Pražský hrad

Diky. V navstevni knize jsoou obcas ulety... Ale vychod Slunce v ten ktery okamzik v tom kterem roce jsem zjistoval programem SkyMapPro, a ten s temito vlivy pocita. Chvili jsem byl jednou zmateny kvuli precesi, to byl ten ulet, ale program s ni samozrejme pocita. Vychod Slunce o slunovratu kolisa i proto, ze v okamzik slunovratu vychazi Slunce jen zcela vyjimecne zrovna na nasem poledniku.

V souvislosti s haťovými cestami se nabízí příklad, kdy se město nejmenuje podle opevněného vrchu. Tím městem, na prastaré kupecké stezce do Saska, je město Most. Tvrz, která byla vybudována na začátku haťové cesty (tedy v podstatě na začátku mostu) nazývá Kosmas Pons Gnevin - tvrz založil Hněva z rodu Hrabišiců. Z osady pod tvrzí se vyvinulo město, které se Most jmenovalo už za Přemysla Otakara II, kopec se dodnes jmenuje Hněvín, stejně jako hrad na vrcholu kopce.

ZH: Také si myslím, že v kotlině byly samé prahy. Možná tady byla síť haťových cest mezi osadami, tržišti, brody, mýtnicemi a hradištěm. Ovšem opevněná sídla byla většinou nazývána podle zakladatele nebo podle kopce, na kterém byla postavena. V souvislosti s vyprahlým (Sluncem vyžehnutým) ostrohem na hradčanském hřbetu bývá zmiňován název Žiži-Žihi. Také se mi zdá, že mezi názvy Praha a Žihi je nápadná významová podobnost (pražina, žihlina). Praga mohla vzniknout přeměnou ze Žigi.

Pročítal jsem tuto návštěvní knihu a všiml si, že jste řešili problém s cca 5° při určení azimutu východu Slunce o slunovratu v minulosti.
Azimut východu Slunce se skutečně v čase mění.
O této problematice pojednává kniha Zdeňka Ministra Géniové dávnověku. V knize je uveden i vztah podle kterého se mění deklinace Slunce při letním slunovratu, na které je azimut východu Slunce závislý (vztah, který odvodil v roce 1896 Newcomb, kapitola začíná na straně 48). Je tam i srozumitelně popsáno jak azimut východu Slunce vypočítat.
Zdeněk Ministr pro ilustraci uvádí i jednoduchou "transformaci do pravěku" - uvádí, že v době před 4800 lety vycházelo Slunce o slunovratu severněji o dva sluneční kotouče, to je tedy o 2 x 32 úhlových minut, teda asi jeden úhlový stupeň.
Na internetu je nejblíže obsahu knihy Zdeňka Ministra asi článek na této adrese:
http://www.observatory.cz/news/pump.php?pda=1&article=staroveka-astronomie
- je tam také uvedena tabulba s hodnotami deklinace Slunce v minulosti.

Pro 50 rovnoběžku pak vychází, podle Newcombova vztahu, pro rok 2000 azimut východu Slunce o slunovratu 51,77°, pro rok 1000 pak 51,53° - pokud jsem tedy počítal správně :-))

Nojo, ono nezáleží tolik na důkazech, jako na tom, jak sebejistě kdo dokáže svůj názor prosadit.
Jako jistota se dnes bere, že název Praha příslušel primárně hradu a přenesl se na město, ale tak to být nemuselo, například Ibrahim píše o městě (Praze), nad nímž je tvrz. Hřbetů jako je Opyš (ačkoliv ji jinak všude vyzdvihuji) je v kotlině řada, sice bez studánky, ale stejně. Pořád mi přijde nejcharakterističtější ta rozlitá řeka, jinak tekoucí všude kaňonem, s ostrovy a snadným přebroděním. Jistě si brodiště odjakživa někdo usurpoval a udělal tam mýtnici, jistě se sem stahovali obchodníci a výrobci z okolí, aby obchodovali s dálkovými karavanami atd. A mýtnice nemusela/y být zrovna na Opyši.
Zajímavý je výklad slova týn, ohrazený dvůr, zpravidla kolím nebo i sroubený, tím nechci říct, že by se Praha jmenovala dle dnešního Týna, ale přivádí mě to k nápadu, jak vlastně bylo zabezpečeno, aby se používal jen určený chráněný brod a nebrodilo se zdarma okolo, zda třeba řeka nebyla lemována dřevěnou hradbou, všude byly hatě ev. pontonové mosty, domy byly možná na vyvýšených prazích kvůli povodním a bažinatému terénu atd.řeka bylo možná už tehdy přehrazena pylony s řetězem, aby zdarma neproklouzly lodě se solí atd., no samé prahy ;).

V tomhle už jasno nebude, protože se vždy najde nějaká antihypotéza. Našel jsem rozšířený názor, že jediný seriózní výklad je "na prazě", ale odůvodňují to tím, že první malá pevnost byla postavena na Sluncem vypraženém břidlicovém ostrohu. Podle geologů to mohla být větší protáhlá skála na vrcholu hradčanského hřbetu.

Mimochodem - zapomněl jsem, že to o Brusnici je uvedeno v onomatopoickém slovníku Zeměpisná jména Československa z r. 1982 (Lutterer a sp.) - dle prahů tj. peřejí ve Vltavě nebo potoku Brusnici, nezdá se mi ovšem, že zrovna štěrkopísky v široce rozlitém úseku Vltavy v Praze by mohly mít takovou charakteristiku, o Brusnici jsem už mluvil.
Za nejpravděpodobnější tam ovšem považují sluncem zprahlý vrch, což se mi taky nejeví přesvědčivé, protože na Opyši bylo několik pramenů v čele se Svatováclavskou studánkou a Ibrahim napsal ono "ve vyšší části (města) je velká opevněná tvrz a v ní jest pramen vody tekoucí po povrchu a jeho voda prosakuje do rovinaté části údolí".

To je super odkaz, chtěl jsem to dávno shánět, protože jsem pořád narážel na zmínky o nalezeném malostranském opevnění.

Vzhledem k tomu, že na úsvitu psaných dějin byla Pražská kotlina vystlána štěrkopísky (a asi blátem), navigace nebyla, koryto se asi měnilo s povodněmi atd., haťové cesty (mohlo se jim říkat pomnožně 'praha') mohly město charakterizovat. Myslím, že jsme to již i zmiňovali. Rozhodně mně to přijde pravděpodobnější než to s Brusnicí.

V brusnické rokli mohla být kaskáda (praga), ale zatím to nelze nijak potvrdit. Zářez ve skále je dosti slabá indicie. Tím zajímavější jsou archeologické nálezy středověkých hradeb na Malé Straně a dřevěné (prahové) cesty vedoucí asi k přechodu řeky.
www.archeopraha.cz/data/clanky/opevneni_prahy.pdf, obr.12

Problém je v tom, že veduty jsou zkreslené, vzájemně se rozcházejí a místy vůbec neodpovídají skutečnosti. V místě předpokládaného prahu je nyní umělý zářez a navážky. Odvození původního tvaru terénu není v mých možnostech. Přesto bych přidal další názor, že rokle potoka Brusnice ústila do údolí Vltavy přes skalní práh. Podle toho dostala název Praha, který se rozšířil na břevnovské údolí a hradčanské návrší. Knížecí sídlo bylo založeno na Praze a proto ani nemohlo dostat jiný název.

Dřevoryt J.Kozla z roku 1562. www.envis.praha-mesto.cz/rocenky/neziva/obr/29-2.gif
Na obrázku je zřetelně znázorněn terénní skok mezi vyústěním údolí Brusnice a pobřežní písčinou. Skok je pokračováním strmého skalnatého svahu letenského návrší a dále přechází do východního svahu Opyše (Letenský profil).

Je těžké domýšlet se, jak to Ibráhím myslel, když neznáme původní znění zprávy. Vraťme se raději ke skále, která přehrazovala údolí Brusnice pod východním svahem Opyše. Výšku skály si můžeme představit podle stěn zářezu, které jsou dobře vidět v ulicích Na Opyši a Pod Bruskou. Je však otázkou, jak tudy protékal potok. Skála byla z horniny, která snadno podléhá erozi. Proto si myslím, že se potok do skály zařízl a vytvořil kaskádu. Jisté je, že údolí bylo zakončeno prahem, podle kterého mohlo být nazýváno přilehlé okolí včetně návrší.

No, nevím, jestli to bylo zrovna to nejnápadnější na tehdejším městě... Když, tak já bych hlasoval pro farag jakožto ďolík, pražskou kotlinu. Zajímavá je tato Ibrahimova věta: ve vyšší části (města) je velká opevněná tvrz a v ní jest pramen vody tekoucí po povrchu a jeho voda prosakuje do rovinaté části údolí. Zdá se, že Prahou tedy nemyslel jen hrad.