Pražský hrad

Na mých snímcích je vidět, že Slunce vyšlo přibližně o 3 kotouče vlevo od sedla Studniční hora/Sněžka. Azimut z ostrohu Na vyhlídce 328 m (50°8'27.705"N, 14°28'36.981"E, vedle Hvězdárny Ďáblice) je 52.9˚. Azimut slunovratového východu je tedy přibližně 51,4˚. Azor vypočítal 51,2˚. Při prvním pozorování a focení mi připadalo, že Slunce vychází příliš nalevo, ale zdání bývá klamné. Na nejvyšším místě Krkonoš bude Slunce vycházet kolem 7.7. 2012. V uložení Hvězdárna Ďáblice - Stříbrné návrší máte chybu. Hvězdárna byla postavena v nadmořské výšce 325 m a výška ostrohu je 328 m.

Jan Čihák: myslel jsem, že od hvězdárny kvůli stromům není vidět a neměl jsem už čas to jít vyzkoušet, proto jsme se nesrazili ;). Nejen z mého stanoviště, ale i z ještě nižší silničky od hřbitova byly Krkonoše pěkně vidět, jsem asi podivín (když to na netu nikoho nenapadlo fotit a publikovat), ale ta fotka mi fakt udělala radost. Jsem zvědavej na ty vaše.

Franta: äparentní - je to tak, jak říkáte.
Ministrův vzorec: jeho principu bohužel nadále nerozumím, ani jsem se pravda nikdy nesnažil. V Azoru jsem pak použil jeden z více složitých astronomických vzorců, které jsem různě posbíral, rozumím mu o to méně, čím je složitější, hlavně se mi líbil, že, jak počítá s nějakými nepravidelnostmi či co, už si to nepamatuju, tak mi nehází dva slunovraty, jako ty ostatní, protože ty halt mechanicky počítaly stejně ke slunovratu jako od něj. Součástí toho převzatého výpočtu byl i refrakční koeficient, který je pak možno v Azoru měnit. Koupil jsem si tehdy i bibli astronomů Astronomical Algorithms od Meuse, ale než mi přišla, přestalo mě to bavit a hlava už mi to odmítala brát, nicméně většina vzorců na internetu stejně pochází z ní. Mohu zapůjčit, mám ji teď jen ze snobství ;).

Výpočet převýšení ovšem můžu vysvětlit, máme úsečku od středu Země k bodu pozorovatele a druhou od středu Země k cíli do takové výšky nad zemí, aby protínala tečnu (k zeměkouli) od pozorovatele. Dohromady to tvoří pravoúhlý trojúhelník.
Úsečka, představující jeho výšku postavenou na přeponě, jej rozděluje na dva menší, též pravoúhlé, zajímá nás ten při povrchu Země, a tam spočítáme patřičný úhel od pozorovatelny a odečteme jej od obdobného trojúhelníku, kdy je cíl zvýšen o horu (nebo stožár). Oproti tomu jednoduchému arctangentu je rozdíl ten, že vlastně ten například stožár s cílem je kolmý k povrchu zeměkoule, nikoliv však k tečně vycházející z pozorovatelny, k té je šikmý, což způsobuje prodloužení rozdílu mezi start-pata stožáru a start-špička stožáru, což je ovšem vůči celkové vzdálenosti nepatrné.
Když už jsem se tím zabýval, hodil jsem to do Gonia, takže ve zdrojáku se to dá zkontrolovat.

Já se v obzorové problematice pořád ještě ztrácím. Začali jsme počítat podle vzorečku, kterému Z. Ministr říká základní vztah. Jeho vyjádření je:
cos A = sin D / cos B (A azimut, D deklinace Slunce, B zeměpisná šířka)

Tento vztah vznikne zjednodušením složitějšího vztahu zavedením předpokladu, že platí pro střed Slunce ve výšce H za předpokladu, že R=H=0,5° - zavedením těchto hodnot se ze složité rovnice stane ta jednoduchá.

Dále Ministr pracuje se vzorečkem, podle kterého lze vypočítat snížení vzdáleného obzoru. Uvádí přibližný vzoreček, který užil K.Mišoň, ten je:
vzdálenost*vzdálenost/průměr zeměkoule
Ovšem Mišoň prý uvádí tabulku hodnot do 10 km. Ministr jej používá při výpočtu deklinace Slunce (západ Slunce nad Krušnými horami z Ondřejova - tj. pro vzdálenost asi 35 km (Ondřejov - sv. Vít).
Hodnota vypočtená pro 100 km je podle Ministra už zásadně špatně - to, že je to špatně prý dokládá snímek se západem Slunce nad Krušnými horami. No a tady jsem nepochopil proč je horizont v úrovni linie hřebenu Krušných hor (od strany 54 v Géniové dávnověku)

To jsme se málem srazili. Já jsem ten východ fotil nahoře u hvězdárny. Překvapilo mě, že Slunce vychází více vlevo, než jsem očekával a tak jsem azimut přisuzoval velké boční refrakci, ale ta prý dosahuje podstatně menších hodnot než vertikální. Pak jsem se zasmál nápadu, že máme rok 2012 a už to začíná. 21.6. jsem vyfotil pás mraků pod horizontem. K určení výšky mi posloužil komín v Třeboradicích. Tohle určitě způsobila velká refrakce, mohl to být klam bez spodního zrcadlení.

Co je ideální obzor, v tom mám (alespoň subjektivně) jasno - to je virtuální hladina moře zvýšená o nadmořskou výško pozorovatelny (jak teď vidím, je to diskutabilní, třeba u moře, ale řekl bych, že pro tyto výpočty to platí). Na rovné ploše by pak tedy platila ta goniometrická funkce.

S kulovou plochou mám (a měl jsem) ovšem problém, už si to nepamatuju, ale myslím jsem vycházel z toho, že onen základní astronomický vzorec pro výpočet azimutu východu Slunce (kterému pořádně nerozumím) vychází ze sférické geometrie, a tudíž se zakřivením Země počítá. Jak neumím sférickou geometrii, myslím, že jsem se ani v Azoru nevzmohl na přesnější výpočet, než je arctangens z rovinné geometrie, odhadl jsem, že chyba bude zanedbatelná. Ale velmi rád se nechám navést na sférický výpočet.

I selským rozumem se myslím dá odhadnout na té fotce východu Slunce, že reálný obzor (hřeben Krkonoš) je cca o výšku slunečního kotouče nad rovinou pozorovatelny, když víme, jak jsou vysoké ty hřbítky mezi (viz, tenhle profil jde přes Trosky). Tudíž by nad ideálním obzorem Slunce vycházelo o cca půl stupně altitudy níže, o stupeň severněji a čtyři minuty dříve. Tím reálným obzorem míním bod na něm, kde Slunce právě je.

Ještě bych dodal, že první paprsek se objevil v reálu ve 4:54:50 (na vteřinu to nevím, plus minus 5 s) v azimutu 50.83° nad vrcholkem Stříbrného hřbetu.

Podle Stellaria byl dnes na dotyčném místě aparentní východ Slunce ve 4:54:48 v azimutu 50.83. Tedy se to shoduje.

Problém ovšem je, že hřbet Krkonoš je zvednut o 1143 m na vzdálenost 107088 m, což je 0.61°, tedy 36' úhlových minut proti ideálnímu obzoru (Stellarium pracuje s ideálním obzorem), což je o něco víc než velikost slunečního kotouče (31'28''), to odpovídá tlakovému gradientu 0.6.

Víc jak měsíc se tedy Slunce válí kolem slunovratu ve špičatých Krkonoších, dva měsíce v Krkonoších vč. Černé hory, při pohledu od Prahy. Jestlipak to naši předkové opředli nějakými mýty...

Panoráma Krkonoš z Ládví

Ále, vzbudil jsem se náhodou ve čtyři, jasné nebe, kdy to zase bude, tady je fotka zpod ďáblické hvězdárny (Ládví) - viz, 23.6.2012 ve 4:58:56 hod. To špičaté vlevo je Malý Šišák, to vpravo Sněžka. Krkonoše jsou dobře vidět prostým okem, i nepříliš bystrým, je i zřetelné, že Sněžka je nejvyšší. Trosky jsou přímo pod tímto zcela vyšlým Sluncem. Ale i na fotce před východem, kde jsou kontury dobře vidět, lze Trosky jen vytušit jako tmavší tečku na fotce, když člověk ví, kde hledat. Jinými slovy prakticky vidět nejsou, na rozdíl třeba od Bezdězu, který krajině dominuje.
Celé vyšlé Slunce bylo v reálu vidět v azimutu 51.66°, dle Azoru by mělo být 52.2°, při běžné refrakci 0.13 to tedy neodpovídá, evidentně vlivem oné refrakce, která přeprala zakřivení, kvocient se zdá být kolem 0.7, kdy to vychází.

Nakonec teda beru zpět, ze Zabitého kopce Sněžka ve slunovratové linii být mohla, právě tak jako z Petřína.

Abychom se zase vrátili k věci, stále nemůžu přijít na to, k čemu mohlo sloužit čtvercové a trojúhelníkové okénko v JKBH, přičemž na místě toho našeho petřínského je tam okénko gotického tvaru. Nenapadá někoho vzdělanějšího něco?

Jan Čihák: Mám pocit, že bydlíte někde, kde lze teď vyfotit východ Slunce o slunovratu proti Troskám a Krkonoším, když máte ten ultrazoom (já ho nemám), mělo by to ale být v pět ráno ;).

Je fakt, že jsem zhejčkanej, napřed jsem měl skvělý Sony F717, a tam se stalo tak jednou za 100 fotek, že to nebylo ostré, a bylo to vysloveně mou vinou, zatímco bratr, slavný profesionální fotograf, měl nějaký velký Olympus a říkal, že každá třetí fotka je neostrá, bylo to asi vinou foťáku, protože tak zkušeným se nestává, aby byla neostrost jejich vinou. Malej Fuji a Sony NEC 5N taky dobře ostří, ale tak jako 717 ne. Ovšem valná většina malých kompaktů je divná, nicméně váš Nikon žádná šunka není, myslím.

Když se 1024x768 rozseká na bloky 8x8px, je to něco jiného, než když je tak rozsekaná fotka 4608×3456px a ta se zmenší na 1024x768 - při tom zmenšení k tvorbě bloků nedochází (pokud to ovšem znovu nezdžejpegujeme), a v tom velkém rozlišení jsou bloky relativně nepatrné.

V manuálu k tomu Nikonu píšou, že lze volit kvalitu snímku, přičemž ta nejlepší má kompresi 1:4 a ostatní možnosti, lišící se počtem pixelů, mají 1:8.