Pražský hrad

Nojo, ono nezáleží tolik na důkazech, jako na tom, jak sebejistě kdo dokáže svůj názor prosadit.
Jako jistota se dnes bere, že název Praha příslušel primárně hradu a přenesl se na město, ale tak to být nemuselo, například Ibrahim píše o městě (Praze), nad nímž je tvrz. Hřbetů jako je Opyš (ačkoliv ji jinak všude vyzdvihuji) je v kotlině řada, sice bez studánky, ale stejně. Pořád mi přijde nejcharakterističtější ta rozlitá řeka, jinak tekoucí všude kaňonem, s ostrovy a snadným přebroděním. Jistě si brodiště odjakživa někdo usurpoval a udělal tam mýtnici, jistě se sem stahovali obchodníci a výrobci z okolí, aby obchodovali s dálkovými karavanami atd. A mýtnice nemusela/y být zrovna na Opyši.
Zajímavý je výklad slova týn, ohrazený dvůr, zpravidla kolím nebo i sroubený, tím nechci říct, že by se Praha jmenovala dle dnešního Týna, ale přivádí mě to k nápadu, jak vlastně bylo zabezpečeno, aby se používal jen určený chráněný brod a nebrodilo se zdarma okolo, zda třeba řeka nebyla lemována dřevěnou hradbou, všude byly hatě ev. pontonové mosty, domy byly možná na vyvýšených prazích kvůli povodním a bažinatému terénu atd.řeka bylo možná už tehdy přehrazena pylony s řetězem, aby zdarma neproklouzly lodě se solí atd., no samé prahy ;).

V tomhle už jasno nebude, protože se vždy najde nějaká antihypotéza. Našel jsem rozšířený názor, že jediný seriózní výklad je "na prazě", ale odůvodňují to tím, že první malá pevnost byla postavena na Sluncem vypraženém břidlicovém ostrohu. Podle geologů to mohla být větší protáhlá skála na vrcholu hradčanského hřbetu.

Mimochodem - zapomněl jsem, že to o Brusnici je uvedeno v onomatopoickém slovníku Zeměpisná jména Československa z r. 1982 (Lutterer a sp.) - dle prahů tj. peřejí ve Vltavě nebo potoku Brusnici, nezdá se mi ovšem, že zrovna štěrkopísky v široce rozlitém úseku Vltavy v Praze by mohly mít takovou charakteristiku, o Brusnici jsem už mluvil.
Za nejpravděpodobnější tam ovšem považují sluncem zprahlý vrch, což se mi taky nejeví přesvědčivé, protože na Opyši bylo několik pramenů v čele se Svatováclavskou studánkou a Ibrahim napsal ono "ve vyšší části (města) je velká opevněná tvrz a v ní jest pramen vody tekoucí po povrchu a jeho voda prosakuje do rovinaté části údolí".

To je super odkaz, chtěl jsem to dávno shánět, protože jsem pořád narážel na zmínky o nalezeném malostranském opevnění.

Vzhledem k tomu, že na úsvitu psaných dějin byla Pražská kotlina vystlána štěrkopísky (a asi blátem), navigace nebyla, koryto se asi měnilo s povodněmi atd., haťové cesty (mohlo se jim říkat pomnožně 'praha') mohly město charakterizovat. Myslím, že jsme to již i zmiňovali. Rozhodně mně to přijde pravděpodobnější než to s Brusnicí.

V brusnické rokli mohla být kaskáda (praga), ale zatím to nelze nijak potvrdit. Zářez ve skále je dosti slabá indicie. Tím zajímavější jsou archeologické nálezy středověkých hradeb na Malé Straně a dřevěné (prahové) cesty vedoucí asi k přechodu řeky.
www.archeopraha.cz/data/clanky/opevneni_prahy.pdf, obr.12

Problém je v tom, že veduty jsou zkreslené, vzájemně se rozcházejí a místy vůbec neodpovídají skutečnosti. V místě předpokládaného prahu je nyní umělý zářez a navážky. Odvození původního tvaru terénu není v mých možnostech. Přesto bych přidal další názor, že rokle potoka Brusnice ústila do údolí Vltavy přes skalní práh. Podle toho dostala název Praha, který se rozšířil na břevnovské údolí a hradčanské návrší. Knížecí sídlo bylo založeno na Praze a proto ani nemohlo dostat jiný název.

Dřevoryt J.Kozla z roku 1562. www.envis.praha-mesto.cz/rocenky/neziva/obr/29-2.gif
Na obrázku je zřetelně znázorněn terénní skok mezi vyústěním údolí Brusnice a pobřežní písčinou. Skok je pokračováním strmého skalnatého svahu letenského návrší a dále přechází do východního svahu Opyše (Letenský profil).

Je těžké domýšlet se, jak to Ibráhím myslel, když neznáme původní znění zprávy. Vraťme se raději ke skále, která přehrazovala údolí Brusnice pod východním svahem Opyše. Výšku skály si můžeme představit podle stěn zářezu, které jsou dobře vidět v ulicích Na Opyši a Pod Bruskou. Je však otázkou, jak tudy protékal potok. Skála byla z horniny, která snadno podléhá erozi. Proto si myslím, že se potok do skály zařízl a vytvořil kaskádu. Jisté je, že údolí bylo zakončeno prahem, podle kterého mohlo být nazýváno přilehlé okolí včetně návrší.

No, nevím, jestli to bylo zrovna to nejnápadnější na tehdejším městě... Když, tak já bych hlasoval pro farag jakožto ďolík, pražskou kotlinu. Zajímavá je tato Ibrahimova věta: ve vyšší části (města) je velká opevněná tvrz a v ní jest pramen vody tekoucí po povrchu a jeho voda prosakuje do rovinaté části údolí. Zdá se, že Prahou tedy nemyslel jen hrad.

Údolí Brusnice se postupně zužovalo a nad Klárovem bylo zakončeno skálou. Kdoví, jak to vyústění potoka vypadalo. Třeba takto: www.vodopady.info/img/vdp/Tichonice2.jpg. Dnes po skále zůstal jen zřetelný zářez, který začal vylamovat Albrecht z Valdštejna a při stavbě Chotkovy silnice byl rozšířen. Obrázky skály, která mohla být prahem v korytě Brusnice, asi neexistují.

No, párkrát jsem roklí Brusnice kráčel, celý tok má něco přes 4 km, je to, a asi i byla, drobná stružka. (Byť napájela několik rybníků, krom těch u kláštera a Vincentina rybníček u vojenského hřbitova a pak v ohbí dnešní Chotkovy ulice, kde byly mlýny, ale na vodu nadrženou v oněch rybnících.) Jediný skok mohl být pravda v onom místě na vaší poslední fotce, tj. nad Klárovem. Spíš bych tam ale předpokládal dřevěné prahy zpevňující cestu kolem ústí Brusnice, ať už na Opyš nebo nahoru Myší dírou.
Byť jsem se snažil, není mi moc jasné, zda se stezky vedly spíše koryty toků nebo po hřbetech, asi podle místních podmínek. Jen mi tak napadlo, zda jedna z variant v těch mnoha dobách nevedla korytem Brusnice až do Břevnova. Dnes by to problém nebyl, rokle má široké ploché dno, ale dřív tomu bylo snad jinak, rokle byla posléze zanesena odpadem z Hradu a pak nejspíš zámecky upravena, původně snad byla hlubší. Cesta koryty má zpravidla rovnoměrný spád, na druhé straně může být rozbahněná, nicméně obecně lesní cesty, které znám, vedou zpravidla kolem potoků a potůčků.