Pražský hrad

V článcích se nepíše, proč se křesťané přestali modlit na východ-k novému Jeruzalému-k Otci skrze Krista. Myslím, že během křižáckých válek (1095-1431) vznikl vleklý spor o tom, jestli je správnější směrovat modlitbu k novému-nebeskému nebo k starému-pozemskému Jeruzalému. Tečku za sporem udělal až Tridentský koncil (1545-1563), který dogmaticky definoval, že Ježíš Kristus je přítomný v každé částečce Svátosti oltářní. Koncil neomylně učil: „Jestliže někdo odmítá, že ve Svátosti oltářní je obsažen celý Kristus v každé částečce a v každé oddělené částečce, ať je stižen klatbou.“ Křesťané se klaněli Kristu před vystavenou Svátostí oltářní a zakládání kostelů presbytářem k východu ztratilo liturgický smysl.

Hraju si tady na dovolene s GPS, nacita to na rovne velke louce obklopene kopci s lesy 4-7 satelitu, vyska behem deseti minut kolisa o 3O metru, prepocet zmen zouradnic na metry nedovedu odhadnout, uvadena momentalni chyba je 40-60 metru vertikalne i horizonatalne, nebe modre. Nevim, jestli profi pristroj to umi lepe, driv jsem se v tom vyznal lip, ale uz jsem to zapomnel, nektere pristroje to tusim nechavaji kolisat, jine prumeruji, ci spis fixuji, resp. se to u nekterych da prepinat.

Franta: To není přesné. Mám za to, že metoda se dá s velkou jistotou použít u předrománských kostelů. Využívá stanovených novoluní a úplňků v kalendáři, takže počátek principu je na počátku 6. století (Dionysius Exiguus). Konec výhradního používání úplňků a novoluní po svátcích Liturgického roku je doložen románskou bazilikou sv. Víta, která byla duplicitně vytyčena v závislosti na svátku sv. Vojtěcha. Vytyčovalo se tedy nadále podle východu slunce za příslušné měsíční fáze. Jak to bylo principiálně dál, lze stanovit pouze na souboru většího počtu románských kostelů. Proto zatím mé opatrné vyjádření, ale k úplnému odklonu od vytyčování podle východu Slunce došlo zřejmě až v gotice.

To samé platí pro dobu před 6. stoletím, zase by se to muselo prozkoumat na větším souboru, ale výrazný zlom by nemusel být. Devatenáctiletý cyklus, tedy sledování času na kombinaci pohybů Slunce a Měsíce, je znám zřejmě od 2. tisíciletí př. n. l. a je použit pro výpočet dat Velikonoc. Takže je obtížné principy postavené na astronomických znalostech dělit na předkřesťanské a křesťanské. Snad se dá říci, že s pevným stanovením fází Měsíce v kalendáři se zjistilo, že se dají využít při zakládání kostelů a při urbanizaci v gotice se to stalo překážkou. Ale chce to ještě zkoumat.

Z. Ministr se příliš nezorientoval v historických souvislostech. "Pohanská orientace rotund" má svůj původ ve staré představě, že rotundy jsou původně pohanskými svatyněmi.

Jan Cinert: napsal jste tu, že od 12. století je již nutno počítat s případným odklonem od vytyčování podle azimutu východu Slunce.
Co způsobilo tento odklon?
Ministr mluví o pohanské orientaci, např. u rotund. Myslíte, že se tedy ranné kostely stavěly podle nějakých prastarých předkřesťanských zásad pro stavbu sakrálních staveb - a tedy podle: tisíce let dobré, vždycky dobré - tedy dost dobré i pro křesťanské stavby. A pak někdo přišel s vlastní teorií? Třeba, že od východu přicházelo do Evropy světlo křesťanství, světlo světa (s odkazem na Jan 8,12)?

Franta: Díky za snahu a další objasnění. Z Geodézie Podyjí jsem další odpověď nedostal. Chtěl bych upozornit, jak již dávno Z. H., že metrové nepřesnosti ve výškách nejsou podstatné při vzdálenosti obzoru přes několik málo kilometrů. Problém je jen při kratších vzdálenostech a zároveň je nyní jasné, že výdobytky moderní techniky jsou v takových případech nepoužitelné. Nezbývá, nežli po nalezení místa východu Slunce jej přesně výškově zaměřit a posoudit, zda se zde tehdy nalézali stromy.

U znojemské rotundy zatím zůstal problémem azimut. Pokud by platil 73,5°, tak by bylo vyhráno, protože na Maruschce je zhruba na obzoru geodetický bod 312,7 m (jižní okraj obce Suchohrdly). Na azimutu 77,49° jsou jenom vrstevnice (jižně od průmyslového pozemku), byť se tváří věrohodně, vzhledem k uvedenému geodetickému bodu.

Skepse tedy náleží jen mojí původní představě, že lze jednoduše používat matematicky vytvořené modely. Byl jsem jednoduše instruován o zaměřování pomocí GPS. Přesnost záleží na tom, s kolika družicemi GPS se v daném místě podaří spojit, což mohou utlumit stromy a zástavba. Právě totální stanice si s tím prý umí poradit a je reletivně přesná.

Dostal jsem odpověď z kartografického oddělení firmy Picodas. Je to zhruba tak jak jsem popisoval.
Existuje digitální model terénu (DMT), který je vygenerován pro celou ČR, skládá se z jednotlivých dlaždic o rozměru 30x30m, každá dlaždice má svou nadmořskou výšku, pak je tento výškový model interpolován.
Přesnost: roviny a pravidelné svahy 5-10m, svahy, skály, zaříznutá údolí 10-30m. Výjimečně i hůře.
Mapa obsahuje síť vrstevnic a asi 65000 geodetických bodů. Přesnost vrstevnic do 2m, geodetické body mají být přesně.
Nadmořskou výšku rotundy ve Znojmě podle vrstevnic odhadli na cca 292-295m - což je asi v souladu s Geodezií Podyjí s.r.o. (chybí tam to skalisko, na kterém rotunda stojí).
Všechny operace nad mapu (tedy i výpočet profilu) přebírají hodnoty z DMT. Proto se zdá jejich použití pro odhad "obzoru" problematické.

S podobnými digitálními modely, co se nadmořské výšky týče, je asi nutno počítat i u ostatních dostupných map na mapových serverem na internetu.

Škoda, měl jsem několik let půjčený teodolid, ¨klidně bych ho byl půjčil na výpravu do Znojma ;). Ale na měření výškových rozdílů je to kvůli refrakci stejně problém, nehledě na zástavbu, lesy ap.

GPS výšková data asi můžou být též kvůli refrakci šouplá či nepřesná.

Nicméně klasické vrstevnicové mapy by měly být dostatečně informativní, každopádně se při měření vše uzavírá do polygonů a refrakční chyby jsou tím jistě vychytány, ostatně při měření výškových rozdílů se tuším provádí měření z obou stran. Hovořím o relativních rozdílech výšek dvou bodů. Pochopitelně místní skalky ap. je nutno hodnotit v terénu.

Uživatelé různých výškoměrů jsou většinou nespokojeni, protože přístroje udanou přesnost nevykazují. Už vůbec nevěří barometrickým výškoměrům s automatickou kalibrací, protože GPS dělá chybu až 50m. Na trhu je určitě spousta nekvalitních přístrojů, které jsou např. nedostatečně teplotně kompenzované. U těch “přesných“ s ruční kalibrací zůstal nevyřešený problém s kolísáním atmosférického tlaku.

Uživatelé přístrojů měřících abs. i rel. výšku s přesností 1m v diskuzích říkají, že změna tlaku během dne běžně udělá chybu 10m a při extrémních změnách počasí i 50m. Jeden zkušený uživatel radí: zkalibruj výškoměr na místě se známou výškou a zjisti si (telefonem, internetem) aktuální tlakovou situaci na našem území, měření výšky na neznámém místě proveď pomocí zkalibrovaného výškoměru, zjisti si znovu tlakovou situaci a dopočítej korekci. Myslím, že pokud bude stálé počasí a doba měření nepřesáhne 1 hodinu, pak si uživatel nemusí s korekcí dělat příliš starostí. Ovšem pořizovat si třeba tohle kvůli jednomu měření, se vzhledem k ceně určitě nevyplatí.

Franta: Výborně jste to vysvětlil. Předhradištní ostroh s rotundou je tedy podle toho také příliž ostrý na to, aby si s ním model poradil. Všimnul jsem si, že na Geoportálu jsou jinak i vrstevnice.

Geodézie Podyjí to bude mít správně. Rotunda je totiž ještě na skalním výchozu vysokém asi 5-6 m a my jsme tu porovnávali různé výšky severně od rotundy, protože bylo jasné, že žádný mapový podklad s výchozem počítat nebude. Jak je vidět, tak i relativně plochý okolní ostroh je problém.

Důvod natočení map já už vůbec nevím a ze školy si nic nepamatuji. Ale asi to souvisí s promítnutím zaoblené plochy na kvadratické mapové listy, čímž zřejmě neuvádím žádnou novinku.

To zatím nevím.

Dobral jsem se ale, po konzultaci s jedním čerstvým geografickým bakalářem, asi k tomu jak je to s tou Lískou. Vektorová mapa je složena z jednotlivých vrstev. V jedné vrstvě mohou být třeba kóty označující vrcholy, v jiné třeba vrstevnice - tyto objekty je možné chápat jako vstupní data. V jiné vrstvě je pak něco, co můžeme označit jako matematický model terénu - tedy vypočtená plocha, která supluje povrch zeměkoule.V mapě jsou pak vrstvy naskládány na sobě.
U kopce Líska lze na vrcholu, vedle kóty 534.22, vytvořit trasový bod, který má 511m. Stejně tak bod, který je vytvořený mezi vrstevnicemi 520 a 530 má zase 511m. Kopec je docela špičatý kužel a matematický model, kterým je aproximován terén prostě nedokáže vytvořit tak ostré lokální maximum aby odpovídalo skutečnosti, jemu vyjde to lokální maximum 511m - pro lepší výsledek by asi musel být použit výpočetně náročnější model. Na místech, kde není žádný předefinovaný bod si program pomůže tím, že převezme hodnoty z vrstvy odpovídající modelu.Když je bodů málo a jsou vhodně zkominované (model x reálná data), mohou asi vyjít lokální nesmysly.

Trochu vada na kráse je, že geodetům z Geodezie Podyjí s.r.o. vyšla jiná nadmořská výška, než ta, která je uvedena u rotunty jakožto trasového bodu (tedy pravděpodobně převzatá z jiného geodetického měření, možná i z jiného modelu). Tady je pak asi na místě diskuze, která hodnota je správná.

Mimochodem, nevíte, PROČ jsou ty katastrální mapy natočeny? Svoji původní lichou domněnku jsem raději smazal, aby nebyla v textu pro ostudu. Magnetickou deklinací to asi taky nebude. Ale zdá se, že poledníky katastrální sítě a zeměkoule se kryjí v těžišti Rakouskouherské říše, tj. někde v Budapešti. Pak je otázka, zda náklony se postupně zvyšují, nebo jsou všude v Čechách stejné, na Moravě jiné, ale stejné atd. Nikde jsem k tomu neviděl komentář.