Pražský hrad

Jan Cinert

PS: stín nakreslí přímku v okamžik rovnodennosti, tj. tehdy, když je deklinace Slunce nulová. A to je jen velmi krátky okamžik, takže i nakreslení takové denní přímky je jen hypotetická záležitost, protože deklinace se mění průběžně.
Asi jak intuitivně píše J. Čihák, že úsečka je rovná jen vzácně :-)
Jde o to určit okamžik, kdy se jedna hyperbola změní na druhou. Myslím, že z textu Z.Ministra to vyplývá jasně.

ZH: Úsečka bude v praxi úplně rovná jen velmi vzácně. Ale je možné ji odlišit od sousedních hyperbol.

Cinert: První vlaštovky se u nás objevují od poloviny března, ale hlavní návrat nastává až v 1. polovině dubna. Z toho vzniklo oblíbené lidové rčení, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Na opravdové jaro v přírodě si musíme ještě počkat. Avšak sporadický výskyt prvních vlaštovek signalizuje, že je tady rovnodennost. S přesností plus/minus týden. Je otázka, jestli by se tím neolitické kultury spokojily. Primitivní kočovné kmeny asi ano.

Jan Čihák, krom refrakce záleží ještě na pásmovém času, na tom, že ve vypočítaném okamžiku rovnodennosti zpravidla Slunce nevychází zrovna v dané lokalitě, možná i na rovnici času, to z voleje nedám.Tady je výpis Horizonspro Prahu bez atmosféry v místním slunečním čase v nulové nadmořské výšce. Když se v adresním řádku přepíšou souřadnice, lze vypsat, jak je to třeba ve Stokholmu.
Co se mi na Azoru, který je a bude stále v betaverzi, protože za přesnost neručím, povedlo, je možnost vstupu do Horizons, klepne se u patřičného dne (21.3., bohužel to podbarvení rovnodennosti se nepovedlo) na hodinu východu Slunce, ev. se doladí čas, aby obrázek Slunce byl na ose x, a pak se sjede dolů a nastaví se patřičný výpis, v daném případě nulová výška, střed kotouče, výpis po vteřinách, plain text formát, místní sluneční čas.

Některé mýty zdůrazňují důležitou roli hmyzu na začátku jara. Dodnes je v čínském kalendáři Probouzení hmyzu. Takže před přesným nalezením rovnodennostního dne to byla známka začátku jara.

Napadlo mne pohyb stínu přímo ověřit, neboť se blíží rovnodennost. Ale u mne na zahradě vychází Slunce za sousedními domy.

Vzpomněl jsem si v této souvislosti, že Ježíš byl dán na kříž (dřevo) v 9:00 a v 15:00 zemřel. Tak by to s tím třeba mohlo souviset tak, že se jedná o onu rovnou úsečku stínu. V poledne došlo k zatmění, čili v době, kdy gnómon je kolmý na úsečku a s ní vytváří tzv. Antonínův kříž.

Všeobecně se tvrdí, že konec stínu o rovnodennosti kreslí přímku. Jsem s Vámi zajedno, že to takhle nemůže být po celý den. To je možné jen na rovníku, kde přímka protne základnu gnómonu.

Konec stínu ale vykreslí jen úsečku, která má zdeformované okraje vlivem refrakce. Okraje úsečky stejně nejsou vidět, protože v tu dobu nejsou stíny.

Některé druhy hmyzu, rostlin a tažných ptáků jsou nazývány poslové jara. Není mi známo, že by některý hmyz vylétal na čas, ani larvy se takto nelíhnou, tady hraje roli spíše počasí. Je ale nepochybné, že vznikaly mýty, kterými se mnozí řídili. K tomu jsem okopíroval zajímavou informaci. "Lidové pranostiky mnoha evropských národů tvrdí, že vlaštovky obecné se vydávají na svou každoroční dalekou cestu do zimovišť přesně 8. září, aby se zase přesně 25. března navrátily na svá evropská hnízdiště. Realita je však pochopitelně poněkud jiná."

Bude to tak, že sluneční kalkulačka zohledňuje refrakci nad obzorem. V Praze o rovnodennosti bude Slunce vycházet v azimutu 89°a zapadat v azimutu 271°. Stockholm je víc na sever a proto tam budou azimuty 88° a 272°. Slunce ve Stockholmu bude vycházet skoro přesně na východě už 18. března, též zapadat na západě. Na severním pobřeží Grónska je odchylka během rovnodennosti výrazně větší, východ 82° a západ 280°. Refrakce je vlastně komplikací při určování dne rovnodennosti. Ale nepovažuji to za důležité, neboť při východu a západu Slunce se stíny netvoří, což jsem sám zkoumal.

Nejen na rovníku vychází Slunce přesně na východě. Na tom obrázku nejsou celé hyperboly pohybů stínu, chybí jim počátky a konce. Takže ani rovná rovnodennostní přímka není celá. V tom je nějaký problém.

Geometrické rozdělení by opravdu šlo, jenže trvalo by rok a za předpokladu trvalých nehnutelných pomůcek. Mně šlo o nějaký snadný a rychlý způsob, který by nahradil prvotní rozpoznání počátku jara podle "Probouzení hmyzu".

Cinert: Taky mi nebylo hned jasné, jak to je s těmi hyperbolami a přímkou. Slunce v den rovnodennosti vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě pouze na rovníku. Směrem k pólům se azimuty odchylují. Zatím jsem neměl čas zabývat se tím do hloubky. K ověření jsem použil sluneční kalkulačku, která mi potvrdila, že např. ve Stockholmu o letošní jarní rovnodennosti bude vycházet Slunce v azimutu 88° a zapadat v azimutu 272°. Proto ta přímka vede mimo gnómon od prvního až do posledního paprsku.

Půlení cesty Slunce neznamená odpočítávání dní. Rozumí se tím určení bodu na obzoru mezi dvěma slunovratovými pozicemi.

Já, jako primitivní astronom, bych pozoroval vizíry na obzoru a denní kroky Slunce při východu. Nejdelší krok odpovídá rovnodennosti, já to sice (jakož i Jan) zkoušel jen o letním slunovratu od ďáblické hvězdárny se Sluncem na koruně Krkonoš, a ač slunovratové krůčky jsou minimální, byly znát, kroky o rovnodennosti jsou olbřímí.
Taky to, že den a noc jsou stejně dlouhé, je vodítko, to se dá změřit snadno, třeba kolikrát obejde noční a denní hlídka ležení ;-).

To půlení nejde, protože letní polovina roku, kdy vychází a zapadá slunce severně, trvá 187 dní. Zimní, když jsou východy a západy jižně, trvá jen 178 dní.
"Čárama do písku" jsem chtěl vyjádřit co největší prvotní hledačskou jednoduchost. Samozřejmě se třemi klacky by to bylo přesnější.

Já bych metodu vycházející z toho, že východ a západ Slunce jsou o rovnodennosti na jedné přímce s pozorovatelem, nazavrhoval, jakožto intelektuální lenoch bych během pár vteřin dovedl určit protilehlá místa na obzoru, na to ostatní bych musel rozum namáhat. Tak se mi ani nechce se zamýšlet nad neolitickými hyperbolami.
Fundovanější bude názor Franty, který má mj. prostudovaného Z. Ministra, který se tímto zabýval.
Kdysi jsme tu diskutovali prakticky každý den, teď sem asi každý z nás čtyř kmenových diskutujících přijde jen občas, tak jsem si dovolil přidat další dva členy do čtyřčlenného seznamu obesílaných avízem na mail.

Mám jeden prosebný dotaz, kdyby někdo náhodou věděl, jak to je. Podle porovnání mýtů vychází, že desítky tisíc let se lidé zabývali rovnodennostmi, které rozdělovaly rok na letní a zimní poloviny. Slunovraty začali řešit až neolitici po roce 5 000 př. n. l., což vyvolalo vznik rondelů a pak megalitických staveb v západní Evropě.

Jak tedy kdysi dávno jednoduše určili rovnodennostní den? Podle stínu vrženého při východu Slunce směrem ke klacku zapíchnutému do země, který by byl na stejné přímce, jako stín vržený při západu Slunce to nejde. Při západu a východu stíny nejsou. Pak by museli dělat ve dnech kolem rovnodennosti čáry do písku od klacku směrem k východům Slunce a totéž na druhá straně k západům. Kdyby obě čáry vytvořily přímku, byl by den rovnodennosti.

Tady je jeden obrázek, který mi zamotává hlavu. Chápu, že přechod zimní hyperboly vytvořené koncem stínu klackem Gnómonem v průběhu dne musí přejít proměnou do opačné letní přes narovnání do přímky za rovnodennosti. Chápu i to, že ta přímka je od klacku směrem na sever. Jenže, východ a západ Slunce za rovnodenností jsou v zákrytu s klackem, takže v průběhu celého dne nemůže jít o přímku vykreslenou koncem stínu, když je stín mimo klacek.

Znamená to, že stín udělá přímku třeba jen mezi 9. a 15. hodinou, nebo je v tom nějaká jiná zákonitost?