Pražský hrad

Takzvaná sluneční bárka nemůže mít s Měsícem nic společného, není možné, aby se Slunce vezlo na Měsíci. Musela by na ní jet bohyně Měsíce. Hathor by měla být Venuší, respektive osmiletý cyklus, který převzal vládu po solárním roce a tím i atribut solárního roku. Jedině tak je vysvětlitelné, proč má mezi rohy sluneční kotouč. Mýty vyjadřující tento princip jsou založeny na přelstění roku a získání jeho odznaků (chvareny nebo viz Juda a Támar). Zbývá jen skutečné vyobrazení kotouče se srpkem jako je u Thovta. Jestli může být vyjádřením devatenáctiletého lunárně solárního cyklu mi nyní není jasné, neboť jsem to zatím cíleně nezkoumal. Jsme v těchto příkladech poněkud obětí všelijakých nesystémových výkladů pramenících z rozpačitosti nad tím, co vlastně mýty a atributy znamenají.

Kdyby vás zajímaly fotky reliéfů a maleb na egyptských chrámech, tak zhola.com/Egypt10
Pokud by byly nějaké technické obtíže, tak se omlouvám, mám to jinde pod heslem, tak jsem vymazal lidi (co bývají alergičtí na svou publikaci) a překopíroval zběžně na uvedenou adresu.

Zodiak z Dendery je ve špatném stavu a kvalitní fotografie nejsou k mání. Teď jsem zjistil, že kráva má rohy, ale u jiných figur je to sporné. Postava Arctura má býčí hlavu a rohy zde vypadají jako půlměsíc. Také jsem se dočetl, že vyobrazený člun s podélným profilem půlměsíce může opravdu vyjadřovat Měsíc plující po nebi. Zejména pokud se člun zjevně vznáší a veze nějakého boha.

Sín a Šamaš jsou jiná záležitost, personifikace Měsíce a Slunce. Ještě jsem zapoměl napsat variantu, že Slunce v měsíčním srpku může být také zástupné vyjádření denních blíženců Světlo - Stín, a proto jsou spojeni s denním bohem ZO. Někteří mytologové se domnívají, že mýtičtí blíženci jsou právě Slunce a Měsíc. Těžko odhadovat k jakým posunům v ikonografii došlo v průběhu mnoha tisíciletí a i chybným popisům božských znaků ve vyprávěných a pak psaných mýtech.

J. Čihák: Ano, to je ono a je to určitá záhada. Podobně má germánský bůh "zatažené oblohy" Wodan - Odin jen jedno oko. Stejně je Thovt přirovnáván k řeckému bohu ZO Hermovi, který takový atribut nemá. Zároveň měli jedno oko Kyklopové, kteří "dříve bývali kováři". Zřejmě se jedná o pozůstatek nezachycené přeměny "boha oblohy" se Sluncem a Měsícem na boha pouze "zatažené oblohy" přinášejícího vláhu a spojeného se stínem. O starých podstatách bohů se bohužel většinou dozvídáme z nepřesných oslavných hymnů, z nichž jsou pak odvozovány různé "funkce" stanovené v moderní době. Ztotožnění Herma s Thovtem a zároveň použití srpku se slunečním kotoučem nemám ještě systémově dořešené.

Není to “naše" ani druhé okno.

Bude to zajímavé. Moje hlava už ráda zapomíná a tak jsem si musel znovu přečíst starou diskuzi. Doporučoval jsem pozorování od začátku dubna, abychom něco nezameškali.

Mimochodem jsem dostal jakýsi kolovací text o Petříně, kde píšou "Při opravách v letech 1994–1996 restaurátoři kaple Božího hrobu odkryli okno, orientované tak, aby jím ve tři hodiny odpoledne o Velikonocích dopadal sluneční paprsek přímo na oltářní kámen." Nicméně to nemůže být "naše" okno. Pravděpodobně by k tomu měli co říct projektanti rekonstrukce, ale kde je ulovit?

JČ: brzo přijde kýžené období pro pozorování ;).

Ta teorie není přesvědčivá, opírá se o výpočet doby zákrytu, kdy mince platila. Konjukce nebo zákryty hvězd či planet Měsícem bych znázornil jinak. Inspirující je římská mince na této stránce.

Podle mne nemají zákryty přesnou pravidelnost a tak se nemohly stát základem pro kalendáře. Navíc tyto úkazy viděli jen lidé pravidelně sledující ranní oblohu a pro ostatní to nebylo důležité. Proto si také myslím, že zákryt Jupitera s Měsícem na mincích je nemožný. Na ruce drží panovník nedokonalou šesticípou hvězdu v původním vyobrazení, kvůli vyjádření ztotožnění osoby s vládcem Jupiterem. Co vyjadřuje srpek Měsíce nad hlavou v tuto chvíli nevím, ale dříve jsem se s tím už nějak setkal.