J. Čihák (Pátek 13. dubna 2012)
Je pro mne nesnadné domyslet, co má budoucnost. Neméně zajímavý je Fuji Super CCD EXR.

J. Čihák (Pátek 13. dubna 2012)
Prohlédl jsem si různá videa, kde jsou ukázky, jak si DPS neboli Pixim kamery poradí se scénou za slunečného dne. Jsou dobře vidět předměty ve stínu i na slunci, ikdyž scény mají DR až 15 EV. Překvapily mě ukázky, ve kterých je v záběru Slunce nebo odraz od lesklé plochy a přesto je okolí dobře vidět.

ZH (Čtvrtek 12. dubna 2012)
DPS je super, jak jsem se dočetl, každý pixel se při expozici zvlášť nastaví a zpracuje pro své vlastní světelné podmínky, zatímco běžný snímač to dělá pro všechny pixely zároveň, bez ohledu na to, jestli určitý pixel zachycuje světlé, nebo tmavé místo. Jistě toužili po tomto principu dávno, ale nebyly tak výkonné procesory atd., aby zvládly deset patnáct milionů pixelů.

J. Čihák (Čtvrtek 12. dubna 2012)
Teď nemám moc času, abych se v tom vrtal. Jen tak pro zajímavost jsem zjistil, že WDR kamery s DPS (Digital Pixel system) mají rozsah 20-21 EV.

ZH (Středa 11. dubna 2012)
Pochopil jsem dobře, že WDR je obecné označení pro řešení problému zobrazení kontrastních scén, zatímco HDR je jedna z jeho možností? Jiná je třeba ten fujický SuperCCD SR

J. Čihák (Středa 11. dubna 2012)
To jsem přehlédl. Vývoj se opravdu žene kupředu, viz youtube.com.

ZH (Úterý 10. dubna 2012)
Všimněte si, že váš odkaz je 12 let starý. Tady je graf pro NEX-5N, ukazuje rozsah cca 9.5 EV, ale křivka je na ose y uříznutá, takže by pokračovala ještě dál. Můj údaj pochází z tohoto zdroje. Vývoj čipů jde hrozně rychle kupředu.

Váš nový údaj o lidském oku mi připadá realističtější, Pentax se tomu tedy skoro přiblížil. Tady píšou, že lidské oko má 10-14 EV. Pozoruhodné je, že LCD obrazovka má rozsah 9.5 EV, fotografie 5 EV (jestli jsem to dobře pochopil).

J. Čihák (Úterý 10. dubna 2012)
V článku o histogramech autor (fotoroman.cz) cituje odborné www stránky.

“Za průměrných podmínek může lidské oko přesně zaznamenat detaily i ve světelných intenzitách o poměru 1:30000 neboli 15 EV v jedné scéně a absolutní dynamický rozsah - od adaptace na úplně tmavou po adaptaci na úplně světlou - dosahuje až poměru 1:109 neboli 30 EV."
“Dynamický rozsah je zpravidla 5 EV u běžných digitálních čipů."

Mám pochybnost, že opravdu máte těch 12,5 EV, viz odkaz z článku.

ZH (Sobota 7. dubna 2012)
Omlouvám(e) se ostatním za téma, které sem nepatří.
Dík, že jste otevřel tohle téma, ač se digitální fotografií dlouhodobě zabývám, brácha je profesionál atd., o kvalitě snímačů v tomto ohledu jsem nepřemýšlel. Dynamický rozsah se ve specifikacích přístrojů neuvádí, stěží se dá najít na internetu (jedinou srovnávací tabulku jsem našel tady. U novějších přístrojů jsou srovnávací grafy na D-preview, testy tam ale dělají jen u lepších foťáků.
Mimochodem Sony NEX 5N, který jsem si koupil, když se mi 717 rozbila, je kompakt (s výměnným objektivem) a má DR 12.5. Možná to šlo dopředu, podobné údaje, jaké uvádíte, jsem našel z roku 2002. Nejvíc má zdá se Pentax K5 - 14.1, nástupce toho mého - Nex-7 - má 13.7.
Mimochodem Fuji F50 a novější používá technologii, kde je ve snímači mozaika víc a méně citlivých diod, které při jedné expozici udělají dva snímky, které se následně sesadí.
Asi jsem měl mimoděk vždycky štěstí na vysoký DR, tak jsem to za problém nepovažoval. Jinak - fotografové mají tendenci se dívat s despektem na softvérové procesy, které se dějí ve foťáku, protože nad tím nemají kontrolu, algoritmy prý nemůžou být tak kvalitní, protože foťák udělá ve zlomku vteřiny to, co na velké fotce trvá programu na počítači desítky vteřin atd.
Nevím, jestli není to 20 EV u lidského oka nefér, když se podíváme ze světla do stínu, chvíli trvá, než se oko zadaptuje (odcloní); co vidíme na periferii zorného pole se dost těžko odhaduje.

J. Čihák (Pátek 6. dubna 2012)
Mimochodem, lidské oko dokáže zachytit 20 EV, profesionální zrcadlovka kolem 10 EV a kompakty 4-5 EV. Takže u levných digitálů práce s histogramem nepomůže, pouze se zmenší plocha přepalů, avšak tím se zvětší plocha podpalů a naopak. Potom je lepší používání HDR, foťák udělá několik snímků s různou expozicí a jeho procesor je složí do jednoho.

J. Čihák (Pátek 6. dubna 2012)
Zobrazování na displeji je problém. Např. na webu vystavíte výborné fotografie, ale spouta těch, kteří mají displej nevhodně nastavený, je odmítne jako špatné. Pokud chceme správně vidět jas a barvy, pak se musíme na displej dívat kolmo. Při šikmém pohledu je obrázek vybledlý až mléčný a tak vznikne další problém, když se na displej dívá součaně více osob. Zatímco jeden uznale pokyvuje hlavou, ostatní dělají pff.

Vzhůru na Petřín, ale počasí nám nepřeje, příští týden má být lépe.

ZH (Čtvrtek 5. dubna 2012)
Ještě bych chtěl upozornit, že nastavení jasu (tam co je i odstín a sytost) udělá (předpokládám) nekontrastní fotku, tedy světlou, kde je místo černé šedá, či tmavou, kde je místo bílé šedá. Histogram to ale neuřízne, právě naopak, smrskne ho, data se tedy neztratí a ev. je možné to dodatečně upravit.

Takže vzhůru na Petřín, abychom se drželi blízko Pražského hradu.

ZH (Čtvrtek 5. dubna 2012)
S HDR nemám zkušenosti. Korekce expozice může být problematická, automat by to měl udělat správně, zato člověk to může pokazit. Na display dopadá světlo a zkresluje vnímání jasu, dále jas displeje se dá různě nastavit. Právě tak obrazovka počítače (asi i fotorámečku) může být různě nastavena, a to jak jas, tak barevné ladění. Jsou různé kalibrační finty a programy, kdo na to kašle, může být překvapen, když třeba upravím fotku v počítači doma, v práci vypadá úplně jinak, je do červena a podstatně světlejší.
U ručního nastavení bílé taky mohou být problémy, bílý papír musí zabírat celou plochu fotky. Stane se dále, že proces nastavení neproběhne, i když si myslíme že ano, a potom zůstanou nastaveny hodnoty od minula. Jinak je však ruční nastavení spolehlivé, měří vlastně teplotu dopadajícího světla bez ohledu na to, co fotíme.

Nicméně často (ve špatných podmínkách velmi často) je třeba fotku upravit v počítači. Většina programů má funkci automatické úpravy barev a jasu, a zase hodně často s tím nedojdeme k uspokojivým výsledkům. Upravují se tedy tzv. úrovně (vlastně histogram) a křivky - úpravy čárového grafu, v těch se dá udělat opravdu vše, když se to umí. K tomu je potřeba mít kalibrovanou obrazovku počítače, a to pro denní nebo umělé světlo, běda, když zapadá slunce, a zároveň kalibrační tabulky či referenční fotku, kterou dodá tiskárna nebo fotolab - protože ani tam se nedá spolehnout na všeobecně přesné nastavení.
Při automatickém nastavení bílé ve foťáku se může udělat chyba, kdy měření není nastaveno pro celou plochu, ale určitou oblast, zrovna když jsem fotil něco na tyhle stránky, omylem jsem přepnul nastavení pro úzký střed a vše bylo zmršené, říkal jsem si, že to někdy předělám, ale pak tam bylo lešení atd. a už to asi nenapravím, úpravy v počítači nedopadly úplně dobře.

J. Čihák (Středa 4. dubna 2012)
HDR má svoje nedostatky, avšak při venkovním focení ve dne a za soumraku ho podle dosavadních zkušeností budu upřednostňovat. Barvy tím trochu utrpí, ale dodatečné zvětšení expozičního rozsahu za to stojí. Samozřejmě je nutné pracovat s korekcí, jinak jsou obrázky světlé až mléčné. S trochou tolerance lze nafocené obrázky rovnou archivovat.

J. Čihák (Úterý 3. dubna 2012)
HDR není nic samospasitelného. Jednou překvapí třeba tím, že se na záclonách objeví vzorek, za oknem větvičky stromů a tmavší místa v místnosti se mírně prosvětlí. Jindy je fotograf rád, že alespoň zmírní záření v místě, kde by mělo být okno. Jedna zkušenost se nedá použít v jiné situaci. Venku je zase všechno jinak. Doporučuje se nastavovat, zkoušet a zkoušet, vždyť fotky jsou zadarmo. Ale to brzy omrzí. Proto je asi lepší udělat jednu fotku přes automat, druhou pomocí HDR1 a doma vybrat tu lepší.