ZH (Sobota 7. dubna 2012)

Omlouvám(e) se ostatním za téma, které sem nepatří.
Dík, že jste otevřel tohle téma, ač se digitální fotografií dlouhodobě zabývám, brácha je profesionál atd., o kvalitě snímačů v tomto ohledu jsem nepřemýšlel. Dynamický rozsah se ve specifikacích přístrojů neuvádí, stěží se dá najít na internetu (jedinou srovnávací tabulku jsem našel tady. U novějších přístrojů jsou srovnávací grafy na D-preview, testy tam ale dělají jen u lepších foťáků.
Mimochodem Sony NEX 5N, který jsem si koupil, když se mi 717 rozbila, je kompakt (s výměnným objektivem) a má DR 12.5. Možná to šlo dopředu, podobné údaje, jaké uvádíte, jsem našel z roku 2002. Nejvíc má zdá se Pentax K5 - 14.1, nástupce toho mého - Nex-7 - má 13.7.
Mimochodem Fuji F50 a novější používá technologii, kde je ve snímači mozaika víc a méně citlivých diod, které při jedné expozici udělají dva snímky, které se následně sesadí.
Asi jsem měl mimoděk vždycky štěstí na vysoký DR, tak jsem to za problém nepovažoval. Jinak - fotografové mají tendenci se dívat s despektem na softvérové procesy, které se dějí ve foťáku, protože nad tím nemají kontrolu, algoritmy prý nemůžou být tak kvalitní, protože foťák udělá ve zlomku vteřiny to, co na velké fotce trvá programu na počítači desítky vteřin atd.
Nevím, jestli není to 20 EV u lidského oka nefér, když se podíváme ze světla do stínu, chvíli trvá, než se oko zadaptuje (odcloní); co vidíme na periferii zorného pole se dost těžko odhaduje.

J. Čihák (Pátek 6. dubna 2012)

Mimochodem, lidské oko dokáže zachytit 20 EV, profesionální zrcadlovka kolem 10 EV a kompakty 4-5 EV. Takže u levných digitálů práce s histogramem nepomůže, pouze se zmenší plocha přepalů, avšak tím se zvětší plocha podpalů a naopak. Potom je lepší používání HDR, foťák udělá několik snímků s různou expozicí a jeho procesor je složí do jednoho.

J. Čihák (Pátek 6. dubna 2012)

Zobrazování na displeji je problém. Např. na webu vystavíte výborné fotografie, ale spouta těch, kteří mají displej nevhodně nastavený, je odmítne jako špatné. Pokud chceme správně vidět jas a barvy, pak se musíme na displej dívat kolmo. Při šikmém pohledu je obrázek vybledlý až mléčný a tak vznikne další problém, když se na displej dívá součaně více osob. Zatímco jeden uznale pokyvuje hlavou, ostatní dělají pff.

Vzhůru na Petřín, ale počasí nám nepřeje, příští týden má být lépe.

ZH (Čtvrtek 5. dubna 2012)

Ještě bych chtěl upozornit, že nastavení jasu (tam co je i odstín a sytost) udělá (předpokládám) nekontrastní fotku, tedy světlou, kde je místo černé šedá, či tmavou, kde je místo bílé šedá. Histogram to ale neuřízne, právě naopak, smrskne ho, data se tedy neztratí a ev. je možné to dodatečně upravit.

Takže vzhůru na Petřín, abychom se drželi blízko Pražského hradu.

ZH (Čtvrtek 5. dubna 2012)

S HDR nemám zkušenosti. Korekce expozice může být problematická, automat by to měl udělat správně, zato člověk to může pokazit. Na display dopadá světlo a zkresluje vnímání jasu, dále jas displeje se dá různě nastavit. Právě tak obrazovka počítače (asi i fotorámečku) může být různě nastavena, a to jak jas, tak barevné ladění. Jsou různé kalibrační finty a programy, kdo na to kašle, může být překvapen, když třeba upravím fotku v počítači doma, v práci vypadá úplně jinak, je do červena a podstatně světlejší.
U ručního nastavení bílé taky mohou být problémy, bílý papír musí zabírat celou plochu fotky. Stane se dále, že proces nastavení neproběhne, i když si myslíme že ano, a potom zůstanou nastaveny hodnoty od minula. Jinak je však ruční nastavení spolehlivé, měří vlastně teplotu dopadajícího světla bez ohledu na to, co fotíme.

Nicméně často (ve špatných podmínkách velmi často) je třeba fotku upravit v počítači. Většina programů má funkci automatické úpravy barev a jasu, a zase hodně často s tím nedojdeme k uspokojivým výsledkům. Upravují se tedy tzv. úrovně (vlastně histogram) a křivky - úpravy čárového grafu, v těch se dá udělat opravdu vše, když se to umí. K tomu je potřeba mít kalibrovanou obrazovku počítače, a to pro denní nebo umělé světlo, běda, když zapadá slunce, a zároveň kalibrační tabulky či referenční fotku, kterou dodá tiskárna nebo fotolab - protože ani tam se nedá spolehnout na všeobecně přesné nastavení.
Při automatickém nastavení bílé ve foťáku se může udělat chyba, kdy měření není nastaveno pro celou plochu, ale určitou oblast, zrovna když jsem fotil něco na tyhle stránky, omylem jsem přepnul nastavení pro úzký střed a vše bylo zmršené, říkal jsem si, že to někdy předělám, ale pak tam bylo lešení atd. a už to asi nenapravím, úpravy v počítači nedopadly úplně dobře.

J. Čihák (Středa 4. dubna 2012)

HDR má svoje nedostatky, avšak při venkovním focení ve dne a za soumraku ho podle dosavadních zkušeností budu upřednostňovat. Barvy tím trochu utrpí, ale dodatečné zvětšení expozičního rozsahu za to stojí. Samozřejmě je nutné pracovat s korekcí, jinak jsou obrázky světlé až mléčné. S trochou tolerance lze nafocené obrázky rovnou archivovat.

J. Čihák (Úterý 3. dubna 2012)

HDR není nic samospasitelného. Jednou překvapí třeba tím, že se na záclonách objeví vzorek, za oknem větvičky stromů a tmavší místa v místnosti se mírně prosvětlí. Jindy je fotograf rád, že alespoň zmírní záření v místě, kde by mělo být okno. Jedna zkušenost se nedá použít v jiné situaci. Venku je zase všechno jinak. Doporučuje se nastavovat, zkoušet a zkoušet, vždyť fotky jsou zadarmo. Ale to brzy omrzí. Proto je asi lepší udělat jednu fotku přes automat, druhou pomocí HDR1 a doma vybrat tu lepší.

J. Čihák (Úterý 3. dubna 2012)

Myslím, že se zdobily dřevěné předměty a umělci malovali na skály třeba i blátem.

Ruční nastavení má další nedostatek. Celý obrázek je lehce zabarven do modra, barvy jsou nepřirozené a fotografie působí studeně. Na foťáku to nelze odstranit a není to ojedinělé. Píše se o tom v diskuzích. Vyvážení bílé se nedá vypnout, ale jak jsem si ověřil, tak režim AUTO při dostatečném osvětlení drží vyvažování vypnuté a tím jakoby nahrazoval OFF. AUTO však může nepříjemně překvapit a nekontrolovatelně barvit do modra nebo do červena.

Jan Cinert (Úterý 3. dubna 2012)

Buď malovali všude, tedy i venku s tím, že déšť malby rychle smyje, nebo třeba jen v jeskyních a pod převisy, aby se malby uchovaly. V každém případě jistě věděli, že malby hlinkou déšť rychle smyje a pokud vím, tak nesmytelné rytiny se našly vesměs venku (Sahara). Jeskyně byly vhodné k obývání jen v zimě, v létě tam bylo zbytečně zima. Je to vše otázka.

ZH (Pondělí 2. dubna 2012)

Dá se předpokládat, že malovali i na materiály, které se nedochovaly, nebo na skály, které byly vystaveny vlivům počasí. Jeskyně jsou dost problematické prostředí - v době, kdy se tam dalo svítit (a čadit) nejvýš loučemi. Je zajímavé zamyslet se, proč malovali v jeskyních, bylo to běžné obydlí, "chrám", příbytek šamana, náčelníka? To mě jen tak v této vteřině napadá...

Nejspolehlivější je ruční nastavení dle neutrální bílé nebo šedé plochy (dokonce se takové tabulky prodávají, ale stačí hodně bílý papír). Někdy to ale vypadá nepřirozeně, když se třeba fotí na koncertě, kdy je jeviště žlutě nasvíceno, výsledek bude normální osvětlení, ale cítíme, že by mělo být do žluta.

J. Čihák (Pondělí 2. dubna 2012)

Pravěcí umělci využívali pro svoje malby hladké skály nebo stěny jeskyní. Pravděpodobně nic lepšího neměli. Je otázka, zda chtěli jenom zdokumentovat život kmene, zda se jednalo pouze o výtvarný projev nebo věřili v magický účinek maleb. Výroba trvanlivých barev možná byla tajemstvím.

Automatika vyvážení bílé většinou pracuje střízlivě, ale např. v tmavé místnosti, kde bílá už není, je z toho automatika popletená a nepřiměřeně přibarvuje. U ručního měření je to stejné. Přednastavené druhy světla jsou k danému účelu nevhodné, to už je opravdu barvení fotografií.

Jan Cinert (Neděle 1. dubna 2012)

J. Čihák: Proti spontánnosti při tvorbě já nic nemám, ale jak tehdy dospěli k propracované technice a vynikající výtvarné stylizaci? V tom je ten problém, vyšší kvality se dosáhne soustavným tvořením a tvorba jednou za rok při návratu na stejné místo soustavná není. V předchozím období trvalo mnoho desítek tisíc let, než se člověk naučil lépe opracovávat pazourek a pak najednou ty malby a rytiny nomádů. Někde jsem četl, že malby co známe z knih jsou výběrem toho nejlepšího a větší množství je nekvalita a nepovedenost. Ale i tak mi stávající výklad o vzniku usedlého způsobu života kolem 10 000 př. n. l. v souvislosti s počátkem pěstování obilovin moc nesedí. Asi to byl spíše pozvolnější proces mající počátek hlouběji v minulosti.

ZH (Sobota 31. března 2012)

Co já o tom vím: jedna věc je expozice, čímž se získá nějaký surový snímek, buď dobře exponovaný, nebo pře- či podexponovaný. V tom druhém a třetím případě chybí kresba ve světlech, resp. stínech, a histogram, což je graf počtu pixelů se stejným jasem, taková Gaussova či jaká křivka, je na jednom nebo druhém konci uříznutý. Proto, používáme-li při focení pro určení expozice histogram, nesmí být uříznutý, tj. musí tam být všechny informace od světel po stíny.

Následně - a to buď automaticky během focení, nebo pak v počítači, někdy i ve foťáku - lze např. jas upravit, při čemž dojde k uříznutí kresby ve stínech či světlech, což není zpravidla dobré, nicméně to přidává kontrast. Proto je lépe manipulovat s tzv. gammou, která obraz zesvětlí nebo ztmaví bez ztráty uvedených informací. Histogram by měl být také roztažen téměř k mezním hodnotám, jinak je obraz málo kontrastní.

Nejpoužívanější rozsah barev je něco přes 16 milionů barev (256*256*256 bitů) a pro jejich uspořádání a úpravu se používají různé modely, nejznámější je RGB (red, green, blue, každý pixel je popsán hodnotou červené, zelené a modré od 0 do 255). Jiný model je HSB (hue, saturation, brightness, tj. odstín, sytost, jas), který analogicky popisuje každý bod hodnotou těchto tří veličin. To asi bude ono, co se dá pro snímek ve foťáku přednastavit, předpokládám, že to pak automaticky upraví již exponovaný snímek. Automatické vyvážení bílé - je to různě dělané, nejjednodušeji by se to dalo vysvětlit tak, že automat najde nejsvětlejší a nejtmavší místa, těm přiřadí bílou a černou. Pokud fotíme třeba při západu slunce, jsou ta světlá místa původně růžová a automat stáhne červenou atd., aby byla bílá. Tohle se děje až na exponované fotce, kterou automat vyhodnotí. Následně - asi - udělá případné korekce dle nastavení HSB.

HDR - pokud mé zkušenosti sahají, i při nejkontrastnější fotce - třeba tmavá místnost proti oknu nebo krajina proti zapadajícímu slunci - lze histogram vyladit tak, aby zahrnul světla i stíny, histogram ovšem vypadá jako dvouhrbý velbloud, přičemž hrby jsou hodně úzké, tj. obsahují málo informací, tj. málo odstínů, kresba je chudá. HDR udělá ve zlomku vteřiny několik snímků s různými expozicemi a sesadí je tak, aby venek i místnost byly prokreslené. Aspoň myslím, že je to tak.

S hippocampem (část mozku vypadající jako mořský koník, hippos je kůň) to moc nechápu, zřejmě tím chtějí rádoby učeně říct, že jde o informace na úkor umělecké hodnoty. HDR by mělo zajistit, že jsou prokreslené jak budovy, tak obloha. Fotografové zataženou oblohu i s jejím bohem ;) nenávidějí, protože je obloha "vymydlená", třeba na diapozitivech byla prakticky čirá.

K tomu spontánnímu výtrysku inspirace, která umělce všech věků nutí něco vytvořit bez ohledu na jakékoli okolnosti a zkušenosti, neumím z odborného hlediska nic říct, osobně jen to považuji za pravé umění. Pak jde o to, jestli je připraven tu inspiraci zpracovat řemeslně více, či méně sofistikovaně. Další věc je, pokud umělec tvoří bez spontánní inspirace, pak jde "jen" o řemeslo. Osobně si myslím, že kresby v jeskyních ap. nemusely mít nějaký promyšlený symbolický význam, ale že šlo o ten princip, který jsem popsal a který zřejmě naznačujete.

J. Čihák (Sobota 31. března 2012)

Jan Cinert: Ve Wikipedii se píše: Tvořivost expresivní (spontánní) – živelné produkty vznikající z náhlého vnuknutí, ze silného nutkání. Umím si asi představit, co to dělalo s pravěkým nadaným umělcem, který neznal plátno ani papír. Ať se k tomu raději vyjádří ZH.

J. Čihák (Sobota 31. března 2012)

Našel jsem neobvyklou definici. Dokumentační fotografie je určena pouze pro hyppocampus a neokortex a snaží se je nakrmit co nejvíce a nejlépe. Proto je při venkovním focení asi nejlepší zatažená obloha. Je-li třeba, digitál snadno snímek prosvětlí bez přepalů (už při nulové korekci) a hlavně nejsou stíny, což je myslím důležité u odborné fotografie. Z tohoto snímku sice vyzařuje letní pohoda na Pražském hradu, ale s těmi stíny to pro nás není dobré.