Pražský hrad

Mimochodem, se zájmem jsem prošel publikaci Jiřího Svobody Utajené dějiny podnebí, tady je článek, kde je něco z knihy uvedeno, nevím, jestli to znáte.
Vychází z práce Ivanky Charvátové (osel.cz), která se zabývala pohybem Slunce kolem těžiště sluneční soustavy. Slunce se může od těžiště odchýlit až o 2.2 průměru kotouče na každou stranu, tj. 2x 3 miliony km (v prvním článku mají chybu ve dvou řádech). Přičemž vzdálenost Země od Slunce je 150 milionů km, celková výchylka Slunce od těžiště je tedy 1/25 vzdálenosti od Země.

Slunce se pohybuje po dráze trojlístku po třikrát 19.86 let, po třech takových periodách (19.86*9=178.74) však dojde k chaotickému pohybu, kdy se Slunce rozkmitá na dobu cca 30 let. 19.86 let je perioda konjunkce Jupiteru a Saturnu, které tvoří 93% hmoty planet. Chaotický pohyb by prý měl mít na svědomí Neptun, další obří planeta, ta má ovšem oběžnou dobu 165 let (což není 179, ale jde o konjunkce). Konjunkce Jupiteru a Saturnu je v každém cyklu v jiné třetině soustavy (proto asi trojlístek). Neuvedli Uran, který je blíž ke Slunci, hmotnost má jen o málo menší a dobu oběhu poloviční, tedy 84 let, ke konjunkci U+N dochází dle mého výpočtu jednou za 171 let. Ovšem k přibližné konjunkci všech čtyř velkých planet dochází jednou za 179 let, taky dle mého výpočtu.

No a v období pravidelného pohybu, zejména ve středu trojlístku, je stabilní teplé počasí, kdy Slunce vyzařuje maximum energie, při chaotickém pohybu dochází k magnetickým bouřím na Slunci atd., na Zemi se se chaotický pohyb projeví teplotními minimy (malé doby ledové) a výraznými klimatickými poruchami. Studiem ledovců ap. se zjistil cyklus teplotních minim a maxim za 5 tisíc let zpětně, který má průměrnou periodu 190 let (se značnými odchylkami), což dává Svoboda do nepochybné souvislosti s uvedeným 179-letým cyklem. Charvátová objevila ještě cyklus 2402 let, kdy se jednou za tu dobu trojlístkový cyklus nepřeruší po 370 let.

No a Svoboda dává do souvislosti uvedené klimatické změny se změnami společenskými, např. migrací obyvatelstva.

Charvátová ve svém článku píše, jak ji zamrazilo, když objevila trojlístkovou dráhu Slunce a vzpomněla si na triskele na katedrálách.

Nicméně by mě zajímalo, jak je tento pohyb Slunce kolem těžiště sluneční soustavy zohledněn v planetáriích, když jde o objev teprve půl století starý. Plus minus dva kotouče je dost. Ale zatmění jsou předpovídána přesně, tak snad jo. Jak Azor, nevím, do té základní složité astronomické rovnice nevidím, ale shoduje se s planetárii.

S azimuty se to vyvíjí, byť mi pořád není zcela jistě jasná jejich podstata. Velmi perspektivní je azimut asi 320°. Na hradišti Butovice byl nalezen podélný kultovní objekt v zemi. Měl přesně východozápadní orientaci a od ústředního kůlu byl na tomto azimutu jediný kámen.

Možnou nevybuchlou bombou s velkou účinností je ale hradiště v Šárce. Na Google Eart jsem možná našel v jihozápadním rohu východního předhradí podle rozdílů ve vegetačním krytu kruhový objekt s ústředním vystupujícím bodem. Od něho je Dívčí skok na 319°. Tím rohem myslím kout z keřů, jejich jižní strana je jen remízkem, skutečná hradba byla jižněji. Linie azimutu 248° vede z něho přímo na střed akropole, přitom do mírné rokle v prudkém východním svahu. Jestli bylo i záměrem směřování azimutu 220° na severní svah rokle, kterou se dnes sestupuje ke koupališti, si nyní jistý nejsem.

Tak to jsem opravdu nepochopil, protože o astronomii v podstatě nic nevím. Do prvního souboru by se hodil azimut 217,5° - předhradí hradiště Bílina - vrch Bořeň. K nejsevernějšímu západu Měsíce je zajímavý azimut 321° - Krakova mohyla - Esterčina mohyla.

Pověst vypráví, že by v Esterčině mohyle měla být pohřbena Esterka, židovská milenka krále Kazimíra III., který byl snášenlivý k Židům. Zjevně zde byl použit motiv starozákonní Ester a mohyla byla ve skutečnosti pravěká. Komunisti mohylu srovnali se zemí kvůli stavbě stadionu Wawel a nacházela se v místě severního oblouku dnešního stadionu.

Pořád mi není jasné, jestli se v těch západech Měsíce dá vysledovat, jestli mohou být podle různých azimutů přiřazeny k fázím Měsíce.

Ne že bych snad neměl co na práci, ale Azor vesele zavrtěl ocáskem a přibylo ještě tohle:

Staré Město - rotunda sv. Kříže (90.3°) – O založení kostela nejsou zprávy a podle stavebně historického posouzení by měl pocházet asi z počátku 12. století. Máme zde příklad kostela, u kterého již není jisté, zda se přihlíželo k fázi Měsíce, podobně jako u kostela sv. Martina ve Vídni (viz níže). Azimut je totiž blízký východu Slunce v den svátku Povýšení sv. Kříže 14. 9. Pokud byla fáze Měsíce zohledněna, byl kostel založen 15. 9. 1091 v den novoluní následujícím po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.). Pokud se k novoluní již nepřihlíželo, mohl být kostel založen kdykoliv ve dvou rocích čtyřletého přestupného cyklu přímo v den svátku Povýšení sv. Kříže.

K minulému souboru se ještě dá přidat 221° - mohyla na Erzu - Čičovický kamýk.

Franta mě svým upozorněním na Čičovický buližníkový suk navedl na jiný soubor azimutů 245-248° spojených s Krokem/Krakem - jeho dcerou/3 dcerami - skokem se skály/se skálou. Ten by se mi líbil víc, protože je blížší směru Tetína od Prahy (236°).

248° - Lichoceves - Čičovický kamýk
245,5° - Wandina mohyla - Krakova mohyla
245°-248° - Čestmírova mohyla - severní svah Erzu
248° - návrší Baba - Dívčí skok v Šárce
248° - hrad Kamýk - Tříkřížový vrch

Nevím, jestli znáte místní pověst z Velkých Žernosek: Na hradě Kamýku žil osamnělý pán, do kterého se zamilovaly tři sestry. Jedna po druhé mu nabízely společný život, ale on se nemohl rozhodnout a všechny odmítl. Tak mu nabídly, že se za něho provdají všechny tři. Opět odmítl a nešťastné sestry skočily společně se skály Tříkřížového vrchu, na kterém také bylo slovanské hradiště. Proto jsou na něm tři kříže.

Je to typická astronomická poučná anegdota. Nejmladší ze sester Dívka přibývajícího srpku Měsíce byla netrpělivá a nabídla sňatek před dovršením devatenáctiletého cyklu, což nejde. Pak se héroiovi nabídla žena Úplňku a stařena ubývajícího srpku, které si nemohl vzít, protože podstata devatenáctiletého cyklu je v souběhu novoluní a zimního slunovratu. Už vůbec si nemohl vzít všechny tři fáze Měsíce najednou. Takže základ je v pověsti o Šárce, přibývajícím srpku, která rovněž z nešťastné lásky, protože se Ctirada nedočkala, skočila se skály.

Původ pověstí by se pak dal odvodit ze "skoku za obzor", tedy skoku z se skály na obzoru určité fáze Měsíce, čili západu Měsíce, jak už naznačil Franta. Dá se to ještě nějak lépe ověřit? Mělo by jít o přibývají srpek, ale Franta zase uvedl nejzazší západ na asi 220°.

Prošel jsem na internetu povídání o krakovských mohylách. Nabyl jsem z toho dojmu, že se pravděpodobně jedná o stavby elity, která zbohatla na distribuci zdejší soli v době hallštatské. Jedině ta mohla zorganizovat stavbu takových děl. Pověsti s nimi spojené jsou pak až pozdější. Ještě musím upozornit, že Keltové mohyly nevytvářeli, pouze předchozí Halštatská kultura a též se dělaly v době bronzové. Takže všechny mohyly nejsou postaveny s astronomickým záměrem, jenže někde něco vychází a toho si také lidé asi všimli a přidali pověsti. Jako třeba umístění Lučanské války na Turské pole, nebo Wanda o její otec Krok.

ZH: Byť jsem si již dříve vojenské mapování prohlížel, nyní se mi po kliknutí na příslušný list objeví jen nápis označení listu a obrázek nikde. Nevíte, čím by to mohlo být?

Trochu jsem to včera zmátl, ty další kupy kolem Dušníků jsou na I. voj. mapování, přičemž ale ta hlavní s kostelem tam moc nápadná není, jen pro mě jo, že se jmenuje Homola ;). Ani ta lichoceveská tam moc vyznačená není, až na II. mapování.

A z té mohyly na Žuráni moc moudrý nejsem, podrobně o tom píšou na Wikipedii aj., ale není mi jasné, zda je těch 14 m výšky mohyly pod zemí, nebo to bývalo nad zemí a už není. Tam ovšem, na rozdíl od Dušníků a Lichocevsi, našli neuvěřitelně velké pohřební komory ( v D. a L. nešli ovšem pod úroveň okolní země). Také tam cosi píšou o trámech s pletenci, z pohřebního paláce, což mi mimochodem maně připomnělo ty nedávno zmíněné nálezy na Jiřském náměstí, ale tím nechci nic říct.

Azimut kolem 220° by v Lichocevsi mohl být nejjižnější azimut západu Měsíce.

Pro Havraň mi vyšel nejjižnější západ Měsíce v roce 2006 - 220.85°

Podobný výpočet pro Lichoceves, pouze pro rok 2006 obsahuje i řádek:
2006-May-16 04:49 * s 221,629 -0,2485 90,6

tedy západ Měsíce 16. května v 4:49 (UTC) v azimutu 221,629, fáze měsice byla 90,6%. Protože je to v půlce května asi by Měsíc zapadal až po východu Slunce. Když by tedy Slunce vycházelo byl by na azimutu menším než je 221

S mohylou u Lichocevsi by mohl souviset vrch Číčovický kamýk (a možná i kostel sv. Vavřince)

Směr kamýk - mohyla Lichoceves vypadá jako směr k východu Slunce koncem dubna a směr mohyla Lichoceves - kamýk zase jako směr k západu Slunce začátkem listopadu - tedy směry beltine - samain.

J. Čihák sem dal odkaz na reliéf románského kostela sv. Ondřeje ve Valdebárcena. S reliéfem si nyní neumím poradit, ale s kostelem je spojován letopočet založení 1089. Jak je na internetu obvyklé, je to ve skutečnosti rok vysvěcení kostela. Tak jsem provětral Azora a tady je výsledek zkopírovaný z mého článku:

Valdebárzana (E), kostel sv. Ondřeje - Iglesia de San Andrés (80.3°) – Podle vyrytého nápisu na stěně byl kostel vysvěcen první srpnovou neděli roku 1089, to je 6. 8. V tento den je svátek Proměnění Páně. Kostel byl založen o rok dříve, 24. 8. 1088 v den novoluní následujícím po svátku Proměnění Páně. Je zde zajímavá souvislost mezi svátkem, ke kterému bylo založení vztaženo, a dnem vysvěcení kostela, rovněž na stejný svátek.

Pokud si pamatuji, tak se uvádí, že problém se solí začali mít až první zemědělci při přechodu na rostlinou stravu. Předtím dostávali potřebnou dávku soli pojídáním zvěře. Za sebe bych přidal, že přísun minerálů je i pramenitou vodou. Pokud se zemědělství šířilo do Evropy z jihu, tak se asi s ním šířila i znalost potřeby konzumovat sůl, předtím získávaná zřejmě na mořském pobřeží. O etymologické vazbě oráč - devatenáctiletý cyklus - slunce - sůl se zmiňuji v článku o znojemské rotundě. Takže zřejmě s posunem znalosti pěstování obilí se postupně posouvala i distribuce soli z jihu a hledala posléze místní lokální naleziště. Pak do toho přišel objev Hallstadtské soli.

Mezi mohylami západně od Prahy jsem našel výraznou podobnost azimutů:

215,3° - mohyla v Rudné - hradištní vrch Plešivec
218,9° - mohyla na Krliši u Turska - mohyla v Lichocevsi
213,4° - Čestmírova mohyla u Turska - mohyla na Krliši
217,4° - Čestmírova mohyla u Turska - mohyla v Lichocevsi

Podle mého hrubého odhadu jsou to azimuty směrem k fázi někde mezi úplňkem a třetí čtvrtkou Měsíce za východu Slunce. Nedá se to nějak jednoduše ověřit? K čemu by takové vytyčování bylo? Také mě napadlo, že Kosmas mohl za Kazinu mohylu považovat vůbec celý vrch Havlín a za horu Oseka celý výběžek Brd směrem k Zbraslavi. Je to vlastně takový "osek", úzký "osekaný" výběžek. Pro doplnění: Havlín je od Prahy na azimutu 185,2°, Tetín od Prahy 234°. Jedná se o přibližné směry k fázím Měsíce, protože se jedná o přírodní útvary, které člověk nemohl posunout, aby přesně vyhovovaly.

Že by malta s otiskem pletence mohl být doklad umístění knížecího paláce na Jiřském náměstí někde uvedl J. Frolík, ale už nevím kde. Podle vhodného mikroklimatu si také myslím, že by bylo lepší umístění paláce jižněji.

Relief v opatství sv. Benedikta na Loiře bude celý původní. Výjev s býkem je, podle mne, náhradní kopie a výjev s "blíženci" je ještě původní. Proto je rámeček přerušený.

Na reliéfu by se o zkrocení "nebeského býka", dle mne letního slunovratu, z eposu O Gilgamešovi mohlo jednat. V Pernštejnské pověsti si tím jistý nejsem. Tady by mohlo jít o záměnu chlupatého zubra za Kalydónského kance, dle mne podzimní rovnodennosti, u nás též Bivojova kance, naivní etymologií podle jména původního hradu Pernštejnů - Zubštejn.