ZH (Středa 14. listopadu 2012)

Všimli jste si někdy, jaké psí kusy dělá srpek Měsíce na obloze? Známe to déčko a céčko, ale on se někdy během pár hodin převalí z účka na horní oblouk, aspoň soudě podle simulace na skyviewcafe.com nebe ve Stellariu. Jedná se samozřejmě o okamžitou polohu ke Slunci, je to různé v různých zeměpisných šířkách, je to taky trochu modifikováno tím, zda je v tom období Měsíc v ose sluneční dráhy, nebo od ní odchýlený o oněch až 5° atd.
Každopádně to "mrkání" Měsíce je složitější, než bych si pomyslel.

Jan Cinert (Úterý 13. listopadu 2012)

V pektorálu je jistě kotouč Měsíce ve sluneční bárce. To jsme tehdy probrali. Nejasné zůstalo, zda podobné na hlavě Thovta je totéž. Následně mi došlo o co jde, ale diskuze již byla o jiném. Červený kotouč je obecně světlo a černý srpek pod ním je obecně stín. Thovt je tím denním bohem ZO s denními blíženci světlo-stín, čili denní symboly denního času jsou spojeny do jedné personifikace. Thovt byl Starořeky přirovnán k jejich Hermovi, takže nemůže mít nic společného s Měsícem, jak se tvrdí. Jestliže má Chunsu na hlavě totéž co Thovt, tak je tím samým pod jiným jménem a rovněž nemůže mít nic společného s Měsícem. Pan Verner bude jistě schopným archeologem, ale mytologický výklad bych od něj nepřebíral. Zde bojuje proti nesmyslům o starém Egyptě a při tom tvrdí, že dříve Egypťané zabíjeli své faraony po 30 letech, když nedoložili svoji fyzickou sílu (!).

No, mýliti se je lidské, a tak využiji vhodnou příležitost k omluvě a vysvětlení svého staršího omylu ve své knize. Napsal jsem, že u Odinovy sošky je jedno oko zavřené omylem, protože jednookost přísluší solárnímu roku. Já jsem se mýlil v tom, že jsem ztotožnil zavřené oko = neexistující oko. Ve skutečnosti zavřené oko vyjadřuje stín a otevřené oko jas, čili totéž co srpek s kotoučem na Thovtově a Chonsově hlavě. Odin/Wodan je samozřejmě také bohem ZO, tentokrát germánským a rovněž nemá nic společného s Měsícem. Bůh ZO byl všude prvním bohem a do uplatnění Jupitera bohem nejvyšším a největším. Sémanticky Chonsu = poutník skutečně odpovídá, jednou ze základních vlastností boha ZO bylo jeho chození a běhání po obloze. Z toho také anglické wolker = chodec. Základem pojmenování Eurynomé je kořen A-r-(t) (rozbor viz v článku o znojemské rotundě), a tak mi není vůbec jasné, proč by významově měla Eurynomé být „široko nebo daleko bloudící či vládnoucí“.

Také jsme tehdy diskutovali o Cernunnovi a rovněž jsem byl ve výkladu jeho významu rozpačitý. Takže z jedné vody načisto :-). V knize jsem uvedl, že "šaman" z jeskyně Les Trois Fréres a Cernunnos jsou vyjádřeními solárního roku. Svedla mne k tomu hlásková podoba Cern-, Kronos a Krok, dále že jelení zvěř shazuje paroží každoročně a pohádka o Smolíčkovi pacholíčkovi. Nepodařilo se mi tehdy zcela se přenést v čase do doby před 10 000 lety, taková vzdálenost někdy déle trvá :-). To, co pravěkým lidem připadalo výjimečné a zázračné, nebyla každoročnost shazování paroží, ale to, že jelenům znova naroste, na rozdíl od jiných zvířat, a je stále větší a větší. To je stejné, jako zmizelá mračna, která se znovu objeví a jsou větší a větší. Cernunnos s parohy na hlavě je tedy denní bůh ZO, a proto byl přirovnán k římskému Merkurovi. Z toho důvodu na kotlíku z Gundestrupu drží v jedné ruce kruhový nákrčník (Thovtův kotouč, Odinovo oko) a v druhé hada (Thovtův srpek, Odinovo zavřené oko). V pohádce se muselo původně jednat o Smolíčka a Pacholíčka, tedy denní blížence, kteří žijí společně s jelenem - bohem ZO.

ZH si tu před týdnem postěžoval, že jsme ještě neprobrali Strettwegský kočár. Nyní po "velkém úklidu" je to jednoduché. V čele stojí bůh ZO (Cernunnos) v podobě jelena a blíženci se ho drží za parohy. Za nimi je "jednoruký" či "jednorohý" bůh jarní rovnodennosti, proto má sekeru v jedné ruce a zdůrazněný penis. Vedle je Letní bohyně a ústřední postavou je Velká matka Země. Je zde zachycen jiný princip, nežli je Matka země se dvěma dcerami, Zimní a Letní bohyní. Je tu mýtus o Démétér (Kybelé) s jednou dcerou, která tráví část roku v podsvětí a zbytek na zemi. Překvapilo mě, že na internetu není dostupná žádná snaha o výklad významového obsahu vozíku. Tak o tom napíšu článek, ale až někdy po Vánočních svátcích.

Franta (Pondělí 12. listopadu 2012)

Ještě ke kotouči v měsíčním srpku (Tutanchamonův pektorál - zde březen). To samé má na hlavě bůh Chonsu. Podle Miroslava Vernera - kniha Chrám světa je to, co má Chonsu na hlavě Měsíc - tedy kombinace měsíčního srpku a měsíčního kotouče v úplňku.
Zmiňuje ho v souvislosti s jeho chrámem v chrámovém komplexu v Karnaku
Na Wikipedii píšou, že:
He is mentioned in the Pyramid Texts and Coffin Texts, in which he is depicted in a fierce aspect, but he does not rise to prominence until the New Kingdom, when he is described as the "Greatest God of the Great Gods". Most of the construction of the temple complex at Karnak was centered on Khonsu during the Ramesside Period.[1] His temple at Karnak is in a relatively good state of preservation, and on one of the walls is depicted a cosmogeny in which Khonsu is described as the great snake who fertilizes the Cosmic Egg in the creation of the world.[4]

Verner uvádí, že chrám stojí na místě kaple, kterou nechal vystavět Amenhotep II(18.dynastie - Amenhotep IV = Achnaton).

Zajímavé je, že Chonsu má znamenat "poutník", co by mohlo ukazovat na řecké Eurynomé (snad „široko nebo daleko bloudící či vládnoucí“) - což by mělo být podle Gravese pojmenování pro Měsíc

J. Čihák (Pondělí 12. listopadu 2012)

V nalezených zdrojích se píše o zvětšení předmětů, tedy o příčném zvětšení Z = y'/y = a'/a = 1,5 až 2.

ZH (Neděle 11. listopadu 2012)

Abych uvedl na správnou míru peruánského hvězdáře, v tomto článku je více řezeb v kameni, člověk na pterodaktylu, dvojitý by-pass srdce atd., v nějaké vesničce blízko naleziště (kameny byly obnaženy rozvodněnou řekou) byli zastiženi lidé, vyrábějící podobné předměty zřejmě jako suvenýry, ač měly trochu jiný charakter. Radionuklidovou metodu nešlo použít, protože na kamenech nebyl organický materiál. Zřejmě tedy nejde o předkolumbovské obrázky.

O střepu z Akropole mě to taky napadlo, ale autor tvrdí, že je uložen v muzeu Akropole.

ZH (Neděle 11. listopadu 2012)

Omlouvám se, už to tam je.
Ještě jsem narazil na termín "Visual hyperacuity", tj. zvýšená zraková ostrost, lze to najít porůznu na webu, ale pro představu míry a výskytu jsem nic nenašel. Týká se to ovšem zpracování obrazu v mozku, tedy beru zatím zpět, že by se to nedalo vyvolat drogami, to se ovšem v těch materiálech nepíše.

Jan Cinert (Neděle 11. listopadu 2012)

ZH: Ten odkaz je nefunkční.

ZH (Neděle 11. listopadu 2012)

Tak ještě peruánský hvězdář (stáří neuvedeno), a starořecký Hecataeus, který prý napsal, že starověcí Britové měli zařízení, které přiblížilo Měsíc, že na něm byly vidět hory a skály, a je tam cosi o “Dyrch Haul Kibddar”, správně zřejmě Drych, což má být kovový reflektor ozařující kruhové prostranství (Stonehenge), co je to DHK nevím, píše se Artušovi a DHK, přičemž všechna tři slova jsou velšská chlapecká jména, ale možná to souvisí se Třemi tajemstvími ostrova Británie. Napsal jsem to sem jen po úplnost, je to nějaké zmatené.

ZH (Sobota 10. listopadu 2012)

Jistý Robert Temple napsal knihu Crystal Sun, kde je na obálce tento tento obrázek - střep z vázy z 5. století BC nalezený nedaleko athénské Akropole. Snažil se dokázat, že jde o dalekohled. Že je do oblouku, je zřejmě způsobeno zakřivením vázy. Vypadá to poměrně lákavě, přemýšlím, co jiného by to mohlo být, prý píšťala, ale ta se strká spíš do úst.

ZH (Sobota 10. listopadu 2012)

Wiki: "Dalekohled dále zdokonalil Johannes Kepler, který použil dvou spojek. Získal tak sice převrácený, ale ostřejší obraz."
"Převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti se nazývá optická mohutnost a měříme ji v dioptriích... Příklad: čočka s ohniskovou vzdáleností 1 m má optickou mohutnost 1 dioptrie, čočka s ohniskovou vzdáleností 0,2 m má mohutnost 5 dioptrií."
Čili čočka s f=2m má 1/2 dioptrie a je málo zakřivená.

J. Čihák (Sobota 10. listopadu 2012)

Většina starověkých čoček jsou konvexní typy, zvětšení cca 2x. Nejsilnější starověká čočka byla nalezena na Krétě a datuje se do 5. století před naším letopočtem. Měla schopnost zvětšovat jasně až sedmkrát a dokonce až dvacetkrát, byť se značným zkreslením.

ZH (Pátek 9. listopadu 2012)

Moc jsem to nehledal, ale našel jsem zato pojednání o teleskopech mj. z Galileovy doby, měly planokonvexní objektiv s ohniskovou vzdáleností kolem 2 metrů a planokonkávní okulár s o. vzdáleností 5 cm, šířka objektivu byla 1,25-2,5 cm, čočky byly plné malých bublinek a nazelenalé, zvětšení 15-20x, jinde jsem četl 30x. Dalekohledem byla kvůli malému zornému úhlu vidět jen čtvrtina Měsíce.
Technicky tedy, zdá se, by nebyl problém takový teleskop vyrobit i ve starověku, jde o know-how. Jelikož tehdejší géniové uměli vymyslet věci,které jsou mi i s mým vzděláním, knihami a internetem nepochopitelné, tak pokud znali čočky, jako že ano, a experimentovali s nimi, jsem náchylný věřit tomu, že teleskop objevit mohli, doklady ovšem zřejmě nejsou.

Mimochodem jsem dávno přemýšlel o možnosti, že Slunce na nebraském disku mohlo být zrcadlem, s pro mě neznámým účelem.

J. Čihák (Pátek 9. listopadu 2012)

Čočky budí dojem, že jsou vyrobeny z málo kvalitního křišťálu, který je nestejnoměrně zakalený. Proto asi vznikl názor, že starověké čočky jsou opticky nepoužitelné nebo s omezením. Ve skutečnosti jsou poškozené, povrch je odřený a místy i vyštípnutý. Na Internetu jsou fotografie Nimrudské čočky a čoček z muzea v Heraklionu, přestože podobných artefaktů má být přes 450. Našel jste fotografie jiných čoček? Mě se to nedaří. Dosud jsem nenašel ani fundovaný článek. Často se píše o čočkách z Troje. Většina byla uprostřed provrtána a proto se nejspíše jednalo o součásti k ozdobám.

ZH (Čtvrtek 8. listopadu 2012)

Nedávno jste dával odkaz na čočky v heraklionském muzeu, to nejsou ony? Tady jsou ve větším rozlišení. Akorát, když jich je tolik, vypadá to spíš na ozdobu, než na optické prvky.

J. Čihák (Čtvrtek 8. listopadu 2012)

Natural clear quartz crystal has good transparency. Ukázková fotografie to dokládá, avšak musíme se dívat přes rovnoběžné plochy. Z toho usuzuji, že pohled do dálky přes dvě spojky je také možný.

V muzeích po celém světě je více než 450 starověkých optických artefaktů, ale většinou jsou uložené v depozitářích. Dvě čočky optické kvality jsou údajně v Archeologickém muzeu Heraklion.