Pražský hrad

Franta: Ani na Tetín a Libušín není z Prahy vidět, takže to není o přesných liniích k místům. Podstatné byly základní směry cest od ústředního hradiska nebo sídelní oblasti. Tak i "Lev-ov" (Levý Hradec), protože je od Šárky vlevo na východním obzoru. Rovněž Psov - Kanburg (Hradsko u Mšena) je ve směru východů za letního slunovratu, myslím, že to jsme tu už probírali. Opačným směrem je Budeč, čili západů za zimního slunovratu, kdy se rodí pohádkový Budulínek.

Jan Cinert: OK.
:-)
Dělal jsem si takový malý průzkum a v případě Tetína, který je od Prahy (od obelisku na Pražském hradě) v azimutu 234° a úplňkový Měsíc zapadá kolem letního slunovratu v azimutu 232°+-6,7° a tedy se do toho směru trefuje, tak Libušín je v azimutu 287° a azimuty západu novolunního Měsíce vycházejí 307°+-6,6°. Je tedy trochu stranou. Spíše to, v souvislosti s novolunní dívkou, vychází na Panenský Týnec - ten je v azimutu 304°, nebo by Zkamenělý pastýř mohla být Zkamenělá dívka - azimut 308°.
Otázka je jak moc by azimut změnil třeba druhý den po novu - to by se asi měl objevit na nebi úzký srpek novolunního Měsíce.Nový Měsíc by měl být vidět už za jeden den (viz odkaz 18 hodin), ale zase v létě má být velmi obtížně pozorovatelný.

Franta: Při vší úctě, výklad R. Raichla je už trochu vousatý, sice stár pár let, ale funkčně ve výslužbě. Je to o koukání za obzor a v delším časovém období, neboť kostely nebyly stavěny najednou.

Vnímání směrů na Libušín a Tetín se týká Prahy, šárecké hradisko už bylo zaniklé. Tetín vznikl na počátku 10. století, Libušín někdy kolem poloviny 10. století. Vzdálenost mezi pražskou západní hradbou a předhradím šáreckého hradiska je 30 honů (stadií), jak celkem přesně uvedl Kosmas v Libušině věštění, že sláva Prahy hvězd se bude dotýkat. Solná stezka do Halle je ta na Libušín.

ZH: Už jste mne tu jednou opravoval, s tím mým "in media urbem", nevím proč to mám tak v hlavě zažité, snad na potřetí to už trefím. :-)

Hradčany byly až gotickým purkrabským městem. V Kosmově době byl tento prostor součástí civitas pragensis (města pražského) a jak již popsal ibn Jakůb, nad ním se tyčila tvrz (samostatně opevněný Pražský hrad).

Hrob "bojovníka", dnes módně vykládaného jako "vikinga", nemohl být pod mohylou. Pochází z 2. poloviny 9. století, kdy pohřbívání pod mohylami končilo, ale hlavně Praha nenáleží do oblastí, kde druhá základní slovanská osídlovací vlna prováděla takové pohřby. To bylo ve východních Čechách, jižních a jihozápadních.

Ještě k "media urbe" (urbe je ablativ). To je jediná slabina, zdánlivě ;-). Což Hradčany nejsou město, urbs? A Hrad jejich hrad, castrum?
Ještě vysvětlit, proč tam takovou vysokkou stavbu, která měla terasu ve výšce Hradčanského náměstí, stavěli, když to asi šlo někde vedle, možná kvůli pozemkům...

No spíš jsem se vrátil k staré hypotéze, že Žiži byla velká mohyla nad Hrobem bojovníka a Marie byla na ní, akorát se na nestabilním terénu rozlámala, jako kostely na mohyle v Dušníkách, proto ji nelze nalézt.

Šárka-Tetín, Šárka-Libušín - vzdálenosti jsou okolo 22 km, to mi připomnělo tu menhirovou teorii o modulu 22 km jako vzdálenosti mezi nimi (Špůrek?). A taky mi to připomnělo jeden článek R. Rajchla a zakládání kostelů kolem Jihlavy, kde popisuje, že by ty kostely měly být zakládané v jakési geodetické síti odvozené od azimutů Měsíce na obzoru. A taky, když jsem psal o té linii Žiži-Jánský vrch, tak v podstatě tím směrem se ubírala středověká cesta, která je nyní označovaná jako Stará solná stezka -z Prahy do Halle - Praha, Slaný, Panenský Týnec, Louny, Dobroměřice, Most, Litvínov, Seiffen,...

Že by to byly náznaky té "geodetické sítě", o které píše R. Raichl, nebo spíše způsobu uvažování podle jakého se v krajině rozmíšťovaly důležité body?

Franta: Omlouvám se, samozřejmě jsem měl na mysli západy Měsíce KOLEM slunovratu a stejné platí i v případě rovnodenností. Přesněji, kolem slunovratu je to extrémní, princip platí celou dobu mezi rovnodennostmi. V létě je novolunní Měsíc ve vysokých polohách, takže zapadá severně na západním obzoru ve směru na Libušín, úplňkový Měsíc v nízkých polohách, tudíž zapadá ve směru k Tetínu.

Jak jsem už napsal, tak zároveň azimut kratšího rozměru Kaaby v Mekce ale opravdu směřuje k nejsevernějšímu východu Měsíce a na opačné straně k nejjižnějšímu západu Měsíce. To znamená, že tam opravdu uplatnili cyklus vysokého a nízkého Měsíce 18,6 roku.

Po 19 letech zapadá Měsíc jinde, jde o souběh podle počítání měsíčního a slunečního času. To znamená, že místo východu Slunce je na stejném místě a tím i je stejný počet času podle Slunce, ale v případě Měsíce jde jen o načtení počtu lunací odpovídajících délkou 19 solárním rokům.

Pojmenování Tetína a Libušína je jen podle přibližného směru cest z Prahy do těchto hradisek podle západů úplňkového a novolunního Měsíce za letního slunovratu.

Nevím jestli jsem úplně v obraze, ale:
Synodický měsíc je 29,5 dne, od toho 235 lunací rovná se 19 slunečních roků, byl-li při letním slunovratu úplněk, bude za 19 let zase při letním slunovratu.
Pak se s periodou 18.6 roku opakují třeba ty už zmíněné lunovraty, když tedy třeba Měsíc zapadá nejseverněji. Tedy každých 18,6 roku se vrátí Měsíc na to samé místo. To je drakonický nebo siderický cyklus, teď nevím... Má-li být nějaký směr určen podle západů úplňkového a novolunního Měsíce za letního slunovratu, který nastane jednou za 19 let, pak přeci každých dalších 19 let musí Měsíc musí vyházet někde kousek jinde, protože ten druhý cyklus se o 0,4 roku zpožďuje proti tomu devatenáctiletému (Metonovu).

Kombinace 235x29,5=6932,5 dne s periodou Saros - 6585 dní?
Wikipedie:
Saros je perioda o délce 18 let a 11 dní, tj. 6585 dní, za kterou Měsíc vykoná 223 synodických a 242 drakonických oběhů, takže se opět ocitne ve stejném postavení vůči Slunci i vůči uzlům své dráhy.

Franta: Myslím "ley lines", ale jinak. Ve středověku postavili kostel na příhodném místě, aby skrze křesťanství ovlivňovali přilehlý lid. Výjimečná schopnost jednotlivce senzibila nebo "vidícího za horizont", případně věštícího budoucnost v případě staveb z různé doby v tom nemůže hrát žádnou roli.:-) Lidé prvořadě mysleli v rámci střídání období během roku, takže i se řídili podle výročních svátků. Takže linie byly pouze azimuty kostelů podle výročních svátků. Jinak to opravdu nejde a není ani nic, co by nasvědčovalo, že by to bylo jinak.

I Libuše ukazujíc na pražského tesaře měla na mysli bod rovnodennosti na východním obzoru. Pojmenování Tetína a Libušína je jen podle přibližného směru cest z Prahy do těchto hradisek podle západů úplňkového a novolunního Měsíce za letního slunovratu.

ZH: Jánský vršek ale není "in media urbem", aby mohl být Zizi (Žiži). Spíše přes něj vedla původní raně středověká západní hradba.

III. nádvoří je ve výšce 257 metrů a tabule kolem Prahy mají o 100 metrů víc, třeba letiště 362, Bílá hora 381, ve směru na Jánský vrch je nejbližší planina u Horoměřic – 339 metrů, vlastně už Hanspaulka (303 m) překáží. Z ochozu stometrové Velké věže katedrály, který je cca 60 metrů vysoko, tedy 317 m.n.m., by to asi díky refrakci vidět bylo. Z Petřína od paty sv. Vavřince (321 m.n.m.) asi taky. Na Malé Straně je ulice Jánský vršek, podle kostela sv. Jana, který ale na žádnm vršku nestál, tak se domnívámn, že pražský Jánský vršek byl takový ten kopec mezi západními hradními příkopy, který je dobře vidět na Sadelerově prospektu, odhaduju, že mohl mít tak 270 m.n.m., to by nestačilo. Mimochode po odtěžení toho vršku pro stavbu silnice na Hradčanské náměstí na jeho místě vznikl na vysokánské noze kostel p. Marie Einsiedelnské (dodnes tam svým způsobem je), nevím, proč ho takto podivně udělali, napadá mě, jestli neměl nahrdit starší svatyni na tomto místě, i když taková na prospektech není vidět. Takový skromný kandidát na Žiži a P. Marii, i když to dnešním představám neodpovídá...
Ondřejovská hvězdárna je na kopci 523 metrů vysokém, Jánský vrch 738 m, tak Praha je v ďolíku.

Jan Cinert:
"Navíc, já osobně zastávám tradičně názor, že linie mezi vzdálenými útvary jsou vytvořeny přírodou a nemají s lidskými záměry nic společného."

Myslíte třeba něco jako "ley lines" a tedy, že nějaký citlivý jedinec průchod linie nějak vycítí a rozhodne se na ní něco postavit?

Dodnes třeba nevím, co si mám myslet třeba o Marko Pogačnikovi - o jeho geomantických názorech a tom, že třeba vídí elementární bytosti...

ZH: Co se viditelnosti Krušných hor z Pražského hradu týká, nahlodal mě obrázek, který ve své knize uvádí Z.Ministr (Géniové dávnověku, barevná příloha XVI/a a XVI/b - pořídil jí A. Kolář a je to pohled z Ondřejova přes Prahu, kde je patrný chrám sv.Víta a televizní vysílač na Žižkově, na hřeben Krušných hor, nad kterým zapadá Slunce. Val Krušných hor se docela výrazně rýsuje na horizontu. Spíše pocitově jsem si odvodil, že by z místa hradní ostrožny byly Krušné hory vidět.

Zmínil jsem se o DMR, tak jsem poslal vývojářům dotaz, jak je to s mým návrhem, od toho vycouvávají, ale vymysleli lepší věc, lze tam pro určitou oblast, kterou vytyčíme, zobrazit podrobnou vrstevnici, třeba 257 metrů. Jako to bylo ve floodmap.net, kde to však bylo hrubé (dlaždice o straně 100 stop).
Není to vhodné pro velká území, třeba Praha-Krušné hory, to pak výpočet trvá velmi dlouho a výsledek nejde zoomovat. Nicméně z 20metrového Žiži je vidět jedině kaňonem přímo na sever.
Když jsem blbnul s linií Praha-Jeruzalém, tak jsem zajásal, že jde přímo přes presbytář (dřív tam snad byla rotunda) baziliky v Třebíči, ale nakonec jsem z jistil, že jakákoliv náhodná dlouhá linie vždycky protíná nějaké kostely...

Franta: Pravda, vzpomněl jsem si. To zlehčení důležitosti tradice keltských svátků se mi tam líbilo. Jak jsme dávno probrali, tak jejich umístění v kalendáři nemá zřetelnou vazbu na mýty a astronomické děje. Byť v irské Knize o dobývání Irska sepsané ve středověku splácáním starých mýtů dohromady zmínky o těchto svátcích jsou. Napadla mne už otázka, jestli se Dušičky a spol. nerozšířily po Evropě díky iroskotským mnichům. Ti totiž byli i prvními zapisovateli keltských mýtů.

Stejně i uvedení různých možností významu hradiska Hrádek. Ale chyběl tam nějaký jasný výsledek, takže to mé zklamání, že revizní výzkum nic nevyřešil. Navíc, já osobně zastávám tradičně názor, že linie mezi vzdálenými útvary jsou vytvořeny přírodou a nemají s lidskými záměry nic společného. Takže jejich uvádění je tam vlastně omáčkou nastavující délku textu. Ve výsledku je to pak celé trochu o ničem s čerpáním grantové podpory.

Došel jsem k závěru, že skákání zhrzených dívek se skály do vodoteče západním směrem je slučitelné jen s podzimní rovnodenností. Je to slovní vyjádření rituálu, nevím jestli a jak mohl být třeba napodobován. Ale si nějak ano, stejné je koulení zapálených kol s kopců za letního slunovratu a potupné přeskakování ohně na oslavu počátku klesání drah Slunce. Při podzimní rovnodennosti se protnou dráhy Slunce a Měsíce. To je setkání (zasnoubení) slunečního héroje s Novolunní dívkou. Následně se rozejdou tak, že héroj odejde do "solárního podsvětí" a dívka skočí do "měsíčního moře", do nízkých poloh novolunního Měsíce během zimy. Na jaře je to obráceně a tím dojde ke svatbě. (Ivánek s Nastěnkou se poznají a zamilují u potoka, rozejdou se do svých zimních nebytí a pak se na jaře v témže místě opět setkají a děj nezadržitelně směřuje ke sňatku.)

Skákání souvisí s rituály v rámci roku, ty jsou nejstarší, a vysoký a nízký Měsíc je poznatek nejdříve až někdy z neolitu, domnívám se. Může se odrážet v orientacích staveb, ale není obsažen v předcházejících mýtech. Tak je orientována osa Kaaby v Mekce, k východům a západům vysokého Měsíce.

Žel, s knihou se musím trapně opakovat, jako v posledních letech, že bude dokončena následujícího jara. Dost jsem se zasekl na vylepšení první kapitoly věnované mytologii. Ale vyplatilo se.