Pražský hrad

V Azoru jsem dal možnost zvolit přímo stránku s textovým výstupem GPS-V. Nicméně ty moje křivky mají ještě daleko k dokonalosti, zkoušel jsem Sněžka-Dachstein, ale s čtyřtisícovkami jsem v programu proporcionálně nepočítal, asi i jindy se to do obrázku nevejde.

Stavil se dnes za mnou JČ, že v Azoru jsou nesmysly, konkrétně že terestrická refrakce je započítána opačně, protože ta obzor zdánlivě zvyšuje. Možná bylo vhodnější mě upozornit, když se tu skoro před rokem týdny o refrakci v Azoru diskutovalo, než teď takto. Já jsem teď tak unavený, že si to nedovedu představit, mohl by to někdo další posoudit? Pokud je tam opravdu chyba, tak se všem omlouvám.

ZH: Tady by měla být třetí křivka spojující pozorovací stanoviště s cílovým bodem. Hned bychom viděli, jestli na trase nepřekáží nějaká vyvýšenina. Také je důležité vědět, o kolik bude cílový objekt vyčnívat, což se musí dopočítat.

Ta křivka 2 – žlutá je vynikající. Ještě tam chybí přímka k cílovému bodu, abychom nemuseli jezdit po displeji pravítkem.

Napadlo mě, jak asi vypadá databáze, z níž GPSV čerpá, data tahá ze svého účtu na geonames.org. Když si vezmeme, že jen lidí je na souši 7 miliard, kolik je asi v databázi výškových kót... Takže ta síť musí být relativně řídká a výšky pro konkrétní bod v řádu tisíciny vteřiny se dopočítávají. Proto možná nejsou zachyceny špičky kopců, pokud se kóta netrefí přímo na tu špičku.

Do šuplíku geoid.

Nojo, to jsme s Lískou aj. už řešili, že je GPS výškově nepřesné, ale co s tím... Čekal bych, že u zalesněných kopců bude GPS automat naopak přidávat... Nechápu, že to není vychytané, myslím, že jsme příčinu neodhalili, že.

No, já si, byť s nepřesnými čísly, hrál celý večer, viz. Zkoušel jsem různé v Azoru uložené stránky, ty pak, jak jste taky říkal, podruhé txt odkaz ztratí, a nevím, jestli ne i pro ostatní, když jsou to tatáž data... Uchovávají to nějakou dobu, zapomněl jsem, jak dlouho.
Ta křivka s refrakcí je zatím jen nahozená - koeficient 0.13, šlo mi jen o princip. Ty nepřesně vyměřené kopce - nevím, jestli by další čára to neznepřehlednila.

Nalezl jsem e-mail z Helpdesku Garminu (firma Picodas), kde k digitálnímu modelu terenu píší:

"Nevyhodou tohoto modelu je jeho nizsi presnost v clenitem terenu - v mistech rovin ci pravidelnych svahu je presnost do 5-10 m od reality, ve svazich, skalach a zariznutych udolich je presnost cca 10-30 m, vyjimecne i hure."

Možná by to chtělo doplnit ještě jednu křivku - jako nějaké bezpečnostní pásmo. Problém ale asi bude, že ta přesnost digitálního modelu terénu na trase (a asi i několika kilometrů) může dost kolísat.
Jde o ty lokální extrémy - tedy strmé kopce.

Když tak koukám na data v tom souboru, na který jsem odkázal (je to linie k Lísce, je tam jako maximální nadmořská výška na konci linie 503,5m, to by měl být vrchol Lísky.
Nadmořská výška Lísky by měla být 534,22m - to by měla být hodnota, který je převzata z databáze geodetických bodů. Když v TOPO3 udělám trasový bod vedle vrcholu je u něho načtena výška 511 m, což je výsledek digitálního modelu terénu, který v příliš ostrých lokálních extrémech nevyjadřuje příliš skutečnost - předpoklad, že geodetické body byly opravdu geodeticky zaměřeny.

GPSV:
T 50.4694000 13.8490240 503.5 SRTM3

Trasový bod
N50.46928 E13.84954 511m

Mám hravou náladu, koukněte Jane Č. a spol. sem, modře je zakřivení země, červeně snížené o ter. refrakci. Je to onen profil Zabitý-Sněžka. Není těžké toto zakreslení křivky do obrázku naprogramovat, problém je, že každý graf má jiné stupnice, před hodinou šla stáhnout i textová data, to však teď nějak zmizelo z nabídky, nebo jsem blbej.
Napsal jsem Adamovi z GPSV, zda tam nechce křivky dodat, no pochybuju, že se chytne.

Hm, ta konstanta 0.13 platí pro pozorování na rovině, resp. tedy nad rovným povrchem země zakřiveném tvarem zeměkoule, na Sahaře je snad 0, v Rusku 0.16.
V Azoru je použita ona konstanta 0.13 pro korekci výšky převýšeného obzoru, v tom případě by ale měla být větší, protože přistupuje ohyb průchodem různými vrstvami atmosféry.
Když je pozorovatelna na kopci a cíl taky na kopci a jsou stejně vysoko, mezi nimi je volný prostor, vzhledem k zakřivení Země prochází skutečná přímka uprostřed níže nad zemí než jsou start a cíl a prochází tedy taky změnami hustoty atmosféry a zdánlivě se dvakrát ohýbá, to se ale snad vzájemně vyrovná.

Empiricky mám odpozorováno, že hory, třeba Líska, jsou na obzoru podstatně vyšší, než by odpovídalo jejich skutečným proporcím (výška x šířka), ne pouze o 13%. To budu muset ještě promyslet.

Píšu tady tyhle pracovní poznámky, abych je pak někde našel, do šuplíku to neumím ;).

Včera byl blbý den, leckdo psal zmateně, já jsem radši svůj příspěvek smazal.

K refrakci bych uvedl, že co se Slunce, planet a hvězd týče, uplatňuje se atmosférická refrakce (paprsky procházejí celou atmosférou) a s tím Azor počítá podle vzorců pro výpočet atm. refrakce, který jsme tu někdy v lednu s Frantou diskutovali.

Pokud jde o sledování objektů uvnitř atmosféry, uplatňuje se terestrická (přízemní) refrakce. Ta je v Azoru počítána podle empirické Gaussovy hodnoty refrakčního koeficientu (1.3), s mezními hodnotami 1.1 a 1.6, které však mezní nejsou, koeficient může nabývat i záporných hodnot a naopak, opravdu extrémní hodnoty jsem však na netu nenašel.

Zde je o tom něco: tohle a toto.

V Azoru jsem používal jen vzorce a hodnoty z literatury, podle Lísky ap. jsem to neupravoval, nicméně Líska vycházela.

Protože jsou kalkulačky a papírky pro mě nepřehledné, vypočítal jsem si to v javascriptu, no pak jsem to upravil do použitelné podoby: Reza.
Jedná se o zaměření horizontální, tedy teodolid je vodorovně a vzdálený cíl je zdánlivě níže kvůli zakřivení a zdánlivě trochu výše kvůli refrakci. Další věc je, pokud se zaměřuje objekt s větší nadmořskou výškou, kde se uplatňují ještě různě husté vrstvy atmosféry.

Co se Azoru týče, při pozorování Slunce je v základním vzorci terestrická refrakce součástí atmosférické (ta počítá ohyb od nejnižších po nejvyšší vrstvy atmosféry), bordel do toho pak vnáší převýšený obzor, ten Azor počítá podle terestrické refrakce, doufám je to tak správně, kdybyste měli pochybnosti, tak mě opravte.

Franta: Dříve jsem někde četl, že L. E. Havlíkovi to v pozdějším věku už moc nemyslelo. Na to má každý nárok a bůh ví, jak na tom jednou budeme my. Podstatné je, že jeho studie o kostele sv. Hypolita je omyl na omyl, jak jsme již dříve diskutovali. Dělení 10 + 9 vychází z 19-letého cyklu, protože při mýtické personifikaci jednotlivých roků, jinak též rozdělení na bohaté a chudé roky, není možné přesné rozdělení na 9,5 + 9,5 roku.

Z. H.: Nezkoumal jsem to důsledně, ale při datování ve staroslověnských legendách a i Kosmovi se používaly indikce, konkurenta, epakta atd.

Jinak se také používá názvosloví: sluneční kruh - 28-letý cyklus a měsíční kruh - 19-letý cyklus. Řekl bych, že 18,6-letý cyklus s tím nemá žádný vztah. Je pak otázkou, jestli jej mohli používat v době bronzové, když je vlastně nepoužitelný.

GPS Visualizer nám ukazuje převýšení v rovině. Pokud chceme zjistit, zda bude vidět hodně vzdálená hora, pak musíme ke grafu připočítat nejen zakřivení země, ale i terestrickou refrakci, která je proměnlivá a tedy ji nelze přesně spočítat.

Rady o terestrické refrakci v astronomickém fóru. “Přesný výpočet refrakce pro velmi vzdálené cíle nacházející se víceméně na horizontu vyžaduje znalost indexu lomu a jeho svislého gradientu po celé dráze paprsku. Nicméně hrubou představu o velikosti refrakce získat lze.
I kdyby Země byla rovina, i pak se původně vodorovný paprsek začne stáčet do směru s vyšším indexem lomu. Pro standardní atmosféru v oblasti adiabatické rovnováhy bude mít zakřivení dráhy paprsku poloměr cca 35000 km. Svislá odchylka paprsku roste se vzdáleností kvadraticky, podobně jako vliv zakřivení Země. Hodnota poloměru, kterou jsem uvedl, je pouze orientační. V každém místě dráhy závisí jak na náklonu paprsku tak i na tlaku, teplotě a jejím svislém gradientu. Pokud se někde po cestě gradient teploty značně odchyluje od rovnovážného (pokles s výškou cca 0.65 °K/100m), mohou se začít na vzdáleném horizontu dít (kromě zvýšené turbulence způsobené promícháváním vzduchových hmot) zajímavé věci.“

Takže Azoru se asi dá věřit pouze při vzdálenostech do několika kilometrů. Pokud však má jít o desítky až stovky kilometrů ve víceméně vodorovném směru, pak i tam používané vzorce ztrácí svou platnost.