Pražský hrad

Myslel jsem tím biblického Elíše. Vaším dotazem se dostáváme hlouběji do problému, až do 2. tisíciletí př. n. l. Nemám to zcela zmapované, ale i tak jsou určité indície o větším stáří diskutovaného problému s H-, nežli je řeckořímské období a jejich mluva. Například jméno Gilgaméš obsahuje kořen Gilg- (např. Helga, hell), takže praevropské "světlo", a Gilgaméš je v mýtu skutečně "světlým" blížencem. Zde je G-/H- zcela jistě znělé a slabikotvorné a není přídechem. U "eliš" z Enúma eliš se skutečně zřejmě již jedná o ztrátu h- vnímaného jako přídech a "slunce" s "nahoře" jsou zde asi ještě synonymy v jednom výrazu. Končím s tradičním povzdechem: Chtělo by to nekonformního filologa.

Ještě jsem včera zapomněl dodat, že upozornění na vnímání H- jako přídechu je pro mne podnětné a děkuji za něj. Před tím jsem došel jen k tomu, že západní Slované před přeměnou g- na h-, která proběhla ve 12. - 13. století, vnímali cizozemci vyslovované h- jen jako přídech, a nikoliv jako samostatnou hlásku.

Jednalo se tedy o daleko obecnější fenomén v širším období. Jeho znalost mi nyní asi pomůže mnohé si lépe vysvětlit. Taková drobná ukázka: bůh Hélios po neslyšení přídechu h- jako samostatné hlásky je Elíš, světlý blíženec Eliáše-stínu.

Encyklopedisté mají rádi jednoduchá konstatování. Hipparchos je první známý, který Platónův rok popsal. Byl ale skutečně prvním, kdo na něj přišel?. Co když se dobral k nepřesnému výsledku díky své neznalosti poznatků sumerských učenců? Je ale zajímavé, že stejně došel k výsledku vycházejícímu ze šedesátkové soustavy.

Musíme vzít v úvahu, jaké měřící přístroje měli k dispozici starověcí a středověcí učenci. Pozorování byla prováděna během jednoho života, v lepším případě byla známa data od několika předchůdců. Ani se nedivím, když v Encyklopedii fyziky považují 36 000 let za velmi solidní výsledek Hipparchových pozorování. Učenci museli vědět, že jejich výsledky jsou chybné a tak jim nezbývalo nic jiného, než je přizpůsobit mystice. Pravděpodobně se věřilo, že takto opravené výsledky jsou správné.

ZH alias Ivan: Vývojově se dá H- jako přídech jistě vysvětlit. Zjednodušeně: H-Órus - hora (hodina) - oř - orloj. Ale slyšel někdy někdo starořečtinu v reálu s vyslovovaným h- ve všech dialektech? V každém případě to s H- v řečtině bude složitější. Dokládá to bůh Hélios, jehož jméno obsahuje "keltskou" přeměnu s-h (sůl-hall) a pochází z praevropského *sal (slunce). Myslím si, že jistě "podsvětní" bůh Hádés pochází z praevropského *gait s významem "stín", stejně jako náš had. Bůh Hermés, funkčně shodný s Uránem a Varunou (uarana), by měl být převzat z German, předpokládaného boha ZO a mýtického praotce Germánů. Hermés pak nemůže být (h)-Ermés, ale původně jen *Germés.

Podobný problém nalezneme u biblických héroiů devatenáctiletého cyklu. Jasný praevropský základ má jméno Šalamoun (Sala-mon/Slunce-Měsíc), zatímco filištínský Haman (Sa-man) obsahuje "keltskou" přeměnu s-h a jeho jméno je zkrácené o vynechané -l-.

Ve všech uvedených příkladech muselo být H- znělé a slabikotvorné, protože pocházelo ze S- nebo G-, a nemohlo být pouhým přídechem. Ten se mohl obecně vyvinout až v rámci vývoje řečtiny bez ohledu na skutečný původ hlásky.

J. Čihák: Případné zakódované matematické poselství nemusí být blízké nebo shodné s Platónovým rokem. Podmínkou je pouze to, že se musí objevovat čísla použitelná v šedesátkové soustavě. Jestliže se ukazují čísla jako 7 a 11 tak je někde chyba a v tomto případě se spíše nejedná o matematické poselství. Leda by se musel objevit odlišný způsob myšlení tvůrce, např. že 7 znamená 8, protože 1 celek + 7 dílů = 8.

Franta: Při soustavném sledování oblohy je změna posunu oblohy za X x 72 roků vysledovatelná. V době módní šedesátkové soustavy se to pak dopočítá...

72x360=25920
za 72 let jeden úhlový stupeň, tedy celý kruh za 25920 let a technicky vzato, za tu tak dlouhou dobu se zanedbatelnou chybou.

Co je na tom zajímavé, je to, jestli lze předpokládat, že ti, kdo "vymysleli to posvátné číslo" ho vymysleli s ohledem na precesní pohyb.

Možná v Babyloně existovaly záznamy o sledování oblohy, ze kterých, by se to odvodit dalo.

Přesnou délku Platónského roku nemůže nikdo spočítat. Celý vesmír podléhá neustálým změnám a proto se rychlost precese mění s časem. Ani nejpřesnější přístroje nepomohou. Kdybychom měřili třeba 1000 let, stejně to nepomůže, protože nikdo neví, jak se bude měnit rychlost precese nadále.

Našel jsem jiné vysvětlení čísla 25 920. 2+5+9+2+0=18=3x6, t.j. číslo šelmy 666. Je zjevné, že každý si “správnou“ délku Platónova roku upravoval podle svých představ.

“Šachovnici“ na zdi kostela ve Vivildu, která se nápadně liší od ostatních, jsem popsal lepším způsobem, včerejší rovnice byla poněkud uspěchaná. Dolní řada má doplňující nebo samostatný smysl, ale nic mě nenapadá.

1 x (7+6) x 2 x (11+11) x 3 x (8+7)= 25 740

J.Cinert: Ivan ještě přidal: "Nicméně, kdybys toho pána potřeboval zaměstnat, můžeš ho nějak nenápadně navést na to, že všechna jména, která začínají na "H-" vlastně také začínají samohláskou, protože "h-" se ani v řečtině, ani latině nepovažovalo za samostatný foném (tedy doufám, že používám správnou terminologii), ale jen přídech. Vyslovovalo se velmi slabě a méně vzdělaní lidé ho zapomínali, nebo naopak psali nadbytečné. Takže tady máme další várku jmen k prověření: (h)É-Ra, (h)É-Raklés, (h)Á-Dés, (h)É-Bé, (h)Ó-Rus atd. A jedno obzvlášť pikantní: (h)Y-A-Kinthos. Samozřejmě ovšem opět ani v jednom jménu nejde o samostatný komponent."

Starověké a mytologické číslo pro "Platónův rok" je jen jedno - 25 920, protože bylo vypočteno pomocí šedesátkové soustavy v době kultu dvanáctiletého boha "Jupitera". Zpřesnění nikdo nemohl dosáhnout, protože tak dlouho nežil a ani tak dlouho neexistovala nějaká kultura, která by o tom měla záznamy.

Pro moderního člověka není jednoduché se dostat do myšlení člověka středověkého. Vše je o počítání času a časových cyklech: bohové, héroiové, Kristus, výpočet Velikonoc. Jestliže o tom měl středověký člověk znalosti, tak se třeba jen chtěl pochlubit a ostatním ukázat, že to zná a umí sofistikovaně zakódovat.

Pořád nevím, proč by platónský rok měl mít takový význam, aby ho někdo kódoval na kostely.

Taky docházíte k různým číslům, naposledy 25740, před tím 25920.

Pokud by se počítala pouze lunisolární precese, PR by dle Wiki trval 25725 let, ale působí i planetární precese, a tak platónský rok trvá prý, dle Wikipedie, 25800 let.
V historii se objevila čísla 15000, 26000 a 36000 let.

Z toho bych soudil, že není tak jednoduché PR vypočítat, resp. určit přesně jarní bod - okamžik rovnodennosti se zpravidla nekryje s východem hvězdy atd. Zato je jednoduché vždycky numerologickými konstrukcemi k nějakému číslu kolem 25-26 tisíc dospět.

J. Čihák: Nemyslel jsem to tak, že by se mělo jednat o vědomou výzdobu kostela. Jde o to, jestli se jedná o pozdější projev někoho, kdo se nudil a vytvořil čmáranice, nebo výtvor toho, kdo stavěl kostel.

Musí být použita čísla, čijejich násobky, vyhovující šedesátkové soustavě. U tohoto příkladu jsem spíše skeptický.

Proč pořád ve trojici vidíte křesťanství? Jedna, dva, tři - já, ty, on je základem myšlení lidí. Proč by to mělo být specifikum křesťanství?

Rytiny v Kopčanech nemají žádnou uměleckou hodnotu. Byly provedeny nedbale nebo neodborně a možná také ve spěchu. Proto pochybuji o tom, že byly výzdobou kostela.

Někdy je těžké určit význam piktogramů. Korunovaná hlava může vyjadřovat pokřtění jménem Otce i Syna i Ducha svatého.

Tady by se mohlo též skrývat nějaké matematické poselství, článek.