ZH (Čtvrtek 15. března 2012)
Mimochodem jsem dostal jakýsi kolovací text o Petříně, kde píšou "Při opravách v letech 1994–1996 restaurátoři kaple Božího hrobu odkryli okno, orientované tak, aby jím ve tři hodiny odpoledne o Velikonocích dopadal sluneční paprsek přímo na oltářní kámen." Nicméně to nemůže být "naše" okno. Pravděpodobně by k tomu měli co říct projektanti rekonstrukce, ale kde je ulovit?
JČ: brzo přijde kýžené období pro pozorování ;).
J. Čihák (Čtvrtek 15. března 2012)
Ta teorie není přesvědčivá, opírá se o výpočet doby zákrytu, kdy mince platila. Konjukce nebo zákryty hvězd či planet Měsícem bych znázornil jinak. Inspirující je římská mince na
této stránce.
Jan Cinert (Úterý 13. března 2012)
Podle mne nemají zákryty přesnou pravidelnost a tak se nemohly stát základem pro kalendáře. Navíc tyto úkazy viděli jen lidé pravidelně sledující ranní oblohu a pro ostatní to nebylo důležité. Proto si také myslím, že zákryt Jupitera s Měsícem na mincích je nemožný. Na ruce drží panovník nedokonalou šesticípou hvězdu v původním vyobrazení, kvůli vyjádření ztotožnění osoby s vládcem Jupiterem. Co vyjadřuje srpek Měsíce nad hlavou v tuto chvíli nevím, ale dříve jsem se s tím už nějak setkal.
J. Čihák (Úterý 13. března 2012)
Zákryt Jupitera Měsícem byl možná ve starověku důležitý, viz
článek a mohl souviset s betlémskou hvězdou, druhý
článek.
J. Čihák (Úterý 13. března 2012)
Našel jsem
fotografie zákrytu Venuše Měsícem pořízené roku 2007 za denního světla. Obě tělesa byla natolik jasná, že úkaz byl pozorovatelný pouhým okem. Noční sledování zákrytů planet je snadnější a proto nemohly uniknout pozornosti už v pravěku. O kultovním významu těchto úkazů se asi dá jenom spekulovat.
J. Čihák (Pondělí 12. března 2012)
Správně se tomu říká zákryty.
Zákryt planety Jupiter Měsícem.
J. Čihák (Pondělí 12. března 2012)
Dobře pozorovatelné jsou přechody Měsíce přes planety. Mohlo to mít vliv na lunární kalendáře?
ZH (Sobota 10. března 2012)
Mimochodem, na onom skyviewcafe.com lze snadno vyhledat spodní či horní konjunkce např. Venuše se Sluncem, jen se mačká šipka a naskakuje jedna za druhou, tedy i jen přiblížení, nejen dokonalá konjunkce. Když se krokuje po minutách, hodinách či dnech kolem konjunkce, lze vidět dráhu Venuše, zdá se mi obtížné předpovědět konjunkci byť jen den před tím. Další věc je, aby ke konjunkci došlo právě při východu či západu Slunce, jako třeba
tady.
J. Čihák (Sobota 10. března 2012)
Ve Wikipedii se píše, že pohyby Venuše zaznamenávali již starověcí Řekové, Egypťané, Babyloňané, Číňani a Mayové. Nic však nenasvědčuje tomu, že by některá z těchto kultur věděla o přechodech Venuše přes sluneční disk.
Jan Cinert (Pátek 9. března 2012)
J. Čihák: Je to zajímavé, ale použít mohli jen viditelné pouhým okem (tím odpadá Merkur) a opakující se v kratší době, tedy v zásadě v jedně či dvou generacích (tím odpadá i Venuše). Tedy co se týká mýtů a prvních kalendářů. Starověká pozorování a výpočty už navazují na předchozí záznamy.
J. Čihák (Pátek 9. března 2012)
Loni se na Slunci objevila řada velkých skvrn. Několikrát jsem je viděl brzy po východu Slunce. Pozorování bylo možné pomocí dalekohledu i pouhým okem. Podobně vyhlíží přechody planet přes sluneční kotouč. Pokud je Slunce nízko nad obzorem, úkaz můžeme pozorovat bez filtru, viz přechod
Venuše 6.6.2012.
Přechody se vyskytují pravidelně, ale je otázka, jestli to dávné kultury věděly a cykly používaly pro kult a datování.
Jan Cinert (Čtvrtek 8. března 2012)
Ještě jsem si uvědomil, že nejsou dořešeny konjukce Merkuru s Venuší a jestli tam není nějaká perioda. Už dříve jsem v tomto narazil na absenci Merkuru v Josifovi. Zkusím se tedy v rámci volného času ponořit do skyviewcafe, ale nejsem si jist, jestli se mi to ze známých důvodů podaří.
Jan Cinert (Čtvrtek 8. března 2012)
Nevím jestli jsem ten první odkaz pochopil, ale výpočty založené na 2,5 % dnů z roku asi nebudou tím, jak mohli lidé v pravěku uvažovat. Ve druhém je trochu záhadalogicko amatérsky splácáno všechno možné. Pravdivé jsou tam údaje o číslech založených na dělitelnosti šesti, které jsou ozvěnou šedesátkové soustavy a tzv. Berossových čísel: trvání světa celkem - 518400 roků, před potopou - 432000 roků, od potopy do konce světa zbývá 86400 roků. Vychází ta čísla ze znalosti Jupiterova roku a fungují i po odebrání nul, nebo naopak přidání, jak jsou uvedena v odkazu. V Americe počítání podle Jupiterova roku není, což je dokladem, že lidé do ní přišli před jeho poznáním, a proto jsou jejich kalendáře založeny na 2 - 4 - 8, čili Venušině cyklu.
Řekl bych, že průběžné výsledky jsou: Ježíš je personifikací ukončení Saturnova roku a začátku počítání podle solárního roku, čtyřicítky jsou nejspíše dodatečnou záměnou za "mnoho" ve smyslu více než 30 podle nejdelší viditelné časové jednotky na obloze. Pětka bude opravdu jen 5 oběhů planety Venuše, pokud se k tomu ještě nevyšťourá něco dosud utajeného.
ZH (Čtvrtek 8. března 2012)
V Josifově Cel. sféře je z planet opravdu jen Venuše, Mars, Jupiter a Saturn.
Pro mě je z online planetárií nejšikovnější
skyviewcafe.com. Dá se tam výborně krokovat ve různých časových jednotkách, označí se číslice v datu či čase a šipečkami se mění.
ZH (Středa 7. března 2012)