J. Čihák (Úterý 20. září 2011)
A nyní můžeme přemýšlet o pradávném kultovním významu Studniční hory a tohoto místa.

J. Čihák (Úterý 20. září 2011)
Na trase Čakovice-Studničná trochu překáží Zabitý kopec (kopeček) 264 m. Zjistil jsem, že výhled na Sněžku a Studničnou nezakrývá. Převýšení 0,42˚ a Studničná 0,71˚.
Profil:
www.gpsvisualizer.com/profile?format=googleearth&units=metric&lat1=50.146807&lon1= 14.5319&lat2=50.15741&lon2= 14.553314&convert_format=&gc_segments=2000&gc_altitude=&tickmark_interval=&show_wpt=3&add_elevation=auto&trk_colorize=altitude; Window-target: _blank

Franta: Zdání může být klamné. Dnes je v oblibě fotografování krajiny se silnějším teleobjektivem.

Franta (Úterý 20. září 2011)
Hezká fotka se Sněžkou. Jak asi daleko od Trosek může být pořízena? Odhaduji max. 15-20 km.


J. Čihák (Úterý 20. září 2011)
...ale abych nebyl jednostraně zaměřený, tak věřím i další možnosti. Spojnice Čakovice-Studniční hora má azimut 51,74˚. Roku -1000 se nad horou v azimutu 50,7˚ objevil první slunovratový paprsek. To je ta magická hora s posvátným slunečním bodem.

J. Čihák (Úterý 20. září 2011)
Znovu Studniční hora a Sněžka.

Pohled zešikma, jako od Prahy. Snímek byl sice pořízen hodně zblízka, ale je to dobrá ukázka, jak vzniká zdánlivé sedlo.

Fotografie od Milana Ječného z června 2011 se jmenuje Východ Slunce nad Sněžkou, ale to zjevně začalo vycházet v “posvátném bodě“. Kousek vlevo jsou Trosky. (Uložte si všichni do archivu.)

ZH (Úterý 20. září 2011)
Není bez zajímavosti, že hledí-muška (Trosky-Sněžka) je vidět z hradiště Šárka, no, možná až z Nebušic, ale to by chtělo experimentálně ověřit - viz.

ZH (Úterý 20. září 2011)
Dle GCC Čakovice-Sněžka 52.15°, Č-Trosky 50.19°, trosecký azimut ukazuje snad na skalisko Slunečník na Stříbrném návrší, to ale asi není vidět ani dalekohledem ;). Nicméně lze takto snadno ověřit přesnost map a výpočtů, za jasného počasí asi výhled od Čakovic je stále, na umístění Slunce nehledě.

J. Čihák (Úterý 20. září 2011)
Nové naleziště bylo objeveno při zakládání nových domů na okraji Čakovic. Proto jsem kliknul do těchto míst.

Znovu jsem se zabýval otázkou, kde Keltové “z Čakovic“ měli posvátný sluneční bod. Vrchol Sněžky to určitě nebyl, Studničná a krajní východy Slunce také ne. Nabízí se analogie s Bysní a Semínem. Mezi Sněžkou a Studniční horou je důl, ale při pohledu od Prahy, tedy hodně zešikma, máme dojem, že mezi horami je sedlo, které má azimut 51,91˚ a pomyslnou nadmořskou výšku 1470 m. Střed Slunce tam vycházel 11 dní před a po slunovratu, první paprsek 14 dní před a po slunovratu. Situace mi připomíná sluneční divadlo na spojnicích Byseň-sedlo Bezdězu a Semín-sedlo Trosek. Bod mezi Sněžkou a Studniční horou považuji za základ pro další výpočty, které se týkají čakovických rondelů. Mám obavy, že bude nutné započítávat východy Slunce s přesností na setiny či tisíciny stupně a to je mimo moje možnosti, ale zatím stejně nemáme přesné souřadnice. Postačil by plánek, kde je zakreslena ulice nebo pár okolních domů.Studniční hora a Sněžka.

ZH (Úterý 20. září 2011)
Před pár dny jsom zkoušel v GE prodloužit linii od čakovického stadionu přes Trosky, a bez ohledu na azimut směřovala kamsi vlevo od Sněžky, snad na Studničnou horu, ale teď to nemůžu ověřit.

Od Víta je Sněžka 52.41° dle GCC, slunovrat byl před 1000 lety kolem 51°, přičemž Sněžka od Víta nemohla být absolutně vidět.

Franta (Pondělí 19. září 2011)
J.Čihák: odkud máte souřadnice nového naleziště?

Franta (Pondělí 19. září 2011)
No já mám tu "Sněžku" také od Ministra, který píše, že z pohledu od pražského hradiště je ve slunovratovém směru Sněžka a Trosky. Když Trosky nevyšly, nabídl jsem Sněžku. Problém je ten azimut, 2,3 stupně jsou tam, zdá se, navíc.

J. Čihák (Pondělí 19. září 2011)
Nechci zlehčovat Frantův nápad se Sněžkou, ale roku -1000 Slunce vycházelo odkloněné trochu vlevo.

Alespoň něco pro předběžné výpočty. Nové archeologické naleziště se nacházelo přibližně na 50°8'48.506"N, 14°31'54.841"E. Starší bylo blíže ke stadionu.

ZH (Pondělí 19. září 2011)
Pozdrav z Griffithovy observatoře (1), (2).
Čtu si tady konečně soustavně Z. Ministra Géniové dávnověku, mimochodem píše, že osa baziliky sv. Víta směřuje ve slunovratovém a Vítově směru ke Sněžce (51°) a že je osa baziliky od katedrály odkloněna o 8°. Na to jsem narazil spolu s jinými nevěrohodnými údaji už v r. 2005 v jakémsi jeho článku a nezískal důvěru. Hilbert píše a kreslí, že je osa východní krypty baziliky odkloněna o 10,5°, a z toho lze vypočítat, že má azimut 59,1°. Nevím, jak k svému závěru Ministr přišel, onen odklon tereziánských map je opačně. Nicméně hodně přemýšlí a píše o rondelech.

J. Čihák (Neděle 18. září 2011)
Franta: Provedl jsem zjednodušený výpočet. Je sice nepřesný, ale umožnil mi rychle si udělat představu o možném vlivu slunovratů na umístění rondelů. V našem případě zhruba platí: za 100 let nový rondel o 130 m vedle. Rondely byly možná stavěny brzy po sobě a některé sloužily současně. Třeba patřily různým bohům.

Měl byste důkladně přezkoumat vztahy mezi Sluncem , Sněžkou a rondely v Čakovicích a pak jako autor uložit spojnice do Azora. Také bych od Vás uvítal článek o možném archeoastronomickém datování čakovických rondelů. Zatím však nevím, kde pro Vás sehnat přesné souřadnice.

Jan Cinert (Neděle 18. září 2011)
Možná, že nyní ani není důležité, jestli se vždy jednalo o rondely nebo případně i rozorané mohyly. Z pohledu archeoastronomie je podstatné, kam směřovaly východy, případně v závislosti na zmíněné změně deklinace Slunce. Na čakovické rondely nalezené v roce 2008 jsem na internetu žádný odkaz nenašel. Snad by bylo možné vyhledat kontakt na autora výzkumu a požádat ho o informaci, jestli to bylo někde publikováno.

Našel jsem takovou zajímavost, kterou jsem ale už nějak předpokládal. Dne 18. 11. 776 př. n. l. došlo ke zrození planety Venuše ve Slunci, čili k heliaktickému východu Venuše přímo ve slunečním kotouči. V tomto roce začalo počítání starořeckého letopočtu podle čtyřletých Olympiád. O rok později 15. 8. došlo ke konjukci Marsu s Venuší, a to je s velkou pravděpodobností mýtická nevěra Afrodity s Áresem. Dne 14. 4. 753 naopak mizí Venuše ve slunečním kotouči a v tomto roce měl být založen Řím a začalo počítání římského letopočtu. V posledním případě si ale ještě nejsem zcela jist, jestli je v tom souvislost.
Hledání kojukcí planet se mi jeví jako perspektivní. Škoda, že hvězdná obloha Jířího Josipa neobsahuje i planetu Merkur. Ta byla ve starověku známa, narozdíl od Urána, který kvůli pomalému pohybu nebyl považován za bludnou ovci, tedy pohybující se planetu.