J. Čihák (Pátek 23. listopadu 2012)
V uvedeném případě se konjunkce
druhý den hodně liší a předbíhání planety je během zrychleného záznamu o mnoho znatelnější. Takže to vyplivnutí Jupiteru Měsícem uznávám.
J. Čihák (Pátek 23. listopadu 2012)
Na tomto
videu je vidět, že planeta předbíhá Měsíc. Při běžném pozorování si to neuvědomujeme. Konjunkce se zdá po několika hodinách téměř stejná.
ZH (Středa 21. listopadu 2012)
Když pomineme, že stelária a planetária zobrazují z principu virtuální vesmír, tak bych řekl, že Měsíc oproti planetám má svůj specifický mnohem rychlejší (plácnu - cca 13x) zdánlivý pohyb v pásu kolem ekliptiky. Při zatmění Slunce se Měsíc přes něj pohybuje taky podobnou rychlostí, jak každý viděl. Tak bych si myslel, že toto sedí. Protože v programu použité výpočty jsou milionkrát prověřené, není na mě, abych to obhajoval, ale na vás, abyste to vyvrátil relevantními argumenty ;).
P.S. úhlový průměr Měsíce je cca půl stupně, Měsíc obletí Zemi za 29 dní, tj. rychlostí 360/29 = cca 12° za den, tj. půl stupně za hodinu. Zanedbal jsem ostatní pohyby nebeských těles, nicméně to tomu "vyplivnutí Měsíce" zhruba odpovídá.
Franta (Středa 21. listopadu 2012)
Celé Stellarium je virtuální iluze...
J. Čihák (Středa 21. listopadu 2012)
Další virtuální iluzí ve Stellariu je vzdalování Jupiteru od Měsíce. To vypadá jako odlet lunárního modulu.
ZH (Úterý 20. listopadu 2012)
No, máte pravdu, je to virtuální záležitost.
Pokud se v obou steláriích díváme na oblohu vcelku, nelze umístění měsíčního srpku vidět, Měsíc je jen tečka. Aby se dal Měsíc sledovat průběžně, je třeba jej na obrazovce zvětšit a vycentrovat, pak vidíme jen jej stále ve středu obrazovky, bez kontextu ostatního nebe. Když Měsíc přechází přes nejvyšší bod zdánlivé dráhy, celé stelárium se otočí, takže se najednou místo od západu díváme od východu, ale skutečný pozorovatel má Měsíc nad sebou a k tomu jevu nedojde, ledaže by se taky otočil, aby neměl tolik zvrácenou hlavu. Ve steláriích lze přepínat mezi ekvatoriální a azimutální montáží, zapnout zobrazení ekliptiky, dráhy planet atd., tohle vše mi ovšem nedošlo, jak jsem byl uhranutý tím magickým klamným jevem. Takže dík, že jste na jeho nesmyslnost upozornil a omlouvám se za mystifikaci.
Nicméně je, zdá se, pravda, že ráno může být Měsíc lodička a večer padáček, či naopak, jestli se opět nemýlím, protože tak se i člověk otočí, nejen stelárium. Nejvíc tedy mimo tropy o letním slunovratu a ještě víc mezi obratníky, v době, kdy je v daném místě Slunce v poledne v zenitu.
Franta (Úterý 20. listopadu 2012)
J.Čihák: s tím srpkem, zajímavá teorie...
J. Čihák (Úterý 20. listopadu 2012)
Pravda je, že Měsíc se při pohybu po obloze otáčí celý, tedy i se srpkem, tak jako se otáčí celá obloha se souhvězdími. Nechci znevažovat Stellarium, ale otáčení srpku o 180˚ během hodiny nebo dokonce během 20 minut musí být virtuální nesmysl.
J. Čihák (Úterý 20. listopadu 2012)
Tady je další článek o sledování úzkého srpku Měsíce. Teď jsem si uvědomil, že video s mraky je zrychlené a proto nemohou vyvolat dojem otáčení. Zatím zřejmě nikdo nenatočil video, na kterém by se srpek skutečně otáčel, jako v těch steláriích.
J. Čihák (Úterý 20. listopadu 2012)
Sklon na snímku odhaduji na poloviční oproti zobrazení na Moon Libration Applet, avšak problém je v tom, že rohy úzkého srpku jsou špatně viditelné a někdy atmosféru ani neprosvítí. Jeden roh může být zdánlivě delší než druhý.
To, čemu říkáme překlápění srpku, mrkání Měsíce, mysticky hadí oruh nebo obíhání hada, jsem nikde nenašel a věřte tomu, že jsem hledání věnoval několik hodin. Proto jsem uvažoval o chybě. Zdánlivé otáčení srpku mohou způsobovat mraky, viz YouTube
1 a
2.
ZH (Pondělí 19. listopadu 2012)
To mluvíte o čem - chyba v algoritmu? Jestli v těch steláriích, tak to je nesmysl, nějaké chyby a vědomé kapacitní nepřesnosti jsou v tom od jirkyj, ale ve Stellariu jistě ne. Důkaz je třeba
tady, srovnejte skutečný
snímek. Co je na snímku záhadného?
J. Čihák (Pondělí 19. listopadu 2012)
Asi to bude tak, že někdo udělal chybu v algoritmu a další programátoři ji s klidem okopírovali. Ten snímek ze Stockholmu je záhada, která by se dala vysvětlit třeba přechodným zakřivením světla na trase mezi Sluncem a Měsícem.
ZH (Neděle 18. listopadu 2012)
Atmosférické jevy jsou velmi rozmanité a my je umíme racionálně vysvětlit a uspořádat, kdoví, jak to brali kdysi.
Já nemyslel jen mladý Měsíc, ale třeba i víc dní starý srpek. Zapomněl jsem dodat, že se ten jev projevuje víc, čím je pozorovatel blíže rovníku.
J. Čihák (Neděle 18. listopadu 2012)
Mimochodem, znovu jsem si prohlížel nadoblačné blesky a mám z toho stále silnější dojem, že se při těchto úkazech občas zrodí kulový blesk. Různá vysvětlení jeho vzniku a trvání jsou zatím neuspokojivá. Také si kladu otázku, co si o nadoblačných blescích myslel pravěký člověk. Mohl se jich bát jako strašidel a nakonec si z nich udělal božstva?
Srpky Měsíce určitě nějak ovlivňovaly mystické myšlení. Dolní srpek byl vykládán jako lodička, kolébka, rohy a kdovíco ještě. Ovšem úzké srpky jsou pozorovatelné jen nízko nad obzorem pomocí objektivu. Přímé pozorování je umožněno pouze lidem s výjimečně (abnormálně) ostrým zrakem, viz odkaz Hon. Proto mám pochybnost, že se “obíhání hada“ nějak promítalo do měsíční mystiky.
ZH (Neděle 18. listopadu 2012)
S tím mrkajícím Měsícem lze dělat různé hrátky, např. vyplivnutí Jupiteru Měsícem těsně po východu Měsíce nad obzor (
Stellarium). Víc by se mi líbilo, kdyby to probíhalo opačně, určitě dochází i k tomu a dalším podobným jevům.