Pražský hrad

Skutečně, jedině Dúlaba je s takovou koncovkou. Ostatní jména jsou názvy lidů s koncovkami -i a -ani. Nejspíše se tedy jedná o záznam názvu země přenesený na hradiště, podobně jako v případě Prahy. Použití koncovky -a podle arabštiny by bylo unikátní, ve všech ostatních případech jsou, byť zkomolené, slovanské koncovky.

Ovšem nesedí mi tam koncovka -a. V arabské výslovnosti takto obvykle končí podst. i příd. jména ženského rodu, např. madína-město(v arab.r.ž.), džamíla madína-hezké město.

Aha, tak jsem zase něco jen tak rychle přelétl. Domníval jsem se, že J. Č. napsal, že al-Masúdí mohl zkomolit Dudlebi, čili s -d-. Omlouvám se.

Zkomolit jej nemohl, když jsou doložena toponyma bez -d- i jinde (Dulěby, Dulepska, Dulieb a Dulěbo). Vždyť to vše v mém článku je.

Jak uvádím také ve svém článku, tak zápis v al-Masúdího Zmínce o Slovanech je tvar "Dulaba", což je možno číst i jako "Dulava". Je tím vyloučené, aby Dudlebi s vloženým -d- bylo původní a "Dud-" nemohlo dát základ vzniku názvu.

Ještě mě napadlo, že když se na píšťaly dudá, tak se přitom píšťaly dudlají (cucají). Z toho mohlo vzniknout jméno Dudlabi, pak Dudlebi a Doudlebi.

Obě vysvětlení na www.doudleby.com jsou dosti nepřesvědčivá. A co když Doudlebové či Dudlebové často a s nadšením dudali na píšťaly? Potom mohli dostat jméno podle své záliby.

O Doudlebech mám celkem obsáhlý článek na webu. Staré nesmysly: „duda“ – píšťala a „liabas“ – tenký, tedy člověk tenký, hubený jako píšťala v něm nemají místo. Je nemožné, aby název lidu vznikl složením slovanského a germánského kořene, zároveň měl význam hubený člověk. Kam by se poděli tlustí, byli by vysídleni? A jak to, že Dulěbi (Doudlebové) si měli přinést název z pravlasti, a přitom má být vytvořen z germánského (jinde i keltského) základu?

Machek: duda-píšťalka, asi od zvukomalebného dudati ve významu pobrukovat si-dudrati.

Jiný tvar slova duda mohl být dudle nebo doudle a hráč na píštalu byl třeba doudleb. Nemám to nijak podložené, jen jsem si trochu hrál s tvary slov.

Teď jsem našel zajímavou etymologii.
Doudlebové: „duda“ – píšťala a „liabas“ – tenký, tedy člověk tenký, hubený jako píšťala.

Dík.
Tady něco je: L. Niederle.

Vzpomněl jsem si na Kosmu k r. 1002(4): … a vystoupiv v noci na vyvýšené místo uprostřed města, které se nazývá Zizi, rozezněl troubu (tuba) a zvučným hlasem vykřikoval: Prchají, prchají, Poláci potupně zděšení, perte je, perte rychle, čeští zbrojenci …

Lze rozeznat několik druhů staroslovanských kostěných píšťalek. Byly nalezeny např. ve Spytihněvi, Nových Hvězdlicích, Brnu-Obřanech, Strážovicích a Starém Městě. Mnoho nálezů je v Polsku – např. ve Hnězdně, Biskupině, Starém Bródně a jinde. Objevují se i větší píšťaly upravené z jeleního parohu. Byly nalezeny např. ve Znojmě a Brně-Líšni.