuluju.

První malé rotundy prý sloužily pouze kněžím, kteří se uvnitř kontaktovali s bohem. Rotundy byly velmi magické objekty, kde se prolínalo věštění s křesťanskou obřadností. Mohlo to tak být, protože kristianizace Čech nebyla revoluce. Křesťanství se prosazovalo pozvolna a obtížně. Malé románské kostelíky prý knížata stavěla pro duchovní potřeby své rodiny. Je to logické, dovnitř se vešlo málo lidí. Pokud byly postřižiny malého Václava velkolepou událostí, potom se česká knížata s vojsky a s lidem pravděpodobně shromáždila na pláni před Hradem, tedy v prostoru Hradčan. Kristianizací Čech započalo nové období dynastie Přemyslovců. Staré legendy o Libuši a Přemyslu Oráči přestaly vyhovovat a byly nahrazeny kultem sv.Václava. Zdá se dosti pravděpodobné, že už malému Václavovi bylo určeno stát se kultovní osobností. Proto si myslím, že postřižiny, pokud se uskutečnily, byly velkolepým obřadem.

Děkuji za váš názor, sám nejsem schopen polemizovat, uvedené jsem převzal z publikace č. 26 v seznamu použité literatury (V. Píša). V oné sekci Nápady a hypotézy by se určitě našlo daleko víc kontroverzních údajů, jakož asi i v řádných textech, nenapadlo mě tehdy, jak je obtížné se vyvarovat v populárně zaměřeném textu toho, co v úvodu stránek vyčítám jiným... Ty postřižiny s expresivně vyjádřeným kontrastem jejich údajné velkoleposti oproti skromnosti stavby jsem si asi mohl odpustit, máte pravdu, ani to není u daného tématu podstatné.

O kostele Panny Marie píšete (cituji): "V kostele se měly dle staroslověnských legend konat postřižiny sv. Václava, což býval podle analogií z jiných zemí velkolepý obřad za přítomnosti mnoha lidí, což si lze v této drobné stavbě těžko představit." Zcela přitom opomíjíte reálné skutečnosti, a to, že
a) kromě staroslověnských legend sám fakt postřižin není nikde doložen a v českém prostředí není akceptace tohoto východního zvyku nikde doložena, o problémech s historičností a existencí biskupa, který měl toto postřižení provést, nemluvě. Dále
b) "velkolepý obřad za přítomnosti mnoha lidí" nemusí být například spartakiáda, jak si mnoho amatérů představuje - lze jej provést s v komornějším duchu, a atmosféra přitom neutrpí.
O problematičnosti lokalizace problematických Václavových postřižin a dalších nesrovnalostech raději pomlčme.

Někteří badatelé se domnívají, že v přemyslovské mytologii byla hora Říp středem přemyslovských knížectví a s příchodem křesťanství se dogma přeneslo na Ládví. Podle jednoho vysvětlení byl vrch původně nazýván Ledví. Významy slova se vztahují k tomu, co je uvnitř, co je ústřední a co je duchovní. Ládví tedy mohlo být svatým vrchem. Středověký význam vrchu je však neznámý a linie se zatím jeví jako náhoda.

Davel mohla být nelichotivá přezdívka pro člověka, který se choval jako valící se voda. Píše se, že Davle byl název Mratínského potoka. To se mi nezdá, takový název by se hodil spíše pro horskou řeku.
Středověké signální trasy se možná částečně překrývají se starými triangulačními sítěmi.

No, každé strategické místo na kopci je zároveň terčem... Asi se nečekal útok z PLR nebo NDR.

Ďáblice ale leží skoro na rozvodí Vltava/Labe, pramení tam Mratínský potok vedoucí do Labe, o kus dál pramení Bohnický, Čimický a Draháňský tekoucí do Vltavy... Lutterer a spol. tvrdí jako vždy, že Ďáblice jsou tvořeny čelední příponou -ice z nedoloženého vlastního jména Davel; třeba ten se narodil někde u řeky.
Mimochodem na katastrální mapě (císařské otisky) z r. 1841 se vršek kopce kopec nazývá Dablitzer Berg, okolní les je několikrát nazván Ladwy, a je tam i ulice zvaná K Dablickemu hagi.

Ládví je dobrým terčem viditelným přes celé Čechy, také bych tam základnu nestavěl. Zajímal jsem se, jestli by o významu kopce něco napověděla blízká obec Ďáblice prvně připomínaná ve 13. stol. jako Dawlice. Staročesky davel je valící se voda (povodeň). Slovo zaniklo a zůstalo po něm místní pojmenování Davle. Možná i název vsi Davlice (zapsaná jako Dawlice) měl původ ve významu slova davel, protože ves byla založena u potoka, který se na jaře a za letních bouří rozvodňoval. Ves stála v místě, kde se občas valila voda. S kopcem Ládví tedy není souvislost.

Zajímavé, že na Ládví nebyla podle všeho raketová základna, jaká byla třeba na Vidouli nebo Čihadle ;). Chci tím říct, že stratégové všech dob vyhledávali taková místa s kruhovým rozhledem.
Vidoule je zajímavým protějškem Ládví, zkuste třeba spojit vršek Ládví se středem Vidoule (ta jakožto stolová hora vršek nemá) a zjistíte, že tato přímka protíná sv. Víta. Na Vidouli bylo prehistorické osídlení (řivnáčské, snad i slovanské, ale nemůžu teď najít pramen, ve kterém jsem to četl, no pak byla zdavastována raketovou základnou), je dokonale přírodně opevněna svislými srázy stolové hory. Ta spojnice Ládví-Vidoule je téměř kolmá na tu vaši (chaberský Jan - prosecký Václav i na jeruzalémskou linii. Boleslavská linie z Kříže sice míří na Vidlouli, ale ne úplně na střed. No jen tak to nadhazuji jako inspiraci, je zajímavé, že o pravěkém osídlení na těchto dvou strategických kopcích je tak málo dokladů.

Hlásné věže Pražského hradu umožňovaly kontrolovat kotlinu, ale rozhled po kraji byl omezený, zejména na sever. Přemyslovci museli v okolí kotliny využívat vrchy, které poskytovaly daleký rozhled. Mezi hlásné vrchy nejspíše patřilo i Ládví. Nemuseli tam stavět hrad s vysokou věží. Stačilo sednout si na kámen a hledět až na konec Čech. Přesto si myslím, že na vrchu byla alespoň opevněná pozorovatelna ze dřeva, které říkali Hledie. Vrch se časem nemohl jmenovat jinak. Otázkou je, jak se mohl název Hledie změnit na Ládví. Možné řešení prochází přes slovo ledví, staročesky ledvie, které mělo více významů: ledviny a jiné útroby, nitro, bedro a sídlo duše. Slova hledie a ledvie mají úplně jiné významy, ale jsou si velmi podobná foneticky, což mohlo zapříčinit změnu názvu. Dále se při jazykovém vývoji změnilo Ledvie na Ledví. Lidé potom název zkomolili na Ládví a dodnes to bývá chápáno jako ladný vrch. Takovéto změny názvů nejsou nijak vzácné. Příkladem může být přilehlá obec Dawlice, dnes Ďáblice.

Sakrální linie z Prahy ke Staré Boleslavi má původ v pojizerské zemské cestě. O tom nelze pochybovat. Linie má na Proseku odbočku Václav-vrchol kopce Ládví-Jan Křtitel, která je téměř rovnoběžná s linií Vít-Kříž-Longin. Ládví, původně Hledví, je kopec s dalekým rozhledem. Možná tam kdysi bývala signální pozorovatelna. Nejsou však žádné zprávy o tom, že by ve středověku byla na vrcholu nějaká stavba. Celý kopec je poznamenaný těžební činností. Základy stavby mohly navždy zmizet. Archeologové našli jenom stopy po pravěkém osídlení. K linii lze přiřadit kámen v Chabrech. V den zimního slunovratu bývalo odtud vidět "odtržení" slunečního kotouče od vrcholu kopce. Dnešní Ládví je záhadné místo. Patří mezi nejvýznamnější triangulační body v ČR a tak mě napadá, že to může něco napovídat o středověkém významu kopce.

Dodatečně se musím zmínit o pražském geomantickém kříži, v jehož průsečíku leží rotunda sv.Kříže. Je to samozřejmě pouhá spekulace. Už jsem psal o zajímavých skalních výchozech na Vítkově a na Petříně. Jejich spojnice-geolinie prochází těsně kolem rotundy. Spojnice od sv.Kosmy a Damiána vedoucí k Hanavskému pavionu také prochází těsně kolem rotundy. Položil jsem si otázku, čím tato místa mohla přitahovat pozornost. Původní kostelík sv.Kosmy a Damiána založil na skalnatém pahorku sv.Václav. Dříve prý na tom místě stávala modla bohyně Morany. Nyní nevíme, jak ta skaliska vypadala, ale asi měla strašidelný pohanský původ. Hanavský pavilon stojí na skále, která bývala zajímavá geologicky. Skála byla stavbou poničena, což nejvíce mrzí geology zaměřené na hledání trilobitů. Mám takový dojem, že pražská kotlina byla v dobách pohanských ohraničena 4 geomantickými centry. Ovšem v představách křesťanských mystiků byla tato místa škodlivá. Působily z nich démonické síly, které křesťané spoutali přibližným křížem se středovou svatyní.

Ve starověké geomancii věřili, že mezi zemskými centry proudí regenerační energie. To se nějak přeneslo do křesťanské mystiky. Geomancie postupně získávala opačný smysl. Určovala se místa, kde ze země proudí zlá démonická síla. Takové místo zabezpečovala svatyně. K ní byl připojen sakrální geometrický systém, který chránil okolí. V tom lze najít hlavní důvod pro založení rotundy sv.Kříže. Nakonec se geomancie stala komerční záležitostí. Byly vyhledávány geopatické zóny škodící zdraví a vymýšlena různá opatření k rušení škodlivých zemských vibrací. Teď jsem si prohlížel geologický profil Motolského údolí. Je tam zakreslen pražský zlom a kolem něho několik menších zlomů. Geologie je dosti složitá věda. Přesto si myslím, že se ti staří geomantici řídili jednoduše podle povrchových úkazů, například podle zvláštních skalních výchozů. Taková skaliska mohou být 5-50 m velká. Už jsem taková našel. Ve velké krajině se zdají být skoro bodem, což pro vedení linie postačilo. Dále už se tím nebudu zabývat, původem názvu Praha také ne, pokud se neobjeví nějaký nový úchvatný podnět.