Pražský hrad

Jan Čihák: Přesně tak. Navíc byla představa, že naši předci byli takové nějaké dospělé děti. To pak umožnilo vymýšlet o nich logicky nepřijatelné teorie.

Franta: Nejde ani tolik o to, jestli se obřad v římské době odehrál opravdu fyzickým vyzdvižením. Ale původ názvu je patrně ve skutečném dávném provádění rituálu, byť nemuselo být pozdvižením ze země. Proč by se jinak takto nazýval?

Podle mého názoru začalo být důležité kdo zdědí obdělané pole (nemovitost) v neolitu. Pokud vím, tak nejstarší přímé záznamy o adopcích jsou na hliněných destičkách z Ugaritu doby bronzové cca 1200 př. n. l. Adopce do pozice prvorozeného syna dělali už nejstarší Přemyslovci.

Hlavně jde o to, že M. Eliade a ona aktivistka měli na mysli liberos tollere v popisované podobě a podvodně předělali jeho smysl na „substanciální jednotu“ lidského pokolení a země.

Před chvílí jsem četl v jedné diplomce, že uctívání Matky země bylo kultem pravěku. Z formulace vyplývá, že je to skutečnost, ale těžko lze domýšlet, kde k tomu autor přišel. Takové práce mohou uvést v omyl, neboť informace se zdají být pravdivé a dokázané.

Mnohokrát jsem se setkal s tím, že se podle současných divochů usuzuje, jak se žilo a myslelo v pravěku. Je to sporné. Dejme tomu, že současní divoši používají stejné nástroje jako pračlověk, avšak mentalitu nelze srovnávat s odstupem desítek tisíc let.

Franta: S etnografickými sběry z 19. století je potíž, že už nejsou zcela přímým odrazem pradávné skutečnosti, ale jsou kontaminovány přídavky. Někdy se projevuje i určité nepochopení zapisovatele, co že je mu vlastě sdělováno. Proto se musí postupovat opatrně. I my můžeme básnicky vyjádřit, že Česká kotlina, čili naše země, je naší matkou, protože jsme se zde narodili a patrně budeme i pohřbeni. Ale Podkarpatská kotlina už naší matkou není.

Středobodem myšlení byl začátek jara. Když Marduk roztrhl Tiámatu a z jedné poloviny učinil nebesa a z druhé zemi, byl to jakoby počátek světa. Ve skutečnosti to roztržení je počátek rozdílných poloh Měsíce za protikladných fází po jarní rovnodennosti. To je spojeno s probuzením Rostlinné síly a vše je počátkem světa, ale ne prvotním počátkem světa jako takového, jen nového světa/období/roku. S přibývajícím počtem literátů, dramatiků i básníků není divu, že se začalo psát o Matce jakoby zemi, z jejíchž tělesných částí vzniklo to či ono.

Našel jsem si tu práci, ze které citujete. Tentokrát ji nepsala feministka, ale nějaká ekologická aktivistka. Prolétl jsem tu práci do ploviny, navíc jsem už neměl sílu. Hned před Vaší citací je odstavec převzatý od M. Eliadeho, který jasně ukazuje, jak tito lidé pracují. (M. Eliade byl žákem G. Dumezila, který se proslavil teorií o trojfunkcionálním uspořádání indoevropské společnosti a jejího božského panteonu. Teorie je skrytou obhajobou nadřazenosti Evropanů v době kolonialismu. Po 2. světové válce byl M. Eliade nucen opustit rodné Rumunsko kvůli svým fašistickým názorům.)

Citace: M. Eliade poukazuje též na rituál pokládání narozeného dítěte na zem, který je také rozšířen napříč kulturami. Dítě je položeno na zem, aby tato jeho matka potvrdila skutečnost zrození nového člověka a poskytla mu ochranu. Rituál poukazuje také k „substanciální jednotě“
lidského pokolení a země, je symbolickým vyjádřením toho, že země je matkou lidí a lidé jsou její částí.

Ve skutečnosti se jedná o obřad "pozdvižení dítěte" (libero tollere), který je také v římském právu. Dítě je položeno na zem před otce a ten rituálním pozdvižením v rukách přijme dítě do rodiny a uzná jej svým potomkem. Opakem je nepozdvižení, tedy odložení dítěte. Úkon se netýkal jen vlastních dětí, ale i adoptovaných. Proto ten rituál, v němž samotný porod nebyl dostatečným právním aktem.

Tak si dovolím položit otázku: Nejsou takové práce vlastně na zvracení? Osobně s tím mám potíže, proto také to mé dřívější doporučení takové práce raději nečíst.

Jan Cinert:

„Žádáte mě, abych oral půdu. To mám vzít nůž a rozříznout prs své
matky? Až zemřu, nepřijme mě pak k odpočinku na své hrudi.
Žádáte mě, abych vykopával kameny. Mám vykopávat kosti pod její
kůží? Až zemřu, nebudu pak moci vstoupit do jejího těla, abych se
znovu narodil.
Žádáte mě, abych sekal trávu, sušil seno, prodával ho a bohatl jako
bílí. Ale jak se mohu odvážit sekat vlasy své matky?“

to má být výrok indiánského náčelníka Smohally z kmene Nez Percés, jako reakce na požadavek obdělávání půdy po způsobu bílých lidí.

Deukalon a Pyrha házeli na Diův pokyn za sebe kameny, kosti matky Země

Já jsem si původně také myslel, že byla v pravěku přirozená představa o stále rodící Matce zemi. Dnes to vidím tak, že božské je jen nahoře a to co je neuchopitelné a neviditelné. Nemůže být Bohyně země, když po ní lidé šlapou, kálejí na ni apod. Otylé neolitické sošky jsou bez hlavy, nebo bez očí, případně se zavřenýma očima. Tak jsou podle mne zosobněním neuchopitelné škaredé zimní noci. U štíhlých se jedná o letní noc, kdy je v nejvyšších polohách novolunní srpek. Prostě vše je o nehmotných časových úsecích a velká přefilosofovaná věda v tom není.

Průběžně se setkávám s výklady typu: Achilles a Patrokles byli homosexuálové, mužská postava na artefaktu je ve skutečnosti ženou a to že nemá prsy je způsobeno tím, že asi odpadla, že je něco dokladem dávného matriarchátu apod. Vždy se jedná o výklady dam, které přestalo bavit pálení podprsenek na demostracích a staly se vědkyněmi. Taková pojednání nečtu a neřeším, protože nejsou objektivní. Proto jsem si dovolil doporučit nečíst to, kde se píše o vymyšlené Magna mater atd.

Korpulentnost původních etnik narůstá přechodem na evropský způsob života, s nímž si jejich metabolismus těžko vyrovnává. U žen je přirozený sklon k otylosti, takže je u nich výraznější.

Důležité je přihlédnout k pohlavnímu dimorfismu. V gravettienu cca 30.-20. tisíc let př. n. l. (lovci mamutů) byli muži vysocí kolem 180 cm, ženy do 150 cm. Tehdy muži obstarávali potraviny, což si vynutilo potřebu jejich větší fyzické schopnosti oproti ženám, které byly v příbytku a starali se o domácnost. V neolitu se rozdíl snížil, protože i ženy se zapojily do tvorby potravinových zdrojů. V současné industriální společnosti se průměrný rozdíl dále snižuje, protože způsob života žen se velmi přiblížil mužskému. Kam do tohoto vývoje lze zařadit, byť umírněnou formu matriarchátu?

Přijde mi přirozené, že u některých oddělených společenstev se původní "vláda" žen kolem ohniště v příbytku přeměnila vývojem ve výraznější postavení v některých oblastech života. Nepřirozené mi přijde, když ojedinělá feministka etnoložka takové střípky zveličuje a vydává za doklady matriarchátu. To hraničí s hoaxem.

Nechci zde nikomu upírat právo na názor, ale navykl jsem si brát vážně to co je viditelné, je ověřené, je spočítatelné, mající jiné analogie apod.

Pěkné video o několika entitách v Asii a Americe, které dotyčná etnoložka navštívila.
V poslední větě je možná klíč, muži jdou do světa vydělat nějaké peníze a zkušenosti, někteří se nevrátí, někteří jo, jediná jistota je mateřské hnízdo. V zapotécké společnosti jsou ženy silné, rozhodné, korpulentní, muži vyžlata, tak se vychovávají. Představuju si Věru Bílou... Mezi olašskými Romy, abychom nechodili daleko, se takové vztahy vyskytují.

Ještě bych dodal, že ono "-archát" pochází z řeckého arkhein, tj. vládnout.

Koncept matriarchátu byl zahleněn naivními představami o komunistických principech, ovšem matrilinearita a matrilokace existují v různých cípech světa i dnes, jak psal JČ. Je to produkt promiskuity a snad neznalosti souvislosti mezi souloží a početím, přijde mi to logické. Jakmile si lidé začali dělat zásoby a bylo co ukrást, nebo v oblastech s nedostatkem potravy, tak přišla éra mužů. Píšu to proto, že mě trochu překvapilo doporučení takové věci nečíst. Zvlášť ve fóru, kde stále prezentujeme vlastní spekulace, které neprošly odborným oponentním procesem

Domnívám se, u Stuerzelbronnu jsou zaoblené útvary stylizovanými obzory v místě východů Slunce za slunovratů. Pravý zimní je hladký "ledový" bez vegetace, levý letní je porostlý, což je vyjádřeno dvojvlnovkou. Jinak totiž vlnovky nedávají v tomto případě žádný smysl, když mají pět zvlnění.

O amerických mýtech a výtvarných projevech mám jen chabé povědomí. Ale Viracocha by měl být "chudým a hladovým", tedy šelmím letním obdobím, protože chodil po světě v potrhaných hadrech. Jeho zázračně oplodněná manželka jej opustila i s dítětem a zmizela v moři. Čili kolem podzimní rovnodennosti po ekliptice coby Novolunní bohyně sestoupila pod nebeský rovník. Nevím jestli je na váze opravdu zobrazený Viracocha, zdá se, že osm pravých paprsků z jeho hlavy jsou zimní 20denní měsíce, levých osm letních. Do správného počtu 9 měsíců (180 dnů) chybí jeden. Tak by měl ten zbývající ústřední nahoře asi být společným devátým kvůli dodržení osovosti výjevu. Ty lemy na tunice bych tu viděl spíš jen jako běžnou ozdobu, stejnou měl i Vinnetou ve filmech.

Úsvitová bohyně je období po úplňku, protože tehdy Měsíc předchází při východu východ Slunce. Etymologicky pěkně uchováno u védské Ušas a řecké Éós. Opakem je soumraková po novoluní, protože tehdy Měsíc následuje zapadající Slunce a nastává noc, védská Nakti a řecká Seléné. Trochu to ale splývá s bohyněmi Úplňku a Novoluní, protože tyto fáze jsou na počátku uvedených období.

Nabta Playou jsem se dosud nezabýval, takže nevím. Spíše by azimut ukazoval na nejsevernější nízký Měsíc. V případě Slunce za letního slunovratu je geografická potíž. Egypťané se totiž nevzdali posvátného rovnodennostního bodu a nepřešli k uctívání slunovratů, jako neolitici v Evropě. Při závislosti jejich setby a sklizně na nilských záplavách totiž nemuseli. Proč by tedy ke slunovratové linii měli dojít někde na jihu v Nubii?

U "bumerangu" je potíž s nečitelností detailu. Cokoli v rovnodennostním bodě musí být symetrické. V každém případě je to nějak rovnodennostní oltář s něčím.

Ani panovačná, vrtošivá a intrikující "femme" neopraví porouchaný povoz a ve správný čas neodjede na trh výhodně prodat. :-) Tedy v industriální společnosti to už samozřejmě může zvládnout, ale v pravěku těžko.

Jan Cinert: Ještě ke Stuerzelbronnu. Kola představující Slunce jsou oddělena od středového kříže dvěma zaoblenými útvary, máte nějakou teorii, co tyto útvary představují?

Když jsem to uviděl, mimoděk se mi vybavil obrázek vázy na které má být Viracocha, který má na tunice dva pásy se spirálovým vzorem, které mají být odkloněné od svislého směru asi o 23,5 stupně. Mohly by tedy představovat sklon ekliptiky k rovníku. Sklon ekliptiky představuje největší úhlovou vzdálenost bodu, do kterého se Slunce může dostat severně a jižně od rovníku.
Pokud by to tak bylo pak by asi pásy měly představovat slunovraty - tedy vychýlení Slunce na dvě strany od rovnodennosti.

Která bohyně je úsvitová, a která je soumraková? Není to cosi v podobě bumerangu znázornění poloh Slunce na obzoru. Kruh v Nabta Playa (před 6000 lety) má označený směr 65-70 stupnů od severu. Rozhodující pro azimut východu Slunce je zeměpisná šířka, kterou můžeme, pro náš spekulativní účel, asi prohlásit za shodnou. Když se tedy sečtou ty dvě odchylky od rovnodennostního směru, mohlo by to být 60 stupňů. Skoro ten bumerang vypadá jako rovnostranný trojúhelník. Takže, že by ten bumerang byly rohy býka, který na nás kouká od východu? Tuším, že jste to tak kdysi zmiňoval.