Pražský hrad

Ještě k té Venuši. Kdysi jsem váhal, jestli v pravěku mohli vědět, že Venuše oběhne kolem Slunce pětkrát během osmi pozemských let (z toho pět Pándůovců). Pak jsem někde narazil na informaci, že ano a přijal to. Lidé prostě pozorovali pohyb Venuše a všimli si, že koná pět poutí k západu a pak se vrací (během osmi let). Nevěděli tedy, že Venuše oběhne pětkrát kolem Slunce, znali pět těchto viditelných obratů a v pozdějším epickém vyprávění z nich udělali pět manželů. Nepotřebovali k tomu naše vyspělé informace a ani alchymistický pentagram.

Podle řazení v mýtech to vypadá, že nejdříve byly známy kratší cykly a teprve později delší. Znalost Venušina cyklu patří do starší vrstvy a "Oráčův" devatenáctiletý cyklus se objevuje kolem -1500. Ještě Saturnův rok je postižitelný v rámci jedné generace, víc nic. Vedle toho ale byly záznamy na hliněných tabulkách již od Sumerů, jejichž poznatky byly zúročeny starými Řeky (např. Platónův rok 25 920 roků). Takže si myslím, že je třeba rozlišovat mezi běžným světem, který do mýtů promítl jen poztižitelné znalosti, od vyspělého období po roce -1000 ve východním Středomoří, kde se došlo k náročnějším výsledkům a z mýtů si začali dělat legraci, resp. vznikaly epické příběhy často na bázi astronomické anegdoty.

No, neměl jsem na mysli přesné záznamy dráhy, ale že se Venuše (možná) objevila na stejném místě obzoru právě po 40 letech. Nicméně to píšu, aniž bych si její dráhu uměl přestavit. Vždycky mě ale u těchto dlouhých cyklů v době chabého přenášení informací mezi generacemi znepokojovalo, zda to vůbec mohli empiricky podchytit.

Těhotenství trvá taky deset lunárních měsíců, to jen, že jsem si to dosud neuvědomil.

J. Čihák: Já jsem už představy o mimořádných úkazech na obloze, které se mohly promítnout do mýtů opustil. Je to podle mne princip myšlení století páry, tedy 19. století. Lidé v minulosti měli být, oproti osvícencům, zaostalí a nechápat a divit se tomu co vidí na obloze. Na stejné bázi je vlastně i uváděná Keplerova konjukce planet.

Z. Homola: S pentagramem to také nechápu, v pravěku neměli milimetrovou síť na skle, aby do ní mohli zaznamenat tvar pentagramu, který navíc nevychází. Chápu to tak, že se nemůže přesně uzavřít, když má Venušin cyklus drobnou odchylku od solárního času.
Sedmidenní týden je až akkadský (semitský) dříve byl pětidenní, takže čtyřicítka by podle těhotenství byla také až relativně pozdější záležitostí.

Myslel jsem, že ono tvrzení, že Venuše vytvoří na noční obloze pentagram každých 8 let, přičemž se po 40 letech (bez 40 dní) vrací na původní místo, dokážu po astronomicku pochopit a tady vysvětlit, to se mi ovšem nepodařilo ;). Jen se domnívám, že pentagram není dokonalý, je tedy nedotažený či přetažený a teprve po pěti opsaných pentagramech se 40-letý cyklus přesně uzavře. Ví někdo, jak to je?

Mimochodem, lidské těhotenství trvá 40 týdnů.

Je tam spousta aplikací v náboženstvích, ale astronomické zdůvodnění pouze jedno: 5 osmiletých cyklů = 40. Byť v Mahábháratě má Draupadí (osmiletý cyklus) 5 manželů, mám spíše pocit, že manželé Pándůovci jsou pěti vlastními oběhy Venuše kolem Slunce. A pro tak rozšířené používání číslovky 40, které svědčí o pradávném původu, mi to přijde málo.

Zaujala mne tam ovšem poznámka, že čtyřicet může původně vyjadřovat v náboženstvích "mnoho". Německé "vier" (čtyři) splývá s "viele" (mnoho). Z pohledu dávné astronomie by čtyřicet roků bylo více nežli nejdelší Saturnův rok v délce téměř třicet roků. Takže čtyřicet let by byl velký počet, který již není měřitelný podle opakujících se pohybů hvězd - planet.

Použití dříve zmíněného Kallippova cyklu vytvořeného až v antice, by v mýtu bylo spíše ojedinělé. Neuvědomil jsem si, že je čtyřicítka tak rozšířená, takže z pohledu více faktorů to vypadá nejspíše na původní "mnoho". Ruština nepoužívá slovanské "četyredesať", ale "sorok", nejspíše praevropského původu.

Něco k tomu je také tady, i když vysvětlení, že čtyřicítka nahradila "mnoho" až po rozšíření překladů Bible mi vůbec nesedí.

To je zajímavé, v Kralické bibli jsou jiná jména. V předchozím verši je: Zdali jste mně oběti a dary obětovali na poušti za čtyřicet let, dome Izraelský? Vždycky mi čtyřicítky připadaly podezřelé, protože nevychází z astronomie. Jsou tyto možnosti, buď byla ke čtyřem rokům přidána nula, nebo je původní smysl "po uplynutí 30 let, tedy na počátku čtyřicátých let". Jinou možností je, že se jedná o 4 x 10 roků poloviny Metonova cyklu a tím by byl původně myšlen Kallippův cyklus (4 x 19) v délce 76 let. Možností je zatím mnoho, ale původní smysl "na počátku čtvrtého desetiletí" mi je zatím bližší.

Trochu mi v hlavě uzrála včerejší myšlenka o záměrném umístění narození Ježíše do Betléma pouze kvůli blíženeckému názvu a připadá mi to celkem perspektivní. Název by pak ale byl filištínsko - akkadský Beth-lehm a názvy složené z kořenů různých jazyků nejsou obvyklé. Jenže následný útěk do Egypta, čili na západ, zase odpovídá putování slunečního kotouče potom co se v poledne objevil nad Betlémem. Vypadá to na epický příběh původně založený na jednoduchých časových poučkách a pozorováních, později rozvinutý ve vyprávění do postav a tím s potřebou časové úseky prodloužit. Takže na počátku by byl denní pohyb Slunce a na závěr nejdelší pozorovatelný planetární čas, tedy Saturnův rok.

K heliaktickému východu Saturnu došlo v roce 47 př. n. l. a potom by se Ježíšovo ukřižování mělo odehrát v roce 16 př. n. l.

J.Cinert: Saturn může mít souvislost s narozením Ježíše. Bible ve verši Amos 5:26 údajně potvrzuje velebení Saturnu jako hvězdy boha Izraelitů. Správný překlad původního hebrejského textu zní takto: Nosili jste svého "krále" Sakúta a hvězdu svého "boha" Saturna - obrazy, jež jste si museli sami udělat?

S hebrejštinou a akkadštinou jsem na tom úplně stejně. Vím ale že v mytologii se uplatňují stejné slovní kořeny napříč jazyky minimálně kolem středomoří a rovněž stejné mýtické principy. Při výkladu "House of Lahmu and Lahamu," se někam ztratil druhý blíženec Lahamu a naopak přebývá kořen Bet-. To samé platí pro lahem/lehem - chleba, kam se nám ztratil Bet-?

No ale výklad, že dvoukořenový název Beth-lehem může mít základ v blížencích Stín - Světlo by byl z mytologického pohledu přijatelný. V mýtech o zrodu či nalezení héroa jej nalézají, nebo nějak podobně jsou přítomni, denní blíženci a jejich kamarád denní bůh zatažené oblohy. Ostatně dodatečně přidaní Kašpar, Melichar a Baltazar jimi také jsou a např. ve znojemské rotundě je to vyjádřeno rovněž. V takovém případě by v Betlémě byl Ježíš nalezen kvůli názvu města, ovšem název by pocházel ze samotné skutečnosti, že v poledne přestane přibývat světlo a začne se naopak prodlužovat stín.

Mimochodem onen "chleba" je přítomen i v ruských blížencích Boris a Gleb a na Rusi uměli hebrejsky a akkadsky stejně jako my :-).

To je fakt, že v NZ počet není uveden. I když mají hroby v Kolíně ;).

Ta zjevná etymologie hebrejského či jakého názvu je odvážná, v Etymonline je: the name probably means "House of Lahmu and Lahamu," a pair of Mesopotamian agricultural deities. Jinde se zpravidla píše: The second word of the name Bethlehem is the Hebrew noun lahem (lehem), bread. Já tedy hebrejsky neumím, akkadsky ještě trochu méně ;).

Tři mudrce jsme tu již také probrali. Evangelia jejich počet neznají, je to tedy pozdější přídavek. Původní jsou "pastýři" a "mudrci", čili astronomové nebo astrologové sledující "ovečky", tedy hvězdy. Nemají nic společného s čímkoli, co má vazbu na číslovku tři.
V "reminiscenci" je pozoruhodný naivní výklad, že Betlhem má znamenat "dům chleba". Jak by se potom Betlém odlišil od ostatních míst - domů ve kterých lidé jedí chleba? Zjevně je zde kořen *pat (voda) a proto spíše významová souvislost s Pannou - dívkou, tedy "vodněnou" - oplodňovanou.