Pražský hrad

Vždycky jsem předpokládal, že tam, kde byla nejrozvinutější civilizace, bylo také nejpříznivější podnebí, stěhovalo se to k severu - Egypt a Blízký východ, pak Řecko a Řím, pak od nich severnější partie Evropy. Snad kvůli Milanovičově cyklu a rozvržení cyklón a anticyklón kvůli němu. Bohužel jsem nikdy nenarazil na odbornější potvrzení své intuice.
Takže vám dávám za pravdu.

Ovšem i moje dotyčná pohádka mimoděk ignoruje BZO, který vše zašedozelení. Tak si myslím, že každý (tedy skoro každý ;)) má tendenci hodnotit barvy archetypálních entit za jasna.

A nevznikaly "ty pohádky o bohu ZO" v době, kdy lidé na Sahaře ryli do skal ta zobrazení zvířat, která se tam nyní nacházejí? Tedy tam tehdy nebyla poušť jako dnes, ale nějaká savana, jako dnes kus dál proti proudu Nilu. A tam všichni čekají na to až obloha zatáhne často velmi úpěnlivě. Zvířata migrují podle toho, kde zrovna prší a kde se savana zazelená. S nimi migrovali i lidé. Postupné vysychání "Sahary" stálo nejspíš za tím, že se nakonec všichni setkali v údolí Nilu.

JC: to jste první vydavatel, kterému se to líbí ;).

Nevím, kolik bylo v Egyptě jezer, ale i Nil je zpravidla modrý, viz. I když nevím, jak to bylo před stavbou Asuánské přehrady a při povodních, při nich asi hnědý byl.

Reportáž z Kuku (Výrov, Třeskonice): tabulová hora 509 m.n.m. (o 17 m nižší než Rovina), na temeni zvlněné lichoběžníkové pole 250 x 250 m, část je zoraná, velmi kamenitá, šutry se zdají být opukou a křemencem, rozlámané technikou na kusy zvící chodidla, větší kameny jsou při okrajích, nebo shozené do příkopu. Do 60. let 20. století byla cesta rozdělující tabuli na 1 a 2 třetiny snad opukovým valem, buldozery prý zplanýrovaly i jihozápadní část vnějšího valu, který prý lemoval planinu, měl snad opukovou líc. Pod obvodovým srázem je ještě předvalí, v "parkánu" jsou svalené ty šutry, velké průměrně jako hlava, snad křemencové. Při východní straně pláně jsou dvě prohlubně cca 7 m hluboké, jedna oválná, jedna kulatá, snad opukové lomy (nebo nádrže?). Při nejvyšším bodu je ocelová konstrukce vysílače, i od jeho paty je prakticky kruhový rozhled. Nálezy pozdně halštatské a též raně středověké. Pohled od jihozápadu, Výrov vpravo, vlevo kopec nad Nečemicemi, v reálu podstatně nižší.

Z. H.: Jak jste stihl tak rychle pohádku pro vysvětlení vytvořit? :-) Je roztomilá!
Nemám nic proti tomu, že mořská hladina je v oblastech kde pořád jenom svítí slunce většinou modrá (záleží i na úhlu koukání). Kolik tam ale žilo a žije lidí? Většina žila ve vnitrozemí a koukala na řeky a jezera.
Venuše a Jupitera jsem si v minulých večerech všiml. Nedaly se přehlédnout.

S vodou je to zase tak, že se tradičně vyjadřuje modrou barvou i když voda modrá vůbec není. Takže v ikonografii je barva hlavně dohodnutou charakteristikou. Podle mne byl původní kontrast žlutého slunce a modré oblohy, na které se vytvářejí oblaka z nichž posléze prší. Pak byla modř přenesena na vodu obecně. Slunce je tedy žluté nebo zlaté a Měsíc bílý nebo stříbrný.

V apokalypse by se mohlo spíše jednat o popis výbuchu sopky spojeným se zemětřesením. Vychrlený popel způsobí zatemnění a snad i zrudnutí Měsíce.

Zlatá barva je dodnes barvou Slunce. Je symbolem vznešenosti a barevně vyjádřeného božského principu. Pro Inky byla symbolem nejvyššího božstva. V Egyptě představovala Slunce a kult boha Ra, zdroj všeho života. Pro Řeky byla symbolem nesmrtelnosti (Zlaté rouno).

Charakteristická barva Měsíce je našedlá, ale znamením Měsíce je stříbro, ikdyž je bílé barvy. S těmi barvami je to ošemetné. Za úplňku se říká: “zářivě bílý Měsíc.“ Černý srpek může symbolizovat fázi couvající Měsíc (mezi 14. a 22. dnem).

Červenou barvu má Slunce na chvíli dvakrát denně, což je běžné. Měsíc zčervená vzácně a tím tento zvláštní úkaz přitahuje pozornost. Ve starověku bylo úplné zatmění Měsíce symbolem hrůzy a předzvěstí apokalypsy. Může za to sytě rudá či cihelně červená barva. Zmínku o měsíčním zatmění coby apokalyptickém znamení můžeme najít například v Novém zákoně, který doslova hlásá: „A hle, když zlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, Slunce zčernalo jako smuteční šát a Měsíc úplně zkrvavěl.“

Zjišťoval jsem, jak je to s barvou Slunce. Diskutéři se přou, jestli je žluté nebo bílé. Pravdu mají asi všichni. Při východu a západu je Slunce viděno jako červené, potom je kotouč nažloutlý a kolem poledne téměř bílý. Kterou barvu tedy vybrat jako charakteristickou?

Podobné je to s Měsícem. Barva je bílá, normálně je vidět v jemných odstínech šedé nebo žluté. Při východu je oranžový. O zatmění už jsem psal. Známé jsou také úkazy zvané “modrý Měsíc“ a “černý Měsíc“ (novoluní i zatmění Slunce). A teď si z toho vyberte tu správnou barvu.

Při úplném zatmění je Měsíc načervenalý nebo naoranžovělý, viz astro.cz. Někdy má nádech do ruda nebo do hněda. Úkaz je způsoben zemskou atmosférou. Sluneční záření se v atmosféře zakřiví, modrá složka se rozptýlí a na povrch Měsíce proto dopadne převážně červená část spektra. V naší době barvu ovlivňuje také smog v atmosféře.

Franta: Ano, četl jsem to. Myslel jsem to obecněji a nedovyjádřil jsem se. Měl jsem na mysli, že některé hypotézy o Slunci v srpku Měsíce (nebo mezi rohama) mohly vzniknout jen na nedostatečném barevném podání či znalosti původních barev a tím jsou zavádějící. Množství egyptských bohů je zjevně dáno původní přítomností více jazyků v deltě a tyto lidské skupiny měli vlastní jména pro totožné božské podstaty. Takže si nekonkurovaly, ale byly ve vzájemném souladu, jak píšete. Hlavně moderní encyklopedické výčty všech bohů s domnělými funkcemi v tom dělají zmatek. V obrázcích Thovta na Googlu jsou případy šedého či stříbrného kotouče a srpku, ale jasně převažují červený či zlatý kotouč v černém srpku. Zde to tedy nefunguje jasně jako na Tutanchamonově náhrdelníku. Ještě jsem si uvědomil, že je mužská měsíční podstata. Je to personifikace sta lunárních měsíců Hektór nebo Goliáš, u nás lučanský kníže poražený Tyrem. Nezdá se mi, že by jim Thovt odpovídal.

J. Čihák: Pomíjivé a jen někde viditelné okamžiky "měsíčního člunku" se nemohly stát základním atributem boha a totéž platí pro nepravidelně se opakující zatmění. Zde bych vysvětlení nehledal. Fakt je, že lidé museli nutně vnímat Měsíc primárně jako kotouč, protože i při fázi srpku je někdy viditelná též neosvětlená část, jak píšete.

U Thovta to pro mne stále zůstává otázkou, když má kotouč obvykle červený.