Pražský hrad

Jan Cinert:
"Refrakční dvojče - Tady bych vycházel z toho, že mýtus o dvojčatech pochází z paleolitu a tehdy neměli ani potuchy o refrakci."

To je přece to kouzlo, že o něčem nemám ani potuchy, že existuje a přesto se s tím každý den setkávám. A jedním z mých projevů může být to, že si k tomu něco vybájím. Ukázkový projev refrakce slunečních paprsků v atmosféře je to, že vycházející Slunce je deformované - což nejspíše odrážejí tvary rondelů (sice až z neolitu...).

Ono se totiž Slunce narodí šišaté, ale posléze se narodí další nové - to už šišaté není.

Dovolil bych si poprosit p.t. diskutující, zda by nebyli nápomocni při rozluštění obrázku č. 1/24 tady, což je první díl dis. práce dr. Maříkové o bazilice sv. Víta. Má zachycovat kapli sv. Tomáše. V té oblasti je taky hrobka sv.Vojtěcha, jehož desetiboká kaple je na obrázku nad tím, na tom obrázku je i apsida kaple sv. Tomáše, která však je jen na stejném papíře, ale zjevně takto prostorově s kaplí nesouvisí.
Jestli je fotka osvícena sluncem, nebo fotobleskem ap., nevím; antož to bylo myslím už v zastřešené lodi, spíš jde o blesk či reflektor a nepomůže to se zorientovat.
Obrázek 1/23 dokumentuje, že kaple sv. Tomáše je jednak umístěna v centru katedrály, resp. nepatrně jižněji, jednak souběžně s ní. Ten čtvercový sloup v pravém dolním rohu není zakreslen in situ, jedná se o roh kaple sv. Václava, který je o pár metrů dál (lze to vyčíst z popisku vzdálenostní linie).
Obrázek 1/22 pak dokumentuje (je nepřesně od ruky, ale opatřen kótami, dal jsem si tu práci to překreslit dle kót), že i kaple sv. Vojtěcha byla souběžná s osou katedrály a o 35 cm posunutá k severu od oné osy.
Na tomto náčrtku je to překreslené, jak jsem podle svého nejlepšího svědomí uměl, aby byla nějaká představa. Podotýkám, že je to jen koncept a jsou tam krom tohoto spekulativní hypotézy, které nepovažuji za ověřené a publikovatelné.

Nicméně klíčem k mému problému se vzájemnou polohou kaple sv. Tomáše a hrobky sv. Vojtěcha je zmíněná fotka, kterou neumím spolehlivě interpretovat.

Jan Cinert: Já to asi myslím ještě trochu jinak. Dle Kosmy tam stál okrouhlý kostel, kdysi vystavěný sv. Václavem, ten byl přebudován biskupem Šebířem, přičemž ten musel vykopat kosti Podivena, aby mohl vést zeď (otázka je, zda byly kosti uvnitř, či vně, na hypotetickém hřbitově). Dedukuju z toho, že muselo jít o výraznou přestavbu. Že by tato rotunda byla větší než oněch 13 metrů, je samozřejmě čirá spekulace, ale rotunda sv. Donáta v Zadaru i rotunda Anastasis mají průměr 22-23 metrů. Dlužno dodat, že cca dvě desítky let po tom byla postavena velkolepá bazilika, takže lze předpokládat podobný sloh i u Šebířovy rotundy.
Naopak ecclesiola (kostelíček), kde bylo na velmi malém prostoru mausoleum sv. Vojtěcha, byl zřejmě naopak malý. Když si představím procesí poutníků, která tam přicházela poklonit se oběma světcům, muselo to být nějak vymyšlené i pro případ nepřízně počasí. Nedlouho po tom vznikla bazilika, sv. Bartooměj, byly navzájem i se sv. Jiřím propojeny krytými chodbami, nevím pravda od kdy. Nicméně soudím, že porticus velké rotundy mohl zasahovat až k budoucí kapli sv. Tomáše, aby kryl poutníky u obou hrobů.
Pokud by snad Atlas měl hrob sv. Vojtěcha správně natočený, a tudíž by byl hrob souběžný s bazilikou, bylo by to také zajímavé, nicméně myslím, že to tak není.

Že se časové rozmezí pro azimuty kostelů rozšiřuje pro zpětný pohyb východů Slunce na obzoru, je pravda. Nicméně schází kostely pro oněch 88-127° tam a zpátky, nehledal jsem, pravda, které kostely mají patrona se svátkem v tom období.

Refrakční dvojče - Tady bych vycházel z toho, že mýtus o dvojčatech pochází z paleolitu a tehdy neměli ani potuchy o refrakci.

Ecclesiola - Myšlenka o samostatném druhém kostele, navíc velké rotundě, mě dosud nenapadla. Na české poměry je i průměr 13 metrů druhé fáze rotundy, tzv. Václavovy sv. Víta, poměrně veliký. Nicméně celá záležitost období mezi rotundou a dokončením baziliky je asi složitější. Já jsem se tím dosud nezabýval, a tak ani nevím jak se k tomu více vyjádřit. Pokud by se zdařilo, co mám na mysli, tak by se možná dalo objasnit něco na nesouladu os východního a západního závěru baziliky.

Orientace os ke svátkům - Ještě jde o to, že rozmezí azimutů před slunovratem se kryje s azimuty po slunovratu. Nejedná se tedy jenom o období po velikonocích.

Franta - Vlastně by jenom stačily azimuty mezi rovnodenností a letním slunovratem, což by mělo být stejné jako naopak.

J. Čihák - Začínáme od začátku, proto předpoklad, že se jedná o Zmrtvýchvstání, nemůže být vstupním podkladem. Samozřejmě se jedná také o Měsíc, jehož čas se neshoduje s časem solárním. V tom máte Vy i Z. H. naprostou pravdu.

Zkusím někdy, až schrastím dostatek motivace, ten výpočet založený na transformormaci deklinace do minulosti.
Když se podíváte na:
http://pefr.net/deklinace.png
tak transformace toho grafu by měla být taková, že maxima křivky budou v absolutní hodnotě dál od osy x, ale místa, kde protíná osu x by měla zůstat stejná. Kardinální otázka té transformace je přidělení dnů hodnotám deklinace, tedy když přepočteme juliánské datumy na gregoriánské - budou rovnodennosti 20. března a 23. září?
(mimochodem, ten zub na grafu jde na vrub rozpočítavacího algoritmu, který na "tzb-info" používají - prostě tam chybí dny na konci února)

Spíše bych pro praktické použítí, jako první krok, asi udělal roční přehled azimutů podle toho jak to vychází v současnosti a na několika reprezentativních místech by se (pro nějaké datum reprezentující vybranou "epochu") vypočetl azimut podle SkyMap - těmi body by se pak mohl proložit nějaký polynom, který by tu závislost aproximoval. Nebo by se prostě první posouzení udělalalo podle současnosti (pokud je tam řád tak by se mohl objevit - i když odhylky kolem rovnodennosti budou větší než kolem slunovratu - krok Slunce je kolem rovnodennosti větší než kolem slunovratu - tedy chyba by mohla být větší) a individuálně by se posoudily odchylky v konkrétních vybraných případech.

JČ: něco jsem o tom napsal v sekci Kalendáře, kde jsem tehdy zjistil, že rozmezí svátku je mezi 22.3. a 25.4. dle dnešního kalendáře. "Dle dnešního kalendáře vychází pro nejdřívější výskyt velikonočního pondělí (22. března) azimut východu Slunce cca 88°, pro střední výskyt (8. dubna) 78° a pro nejpozdější (25. dubna) 68°." Ještě dodávám, že se z toho vymykají právě Svatovítská bazilika, kostel sv. Bartoloměje a sv. Mořice na Hradě, které mají 59° (a vyslovil jsem teorii, že kostely záměrně směřují k St. Boleslavi).

S astronomickými výpočty neumím pomoci. Kdysi jsem si myslel, že na všechno jsou tabulky, ale vzápětí jsem se zjistil opak.

Můj názor je nyní takový, že většina středověkých kostelů je orientována k východu Slunce o hlavním svátku velikonočního období. Svátek Zmrtvýchvstání byl slaven v dosti velkém časovém rozpětí, neboť datum bylo určováno i podle měsíčních fází. Proto je orientace kostelů nejednotná. V azimutu os je nejspíše skrytý rok položení základního kamene.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Výpočet_data_Velikonoc
http://archivnictvi.ic.cz/view.php?cisloclanku=2008030002