Pražský hrad

Franta: Znakem Letní bohyně povýšené na osmiletý Venušin cyklus byla vždy osmicípá hvězda, nebo jinak vyjádřené číslo osm (např. osm opláštěných štítonošů ve znojemské rotundě). Počítačem vykreslený pentagram v odkazu by ve starověku nikdo nenakreslil. Oni tehdy viděli pět elips které Venuše vytvoří na obloze během osmi solárních let. Proto má v Máhabháratě Draupadí (Venuše) pět manželů zvaných Pándůovci (od slova pět). Evangelisté opravdu jistě nebyli astronomové, rozvíjeli příběh původně vycházející z časové (astronomické) poučky nebo záznamu úplně stejně, jako byly vytvořeny i jiné mýty.

Musím vzít zpět úvahu o roku +2. Roku -7 došlo k novoluní tři dny před zimním slunovratem. Ty jsou zřejmě těmi původními třemi dny od ukřižování do zmrtvýchvstání. Tím nastává větší soulad i s počítáním lidu po r. -8 a obdobím vlády Herodese. Potom je základem Ježíšova narození astronomický záznam o postavení Venuše a Měsíce v roce -7. Po ztotožnění s tehdejším počátkem roku o jarní rovnodennosti bylo ukřižování a zmrtvýchvstání přesunuto na jaro. Následovalo přiřazení beránka k Ježíšovi a dále spekulace o první neděli po prvním jarním úplňku.

Rovněž Keplerovo řešení tedy nelze jednoduše smést se stolu. Celý rok -7 byl díky postavení Jupitera a Saturnu významný a kvůli záznamu o nejbližší poloze Venuše k jihu o slunovratu téhož roku, bylo k tomuto roku přiřazeno narození Ježíše v Betlémě.

Čtrnácticípá hvězda v Betlémě je nějaká pozdější výtvarná stylizace. Může to ale být důsledek dávné záměny čísla šest (polovina Jupiterova roku) za sedm. Potom namísto dvanácti let Jupiterova roku vyjde čtrnáct.

Z. Homola: Snad je pro Vás dobrou motivací, že ještě nedoladěný program je už používán a přináší výsledky. To je v dnešní ignorantské době výjimečná situace :-).

Jen klidně lízejte smetanu ;). Rodina mi už říká, že jsem blázen, resp. eufemizovaně: nemůžeš se z toho zbláznit?, ale já říkám, že jediným kritériem, které odlišuje génia od blázna je, že géniovi to nakonec vyjde ;). Zatímco humanitního vědce může nachytat na švestkách každý laik, s astronomy je to problém, musím halt akceptovat, že ač jsem zdolal Lísku o trochu lépe, potřebuju se přiblížit výsledkům NASA a spol., když vidím, jak krásně vypočítali to zatmění před týdnem. Takže to je pro mě kritérium úspěchu.

Vraťme se na začátek - váhali jsme, zda použít more precise či less precise formula pro výpočet deklinace, zvolili jsme tu less, protože pracuje s časem, zatímco ta more je pro r. 1950. Když použiju tu more, přiblížím se velmi výsledkům NASA a spol. Takže úkol je integrovat do ní obliquity.
Tady
jsou nějaké Fourierovy listy, ale nevím pořádně, jak to udělat. Nemá Franta nějaký nápad?

Z. Homola a Franta pracují a já, zřejmě, lížu smetanu. Každým osmým solárním rokem se planeta Venuše ve svých pěti obězích kolem Slunce přiblíží na hvězdné obloze při východu Slunce nejvíce k jihu. To je ovšem ve dnech za zimního slunovratu. Zároveň v této době opticky šikmo sestupuje tak, že míří přesně na jih, čili "ukazuje na Betlém !". Kupodivu se to odehrálo roku -7 a dále 2, 10 atd. Jenže k novoluní den před slunovratem došlo roku 2. Podle toho, by počátek našeho letopočtu měl být chybně stanoven od roku +2, nikoliv od -7, jak se všeobecně míní. Možno ověřit na aktuálním doplňku do prográmku kliknutím na azimut příslušného dne.

Znovu jsem se podíval na Frantův doporučený odkaz a uvědomil si jaká je to učeně se tvářící spekulace poplatná předchozím názorům. Starověcí astronomové nemohli udělat ze zákrytu Jupitera a Saturnu jednu Betlémskou hvězdu, takoví blbci přece nebyli. Je to tradiční přístup 19. století; v zahleděnosti do své vlastní učenosti se o "primitivních" předcích vymýšlí a opakuje cokoliv, hlavně když to vyhovuje mému nápadu.

Pánové, jste skvělý tým, radost spolupracovat.

O Vstoupení do Jeruzaléma jsem nevěděl. Jde ale také o to, jestli to byl významný a tradiční liturgický svátek, podle kterého by případně mohly být zakládány kostely. Proti ponechání samozřejmě nic nemám.

Pěkně jsem si projížděl hvězdnou oblohu, dokud program nepřestal fungovat. Asi se na něm teď pracuje.

Jestli jsem se nezmýlil, tak Venuše putuje od východu k jihu, nedosáhne ovšem 180° (Betlém od Jeruzaléma) a vrací se nazpět. To by ovšem ukazovalo, že dosažení Betléma Venuší je porušením řádu, po kterém následuje apokalypsa a zrod řádu nového s jednoročním Spasitelem. V takovém případě by hledání roku s nějakým zásadním hvězdným a planetárním úkazem nemělo žádný smysl. Chtělo by to ale ověřit, postavení Slunce by přece jen mohlo mít nějakou roli.

Snažil jsem se konfrontovat různé programy se skutečností, tedy Lískou. Vše je pro nulovou altitudu.
SkyMap 79,69° (asi s refrakcí) (5:27:13h)
jirkaj 80,3 bez refrakce (5:30:30h)
NASA 80,3° bez refrakce, 79,7 s refrakcí (5:30:10h)
Brenny 80,3° bez refrakce, (5:30h)
Julia 81,51° bez refrakce, 80,49 s refrakcí
starý převzatý php 79.33 asi bez refrakce? (5:25h)
SHC 80.3 bez refrakce, 80.25, s refrakcí (5:25h)
Azor bez převýšení: 80,77° bez refrakce, 80,06° s refrakcí (5:33:49)

Počítáno s převýšením - jedině Azor - a refrakcí vychází 80.35° na první paprsek nad Lískou, na Google Earth jsem naměřil 80.34°. Frantova fotka 7.9. v 5:34h. Azor.

Z. Homola: V prográmku jsou doplněna novoluní, výborně! U svátků se vloudilo Vstoupení (červeně) na 1. 4., Zvěstování P. M. je 25. 3., nikoliv 25. 4. a Narození P. M. je 8. 9., nikoliv 7. 8. Během oprav seznamu kostelů v "jesenickém období" se ukázalo, že k vytyčení došlo v době mezi objevením se kotouče a jeho odpoutáním od obzoru. Tedy ne jak bylo dříve uvedeno, po polovině kotouče. Proto v opraveném seznamu je nyní rozmezí mezi azimuty objevení a odpoutání se kotouče. Asi jsem na to málo upozornil.

J. Čihák: Už dříve mne napadlo, že Achnatonova reforma by mohla být zavedením devatenáctiletého cyklu nebo "Usírova" dvacetiosmiletého cyklu, kdy se setká kalendářní den s pořadím dne v týdnu (dosud považováno za římský vynález kvůli placení daní). Teoreticky by mohlo jít i o příchod jednoročního solárního Spasitele. Kvůli známému problému s množstvím výkladového balastu oproti nedostatku objektivní práce s konkrétními údaji v přístupné literatuře, jsem i tuto záležitost odložil. Pokusil jsem se tehdy něco nalézt v počtu paprsků Slunce na reliefech, ale na nic systémového jsem nepřišel. Jeli v nich zakódován nějaký číselný údaj, je proměnný.

Franta: Měl jsem opravdu na mysli liturgický rok, ale vypsal jsem svátky ze seznamu kostelů.

Ďábel patří také mezi pozdější spekulace z dob dualizmu dobra a zla. Vývoj je asi nejlépe uchován ve vývinu představ o indickém Varunovi. Ten byl nejprve hodným bohem "Zatažené oblohy" přinášejícím vláhu. V souladu s poznáním, že dešťová voda nakonec skončí v moři, byl i Varuna později "spláchnut" do moře a stal se obdobou řeckého Poseidona a podzemního Háda. Proto také např. "fjord" pochází z "per" (pršet). V baltském mýtu je už Velinas (Veles) také protivníkem Perkunase (Perun). Svržení ďábla s nebes je tedy pozdní zkratkou, či původně jen narážkou na tento vývoj.