Pražský hrad

Důkaz není a tak nezbývá nic jiného, než hledat ty náhody. Čím více jich bude, tím více tomu můžeme věřit.

1/ ze spojnice Václav-Kříž-Longin lze odvodit čtverce nad stranami pythagorejského trojúhelníku
2/ spojnice směřuje k Jeruzalému nebo je slunovratová a tím je určeno umístění Kříže a Longina

3/ ze spojnice lze zkonstruovat trojúhelník 3:4:5, jehož vrcholy Martin-Jan-Marie mají od Kříže vzdálenosti 3, 4 a 5 dílů
4/ přepona trojúhelníku je slunovratová a tím je určeno umístění tří kostelů

5/ doba výstavby jednotlivých svatyní vyhovuje geometrické konstrukci

Já jsem svého času ochladl, když jsem zkusil udělat úplně necílenou čáru, tedy ortodromu, přes celé Čechy a zjistil, že i ta protne nějaký kostel, jak jich je v té křesťanské Evropě hodně. To bylo v době, kdy nás, tedy mě po vás, zaujalo, jak jeruzalémská linie jde přesně přes oltář třebíčské baziliky, resp. kaple, která byla na tom místě původně.
Chtělo by statisticky zpracovat, do kdy to může být náhoda, a odkdy to lze pokládat za úmysl, ve vědě se používají ty pěti a jednoprocentní hladiny významnosti... Třeba kdyby se hodil na zem pytlík ořechů, jestli by se mezi nimi nějaké geometrické vztahy taky nenašly. Přeci jenom ani tehdy v Praze nemohli stavět kostely úplně na zelené louce a museli se přizpůsobovat zástavbě a majetkovým právům.

Trojúhelník 3:4:5 byl významný v symbolice a mystice pythagorejců. V Praze měl asi připomínat, že tady žili učenci, kteří Pythagorovo učení zkoumali a byli jím ovlivněni. Podobně zaměření učenci žili v Chartres. Od 11.století město proslulo jako vzdělávací středisko založené biskupem a teologem Fulbertem (960-1028) se záměrem obnovy antického duchovního bohatství. Mezi nejvýznamnější učitele patřil Theodoricus Carnotesis; kancléř v letech 1142-1150, orientace na Platóna a pythagoreismus. Poměr 9:7 na spojnici Václav-Kříž-Longin skrývá Pythagorovu větu (9, 16, 25). Pythagoras sedmičkou vyjadřoval rozum. Objevil souvislost mezi sedmi barvami duhy a sedmi tóny stupnice. To je zatím můj střízlivější pohled na celou geometrickou konstrukci.

Našel jsem zajímavý článek, kde se píše o počátcích počítání. www.dokoran.cz/ukazky/1317818589.pdf

“Časem si primitivní jazyky vyvinuly schopnost rozlišovat mezi jeden, dva a mnoho a eventuálně jeden, dva, tři a mnoho, ale stále neměly označení pro vyšší čísla. Tato omezení platí pro některé jazyky dodnes. Bolivijští indiáni Siriona či brazilští Yanoamové nemají slovo pro číslovky větší než tři. Díky povaze čísel, která je umožňuje navzájem spojovat a vytvářet tak čísla nová, se však početní systém u trojky nezastavil. Po nějaké době začali šikovní členové pravěkých kmenů pojmy vyjadřující počet různě skládat za sebe, navazovat do řad, a tímto způsobem vznikala větší čísla. Jazyky v současné době užívané příslušníky kmenů Bacairi a Bororo (Brazílie) ukazují, jak takový proces probíhal. Oba kmeny mají početní systémy, v nichž číslovky po sobě následují v pořadí „jeden“, „dva“, „dva a jeden“, „dva a dva“, „dva a dva a jeden“ a tak dále. Tito lidé tedy počítají po dvou.“

Prohlížel jsem si znovu svoji geom. konstrukci a nemohu se zbavit dojmu, že středověcí stoupenci pythagorejského učení chtěli v posvátné geometrii pražských kostelů zanechat nějaké poselství. Je možná skryto pouze ve spojnici Václav-Kříž-Longin. Spojnice je rozdělena na 9 a 7 dílů, celkem 16 dílů. Zatím to neberte vážně, ale Pythagorova malá septima má poměr 16:9=1,777...

Seskupení planet - byl to nápad, říkal jsem si, že když to bylo za mého života v r. 1962 tak skoro dokonalé, muselo to být v historii ještě dokonalejší, to bych ale musel prozkoumat všech těch sto nebo kolik případů.
Ony totiž při zatmění Slunce jsou planety vidět, a v tom únoru 62 u Nové Guinee to tak bylo. A celková zatmění v oblastí Blízkého Východu jsou jistě častá, byť u nás velmi zřídka. Stačilo, aby si to starověký učenec vyfotil, a měl by krásnou sedmičku jak na dlani ;).

Řekl bych, že seskupování planet bylo celkem k ničemu, obzvláště jestli k němu došlo během dne. Nikdo by nic neviděl. Za základní považuji postavení těles za úsvitu/východu Slunce, protože to byl vždy nezaměnitelný okamžik, při kterém se posun těles dal porovnávat. Takže postavení pěti těles v roce -46 není důležité, ale podstatné je, že v roce -47 došlo k heliakálnímu východu všech těles. Tedy bez Merkura (?), protože ten v Azoru není, tak to nemohu posoudit při svých znalostech.

Piktogram šesticípé hvězdy má různé podoby i v různých kulturách, ten složený ze dvou trojúhelníků je vlastní až kamenným reliéfům snad od raného středověku, kdy se na Blízkém východě uplatnily stylizované geometrické dekorace, jako náhražka za zpodobnění živých bytostí.

Skutečně se nejedná o naší dvojkovou soustavu. Matematik by se musel vyjádřit, o jakou soustavu vlastně jde. Základem byl protiklad denních blíženců Světlo-Stín, vyjádřený protikladem samohlásky a souhlásky. Z toho hláskový základ *ai pro Já-jedna, ale *D/T pro Ty-dva. Název čtyřky je pozdější, protože je složen ze dvou slabik, ale ne opět podle našeho chápání. Tehdy byly slabiky tvořeny dvěma souhláskami, mezi něž byl pro lepší výslovnost vložen vokál. Takže *gait-tar, kat - tyr, kvat-tro, ketyre, četyre. Takže čtyřka je složena z jiných slabik vyjadřující stín, čili Stín-stín = Dva-dva.

Základ soustavy tedy byla čísla 1, 2, 4 a 8. Čtyřka bylo to, co je pro nás pětka (polovina 10) a osmička, co je pro nás desítka (základní celek). Nemuselo se máchat rukama, mohly se položit klacíky nebo udělat čáry. Toho je zřejmě pozůstatek původní římské zapisování, kdy čtyřka byly čtyři čáry a až pětka byla V, jako vyjádření toho, co už k číslům do čtyř nepatří, neboť se jedná o druhou polovinu Venušina osmiletého cyklu.

Také jsme se snažili přijít na kloub pythagorejskému trojúhelníku. Kdysi jsem si myslel, že měl mít magické účinky v tajné liturgii. Po zveřejnění pražského pentagramu jste mě v tom utvrdil. Názory se však mění a nyní, když se našlo poselství v Millstattu, nabývám přesvědčení, že trojúhelník v Praze také skrývá nějaké poselství. Třeba je v něm zakódováno něco z číselné mystiky pythagorejců. Nejsem si ale jistý, že konstrukce je úplná. Třeba tam chybí převrácený trojúhelník s vrcholem v poměrné vzdálenosti 0,166... od rotundy sv. Kříže. Úhlopříčky vzniklého čtyřúhelníku tvoří křesťanský kříž, viz příspěvek 16.února 2007.

Používání dvojkové soustavy 0, 1, 10, 11, 100, 101, 110 111, atd., s pomocí rukou tedy 1, 2(obě ruce), 21, 22, 211, 212, 221, 222, atd., je u primitivů nemožné. Zastánci názoru mají zřejmě na mysli “pradvojkovou“ soustavu, která vznikla zdokonalením gestikulace při počítání v jedničkové soustavě. 1=1 ruka, 2=obě ruce, 3=obě+1, 4=obě+obě, 5=obě+obě+1, 6=obě+obě+obě, atd.. Neverbální komunikace při vyjádřování větších čísel je problematická, ale primitiv taková čísla nepotřeboval.

Nevím, co na to řekne druhý Jan s jeho astronomickými principy ;).
Nicméně jeden čas jsem se pohyboval ve světě PC programování, které je založena na dvojkové, potažmo osmičkové, šestnáctkové atd. soustavě, zdá se, že když se to prosadilo v našem desítkovém světě, je to asi šikovnější. Párové je skoro všechno, muž-žena, den- noc atd. atd., akorát pro to primitivní počítání mi dvojková soustava připadá přeci jen chudá, množství větší než 2 se v ní vyjadřuje pro primitivy poměrně sofistikovaně a k vyjádření počtu 2 není zapotřebí žádná soustava...

Otázka je (bohužel Janovu knihu mám na druhém konci republiky) jak by primitivní lidé dokázali vytvořit třeba osmičkovou soustavu podle Venušina cyklu, když dosud žádnou číselnou soustavu neměli, resp. počítali jen se dnem a nocí, pozorování tak dlouhých cyklů vyžaduje nějaké záznamy, je třeba přece jen pár cyklů, aby se daly jako cykly identifikovat.

Že Hvězda je astrologický artefakt, asi nikdo nepochybuje, nejen kvůli staviteli, ale i vyobrazením atd., ale snažili jsme se tomu přijít podrobněji na kloub.

Hvězda je nejspíše “astrologická stavba“, protože její stavitel byl elitní astrolog. Když jste se tady zmínil o párových orgánech, tak jsem si vzpomněl na rozšiřovanou domněnku, že člověk v pravěku začal počítat ve dvojkové soustavě. Řeč byla primitivní a bohatě doplňovaná gestikulací. K vyjádření počtu se nejprve používaly obě ruce. Jedna ruka, obě ruce a opakování. Desítková soustava vznikla později až při zjemnění gestikulace.

Knihu stvoření lze přečíst za pár minut, je tam např. "Deset dokonalých čísel. Jich měrou jest desítka, jsou však neobmezená. Jest rozměr počátku a rozměr konce, rozměr dobra a rozměr zla, rozměr výšky a rozměr hloubky, rozměr východu a rozměr západu, rozměr severu a rozměr jihu, a jeden jediný Pán, Bůh, věrný král panuje nade vším ve svém svatém příbytku ve věčnosti.", nebo "Sedm dvojitých (písmen): B, G, D, K, P, R, T (souvztažných se sedmi mezníky těchto šesti směrů): nahoře, dole, východně, západně, severně a jižně, a palác svatyně, jenž všechny nese, uprostřed.",nebo "Toť oněch sedm hvězd ve vesmíru: Saturn, Jupiter, Mars, Slunce, Venuše, Merkur, Měsíc, toť oněch sedm dní v roce, sedm dní,v týdnu, sedm bran v těle: Dvě oči, dvě uši, dvě chřípě a ústa."