Pražský hrad

Nové naleziště bylo objeveno při zakládání nových domů na okraji Čakovic. Proto jsem kliknul do těchto míst.

Znovu jsem se zabýval otázkou, kde Keltové “z Čakovic“ měli posvátný sluneční bod. Vrchol Sněžky to určitě nebyl, Studničná a krajní východy Slunce také ne. Nabízí se analogie s Bysní a Semínem. Mezi Sněžkou a Studniční horou je důl, ale při pohledu od Prahy, tedy hodně zešikma, máme dojem, že mezi horami je sedlo, které má azimut 51,91˚ a pomyslnou nadmořskou výšku 1470 m. Střed Slunce tam vycházel 11 dní před a po slunovratu, první paprsek 14 dní před a po slunovratu. Situace mi připomíná sluneční divadlo na spojnicích Byseň-sedlo Bezdězu a Semín-sedlo Trosek. Bod mezi Sněžkou a Studniční horou považuji za základ pro další výpočty, které se týkají čakovických rondelů. Mám obavy, že bude nutné započítávat východy Slunce s přesností na setiny či tisíciny stupně a to je mimo moje možnosti, ale zatím stejně nemáme přesné souřadnice. Postačil by plánek, kde je zakreslena ulice nebo pár okolních domů.Studniční hora a Sněžka.

Před pár dny jsom zkoušel v GE prodloužit linii od čakovického stadionu přes Trosky, a bez ohledu na azimut směřovala kamsi vlevo od Sněžky, snad na Studničnou horu, ale teď to nemůžu ověřit.

Od Víta je Sněžka 52.41° dle GCC, slunovrat byl před 1000 lety kolem 51°, přičemž Sněžka od Víta nemohla být absolutně vidět.

Pozdrav z Griffithovy observatoře (1), (2).
Čtu si tady konečně soustavně Z. Ministra Géniové dávnověku, mimochodem píše, že osa baziliky sv. Víta směřuje ve slunovratovém a Vítově směru ke Sněžce (51°) a že je osa baziliky od katedrály odkloněna o 8°. Na to jsem narazil spolu s jinými nevěrohodnými údaji už v r. 2005 v jakémsi jeho článku a nezískal důvěru. Hilbert píše a kreslí, že je osa východní krypty baziliky odkloněna o 10,5°, a z toho lze vypočítat, že má azimut 59,1°. Nevím, jak k svému závěru Ministr přišel, onen odklon tereziánských map je opačně. Nicméně hodně přemýšlí a píše o rondelech.

Franta: Provedl jsem zjednodušený výpočet. Je sice nepřesný, ale umožnil mi rychle si udělat představu o možném vlivu slunovratů na umístění rondelů. V našem případě zhruba platí: za 100 let nový rondel o 130 m vedle. Rondely byly možná stavěny brzy po sobě a některé sloužily současně. Třeba patřily různým bohům.

Měl byste důkladně přezkoumat vztahy mezi Sluncem , Sněžkou a rondely v Čakovicích a pak jako autor uložit spojnice do Azora. Také bych od Vás uvítal článek o možném archeoastronomickém datování čakovických rondelů. Zatím však nevím, kde pro Vás sehnat přesné souřadnice.

Možná, že nyní ani není důležité, jestli se vždy jednalo o rondely nebo případně i rozorané mohyly. Z pohledu archeoastronomie je podstatné, kam směřovaly východy, případně v závislosti na zmíněné změně deklinace Slunce. Na čakovické rondely nalezené v roce 2008 jsem na internetu žádný odkaz nenašel. Snad by bylo možné vyhledat kontakt na autora výzkumu a požádat ho o informaci, jestli to bylo někde publikováno.

Našel jsem takovou zajímavost, kterou jsem ale už nějak předpokládal. Dne 18. 11. 776 př. n. l. došlo ke zrození planety Venuše ve Slunci, čili k heliaktickému východu Venuše přímo ve slunečním kotouči. V tomto roce začalo počítání starořeckého letopočtu podle čtyřletých Olympiád. O rok později 15. 8. došlo ke konjukci Marsu s Venuší, a to je s velkou pravděpodobností mýtická nevěra Afrodity s Áresem. Dne 14. 4. 753 naopak mizí Venuše ve slunečním kotouči a v tomto roce měl být založen Řím a začalo počítání římského letopočtu. V posledním případě si ale ještě nejsem zcela jist, jestli je v tom souvislost.
Hledání kojukcí planet se mi jeví jako perspektivní. Škoda, že hvězdná obloha Jířího Josipa neobsahuje i planetu Merkur. Ta byla ve starověku známa, narozdíl od Urána, který kvůli pomalému pohybu nebyl považován za bludnou ovci, tedy pohybující se planetu.

Nejblíž by tomu asi odpovídal obrázek, který odkazujete jako č.3 , tam je vidět hodně daleko a Slunce vychází nad obzorem, který je na obrázku patrný. Já to myslel tak, že se Slunce objeví na nebi někde v místech, kde je normálně obzor, který my v mlze (oparu) nevidíme. Jako extrémní ukázka by
možná posloužilo tohle. Obzor se objeví až s objevením se vycházejícího Slunce. Při jasné obloze vypadá kopec, kde Slunce vychází takto

J.Čihák: hora, která není na zamlženém obzoru vidět, se v okamžiku, kdy za ní stojí sluneční kotouč obvykle na obzoru objeví - silueta hory s pozadím, které tvoří rudý kotouč Slunce.

U těch několika čakovických rondelů se nabízí spekulace, že jsou různého stáří a jejich umístění v krajině se posouvalo s tím jak se měnila deklinace Slunce - tedy i azimut jeho východu. Pro 15 km vzdálený kopec jsem vypočetl, že za 1000 let je potřeba posunout místo pozorování asi o 100 m (po rovnoběžce).

V roce 2008 měly být další tři kruhové útvary objeveny asi 100 - 150m od původního. Pro další spekulování by to chtělo souřadnice všech čtyř kruhů.

Místo dalekého rozhledu
“V těsném sousedství Hvězdárny Ďáblice je výhled na téměř 1/2 území Čech. Podle podmínek okamžité viditelnosti je možné pozorovat krajinu od blízkého okolí až po pohraniční hory (Krušné, Jizerské, Krkonoše). V době přítomnosti pracovníků hvězdárny je instalován dalekohled pro pozorování krajiny spolu se směrovou růžicí.“
“Když je pěkné počasí, postaví pracovníci hvězdárny před budovu dalekohled pro pozorování krajiny se směrovou růžicí. Můžete tak za dobré viditelnosti dohlédnout až k pohraničním horám a rozeznat nejen Říp, Milešovku nebo Bezděz, ale dokonce Klínovec a Sněžku.“

Výborná viditelnost až k pohraničním horám není častá. Bývá vidět obrys Ještědu, ale Krkonoše zůstávají více zamlžené. Myslím si však, že východ Slunce nad zamlženými horami je o mnoho magičtější, než východ při výborné viditelnosti. Ilustrační foto 1, 2, 3 a při dobré viditelnosti 4.

Prof. PhDr. Stanislav Stuchlík, CSc., se zaměřuje na archeologii doby bronzové.
“Tento kruhový žlábek leží v bezprostřední blízkosti stavební destrukce, označované jako vnitřní val, tedy přibližně v nejvyšším místě hradiště. To má svůj význam - velmi dobrý výhled do okolí mohl být důležitý i z jiného než vojensko-strategického hlediska (Stuchlík 1999, 69). Situování kruhového příkopu na vyvýšeném místě je společným jmenovatelem pro většinu rondelů našeho pravěku, které bývají umístěny nejčastěji na vyvýšené plošině nad menším vodním tokem s viditelností na velké vzdálenosti, v mnoha případech nad křižovatkou pravěkých stezek.
Malé rozměry křižanovického rondelu jsou sice výjimečné, ale ne tak aby neodpovídal trendu zmenšování těchto staveb. Masivní příkopové útvary postupně mizí s koncem starší doby bronzové, kdy jsou nahrazovány lehčími a menšími palisádovými konstrukcemi – viz Kuřim. U mladších rondelů se stává pravidlem přítomnost středové či poněkud excentricky umístěné kamenné stély nebo dřevěného sloupu.“(Takže malý rondel, taky rondel. jč)

Franta: Byl jste předvídavý. Jeden z rondelů u knovízské osady v Čakovicích směřuje vchodem ke Sněžce a k slunovratu, vzdálenost:107.993km, azimut: 52,13˚, podle Mapy.cz 53˚, Obrázek 1 a 2.
Profil: rondel Čakovice-Sněžka
www.gpsvisualizer.com/profile?format=googleearth&units=metric&lat1=50.146395&lon1= 14.528868&lat2=50.736387&lon2= 15.740242&convert_format=&gc_segments=2000&gc_altitude=&tickmark_interval=&show_wpt=3&add_elevation=auto&trk_colorize=altitude; Window-target: _blank