ZH (Pondělí 30. dubna 2012)
Tady je o tom taky.
Čili když se oheň zažehnul bez přičinění člověka, "zázrakem", tak to muselo být ještě magičtější. Nebo musí, zdá se, že je to praktikováno i dnes, jenom já o tom nevím...
J. Čihák (Pondělí 30. dubna 2012)
Křesťané tento zvyk dodržovali o Bílé sobotě. Nejvíce se píše o zapalování ohně před kostelem pomocí křemene. Potom byl oheň posvěcen a od něho zapálena pašijová svíce a další světla. Ovšem zvyky byly různé a bývalo to také opačně.
“Bílá Sobota - o Bílé Sobotě končil čtyřicetidenní půst, slavilo se zvěstování Zmrtvýchvstání Páně. K večeru se opět rozezvučely zvony, které svolávaly farníky k večerní bohoslužbě věnované události Vzkříšení Páně. Před kostelem byl paškálem – objemnou svící zapálen oheň. Lidé si nechávali zapalovat svíce od paškálu a vcházeli do temných prostor kostela. V tento den se doma uhasila všechna ohniště. Před kostelem vložila hospodyně na hraničku vlastní polínko a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý oharek domů a zažehnala jím oheň nový.“
“V katolických zemích se na Bílou sobotu nejprve zhasínají světla v kostelích. Pak se pomocí křemene a ocílky a někdy i lupy zapálí velká pašijová svíce, kterou se pak rozsvítí ostatní světla. Na některých místech v Evropě se pomocí tohoto nového ohně zapaluje na prostranství nedaleko kostela posvěcená hranice, lidé si k ní přinášejí dubové, ořechové nebo bukové větvičky. Poté, co v ohni zuhelnatějí, si je odnášejí zpátky domů. Využívají je při zapalování nového domácího ohně a jako Boží ochranu hospodářství před ohněm, blesky, krupobitím, ale také před snětí. Na některých místech se na velikonoční hranici upaluje figura Jidáše, jinde je tento zvyk zakázán.“
ZH (Neděle 29. dubna 2012)
Je jasné, že skrze okna Slunce osvětluje v různých hodinách a obdobích různé části interiéru. Otázka je, zda třeba kulaté okno v portálu bylo, spolu s osou chrámu, záměrně umístěno pro určitou příležitost.
Tohle tady už bylo? Jan Čihák kdysi zmínil: “Z Evropy je dostatek folklórních dokladů o jarním obřadním zhášení starého ohně a zapalování nového, symbolicky čistého. Musí to být velmi prastarý a rozšířený obřad. Starý Svarog byl uhašen a zažehnut nový, mladý Svarožic.“
Ovšem také se prý v křesťanské době na Velký pátek zhášely ohně a snad i světla, aby se v neděli nově zažehly.
J. Čihák (Pátek 27. dubna 2012)
J. Čihák (Pátek 27. dubna 2012)
Katedrála La Seu,
foto, více
1 a
2.
J. Čihák (Pátek 27. dubna 2012)
Další fotografie
1,
2.
Tady sluneční paprsky dopadají na podlahu kněžiště. Neméně zajímavé je symetrické oslunění okrajů oltáře ve Svatováclavské kapli,
foto.
J. Čihák (Čtvrtek 26. dubna 2012)
J. Čihák (Středa 25. dubna 2012)
Takových "slunečních" oken jako je na Petříně bude u nás více, viz
Jan Cinert, Astrální prvky v rotundě. Loni to Franta originálně nazval "azimutové okno".
ZH (Pondělí 23. dubna 2012)
J. Cinert: předmět na kameni - už jsme tu něco takového před pár dny diskutovali. Jelikož kaple je kopií slánské kaple a ta jeruzalémské, Andělský kámen má asi přesné určení místa. Další věc je, zda je otvor přesně zrekonstruován, mám pocit, že jsem četl, že před nedávnou rekonstrukcí tam nebyl, resp. byl zazděn.
Co se týče pohybu paprsků po kameni, ona střední hodnota nyní i před týdnem odpovídá cca 112°. Osu okna jsme však vypočetli 128-9° dvěma nezávislými metodami. Zajímavé by bylo, kdy vůbec začne Slunce oknem svítit a kdy přestane. Jelikož dopad paprsků na kámen závisí nejen na azimutu Slunce, ale i na jeho altitudě, dopadají asi paprsky na kámen v různém okamžiku intervalu mezi prvním a posledním paprskem v okně. Vypočítat to je asi triviální úloha ze stereometrie, ale nemám s tím zkušenosti a na nastudování nemám vůli...
Jan Cinert (Pondělí 23. dubna 2012)
Při pohledu na skvělé fotky J. Čiháka mne napadlo, jestli byl opravdu původní záměr, aby paprsky dopadaly na kámen. Obvykle se nejdříve postaví stavba s okny a teprve potom se provede vnitřní vybavení. V tomto případě mohl být prvotní dopad paprsků na podlahu a teprve potom by byl v daném místě postaven kámen. Také je otázkou, zda se měl osvítit kámen nebo ve skutečnosti předmět na něm postavený. Pak by se mělo počítat navíc s nějakou desítkou centimetrů.
J. Čihák (Pondělí 23. dubna 2012)
Sluneční paprsky dopadají na horní plochu kamene přibližně v měsíci dubnu mezi 8. a 9. hodinou místního času pražského (přestal platit roku 1891). Z toho nelze odvodit jeden určitý den. To se samozřejmě dalo čekat, neboť jsme se tím zabývali při předbězných výpočtech a navíc jsme předpokládali souvislost s pohyblivým svátkem.
ZH (Pondělí 23. dubna 2012)
Fotky Jana Čiháka:
Paprsek na Andělském kameni v kapli na Petříně dnes v 9:35 letního času (8:35 pravého místního slunečního času (dvě minuty Prahy od 15. poledníku jsou shodou okolností kompenzovány dvěma minutami časové rovnice). Prvně na kámen paprsek dopadl 9:12, kámen (jeho vršek) pak opustil 9:57. Pozítří je nejzazší den výskytu Velikonoc (ty byly letos přesně ve střední den výskytu 8.4.). Před 6 dny opustil paprsek kámen v 9:47, ostatní nelze určit.
ZH (Pátek 20. dubna 2012)
Zejména ten druhý odkaz je z našeho hlediska opravdu inspirující.
Za ten výpočet moc neručím, musel bych se do toho fakt ponořit (nechme tedy Frantova čísla), nicméně výpočet platí pro otvor ve zdi, ten je ovšem zúžen okenními rámy.
Vánoce se týkají Ježíšova narození, kaple je Božího hrobu. Já jsem sice taky vymýšlel nějakou symboliku (věž strahovské baziliky-kaple BH), když se ten azimut blíží slunovratu i Jeruzalému, ale s odstupem se mi to moc nezdá.
J. Čihák (Pátek 20. dubna 2012)
Okno zárověň míří k východu Slunce o zimním slunovratu, avšak se slunovratem ani s Vánocemi orientace okna nesouvisí, neboť tímto směrem jsou překážky. Přesto je pro nás aktuální i tento
článek.
Dopis sv.Bonifáce se přímo týká Velikonoc.
J. Čihák (Pátek 20. dubna 2012)
A co když to okno opravdu směřuje k Jeruzalému, aby Slunce kolem 9. hodiny svítilo od Jeruzaléma do kaple? V Mk 15,25 se píše: Bylo 9 hodin, když ho ukřižovali.