Pražský hrad

Franta: Dříve jsem někde četl, že L. E. Havlíkovi to v pozdějším věku už moc nemyslelo. Na to má každý nárok a bůh ví, jak na tom jednou budeme my. Podstatné je, že jeho studie o kostele sv. Hypolita je omyl na omyl, jak jsme již dříve diskutovali. Dělení 10 + 9 vychází z 19-letého cyklu, protože při mýtické personifikaci jednotlivých roků, jinak též rozdělení na bohaté a chudé roky, není možné přesné rozdělení na 9,5 + 9,5 roku.

Z. H.: Nezkoumal jsem to důsledně, ale při datování ve staroslověnských legendách a i Kosmovi se používaly indikce, konkurenta, epakta atd.

Jinak se také používá názvosloví: sluneční kruh - 28-letý cyklus a měsíční kruh - 19-letý cyklus. Řekl bych, že 18,6-letý cyklus s tím nemá žádný vztah. Je pak otázkou, jestli jej mohli používat v době bronzové, když je vlastně nepoužitelný.

GPS Visualizer nám ukazuje převýšení v rovině. Pokud chceme zjistit, zda bude vidět hodně vzdálená hora, pak musíme ke grafu připočítat nejen zakřivení země, ale i terestrickou refrakci, která je proměnlivá a tedy ji nelze přesně spočítat.

Rady o terestrické refrakci v astronomickém fóru. “Přesný výpočet refrakce pro velmi vzdálené cíle nacházející se víceméně na horizontu vyžaduje znalost indexu lomu a jeho svislého gradientu po celé dráze paprsku. Nicméně hrubou představu o velikosti refrakce získat lze.
I kdyby Země byla rovina, i pak se původně vodorovný paprsek začne stáčet do směru s vyšším indexem lomu. Pro standardní atmosféru v oblasti adiabatické rovnováhy bude mít zakřivení dráhy paprsku poloměr cca 35000 km. Svislá odchylka paprsku roste se vzdáleností kvadraticky, podobně jako vliv zakřivení Země. Hodnota poloměru, kterou jsem uvedl, je pouze orientační. V každém místě dráhy závisí jak na náklonu paprsku tak i na tlaku, teplotě a jejím svislém gradientu. Pokud se někde po cestě gradient teploty značně odchyluje od rovnovážného (pokles s výškou cca 0.65 °K/100m), mohou se začít na vzdáleném horizontu dít (kromě zvýšené turbulence způsobené promícháváním vzduchových hmot) zajímavé věci.“

Takže Azoru se asi dá věřit pouze při vzdálenostech do několika kilometrů. Pokud však má jít o desítky až stovky kilometrů ve víceméně vodorovném směru, pak i tam používané vzorce ztrácí svou platnost.

Ano, azimuty jsou celosvětově zavádějící. Správnější je mluvit o deklinaci Slunce, ta je pořád stejná. Dostal jsem se nyní ke studii, která byla zmiňována v souvislosti s kostelem sv.Hypolita na znojemském hradišti, kde L.E. Havlík popisuje metodu "Toto sole oriente".
Jen první dojem. On tam přepočítává azimuty na čas (pracuje třeba s vyjádřením "čas východu slunce podle GK, kde GK je gregoriánský kalendář") To co chci ale říci je toto:

"Orientace kostelních os se pohybuje v rozmezí východu Slunce v době letního slunovratu od 3 hod. 52 min. a v době východu Slunce za zimního slunovratu v 8 hod. a 03 min., tj. mezi 58° a 120,75° počítáno od 0 stupňů ve směru hodinových ručiček, jinak řečeno od východu Slunce k poledni."

A tuto větu uvádí jako jedno z východisek celé metody.

Když se na to podívám, je na první pohled jasné, že je něco jinak. Azimut Slunce o letním slunovratu u nás není přirozeně 58°. Když si spočtete (třeba podle jednoduchého "Ministrova" vzorečku: sin D/ cos A) zeměpisnou šířku, vyjde vám zeměpisná šířka 41,2 - to je poblíž Vatikánu.

Je otázka, kde toto autor vzal a jestli nemůže opravdu platit, že byla nějaká teorie mechanicky přenesena někam, kde už neplatila.

V severních zemích nabývá azimut větších hodnot - nejsevernější východ je dále na jihu než třeba u nás - sluneční dráha je na severu kratší než na jihu

Franta: tahle věta je asi omyl: Nízký lunovrat vystřídá vysoký lunovrat jednou za 18,61 let, bingo je: Přechod od vysokého lunovratu k nízkému lunovratu trvá 9.3 let. Ten kratší úsek budou asi stupně azimutu, ne roky. Nebo jsem špatně pochopil, jak to myslíte?

Dávám veřejný závazek, že se pokusím pochopit Sarosův (18.03 let), Metonův (19 let) a precession period of the lunar orbit cycle (18.6 let) a jejich vzájemný vztah a ev. o tom napíšu kapitolku do Kalendářů.

V tom pdf o Chartres jsou zakresleny růžově zdi kostela z 9. století, objímá je současný chór ve stejném směru. Cosi je tam i galo-románského modře.
Zaujal mě ten zázračný pramen Saints-Forts, kde římský císař Constantin založil na začátku 4. století první kostel na tom místě, je na návrší nad říčkou, podobně jako tomu bylo v Praze.

Zatím jsem si to moc neuvědomoval, protože se pohybujeme jen na vlastním dvorku, ale hodnota azimutu slunovratu atd. se mění se zeměpisnou šířkou, takže v severních zemích můžou nabývat podstatně menších hodnot než v jižních. Náhodou má kostel v Pohansku a katedrála v Cartres téměř stejnou zem. šířku. Zajímalo by mě, jak to je ve Skotsku a Irsku, vzhledem k jejich misiím na Vlekou Moravu, možná jsem chronologicky zmatený.

Na stránce je:
Můžeme tedy rozeznávat „vysoký“ a „nízký“ lunovrat. K nejsevernějšímu resp. nejjižnějšímu východu či západu Luny dochází cyklicky každý měsíc s celkovým extrémem opakujícím se jednou za 18.6 let. Přechod od vysokého lunovratu k nízkému lunovratu trvá 9.3 let.

a dále

Pokud je "vysoký Měsíc", pohybuje se jeho kotouč nad obzorem od jednoho bodu vysokého lunovratu k druhému. Obdobně, pokud je "nízký Měsíc", pohybuje se v kratším úseku od jednoho nízkému lunovratu k druhému nízkému lunovratu. Nízký lunovrat vystřídá vysoký lunovrat jednou za 18,61 let.

není toto příčina rozdělení na 9+10?

Z. H.: O "zastavení" Měsíce v cyklu 18,6 roku jsem dosud nevěděl. Je to zřejmě dáno mojí nedostatečnou znalostí a zároveň nepoužitelností takového cyklu pro kalendář, takže se běžně neuvádí. Nezdá se mi, že by se měl v době bronzové významně používat, či snad byl opravdu dobře znám, spíše mi to připadá jako moderní představa. Problém je v nemožnosti cyklus dělit a násobit na celá čísla. Už 19-letý cyklus byl vynuceně dělen na 10 + 9 roků.

Dále si myslím, že při zakládání kostelů se asi těžko mohl uplatnit unikátní azimut, který se projeví jednou za 18,6 roku. To by se stavbou čekali třeba i 18 roků? Je ale dobře, že do azimutů blízkých 45° šťouráte, je to pořád záhada čekající na rozřešení. Uvedl jsem zde již, že by se mohlo jednat o 9. denní hodinu (15:00), kdy by Slunce ozářilo oltář západním oknem. U nás je ta anomálie jen u podélných kostelů. Odchylky od 45° by mohly být způsobeny posunem data vytyčení od rovnodennosti.

Jestli jsem to správně pochopil z půdorysu v jednom z odkazů, tak azimut katedrály v Chartres by měl být dán předchozím kostelem již z 9. století. Dříve jsem zde uvedl, že podle městské zástavby, by azimut katedrály byl ovlivněn již existující zástavbou. Pokud by platilo první, bylo by to naopak. Pak je zajímavá souvislost velkomoravských kostelů s kostelem v Chartres shodně z 9. století. Chtělo by to ale ověřit, protože pokud si vzpomínám, tak jsem vycházej z nějakého údaje, že původní podoba kostela v Chartres je neznámá.

ZH: Diskuzní příspěvky a samostatné články nelze klást do jedné roviny. V diskuzích se většinou zdroje neuvádějí, prostě lidi si ve fórech pokecají. Občas tam najdeme nějaký odkaz, aby si případní zájemci mohli přečíst více podrobností. Samozřejmostí by měly být takové formulace, aby hned bylo jasné, jestli se jedná o vlastní nebo cizí názor.

To je odtud? Radši uvádět zdroj, kvůli autorským právům ;).

Přemýšlel jsem o tom lunovratu, všiměte si, že blízko letního slunovratu v oblasti Pohanska v r. 2006 vycházel 26.6. Měsíc při východu Slunce v azimutu 45.8° (CeSf). Ovšem byl v novu, jak taky jinak, když je v blízkosti Slunce. Nebyl tedy vidět a nebyl by vidět, i kdyby byl jeho východ heliaktický.

12. 12. téhož roku vycházel Měsíc v úplňku v 15:20 CET v azimutu 47.1°, Slunce bylo těsně před západem skoro přesně na opačné straně oblohy (viz). Asi by se v jiných létech vysokého Měsíce našel ještě krajnější okamžik. Celestiální sféra nějak nezobrazuje dobře graficky fázi Měsíce, hlavně úplněk.

Ještě se vrátím ke staršímu tématu, našel jsem návod, jak dělati blesky. Vezmi kuželovitou rouru z lepenky a na silnějším konci opatři ji příklopem, ve kterém se nalézá množství malých dírek. Do roury té nasyp na prášek utlučenou kalafunu nebo símě plavuňové. Drž potom nádobu tu nad světlem (plamenem) a když jí otřásáš, padá prášek skrze dírky do světla, zapaluje se a shoří rychle, což podobá se velmi blesku. Druhá možnost je vyfouknout tento prášek z rourky skrze plamen.

V dalším návodu se dovíme, jak nésti oheň na ruce. Vezmi žloutek, klovatinu a škrobovou mouku a smíchej to dohromady. Touto kaší potři dlaň a nech to mokré. Delší dobu možno ti držeti žhavý uhel (nebo se omývati svatým ohněm).

Mimochodem, Jean-Piere, autor programu Heilac, na mail neodpověděl, možná má jinou adresu, či co, je to 13 let staré. Nevím, jestli Franta zkontroloval, že v programu je chyba a zda jsem ji správně opravil, upřímně řečeno je s podivem, že by v tak obdivuhodném programu byla tak triviální chyba. Teď nevím, co dělat ;).

Program souvisí se stránkami o archeoastronomii, ne že by byly nějak přehledné, ale mj. jsem narazil na tohle pojednání o katedrále v Chartres a podle mě nepříliš přesvědčivém výkladu o významu jejího azimutu 43.1° (ten prý byl vyměřen Institut Géographique National a shoduje se mimochodem s Google Earth), který je dáván do souvislosti s Carnacem, azimut katedrály prý přetrvává od místních svatyní z megalitických časů a souvisí s postavením Měsíce o zimním slunovratu. Nevím, jestli jsem tomu dobře porozuměl, chtělo by to hlubší zamyšlení, moc se mi to nezdá.

Ale autor upozorňuje na mně neznámý cyklus 18.6 let, který se týká lunar standstill, v češtině jsem to nenašel, jedná se o "zastavení" Měsíce, které vzniká vzhledem k jeho 5° odchylce od oběžné dráhy Země kolem Slunce, kdy může Měsíc nabývat celkovou odchylku 23.5° +-5°, tedy 18.5-28.5°. V jistém roce kolísá během 14 dnů dráha Měsíce mezi +- 18.5°, tj. rozdíl 37°, o 9 let později mezi 28.5°, tj. 57°. Prý to mělo význam v době bronzové. Vy to ale asi znáte...
Jo, tady je výklad o lunovratu.