Pražský hrad

Cinert: Současný průměrný průtok potoka je 0,1 m3. To není žádný davel, ale usuzuje se, že dříve bylo prameniště vydatnější a tím pádem i průtok. Různé stavební práce a úpravy okolí zřejmě zapříčinily kolísání hladiny podzemních vod a tím částečné odvodnění prameniště. Jaký vliv na odvodnění pramenné oblasti mají třeba staré pískovny v Kobylisích a Chabrech zavezené odpadem? Hydrologický režim pramenné pánve Mratínského potoka se nepochybně změnil, avšak do jaké míry? Pokud v minulosti v korytě potoka převládal davel, pak podle toho potok mohl dostat název. Skutečný středověký stav však není znám, samotné rybníky nelze považovat za důkaz.

K pojmenování vodních toků byla požívána přípona -ice a jména se později přenášela na osady založené v jejich blízkosti. Např. Bystřice znamená původně bystrá voda, později ves u bystré vody. Obec Blištice se zase jmenuje podle potoka téhož jména, které znamená potok s průzračnou vodou. Vrbnice je tedy původně voda, říčka, která teče mezi vrbami. Takže od slova davel mohl vzniknout název potoka-Davlice a to se nezměněně mohlo přenést na vesnici.

Franta: Díky za rady. Dalším problémem je nedostatek času, takže s dalším rozvojem archeoastronomického datování to vidím spíše v pozdější době a na větší ucelený soubor kostelů, včetně případně románských. A úplně nejlepší by bylo na to získat finanční podporu :-). Praxe ukazuje, např. bazilika v Teplicích, že když je známo kratší časové období možného založení, tak se může najít i jen jedno odpovídající datum, byť podle ne zcela jistě přesného azimutu. V takových případech se zatím dá průběžně pokračovat.

Jan Cinert: - v půlce září se už Slunce blíží rovnodennosti - jeho "denní krok" ne obzoru se blíží maximu - o rovnodennosti je denní krok Slunce na obzoru 37' (Ministr). Dalo by se tedy říci, že v tomto období má chyba při určení azimutu menší vliv než kolem slunoratu, kdy Slunce v postatě na obzoru několik dnů stojí.

Zrovna dnes jsem viděl reklamu totální stanici - 220 tisíc bez DPH.

Myslím, že s vhodnou přesností by bylo azimut možno stanovit s pomocí slunečního stínu - jen je potřeba mít možnost tu linii v základech rozpoznat - pak už jen použít vhodný gnomom - nejlepší by asi bylo tenké lanko s olovnicí zavěšené "v prostoru" a pak už jen změřit rozměry pravoúhlého trojúhelníka, který je tvořen linií a stínem, nebo počkat až bude mít stín shodný směr s linií - zbytek se vypočte z času a polohy měření za pomocí tabulek efemerid (nebo nějakým astronomickým programem). Ministr se ve své knize zabývá i přesností s jakou je možné takto azimut stanovit.

Franta: Zajímavé řešení. Stále zůstává problém s malou ostrostí obrysů zdiv na satelitním snímku, protože to vede k mírně subjektivnímu stanovení hodnoty. Kdyby se dalo dohromady zakreslení vykopávek na katastrální mapě s "pravítkem" na Googl Earth, tak by to bylo ideální. Jenže vykopávky v katastrální mapě nejsou a tak by to zase bylo náročné s přenášením odjinud. Asi zbývá opravdu jedině na místě vykopávky odměřit pomocí GPS. Existuje na to "Totální stanice", kterou používají archeologové a geodeti. Takže hodnověrné pokračování archeoastronomického datování je drahé a náročné.

Nakonec jsem došel u teplické baziliky k 94.7° a podle toho je i datování. Právě náš rozdíl 0.3° jde na vrub rozostření snímku.

Jan Cinert + ZH
já jsem azimut románského kostela v Teplicích určil 95°.
Přiložený obrázek pochází z aplikace Geoportal, kde kromě map nabízejí i průmět souřadnicové sítě. Zelená linie (Line 1) je směr poledníku - vychází tam odchylka asi 8,3° od svislého směru. Vlastní azimut je pak dopočítán z úhlu který svírá zelená a modrá linie, tedy 180°-85°

Občas hledám nějaké vhodné měřítko, kterým by se dalo na obrazovce šikovně měřit a zrovna jsem kápnul ta toto (ovšem nutnost doinstalovat si nějaké vlastní prostředí pro běh aplikace, takže zase nic). A jak už jsem pravil úplně na začátku našich diskusí o azimutech - pořád s těmi úhly mám problém a myslím si, že přesnost 1° je asi tak realistické očekání od tohoto způsobu vyměřování azimutu. A přitom 1° je na obzoru docela dost.

K Davlicím si jako obvykle přidám svého oblíbeného "boha ZO". Podle hláskových přeměn by měl být původní kořen ve tvaru *tap (tápat, topit), čili významy spojené s vodou a stínem. Podobně jako se *per- posunulo na fjord, i zde by se slovní kořen posunul na odlišnou charakteristiku vodního toku. Totéž platí pro Ďáblice, které zřejmě jen náhodou jsou blízké ďáblu (dia-bol). Není divu, že i v názvu Mratínského potoka je opět přítomen kořen "boha ZO" *mar(t).

Názor, že název Davlice pochází od jména potoka, u kterého byla vesnice založena, je možné docela přesvědčivě podložit. Na leteckých fotomapách je dodnes vidět, že prameniště bylo velké. Potok byl tedy bohatý na vodu od samého začátku.

“V Davlicích se začalo rozmáhat rybníkářství, což potvrzují první listiny z 6.února 1233 a z 12.února 1235, v nichž jsou již přímo jmenovány Dawlice. Listiny jsou uchovány v archivu Křižovníků s červenou hvězdou. Uvádí se tam, že královna Constancie, druhá manželka Přemysla Otakara I., koupila od německých rytířů i Dawlice za 1500 hřiven stříbra. Při koupi jako přednost bylo uváděno, že rybníky pod vrchem nad Dawlicemi dávají pro špitály 370 kop ryb ročně.

Ďáblický potok, později přejmenovaný jako Mratínský potok je významným vodním tokem povodí Labe. Pramení v Ďáblicích v severní části za ohradou statku. Zde také najdete první rybník tohoto potoka. Prameniště je zásobované spodní vodou od kopce Ládví a z okolních polí. Dříve zde byla celá soustava rybníků, plná ryb, které vlastnil Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou. Později pozemky prodali, rybníků ubylo, přibylo domů a tak i potok se svým charakterem měnil. Vždy však měl dostatek podzemních vod na neprodyšném jílovém podkladu.

Časopis Naše řeč: Ke jménům, která pojmenovávají lokalitu jako objekt konající charakteristickou činnost, lze přiřadit také stč. místní jméno Davel, dnešní Davle: vzhledem k mimojazykové skutečnosti — zúžení řečiště Vltavy — šlo nejspíše o odvozeninu slovesa dáviti sě ‚tlačit se‘, která původně označovala vodu tlačící se úzkým korytem, a tak zrychlující svůj proud. Na starobylost příslušných deverbativních apelativ (*žehel ‚sežehnutá půda‘, *třěbel ‚vymýcený pozemek‘, *skřipel ‚skřípající objekt‘, *davel ‚tlačící se, valící se voda‘) ukazuje ta skutečnost, že ona místní jména mají doklady z nejstarší lexikální vrstvy a převážně patří k starému sídelnímu území v Čechách, z něhož nebyla přenášena do nových sídelních oblastí.“

Ještě se vrátím k Wiki, kde se píše, že Praga znamená "ford", ale bez náležitého rozboru to nezní věrohodně. Autor článku o Praze možná došel k názoru, že pra-ga vyjadřuje pře-kročení/pře-chod. Možná ztotožňuje význam ga a gué(ge) nebo našel jiné souvislosti, ale to sami nevyřešíme. Bylo by opravdu dobré poslat autorovi dotaz. Případná odpověď nemusí být nijak překvapivá. Často nacházím převzatý názor, že jeden z významů slova prag byl brod, protože přes prahy se brodilo. Ani Machek nic nezjistil o vývoji slova brod. To vyvolává rozpaky, ale na druhé straně vzniká možnost, že brod je staročeské slovo a nahradilo jeden z významů slova prag.

Jestli byly prahy dva a blízko u sebe, pak slovo praga znamenalo dvojbrodí. Slované prý s oblibou používali duál (je to pravda?), avšak název Praha mohli časem skloňovat podle vz.žena, protože zapomněli, co název znamená.

Slovo "faran" je docela inspirující a nemusí znamenat jen "brod"
viz
http://en.wiktionary.org/wiki/faran

Proto-Germanic *faranan, from Proto-Indo-European *per-, *por-. Cognate with Old Frisian fara, Old Saxon faran (Dutch varen), Old High German faran (German fahren), Old Norse fara (Danish fare, Icelandic fara and Swedish fara), Gothic 𐍆𐌰𐍂𐌰𐌽 (faran). The Proto-Indo-European root is also the source of Ancient Greek πέραν, Latin portō, Proto-Slavic *pьratī (Old Church Slavonic перѫ, Russian переть).

To перѫ je už docela blízko k "pražírně", že.

A far je docela známá součást spojení "far away" nebo "fargo"