Pražský hrad

Oba výklady jsou krásné.

Je-li Zjevení sv. Jana součástí Nového zákona, pak nelze pochybovat, že verše následující po Ženě sluncem oděné asociují Pannu Marii ohroženou Římany, výklad o Měsíci není přesvědčivý.

Ten výklad o Venušině, Jupiterovu a Měsíčním cyklu z BtJ je pěkný, protože tohle bylo opravdu fakticky první, když pomineme neznámé jevy v dříve vzniklých oblastech Vesmíru, ale osobně mám pochybnosti, zda právě toto vedlo k uctívání dotyčných čísel, je to příliš sofistikované, podobně jako pochopení principu měsíčního svitu. K identifikaci Jupiterova či lunisolárního cyklu jakožto cyklu byla zapotřebí řada desítek let pečlivého pozorování, což si v době krátkého průměrného života, sporných možností předávání záznamů mezi generacemi atd. nedovedu představit. Dvanáctka jako počet úplňků v roce je mnohem dostupnější. Mezi matematiky a fyziky panuje jistá řevnivost, sám bych se typologicky řadil spíše k matematikům a můžu říct, že aniž bych byl znal z nebeských jevů víc jak Velký vůz, pořád jsem si jako kluk hrával s čísly a zvlášť mě uspokojovala dvanáctka, která se dala tak krásně dělit...

Při takových výkladech se obvykle usmívám, někdy mi však zmrzne úsměv na rtech z toho, jaká je to hrůza.

1. Co je psáno? Žena sluncem oděná nebo neposkvrněná Panna Marie oděná silou a mocí Boží?
2. Proč se Měsíc nenazývá Zloun nebo Falešňák? Ve starověku při vzniku Zjevení sv. Jana se snad vědělo, že Měsíc září odraženým světlem od Slunce?
3. Co bylo dříve, vymyšlených 12 izraelských kmenů a 12 apoštolů, nebo 12-ti letý Jupiterův rok a 12 měsíců v roce?

Podle mne je to ve Zjevení sv. Jana jako obvykle. "Žena sluncem oděná" je nahá a osvětlená Venuše, tedy osmiletý Venušin cyklus, dvanáct hvězd je Jupiterův rok a Měsíc pod nohama vyjadřuje devatenáctiletý "kruh Měsíce", čili lunárněsolární cyklus. Je to vyjádření smlouvy mezi časovými cykly, díky níž už nedojde k apokalypse. Podobně je toto zobrazeno ve znojemské rotundě sv. Kateřiny.

Kardinál Miloslav Vlk:
Vytvoření symbolu Evropské Unie

...
Ten navrhl kruh z 12 zlatých hvězd na modrém poli. Jak k návrhu došel? Heitz přiznal, že se inspiroval 12. kapitolou knihy Zjevení sv. Jana, kde se říká: „Ukázalo se veliké znamení na (modrém) nebi: žena oděná sluncem s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy…“ (Zj 12,1). Není nikterak pochyb, že tou ženou je vítězná, neposkvrněná Panna Maria. V apokalyptické řeči „oděná sluncem“ znamená oděná mocí Boží, silou Boží, a „měsíc pod nohama“ tu znamená – vítězící, šlapající po symbolu zla, jehož je měsíc v apokalypse znamením. Jeho světlo je totiž chápáno jako falešné, zdánlivé, není vlastní, jen odražené. Ani Lévy ani Heitz se netajili křesťanskými východisky. Sám Lévy také znal medailky Neposkvrněného početí Panny Marie z pařížské ulice du Bac, na kterých je vyobrazená právě žena z Apokalypsy.A číslo 12? To bylo číslo společenství – dvanáct kmenů Izraele, 12 apoštolů. Tento symbol provází dějiny společenství spásy ve Starém i Novém zákoně.

A co když je to obráceně. Ženská postava, která je označována jako P.Maria s celotělovou svatozáří je nejspíš "žena sluncem oděnná" ze Zjevení sv. Jana.
Velislavova bible 1350

Klidně by mohl být motiv, kdy P.Maria stojí na půlměsíci použit k "mediální propagaci".

Jinak je pravda, že zrovna řijen je věnován památce Panny Marie Růžencové a je to i v souvislosti s vítězství nad Turky, viz

Památka Panny Marie Růžencové připadá na 7. října a je jí zasvěcen celý měsíc říjen. Zavedení této památky bylo projevem vděčnosti nad vítězstvím křesťanů nad Turky v námořní bitvě u Lepanta 7. října 1571. Tento den růžencová bratrstva v Římě konala slavné průvody a zvláštní pobožnosti a modlitby byly vyslyšeny.

Takže P.Maria opravdu pomáhá

A v klášteře Na Slovanech (1360) je P. Maria stojící na Měsíci, kdy Měsíc je znázorněn jako kruh a srpek je znázorněm "cípy dolu".

V UPP píšou, že ve štítě Týnského chrámu stával ve výklenku kalich, vystřídaný v r. 1620 sochou P. Marie se svatozáří na půlměsíci. Celotělová svatozář, aureola, se prý používala zejm. u Ježíše a P. Marie. Proč na půlměsíci, jsem se nedozvěděl.

No, reagoval jsem na Frantovu myšlenku o zatmění. Jak čtu ve Wikipedii: typickou ozdobou pro všechny typy Thovtových podob je zlatý sluneční kotouč (případně měsíční úplněk) vsazený do měsíčního půlměsíce, není mi jasné, zda existovaly obě možnosti, nebo jde o dohady.

Jak jsem se tak koukal na různé zřejmě barokní monstrance, mají často okénka vybroušená vypoukle, mají prý být z křišťálu. Nevím, od kdy se to dělo, ale soustava dvou vypouklých skel mohla, ať už náhodně, nebo záměrně, způsobovat lom světla, se soustředěním paprsků nebo duhovým rozkladem. V Evropě je princip čoček znám od raného středověku.

Že by býčí rohy měly mít něco společného s Měsícem je rozpačitá a stále opisovaná spekulace. Býčí rohy jsou znakem zimního a letního slunovratu, protože tak vypadá průmět paprsků do půdorysu svatyně - převrácené A. U mne na str. 157 - 162. Žádný mýtus o spojení Měsíce s býčími rohy nic neříká.

"Diamantová monstrance, nazývaná též Pražské slunce, je uložená v Loretánské klenotnici a je součástí tzv. Loretánského pokladu, zhotovena v letech 1696-99. Praktické užití tohoto skvostu v liturgii je dnes již řídké, omezuje se pouze na mimořádně slavnostní okamžiky. Naposled mohli poutníci uctít Tělo Páně vystavené v gloriole zářících diamantů při slavnosti konané na podzim r.1999, kdy uplynulo 400 let od příchodu prvních kapucínů do Čech."

Proč by měl být problém s azimutem letohrádku? Zejména když se jeho osa zřejmě shoduje s prostřední cestou, na střední vzdálenosti asi měří Google Earth ap. správně, vychází to 103° (přesněji 102.84° dle GE).
Ale heliaktický východ Siria v r. 1555 byl kolem 118°, jestli jsem něco nepopletl.

Azimut východu Siria se dá spočítat, ale problém bude zjistit přesný azimut hlavní osy letohrádku.

Stále mi vrtá hlavou, proč jsou kaple Božího hrobu u nás tak rozšířené. Pro baroko je příznačná rozmařilost, avšak přesto si myslím, že se od těch napodobenin očekávalo více. Možná si mysleli, že se tam budou dít zázraky: svatý oheň, uzdravení a zjevení.

Dle Stelaria 19.8.,
dle Heliacu
Gregorian cal.: souřadnice 50/15, alt. Siria 1°: 28/8/2011 AD, UT= 2 h 49 min, Altitude of the sun= -12 deg.18 min.

Přitom výpočet postavení hvězd pro určitý okamžik je zhruba stejný.
S magnitudou hvězdy Heliac počítá (2 až 3 -9, pod 2 -6, nad 3 -12°).
Sirius má -1.46 (měřítkem je Vega s 0).

Takže se to asi liší druhem rozednění a tím, jestli se díváme dalekohledem, nebo prostým okem (to modifikuje hodnotu magnitudy), jaká altituda odpovídá viditelnosti nad obzorem. Když se zadá hvězda s malou magnitudou a příliš malá hodnota altitudy, tak to upozorní, při jaké altitudě je hvězda teprve viditelná.