Pražský hrad

Aspoň jednu dobrou zprávu - na fotce Jana Čiháka je v daný čas Slunce, co se azimutu týče, tam, kde má být - viz.
Výška obzoru (a místo a čas prvního paprsku) ovšem neodpovídají běžným podmínkám refrakce, aby se to srovnalo, je třeba aplikovat vysoký refrakční kvocient (cca 0.8). Domnívám se, že tam vlivem tlakové výše vznikla jakási vzduchová adiabatická čočka. V daném případě je tím východ Slunce posunut o 0.4° azimutu, otázka zůstává, jestli je to při daleké viditelnosti (výrazném zvětšení obzoru) obvyklé či dokonce zákonité.

Jinými slovy, pokud se při archeoastronomických výpočtech setkáváme se vzdáleným obzorem, může docházet k takovéto chybě.

No dobrá, jelikož jsou tři hodiny před uzávěrkou, tak jsem tam ty své dvě fotky poslal. Zaujme to ale jen lokálpatrioty. Neměl jsem už možnost se zeptat, jestli spíš nechcete poslat svou fotku.

Bohužel jsem idiot a nefotil jsem z úplně stejného místa, proto ty posuny objektů na fotce, takže co jsem napsal, beru zpět...

Abych si to vyžehlil, tak jsem aspoň udělal takovou mřížku, je to označené stupni z pohledu z vašeho stanoviště, tedy z toho soklu deset metrů nad křížem a je to v eliptickém modelu WGS84, tedy se to neshoduje s Google mapami, které používají sférický model pro výpočet azimutu (ale WGS model pro mapový podklad).

Dík, udělal jsem to tak a prolínal pak snímek z 3.6. s dnešním tak, aby se útvary v dolních rozích kryly a žasnul, jak je obrázek uprostřed deformovaný. Jelikož jsem to dělal stejným objektivem ze stejného místa atd., tak se tam asi opravdu děly stranové i výškové atmosférické optické deformace. Ona přicházela jakási fronta. Večer se na to ještě podívám.

Okraj kotouče je rozmazaný a proto kotouč není vhodný pro výpočty. Doporučuji provést přesnější výpočet. Předpokládám, že azimuty sedla a Šišáku máte již spočítané. Rozdělte úhel mezi nimi podle fotografie. Pokud by byly dvě špičaté hory na jedné straně od východu Slunce, je výpočet také jednoduchý. Metodu s kotoučem si ponechme jen pro případy, že na horizontu bude jeden vztažný bod.

Tak mi to nedalo a vyfotil jsem ze svého místa opravdu první srpek (fotku nedávám, je to jen červená šmouha na stráni mezi mraky, ale je to správně).

Podmínky tlakově průměrné, teplotní gradient 0.36:

Stanoviště	čas	teplota	tlak	vlhkost
Ďáblice	05:00	21°C	1013.9	90%
Cachovice	05:01	21.1°	1013.4	84%
Portáš	04:59	19.9°C	1011.1	77%
Luční	05:00	17°C	(1011?)	88%

To sem dávám jen kvůli dokumentaci.

Nastal ale nečekaný problém. Fotka byla focena ve 4:58:19 SELČ a azimut Slunce v té chvíli odečtený na Google mapách je 51.53° (to je sférický model, dle přesnějšího WGS84 je to 51.6°).
Ale azimut Slunce dle Horizons pro daný okamžik je 51.34°. Myslím, že místo na hřebeni jsem určil přesně, protože je to kousek od sedla mezi Stříbrným návrším a Luční horou. Rozdíl na hřebeni je asi 500 metrů. V azimutu 51.34 Slunce určitě nebylo, protože to je skoro přesně azimut sedla, bylo od sedla o 0,19° vpravo (to jsem počítal podle průměru Slunce, v daném případě je chyba mnohem menší, než když sčítáme víc slunečních kotoučů a je problém určit přesné hranice kotouče).

Takže nevím, buď je chyba ve mně, v Google souřadnicích, v NASA výpočtu, nebo je tam stranová refrakce (může ji způsobit vítr?).

Azor určil 51.80° při průměrném refr. koef.

Meteorologická stanice Ďáblice, Portášky (1050 m.n.m), mapa stanic 1, 2.

Na Portáškách (1050) bylo 23.6.2012 v 5 SELČ 9.4°C, Špindlerův M. (758) 8.5°, Strahov (345) 14.7°, já ale naměřil v Ďáblicích 13°. Rozhodně teplotní gradient byl nízký, tudíž refrakční koeficient vysoký. Ale jak to spočítat...

P.S. - ba ne, podle těch čísel byl gradient průměrný: 0.75.

Strahov	(345m)	05:00	14.7°C	RB:6.9°C	1023.6hPa	západní	1.6km/h	60%
Cachovice	(208m)	05:01	10.9°C	RB:9.5°C	1026.0hPa	Calm	4.8km/h	91%
Portáš	(1050m)	05:01	9.4°C	RB:4.6°C	1020.2hPa	SSV	5.6km/h	72%

Co vybočuje, je vyšší tlak uprostřed spojnice. Celkově jsou tlaky vysoké, v ten den tu byl výběžek anticyklony. Když si čtu o různých jevech v anticykloně (jsou typické sestupné pohyby vzduchu, při kterých se vzduch adiabaticky (bez výměny s okolím) otepluje a vysušuje, ve dne se intenzivně prohřívá zemský povrch a přilehlý vzduch, v noci se intenzivně ochlazuje dlouhovlnným vyzařováním, takže je velká amplituda teplot ap.), projevuje se to zřejmě v optických jevech, které se nejspíš nedají jednoduše podchytit. I odborníci, co jsem četl, se vzmohli na konstatování, že se dějí "zajímavé věci". Tak nevím, jestli tomu přijdeme na kloub a podaří se vysvětlit, proč Azor i Horizons se sekly o půl stupně azimutu při průměrných podmínkách.

Škoda, že se nedají zobrazit archivní data... U amatérských stanic to většinou jde.

Wikipedie: Průměrný pokles teploty vzduchu s výškou je 0,65 °C na 100 m, nicméně průměrná hodnota ve spodní troposféře je nižší díky častým výskytům inverze teploty vzduchu - okolo 0,30 až 0,50 °C na 100 m.

Ještě by bylo zajímavé srovnat fotku co nejdřív po úsvitu a po východu Slunce, zda se změnila výška obzoru. Slunce ráno totiž ohřívá vyšší vrstvy atmosféry a nižší ne, a tím může být ranní inverze zákonitá - už jsem to tu nadhazoval, ale literaturou potvrzené to nemám.

Vzhledem k tomu, že já počítal od sedla ke středu srpku a vy od Sněžky k prvnímu paprsku, tak je v tom slušný zmatek.

Vám tedy vyšel střed srpku (3.97-0.19)*0.5244 = 1.98° od Sněžky, tj. 1.86 od sedla. Mně střed srpku od sedla 3.85*0.5244 = 2.02°. To jsme se moc neshodli (0.16°) ani v tak jednoznačném zadání ;). Já jsem fotku co nejvíc zvětšil, druhou s celým Sluncem též ve stejném měřítku a pomocí nástroje na měření pixelů vzdálenosti změřil a poměry vypočítal.

Omlouvám se, že jsem zapomněl na vaše měření k sedlu před 3/4 rokem, máte to přesně.

Přemýšlel jsem o té terrestrické refrakci, při teplotním gradientu 3.4° na 100 m výšky je vzduch homogenní a paprsky se nelámou (tj. nahoře je vzduch o tolik studenější, že je stejně hustý jako při zemi). Za normálních okolností je ale gradient podstatně nižší, vzduch je při zemi hustší než nahoře a paprsky se ohýbají ve stejném smyslu, jako povrch zeměkoule, takže je vidět dál a obzor se zdánlivě zvyšuje, protože se na něj jakoby díváme shora.

Při přízemní inverzi, kdy je teplota dole nižší než nahoře, se tento jev zesiluje, protože vzduch je dole hustší nejen kvůli běžnému tlaku vzduchového sloupce, ale i tím, že je dole chladný. Tedy přízemní inverze umožňuje dalekou viditelnost.

Při východu Slunce 3.6. bylo na stanovišti cca 13°C, bohužel jsem se nepodíval, kolik bylo na Luční hoře a zpětně se mi nepodařilo údaj ze hřbetů Krkonoš dohledat.

Jelikož míra refrakce záleží zejména na rozdílu teplot mezi startem a převýšeným cílem, očekával jsem, že najdu nějaký vzorec, který spočítá změnu úhlu pohledu v závislosti na teplotním gradientu, ale to se mi nepodařilo.

Kdyby Jan, který bydlí kousek od stanoviště, zase narazil na dobré podmínky, mohl by kouknout na místní teplotu a teplotu na hřebenech?

Včera jsem použil lepší grafický odečet a pak jsem vypočítal, že 1.paprsek je vzdálený od Sněžky 3,97 kotouče a od středu srpku o 0,19 kotouče vlevo. Za šířku kotouče jsem také počítal to bílé. Sedlo Studničná/Sněžka jsem už dříve uložil v Azoru.

Příznivé také bylo, že Krkonoše byly v oparu. Slunce opar prosvítilo a tím se vyrýsoval obrys hor. Opar utlumil sluneční svit a to umožnilo udělat lepší fotky. Když Slunce vystoupalo výše, hory se začaly v oparu opět ztrácet. Tato situace byla asi lepší, než kdybychom měli výbornou dalekou viditelnost.