Pražský hrad

Mimochodem, víte někdo, kde přesně ten rondel je? Všude se píše, že v zákrytu od něj je Řípec s Řípem, čemuž ovšem fotky nenasvědčují.

Ještě mimochodem - všiml jsem si, že osa bohnického kostela sv. Petra a Pavla, mající oněch 95 a půl stupně, je souběžná s orientací léčebny a i celým sídlištěm. Což je mi záhadou, sídliště je možná podle léčebny, ale že by léčebna byla podle kostela? Nabízí se, že oboje bylo stavěno v domnění, že jde o západo-východní směr, podklady pro to byly ovšem v každé době asi jiné.
O bohnickém kostele existuje zápis o svěcení, ale asi z něj nemůžeme pro naše potřeby nic vyčíst: "První historickou zprávou o něm je v originále dochovaná pergamenová listina, tzv. autentika, dnes v Archivu hl. města Prahy, ve které pražsky biskup Daniel potvrzuje, že 30. května 1158 vložil do oltářního kamene ostatky svatých jako důkaz o vykonaném svěcení..." (ze stránek farnosti).

Východ Slunce v sedle Bezdězu pozorovaný z rondelu Byseň, fotografie. Východ vypadá velmi magicky a tak mám pocit, že v tento den slavili významný svátek. Škoda, že A˚zor nepočítá až do roku -4500. Mohli bychom rychle zjistit, který den to byl. Zdeněk Ministr píše: “Poodstoupením jen o pár desítek kroků ze středu rondelu (u Bysně) zmizí Bezděz z dohledu, což je nezvratným důkazem záměrného kalendářního umístění, jedinečného a neobyčejně důmyslného.“ Rondel Byseň: 50°14'27.449"N, 14°2'4.378"E, 300 m n.m.. Bezděz - sedlo: 50°32'22.723"N, 14°43'0.887"E, 495 m n.m., 58,787 km, 56˚.

J. Čihák: Kanonické hodinky jdou trochu mimo mě, ale jsou to zajímavé údaje, zvláště: "velikonoční Aleluja a Evangelium zaznělo současně s prvním paprskem Slunce proniknuvším oknem do kostela."

Dávno jsem spekuloval nad pootočením jednoho následného neolitického chrámu na Maltě v Mnajdře (obr. v mé knize) o 45°, to je azimut 135°. Tehdy jsem si říkal, že se jim asi nechtělo vstávat na bohoslužbu za východu Slunce během rovnodenností v 6 hodin, a tak otočili chrám tak, aby paprsky dopadli do chrámu o 3 hodiny později, čili v 9 hodin. No, praktický důvod by byl ten, že by se na 9. hodinu sešlo více lidí i z větší dálky. Vzpomněl jsem si na to u azimutu kostela na Pohansku - 46°, jednalo by se o polohu Slunce při západu v 15 hodin za rovnodenností. Jenže je to jen jedna z možností a jinak zatím nedoložitelná, tak jsem jí dál nerozvíjel.

V každém případě to celé navozuje možnost původu kanonických hodinek nejen v době starozákonní, ale již v neolitu, a původně by se jednalo o vyspělé sledování denního času a dobré znalosti pohybu Slunce.

Začátek chórových modliteb se řídil podle zvláštního rozvrhu daného řeholí sv.Benedikta. Rozvrh vycházel z antického denního modelu, podle něhož měly den i noc vždy dvanáct hodin. Čili bez ohledu na roční období byla ta část dne, po kterou bylo světlo, rozdělena na 12 hodin a zrovna tak byla na 12 hodin rozdělena doba tmy. V zimě trvá tma déle, noční hodiny byly tedy delší než denní. V létě je tomu naopak. Pořadí modliteb bylo následující: osmou hodinu po západu Slunce začínaly vigilie, před rozedněním matutinum, po východu Slunce prima, třetí hodinu tercia, v poledne sexta, tři hodiny nato nona, při západu Slunce vespera (nešpory) a celý cyklus uzavřelo completorium.

S východem Slunce souvisel průběh velikonoční vigilie. “Čtení a zpěv žalmů by měly být tak dlouhé, aby velikonoční Aleluja a Evangelium zaznělo současně s prvním paprskem Slunce proniknuvším oknem do kostela. Aleluja s Evangeliem jsou vyvrcholením, centrálním bodem vigilie. Jimi se zvěstuje Kristovo vzkříšení.“

Liturgie hodin, liturgia horarum, officium divinum, byla každodenní kněžská a mnišská povinnost modlitby v několika denních dobách. V původní podobě, kterou přebírá i sv.Benedikt, vypadala následovně: matutinum (jitřní, při rozednění), prima (po východu Slunce), potom každou třetí hodinu, nešpory po západu Slunce a večer kompletář.

Katolický týdeník: “Historie Denní modlitby církve je velmi stará, sahá až do dob starozákonních. Společná modlitba věřícího lidu, která se konala v určité denní hodiny, je doložitelná již po návratu židovského národa z babylonského zajetí. I apoštolové se účastnili těchto společných modliteb, jimž byl postupem času vtiskován křesťanský ráz. První klasické svědectví je možno spatřovat již v 2.kapitole 1.listu Timotejovi, a to zejména o předpisech, jak konat veřejnou neboli liturgickou modlitbu. Sv.Kliment píše kolem roku 96 v Prvním listu Korinťanům, že apoštolové na rozkaz božského Spasitele dali nařízení týkající se času – hodin i pořadu bohoslužebných úkonů modlitby. Při tom sv.Kliment jasně rozeznává oběť eucharistickou od jiných liturgických úkonů. A podle slov zakladatele západního mnišství sv.Benedikta má společná denní chvála Bohu být hlavním zaměstnáním řeholní osoby.“

Určit azimut rotundy je kvůli nonorto snímkům opravdu problém, myslím, že bez místního zkoumání to nejde, a i tak to není tak snadné, zkoušel jsem to před časem s pražskými rotundami, tj. najít nějaký bod, kam směřuje apsida a který bude vidět na Googlu. Pochybuju, podle svých zkušeností, že GPS kompas je spolehlivý, ruší to různé refrakce atd., ale je fakt, že mám jen amatérský přístroj. Mimochodem, jedině rotunda sv. Kříže na Starém Městě je opravdu orientovaná k východu, a to, myslím, ne z religiosních důvodů, ale že měla mít nějaké centrální postavení.

Že se křesťané snažili a snaží modlit k východu, se tady už dříve probíralo, osobně pochybuju, že by na to ona transsubstanciace měla výrazný vliv, spíše se ohledně stavby kostelů povolovaly výjimky z urbanistických důvodů.

Jde ale o to, co bylo považováno za východ, v oné době to třeba nebyl určitý bod na obzoru, jak ho chápeme my, ale třebas čtvrtina či polovina obzoru. Modlili se v každou roční dobu jinam, podle toho, kde vycházelo Slunce-Kristus? V našich zeměpisných šířkách jsou jiné relace než v subtropech atd. Kolísala doba ranní mše s roční dobou?
Jak říkám, příliš mnoho neznámých ;).

Gotické kostely nově založené při výstavbě Nového Města jsou orientované na východ. Tady se reformace neuplatnila. Spíše je to důsledek víry a silného zaměření Karla IV. na Poslední soud. Dokonce si zahrál na proroka a předpověděl datum soudu. Myslím, že se určitě modlil k Svátosti oltářní, ale zároveň bylo nutné připravit kostely na druhý Spasitelův příchod, který se podle předpovědi Karla IV. blížil.

Zatím to nevypadá, že by v dohledné době mohlo dojít na prověřování reformních svatyň, když ani nejde dořešit třeba znojemská rotunda. Stále si střeží své tajemství.

Ochotně mi vysvětlil záležitost kolem publikovaného azimutu 73,5° jeho domnělý autor J. J. Mareš. Azimut byl převzat pro publikaci L. J. Konečného ze starších zaměření a konkrétně se neprověřoval. Také upozornil na velkou pravděpodobnost možných nepřesností ve starších zaměřeních a doporučil vlastní nové zaměření pomocí GPS.

To se již dříve ukázalo nutností a maximum nyní možného je následují. Azimut 77,49° od Geodézie Podyjí je zřejmě podle topografické mapy, která je ve Znojmě odkloněna od poledníku o 6,5°. Tím by byl azimut 71°, jenže po odečtu z Marushky je to 72,5° a při zohlednění mírného sklonu snímku na GE vychází asi 72°.

Ano, takhle jsem si to asi nějak představoval, i když jsem to asi špatně formuloval. Učení o transsubstanciaci, pokud by to byl důvod proč už se "přestalo dbát" na orientaci kostelů, by asi byla ta vlastní nová "křesťanská" teorie.
Také se píše, že transsubstanciaci "odmítla reformace". Co kostely reformovaných církví? Vypadá to, že tam by mohla tradice pokračovat dále?

V celé historii církve se uvádí přes sto šedesát uznaných eucharistických zázraků. Ovlivňující zázrak se stal r.1263 v období eucharistických kontroverzí. Řeholního kněze Petra z Prahy napadly pochybnosti, když sloužil mši svatou v italském Bolsena, ležícím asi 20 km od Orvieto. Při slovech proměňování mu hostie v ruce zkrvavěla a potřísnila purifikatorium i korporál, který je uchováván v orvietské katedrále. Ani zázraky však nerozptýlily pochybnost některých teologů. Transsubstanciaci odmítali v řadě svých spisů.

J. Čihák: To je v souladu s tím, že v baroku se ke směřování k východu již nehledělo, jestliže tomu byla stávající zástavba překážkou.

Na katastrální mapě (Maruschka) jsem odměřil azimut znojemské rotundy 78,9°, což je blízké 77,5° od Geodézie Podyjí a také zřejmě vycházejí z natočených map. Možná jsem je svým podrobným dotazem trochu zaskočil, a proto již neodpověděli. Na GE se opticky jeví azimut jako 70,5°, ale je nutné přihlédnout k tomu, že okolní budovy jsou trochu nakloněny k jihozápadu. Tím se v tomto směru posunul i střed kupole oproti nižšímu vrcholu apsidy. Po zohlednění této odchylky to vypadá na azimut 73,3- 73,4°. Zkusil jsem v tomto oslovit autora azimutu 73,5° RNDr. Mareše. Tak uvidíme.