Pražský hrad

Franta: S Diem v podobě zlatého deště jste to trefil perfektně. Mýtus o Danaé je ve výsledné podobě již hodně pohádka, ale je to právě o přechodu mezi deštěm, z toho také Perseus=Pršák, a zlatem čili Sluncem (světlem). Motiv o osvobození princezny (Dívky PSM) zavřené ve věži, původně zemi, se hojně opakuje a rozvíjí. Ovšem mýtus je poněkud zmatený a tím pozdní. Zkamenění protivníků je jen etymologická anegdota vytvořená na podobnosti kommen (něm. chodit), základní vlastnost boha ZO (Pršáka) a kámen. Jinak též těkat/utíkat/téci a Stein, stone.
Původ je zřejmě ve shodě výrazů pro "veliký" kamenný vrch a "velikého" boha ZO. Chetité zaznamenali mýtus o velkém kamenném obru jménem "Ullikummi".

To jsou úžasné věci, budu se snažit to nastudovat.

Sedím tady s podvrklým kotníkem, a tak jsem kosmeticky vylepšoval Azor mj. dle Janových připomínek, tak ať to prosím zkontroluje.
Mj. jsem přidal vstup na onen program E. Williamse na výpočet ortodrom, snad jsem neporušil copyright, protože jde o program na jeho originálních stránkách, umístěný v iframe stránky Azoru. Bohužel nelze Eda dohledat přes mail, aby bylo možné program otevřít s už zadanými souřadnicemi.

Průzory tam nejsou (tedy pokud vím, celá stavba je zakryta zeminou, vím, že u některé ze staveb je ve "vrcholku kopule" otvor zakrytý kamennými bloky, který by šel asi "otevřít jako nějaké střešní okno"). Sluneční paprsek vstupuje dovnitř chodbou, která vede do nitra stavby, kde je něco jako "místnost". A ta chodba se zakončením je asi jediná prostora. Knowth má tuším dvě chodby, které nejsou spojeny, ostatní mají chodbu jen jednu. Na rozdíl od stavby, která má okna (a světlo tam vniká) a je nad zemí, se tady zdá, že vše je soustředěno jen na ten paprsek světla, který v určité dny roku dopadá dovnitř a ozařuje určitá místa a vniká tedy "pod zem" - tedy do lůna Země. Světelné úkazy trvají jen velmi omezenou dobu a mají charakter rozzáření v temnotě - tedy možná skoro něco jako je Zeus ve formě zlatého deště. A také asi ta sluneční prasátka dopadají na některé rytiny na kamenech, což může mít také asi nějaký význam.

Četl jsem tu knihu před lety a poznatky autorů mě tehdy ovlivnily. Došel jsem ale k závěru, že megalitické památky by chtěly prověřit jako samostatný celek a komplexně. Takže si z toho pamatuji jen něco, a právě nikoliv to, že by v irských svatyních byly nějaké jiné průzory. Důsledné prověření by totiž také možná mohlo odhalit původ znalosti devatenáctiletého cyklu, která, jak se zdá, přišla do starověkých kultur ze severu. Ostatně v této souvislosti je zajímavý název Evropa. Mohl by pocházet z *A-Rap, tedy ze stejného kořene jako "rýpat", což je kořen uplatňující se spolu s "orat" ve jménech Dívek přibývajícího srpku Měsíce. Evropa byla unesena Diem, tak jako Helena Paridem. Trochu to kazí název Arab, ale naštěstí je jeho etymologie nejasná :-).

Jedním z "prototypů" svatyní kam skutečně "Slunce vstupovalo", a kde bylo asi velmi dobře možné pozorovat kontrast mezi světlem a stínem, jsou irské megalitické památky v údolí řeky Boyne (Brú na Bóinne). Stářím jsou nejspíš srovnatelné s maltskými 3500-3200 BC. Nachází se tam i spousta rytin, které se vztahují k Slunci a Měsíci - např. vlnovka jako symbol měsíce nebo něco, co vypadá jako ciferník slunečních hodin. Nahlédl jsem do knihy Kameny času (Martin Brennan - The Stones of Time) a zdá se, že ani do nich Slunce nevstupovalo pouze při východu.

Já bych se na to díval více z pohledu vývoje, protože křesťanství nevzniklo náhle. Nejprve oplodňoval deštěm Matku zemi, později její Letní dceru, bůh ZO, např. Hermés (Merkur). Ten byl později poslem hromovládného Dia (Jupiter). Takto se ale rodila úroda a nemohla se zrodit personifikace ročního oběhu Slunce (Ježíš). Takže Hermés (Duch svatý) z vůle Jupitera (Hospodin) pouze sestoupil k Letní bohyni (P. Marii) a bez deště (neposkvrněně) do ní vstoupil. Jestliže svatyně původně směřovaly vchodem (lůnem) k východu, porodila Letní bohyně Slunce, které se objevilo na obzoru. Kristovo původní úmrtí za zimního slunovratu přesunuté na tehdejší konec kalendářního roku na jaře, s tím nemůže mít nic společného. Tedy i oltář s Kristovou obětí a jeho umístění v presbytáři je pozdní. Právě chrámy v Mnajdře dokládají, jak se jedná o prastarý princip a není vynálezem křesťanství. Problémy se zatoulanými ovečkami či oslicemi (planetami) museli mít jejich pastýři (hvězdáři) již dávno a vzájemný nesoulad mezi jejich oběhy znali. Proto již dávno přišli na to, že by byl nejlepším základem kalendáře solární rok.

Před zpohanštěním křesťanství byly všechny kostely P. Marie, protože to ani jinak nejde. Například sv. Jiří měl těžko lůno. Takže jste to celkem s prenatálním stádiem Ježíše trefil. Jenže Ježíš nebyl v hlavě svatyně (presbytáři), tam byl když tak Duch svatý, ale byl vlastně ve vchodu do svatyně a tím vchodem po svém zrodu vcházel.

Vzpomněl jsem si na loňskou diskusi (viz) o tom, jak zpočátku stál kněz čelem k východu a lidi proti němu k západu. Ale to Slunce, které osvětlilo za mše v devět hodin skrze vchod oltář, je také pěkný nápad (byl-li to chrám Panny Marie, pak by ev. v presbyteriu mohl být Ježíš i v prenatální podobě, ale to je spíš moje módní freudovská představa, spíš by osvětlilo oltář jakožto symbol Kristovy oběti).
O ty chrámy na Maltě jsem nikdy blíže nezajímal, je to ale fascinující, koukám, že jsou čtyři dobře zachovalé, dalších 7 hůře a měly by být i další. Ovšem mají různé půdorysy.

Cestou na nákup, zde není spojitost ani hypotetická, jsem si uvědomil, že ženská trojice je i Matka země s "dcerami" Zimní a Letní bohyní. I to může být v Mnajdře obsaženo a mohly by s tím souviset různé velikosti svatyň. V každém případě je tento komplex vysoce sofistikovanou záležitostí a velmi důležitý. Tehdy vyjadřoval obecně srozumitelný princip, jenom my dnes máme problém ho pochopit. Možná i obsahuje, jak já říkám poněkud zmatenou, přemněnu Letní bohyně v Dívku přibývajícího srpku Měsíce. Komplex je možno virtuálně navštívit zde.

Srovnání svatyně s tělem Matky země mě napadlo při pohledu právě na chrámy v Mnajdře (u mne str. 157). Takže jestli mě někdo nepředběhl, tak je to můj postřeh :-). Je tam také ještě třetí chrám a ten přes svojí nedochovanost jako by byl směrován na 15 hod. Je to ale celé složité a vyžaduje další zkoumání. Například je podezřelé, že se jedná o trojici a ženská trojice jsou v mytologii měsíční fáze. Kdyby se se na osy těchto chrámů udělala kolmice a za úsvitu podívalo na Měsíc, viděly by se základní fáze Měsíce.

S Ládvím jsem to myslel opravdu jen teoreticky, jako vyjádření jak bych se k tomu stavěl já. Nemá valného významu hledat linie mezi kopci apod., vždyť tady byly daleko dříve nežli první člověk. Tedy alespoň podle mé teorie :-). Ale linie přes dominanty na obzoru podle astronomických principů může ukázat na místo lidské činosti, což není nic nového.

Mimochodem tady jsou ortomapy ze začátku 50. let 20. století (natočeny o těch 7-8°), těchnický kostelík má asi 48°, přičemž je na dně hlubokého údolí. Možná se jen přizpůsobil zástavbě, která původně vznikla podél řeky. O přídomku orientovaný u popisu kostela jsem se dočetl tady, zrovna ten v Těchnici tomu teda moc nenasvědčuje...

Gotický kostel sv.Štěpána v zatopené vesnici Těchnice je orientován podle tečny v zákrutě Vltavy a zároveň odhadem slunovratově. Náhoda to asi nebude. Podle starších zdrojů je orientovaný. Myslím, že místo pro založení kostela bylo záměrně vybráno tak, aby byl orientován ke slunovratu i podle směru toku řeky. Mapa, půdorys, potápěči.

JČ:Tak to je má neznalost, setkal jsem se s fí a lambdou, háčko se v daném kontextu používá i pro hodinu, hodinový úhel, výšku nad obzorem.
Ptal jsem se manželky, ta to taky neví ;), tak jsem to vylepšil, jak jsem uměl.

S tou Kopaninou-Ládví - předpokládám, že jde jen o cvičné důvody, třeba porovnání s Azorem, jinak asi nevybírali místo pro svatyni, aby od něj vyházelo Slunce 14 dní před rovnodenností nad celkem nevýrazným kopcem...

JC: Zaujala mě ta srovnávací anatomie u kostela, dokonce jsem napsal polemický komentář, ale zase ho smazal, abych se ev. nedotkl věřících. To je váš postřeh? Omlouvám se nicméně za lajdáckost, Santa Maria Maggiore je opravdu opačně, než jsem myslel, má tedy azimut 310°.

Cinert: Z toho nic nebude, protože celý kopec je zarostlý. Leda by nás pustili na vysílací nebo geodetickou věž, viz foto.

ZH: U 1.polohy přepínače je popis vzdálenost a azimut, přestože vždy dostaneme vzdálenost, azimut a souřadnice. Mezi tlačítky je málo místa a tato tři slova se tam nevejdou. Proto bych doporučoval použít ustálené a běžně známé zkratky: H, E, azimut, L.
H - zeměpisná šířka
E - zeměpisná délka
azimut – ten snad zkratku nemá, dříve se někdy používalo A
L - přímková vzdálenost mezi pozorovacími body 1 a 2