Pražský hrad

Zpráva Ibráhíma ibn Jákúba je předkládána v tomto znění: “Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přichází sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové, židé a Turci rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyváží od nich otroky, cín a různé kožišiny.“ Jak to tedy je?

Pražský biskup Vojtěch kritizoval obchod s otroky, čímž prý vyvrcholil konflikt s Boleslavem II..

Musím se upřímně přiznat k tomu, že jsem již alergický na bezduché opakování volných úvah D. Třeštíka, jako by to bylo něco doloženého, jak je uvedeno v odkazovaném "centrum". Ibn Jakůb, ani nikdo jiný se o prodeji otroků v Praze nezmiňuje. Je to zcela vymyšlená spekulace podle otrokářské praxe v Africe v 17. až 19. století. Evropa 10. století je přece úplně něco jiného! Skutečně doložené jsou naopak přesuny obyvatel v rámci vnitřní kolonizace.

To určitě byla. Ibráhím si asi přijel obhlédnout obchodní centrum s otroky, které se možná dříve jmenovalo Draga-dražírna otroků.

Slova torg a dorg jsou podobná, ale význam je jiný. Na trhu kupující zpravidla smlouvá o cenu s trhovcem. Během dražby jsou přijímány nabídky a následně je zboží prodáno tomu, kdo nabídl nejvíce. Otroci bývali spíše vydražováni.

Také jen ve formě poznámek. "P" je přeměnitelné přes "Pf" na "F", nebo na "V" a "B", nikoliv na hlásky skupiny t, th, d, dh.
"Fraganeo" Bavorského geografa svým územním rozsahem potvrzuje lingvistický výklad, že se jedná o "Pražsko", čili území ovládané pražským knížetem v době pořízení zápisu (u mne str. 206). Jedná se o zápis názvu státu (Česko, Slovensko, Lučansko), tehdy knížecí državy, a ne názvu země nebo místa.
Slova "draga" (d/tar-g), caar (gar) a trh (tar-g) obsahují kořeny názvů boha ZO, a proto mají podobné posunuté významové obsahy ve svých variantách.

Jen namátkou pár poznámek. Jako jedna z nejpravděpodobnějších možností se mi zdálo Phragen (germánsky trh, staročesky fragnář byl hokynář).
Phraganeo není v nominativu, ale velmi pravděpodobně v ablativu, jde tedy o gramatický tvar, odpovídající lokativu - třeba "v Pražsku". Zda jde opravdu o toto území, jsme diskutovali někdy před rokem.
Že by šlo o duál, se nám nezdálo.

Slovo draga má slovanský původ a dá se snadno zkomolit na “dva prahy“, což je příznivé a podporuje to úvahy, že práh (trám) je starý etymologický omyl. Ovšem z praslovanského dorga a staroslovanského drag se vyvinuly různé tvary s odlišným významem: cesta, směr, příkop, údolí, milá, drahá, dražba, drahota, zdráhavá, dlouhá, velká, značná, hezká a jiné. Mě by se zamlouvala Draga (Draganeo) jako místo, kde se draží, čili obchoduje.

Drága je from Proto-Slavic *dorgъ a znamená drahý.

Co třeba zkusit dovodit etymologii slova dráha. Viz třeba:

"Počeštělé slovo kariéra je odvozeno z francouzského slova carrière a znamená dráha. Prapůvod je v latinském slově carrus, z něhož je odvozeno i české slovo kára"

ze základu "carrus" má být prý odvozeno i slovo čára (tedy stopa vozu) a pak také přeneseně "čarovat", tedy kreslit čáry (což prý byl jeden z projevů "jak čarovat")

U variant jména germánské Letní bohyně je vidět jak se výslovnostně proměňovalo -g na -dž a -j (viz jazz) nebo -t. To je ale už pro specializované lingvisty, pro nás je podstatné, že všechny varianty jsou rozšířením per- a mají původní smysl "pršaná", tedy oplodňovaná a rodící.

Zajímavá je i zmíněná jahoda, která má pozůstatek "zdůraznění přízvuku" ja-(a-). Totéž je ve jménech A-Thena a A-Pfrodita, která jsou tím velmi stará a vznikla před přeměnou hlásky a- na vyjádření negace. Řekl bych, že a-(ja-) je také spíše původním rozšířením kořene Theo (stín) měnící na A-Thena (stíněná) a stejně Pfrod (dešťová, říční voda) na A-Pfrodita (pršaná). Z (j)a-goda pak zůstává kořen God, čili opět jeden z názvů boha ZO "chodícího" po obloze. Podobně jako "plo-d" z per-t, by jahoda měla být nazvána ve smyslu "vzniklá po oplození dešťovou vodou", jinak také "boží".

Odkaz na kresbu podle "brakteátu" je opravdu pěkný úlovek. Připomíná mi otisk mykénského pečetního prstenu (u mne na str. 38), kde je na obvodu šest hlav, jako je tady šest "podkov". To asi nebude náhoda, ale doklad toho, že v mezidobí musela existovat tradovaná piktogramová vyobrazení, podle kterých se také vyprávěly mýty. "Podkovy" by tedy měly vyjadřovat šest roků poloviny Jupiterova roku a tři "ležaté kříže" počet 3 x 4 = 12 solárních roků Jupiterova roku. Samozřejmě musíme doufat, že se nejedná o novodobý padělek.