Pražský hrad

Automatické vyvážení bílé zpravidla funguje spolehlivě, pokud je nastavena detekce na celý obraz (mám pocit že i u vašeho foťáku lze nastavit lokální detekce, která barvy může zmršit, nebo když se třeba vyfotí teleobjektivem detail architektury, stane se totéž - protože není zachyceno celkové osvětlení). Takže se v případě potřeby může buď nastavit teplota barev v Kelvinech podle zkušeností a pocitu, ev. histogramu, pokud by byl trojbarevný, nebo ještě lépe ruční vyvážení bílé, kdy se v daných podmínkách nastaví vyvážení podle neutrálně bílé (šedé či černé) plochy. Nevím, ale, jestli to váš foťák takto umožňuje, mluvím o principu. S přepaly to nemá nic společného, tam jde jen o osvit (clona x čas x ISO). Jinak - foťák zachytí nějaký surový snímek (podle jím vypočítaných těchto tří hodnot, ev. korigovaných o EV) a v následných zlomcích vteřiny ho dodatečně upraví podle nastavení bílé atd. Pokročilejší fotografové mají rádi místo výstupního formátu JPEG formát RAW, který dodá ten surový snímek a ten si pak v počítači barevně i jinak upraví. Ještě podotýkám k našemu telefonátu, že ač na displeji foťáku se to nedá poznat, vysoké ISO opravdu fotku znehodnocuje, vkrádá se tam digitální šum (část pixelů je elektrickým přepětím uměle osvětlena do podoby pepře a soli), který se následně softvérově odstraňuje, takže výsledná podoba je zrnitost a rozpatlání kontur. Ve špatných světelných podmínkách se tomu ovšem nedá vyhnout a je třeba zvážit, co zkazí snímek víc, zda šum, pohybová neostrost nebo malá hloubka ostrosti, které závisejí na době osvitu a cloně.

ZH: Zmiňoval jste se tuším o vyvážení bílé barvy. Celý snímek se zabarví do oranžova, růžova, zelena, žluta nebo modra. To jsou v podstatě barevné efekty, které je lepší nastavovat ručně. Pak jsou barva a sytost alespoň pod kontrolou. Samotné přepaly to nepotlačuje, od nich pomůže to Protisvětlo HDR. Účinek je však různý, záleží na scéně.

Právě proto se raději vyhýbám jednoduché definici. Jenže to mimořádné úsilí tehdejšího člověka pro vytvoření rytin a maleb, když by se zároveň měl na dané místo jenom vracet. Klasická teorie říká, že pro nomáda nemá cenu se obklopovat větším množstvím hodnotnějších věcí, protože by je sebou nepobral, a proto také není tlačen k mimořádným výkonům v tomto směru. Dodnes se Arabky a Romky ověšují zlatem, aby všechen svůj majetek nosily stále sebou. Arabské právo na to reagovalo tím, že muž může ženu zapudit, ale vše co má na sobě je její. Takže je otázka, co přinutilo člověka naučit se malovat, když malby nemohl odnést. Když už se to pak umělo, tak pochopitelně se malby mohly provádět v tom smyslu, jak píšete.
Problém je také v tom, že my dnes neznáme všechny tehdejší výtvarné projevy, malování na sebe sama, na oděv, rytí do kůry atd., abychom to celé mohli správně vyhodnotit.

A měly ty malby opravdu trvalou hodnotu? Myslím tedy pro lidi, kteří je pořizovali? To, že zachovali až do naší doby je věc jiná.

Možná jen jednou za rok, při svém putování krajinou, dorazili do "posvátných míst", jako jsou třeba Black Hills a pro Dakoty, a nějakou omezenou dobu se tam zdrželi a vykonali obřad, součástí, kterého bylo namalování jedné malby, která "žila a posloužila" jen při konkrétním obřadu. Pak sice na stěně zůstala, ale ztratila svou moc.

Uvědomil jsem si, že jsem to nenapsal zcela výstižně. V době před 40 000 lety se ještě nejednalo o "víru", ale o uvědomění si denní proměnlivosti počasí, která byla pojmenována. Mluvení a prosení, tedy "modlení" k bohu ZO, čili počátek víry a skutečný vznik tohoto boha může mít vazbu jen až na usedlý způsob života. Otázkou pak zbývá jak a kdy přesněji tento proces proběhl.

Dříve jsem se domníval, že bůh ZO má svůj původ s počátkem usedlého způsobu života, tedy zároveň s počátky zemědělství, podle oficiálního výkladu pak kolem roku 10 000 př. n. l. Bude to asi složitější, respektive obráceně. Nejprve došlo na usedlý způsob života s počátky pastevectví a jeho důsledkem byl teprve poznatek možnosti vědomně pěstovat obilí. Kdy k usazování se došlo si netroufám odhadovat, je však podezřelé, že lidé již před 20 - 30 000 lety vytvářeli trvalé hodnoty v podobě jeskynních maleb a rytin. Bůh ZO je interkontinentální záležitost, jeho princip je základem mytologie a etymologie. Měl by tedy vzniknout již před "rozchodem na kontinenty", takže asi před 40 000 lety. Bůh ZO není potom záležitost jen dříve obydlené Sahary ani rozvinutých civilizací.

Vždycky jsem předpokládal, že tam, kde byla nejrozvinutější civilizace, bylo také nejpříznivější podnebí, stěhovalo se to k severu - Egypt a Blízký východ, pak Řecko a Řím, pak od nich severnější partie Evropy. Snad kvůli Milanovičově cyklu a rozvržení cyklón a anticyklón kvůli němu. Bohužel jsem nikdy nenarazil na odbornější potvrzení své intuice.
Takže vám dávám za pravdu.

Ovšem i moje dotyčná pohádka mimoděk ignoruje BZO, který vše zašedozelení. Tak si myslím, že každý (tedy skoro každý ;)) má tendenci hodnotit barvy archetypálních entit za jasna.

A nevznikaly "ty pohádky o bohu ZO" v době, kdy lidé na Sahaře ryli do skal ta zobrazení zvířat, která se tam nyní nacházejí? Tedy tam tehdy nebyla poušť jako dnes, ale nějaká savana, jako dnes kus dál proti proudu Nilu. A tam všichni čekají na to až obloha zatáhne často velmi úpěnlivě. Zvířata migrují podle toho, kde zrovna prší a kde se savana zazelená. S nimi migrovali i lidé. Postupné vysychání "Sahary" stálo nejspíš za tím, že se nakonec všichni setkali v údolí Nilu.

JC: to jste první vydavatel, kterému se to líbí ;).

Nevím, kolik bylo v Egyptě jezer, ale i Nil je zpravidla modrý, viz. I když nevím, jak to bylo před stavbou Asuánské přehrady a při povodních, při nich asi hnědý byl.

Reportáž z Kuku (Výrov, Třeskonice): tabulová hora 509 m.n.m. (o 17 m nižší než Rovina), na temeni zvlněné lichoběžníkové pole 250 x 250 m, část je zoraná, velmi kamenitá, šutry se zdají být opukou a křemencem, rozlámané technikou na kusy zvící chodidla, větší kameny jsou při okrajích, nebo shozené do příkopu. Do 60. let 20. století byla cesta rozdělující tabuli na 1 a 2 třetiny snad opukovým valem, buldozery prý zplanýrovaly i jihozápadní část vnějšího valu, který prý lemoval planinu, měl snad opukovou líc. Pod obvodovým srázem je ještě předvalí, v "parkánu" jsou svalené ty šutry, velké průměrně jako hlava, snad křemencové. Při východní straně pláně jsou dvě prohlubně cca 7 m hluboké, jedna oválná, jedna kulatá, snad opukové lomy (nebo nádrže?). Při nejvyšším bodu je ocelová konstrukce vysílače, i od jeho paty je prakticky kruhový rozhled. Nálezy pozdně halštatské a též raně středověké. Pohled od jihozápadu, Výrov vpravo, vlevo kopec nad Nečemicemi, v reálu podstatně nižší.

Z. H.: Jak jste stihl tak rychle pohádku pro vysvětlení vytvořit? :-) Je roztomilá!
Nemám nic proti tomu, že mořská hladina je v oblastech kde pořád jenom svítí slunce většinou modrá (záleží i na úhlu koukání). Kolik tam ale žilo a žije lidí? Většina žila ve vnitrozemí a koukala na řeky a jezera.
Venuše a Jupitera jsem si v minulých večerech všiml. Nedaly se přehlédnout.

S vodou je to zase tak, že se tradičně vyjadřuje modrou barvou i když voda modrá vůbec není. Takže v ikonografii je barva hlavně dohodnutou charakteristikou. Podle mne byl původní kontrast žlutého slunce a modré oblohy, na které se vytvářejí oblaka z nichž posléze prší. Pak byla modř přenesena na vodu obecně. Slunce je tedy žluté nebo zlaté a Měsíc bílý nebo stříbrný.

V apokalypse by se mohlo spíše jednat o popis výbuchu sopky spojeným se zemětřesením. Vychrlený popel způsobí zatemnění a snad i zrudnutí Měsíce.